May 2017

Dovolená(3)

31. may 2017 at 0:01 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Pomalu jsem začínal nabývat vědomí, po včerejším dni jsem byl jednoduše naprosto vyřízený. Rukou jsem jako obvykle zapátral po Justinovo horkém těle, které jsem si k sobě chtěl přitáhnout blíž a čichat jeho vůni, ale místo toho jsem našel prázdnou polovinu postele, což mi na úsměvu rozhodně nepřidalo. Po dlouhé době jsme oba doma, ale on si dovolí opustit postel, někdo by ho rozhodně měl naučit, co je přípustné a co ne, ale je mladý... budu muset doufat, že u něj bude platit to známé 'chybama se člověk učí.'
S velkou námahou jsem se vyhrabal z postele a zjistil, že už je půl jedenácté, ale co mě víc zajímalo, bylo to, kde najdu Justina. Koupelna nic, kuchyň nic, pohovka nic... shrneme si to - prostě tu nebyl. Je to možná na hlavu, ale první, co mě napadlo, bylo to, že se mi pravděpodobně mstí za včerejšek, vlastně by mě to ani nepřekvapilo, vím, jak se na tenhle víkend těšil a já ho zkazil, ale práce je pro mě důležitá, to by snad mohl chápat. Nicméně opravdu doufám, že ať už jde o pomstu nebo ne, že tu bude co nejdřív to půjde, protože si ho chci, sakra, užít po takové době, kdy jsem ho viděl pět minut ráno, pět minut večer.
Šel jsem se podívat po něčem k jídlu, ale pokud jsem neměl chuť na citrón nebo starou papriku, na výběr tu opravdu moc nebylo. A vzhledem k tomu, že jsem neměl co dělat, řekl jsem si, že využiju chvilku Justinovi nepřítomnosti a půjdu se podívat na věci kolem reklamy, kterou mám stihnout v rekordním čase... jenže když jsem usedl k počítači a uviděl na něm stránku, která se zabývá zájezdy k moři, byl jsem celkem znepokojený... Justin plánuje útěk či co?

J: "Oh, jsi vzhůru... konečně."

V tom šoku jsem si ani neuvědomil, že se otevřely dveře a co víc, že v nich stál Justin, s tím svým obvyklým božským sunshine úsměvem a jednoduše vším, co ho dělá tak sexy.
Chtěl jsem jít k němu a rozdat si to s ním klidně na kuchyňské lince... vlastně mi asi nic nebránilo, ale přes to jsem to neudělal, fakt mě totiž zajímalo, co se děje, že hledá zájezdy k moři.

Dovolená(2)

30. may 2017 at 0:05 | Janča |  Dovolená
Nový díl. - Omlouvám se, že včera nebyl díl, ale měla jsem hororovej víkend, takže jsem se k tomu dřív nedostalaUsmívající seSmějící se

JUSTIN

varování: žádné

Měl jsem jasný plán - přesvědčit Briana o tom, že dovolená je pro nás momentálně to nejlepší řešení. Oba makáme od nevidím do nevidím, večer vyčerpáním padáme na hubu a společně strávený čas je jaksi někde v háji. Takže proto dovolená. Úplně se vidím na pláži anebo u nějakého bazénu, kde budu upíjet Mojito a okukovat místní kluky, zatímco si Brianem budeme užívat pohodu, luxus a sebe navzájem. Byl to jednoduše geniální plán. Který měl ale velmi malý zádrhel, opravdu téměř nepatrný - jistota, že bude Brian souhlasit, nebyla moc velká. Ale přes to jsem věděl, že docílím svého. Šlo jen o to vymyslet nějaký dobrý způsob, jak Briana přimět, aby souhlasil. A on bude, tím jsem si jistý. Anebo ho přinejhorším zdroguju, svážu, hodím do kufru a odvezu a on mi pak ještě bude vděčný.

Lindsay: "Justine, to je ale milé překvapení."
J: "Konečně mám trochu volna, takže jsem se chtěl podívat, jak se máte."
Lindsay: "Tak pojď dál."

S díkem jsem vešel dovnitř a přivítal jsem se s Mel a s Gusem, který se ode mě nechtěl odtrhnout. Vědomí, že mě má to malé dítě tak rádo, mi dává ještě větší pocit toho, že jsem jednoduše člen Brianovi rodiny.

Melanie: "Pana Kinneyho si zapomněl?"
J: "Pana Kinneyho? Čím tě zase naštval?"...Zasmál jsem se.
Melanie: "No tak třeba tím, že se nebyl už dva týdny podívat na svého syna."

Musel jsem se pousmát, je hezké vidět, že Mel tak záleží na tom, aby byli Gus s Brianem v kontaktu, i přes to, jak komplikované to mezi nimi všechno ohledně Guse bylo.

Dovolená(1)

25. may 2017 at 0:06 | Janča |  Dovolená
Nová povídka.

JUSTIN

varování: žádné

Už jsem si celkem zvykl na to, že jsem na konci svého pracovního týdne tak vyčerpaný, že jsem rád, že žiju. Ale vidět Briana, jak je na tom úplně stejně... to je jednoduše ojedinělý jev. On se většinou skrývá za tou svojí maskou alá 'jsem nezničitelný, jen do mě,' a něco jako únava se mu vyhýbá obloukem, ale tentokrát... tentokrát by mu pravděpodobně asi stačilo, kdybych do něj šťouchnul prstem a složil by se. I když, beru to zpátky, on už se složil, hned po tom, co dorazil z Kinneticu a praštil sebou do postele, do teď spí jako nemluvně. Prošvihnul jak hodinu na Woody's, tak hodinu Babylonu. A to, dámy a pánové, je něco, co se nikdy nestalo - opakuji... NIKDY. A pokud už je i Brian v takovém stavu, znamená to, že je něco vážně špatně. A aby ne, poslední měsíc nedělá nic jiného, než že se stará o řádný chod Kinneticu, tedy on to dělal vždycky, ale teď se do toho pustil doslova po hlavě a já jakožto někdo, kdo na něj nikdy moc neplatil v těhle věcech a sám mám co dělat, abych na šichtě udržel oči otevřené, mu nemůžu říct, aby trochu ubral. Na tohle se bude muset jít jinak, ale úplně jinak... jen ještě nevím jak, ale já to vymyslím. Teď se ale na to budu muset taky vyspat, protože, bože, já jsem odrovnanej.

B: "Jo, jasně, budu tam."

Začal jsem pomalu přicházet k sobě a uviděl jsem Briana, jak sedí na kraji postele s telefonem u ucha... už jen z toho jsem věděl, že to neznamená nic dobrého.

I miss him(23)

24. may 2017 at 14:51 | Janča |  I miss him
Poslední díl.

BRIAN

varování: žádné

Respektovat Justinovo rozhodnutí, že chce zůstat nějaký čas sám, bylo těžké, ale nevyhnutelné, protože já sám jsem věděl, že ten čas potřebuje, po tom všem, co se stalo, to tak jednoduše bylo. Nebudu však říkat, že jsem náš poslední den nestrávil se staženým žaludkem při vědomí, že ho zase, kdo ví, jak dlouho neuvidím. Snažil jsem si ho proto užít, co nejvíc to šlo a pak večer... hned po našem milování... jsem se vydal zpátky do Pittsburghu. Čtyři roky jsem byl zvyklý na to ticho a prázdnotu v mém loftu, ale po těch pár dnech strávených s Justinem, kdy jsem měl opět pocit, že věci v mém životě dávají smysl, to bylo jako rána z čistého nebe, vejít zpátky mezi ty čtyři studené zdi. V hlavě jsem si neustále přehrával, jaké to bude, až se tu zase všude budou povalovat jeho věci, jak mě linoucí se vůně z kuchyně bude omračovat nebo, jak si jednoduše sedneme na pohovku, pustíme film a budeme se místo filmem zabývat jinými věcmi. Já, Brian Kinney, jsem jednoduše snil o jednoduchém, ale za to krásném a směšně romantickém životě s Justinem, věc, kterou jsem si nechtěl ani představovat, když jsem ho poznal a on se na mě pověsil jako klíště a teď je to to jediné, co chci.
A přesně, jak jsem říkal, to čekání, je jednoduše nesnesitelné, zvlášť když nevím, jak dlouho bude trvat, zítra už to bude tři týdny a já mám pocit, jako by uteklo už několik měsíců a nejhorší na tom je to, že těch několik měsíců a třeba i let, to čekání může trvat a já zkrátka nevím, co dělat, abych to zvládnul.

Debbie: "Ty jsi tu za těhle pár týdnů častěji, než za celou dobu, co tě znám. Měl by sis najít jiný způsob, jak to přečkat, takhle si akorát zaděláváš na deprese."
B: "Jsem v pohodě, Debb, nemusíš ze mě dělat případ pro psychiatra."
Debbie: "To bych si nedovolila, já jen, že... nevypadáš úplně nejlíp."
B: "Ale je mi skvěle,"...Použil jsem na ní ten nejpřesvědčivější jinými slovy nejfalešnější úsměv, co se dal.
Debbie: "On se ti vrátí."
B: "Jo, ale kdy."
Debbie: "Brzo, musíš tomu věřit a i kdyby za dlouho, hlavní je, že se nakonec vrátí."

I miss him(22)

23. may 2017 at 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Nemůžu ani pospat, jak příjemné bylo nechat na sebe dopadat horké provazce vody. Vím, je divný, když to říkám zrovna já, protože jsem ve sprše častěji, než kdokoliv jinej, ale tentokrát to bylo zkrátka jak dar od boha, což je dost ironický vzhledem k tomu, že ten nahoře se o mě ani trochu nezajímá a já o něj ve výsledku taky ne. Ale dost těch řečí, ta sprcha zkrátka bodla. Pak jsem ale o všem zase začal přemýšlet - o tom, že hned ve vedlejší místnosti spí Justin - Justin, kterého jsem ještě před pár dny už čtvrtým rokem neviděl a měl jsem za to, že už ani neuvidím. Justin, který si plánoval vzít někoho jiného a z toho teď očividně sešlo a já i přes to stále nevím, jak to bude s námi... věřím tomu, že se zase dáme dohromady, ale dokud to neuslyším od něj, nebudu moct být vůbec v klidu, což...

J: "Můžu se přidat?"

Pomalu jsem nadskočil, jak jsem ho nečekal. Když jsem se však následně otočil a uviděl jeho nahé tělo a sunshine úsměv... měl jsem pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi.
Justin se následně natáhl a políbil mě... bože, ty jeho rty, ty mi tak zatraceně chyběly, že si to ani nedovedete představit. Byl jsem pomalu jak v sedmém nebi, nedalo mi to a chytil jsem ho za boky... pak jsem ale vzpomněl, že momentálně jsem tu já ten s větším rozumem, což je rozhodně hříčka přírody, a že zkrátka není připravený na to, abychom...

B: "Justine..."
J: "Jestli mi chceš říct, že bychom neměli, tak šetři dechem,"...Opět mě líbal.
B: "Jus-Justine, nevíš, co děláš... jsi z tohohle všeho v háji a jen se snažíš přijít na jiné myšlenky..."
J: "To máš pravdu a ty jsi to nejlepší, co mi může pomoct přijít na jiné myšlenky, pak už zbývá jenom chlast a to bychom nechtěli, že ne?"

I miss him(21)

22. may 2017 at 0:06 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Když jsem se probudil, stalo se přesně to, čeho jsem se bál - Justin byl pryč. Musel jsem dokonce začít zvažovat tu možnost, že se mi to celé jenom zdálo. Nebylo by to poprvé, ale právě teď se to zdálo tak reálné, že by mě vědomí toho, že to tak nebylo, asi porazilo. Naštěstí jsem ale od něj našel vzkaz, tedy naštěstí... podle toho, co na něm stálo, nebyl ještě prostor na to, abych si oddychl a věřil tomu, že všechno dobře dopadne. Šel si něco zařídit a to může znamenat to, že se šel rozejít se svým snoubencem, ale taky to může znamenat to, že šel udělat vše pro to, aby o něj nepřišel. A v tom případě ta další část vzkazu, že se vrátí, nebude rozhodně příjemná, protože se vrátí z jediného prostého důvodu - aby mi řekl, že včerejší noc byla sice úžasná, ale že to na věci nic nemění. A pokud to tak bude... bůh pomáhej komukoliv, kdo se mi pak připlete do cesty.
Čas na hodinách začínal utíkat čím dál rychleji, začínal jsem z toho šílet, protože jsem stále nic nevěděl, ani to, kde Justin právě teď je, mohl by být taky na cestě uličkou, na jejímž konci na něj čeká, vy víte, kdo. Bože, začíná mi být doslova špatně, jakože fakt špatně. A ty stěny začínají být čím dál těsnější, tohle tričko mě doslova škrtí, není tu vůbec žádný vzduch... tak fajn musím ven, prostě musím.
Odhodlaný se procházet ulicemi New Yorku jsem na sebe hodil první, co jsem našel a následně jsem se vydal na cestu, která pro mě zajisté skončí návštěvou nějakého baru, ze kterého odejdu buď to po svých nebo v pytli mrtvoly... záleží na tom, zda se mi Justin ještě někdy ozve.
Když jsem však vycházel z hotelu, uviděl jsem něco, co by mě ani ve snu nenapadlo - Justina sedícího na obrubníku...

B: "Justine?"

Justin sebou cukl a otočil se na mě, až v ten moment jsem si všiml, že má u nohou tašku... což mohlo znamenat jenom jednu jedinou věc - věc, v kterou jsem doufal ze všeho nejvíc a právě teď bych měl skákat tři metry do vzduchu a líbat ho jako o život... ale já nemůžu, nemůžu, protože vidím, jak zničený je... a to je něco, co jsem nikdy nechtěl.
Nevěděl jsem, co mám udělat, v těhle věcech jsem nebyl nikdy dobrej, ale věděl jsem, že musím udělat alespoň něco a tak jsem se vedle něj jen posadil a čekal na to, až začne on, což ale trvalo věčnost...

I miss him(20)

18. may 2017 at 0:01 | Janča |  I miss him
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nikdy v životě jsem nebyl tak moc zmatený, šťastný a naštvaný zároveň, jako právě teď. To, co se stalo mezi mnou a Brianem, nebylo správné, ale přes to ze sebe nemůžu setřást pocit, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo za hodně dlouhou dobu. Aby ne, Briana jsem nikdy milovat nepřestal. Zažil jsem s ním během pěti let lásku, jakou většina lidí nenajde za celý život. Milovat ho pro mě bylo to nejkrásnější dobrodružství. I když ne vždy to bylo snadné. Ale neměnil bych, kdybych to mohl všechno udělat znovu, opět bych se ten den vydal na Liberty Avenue a našel ho nebo lépe řečeno to on našel mě, já bych mu to jen hodně hooodně zjednodušil. Brian je jednoduše mojí životní láskou a i když mu trvalo věčnost, než si to připustil, i já jsem tou jeho. Jsem životní láskou Briana Kinneyho - chlapa, co si při slově láska radši pomalu překousal jazyk. S Brianem nás to vždycky bude táhnout k sobě, je jedno, kde jsme, s kým jsme a jak dlouho jsme se neviděli, vždycky si k sobě najdeme cestu, ted už to vím. Jenomže, jak už jsem řekl, tohle nebylo správné, nikdy jsem nechtěl být někým, kdo dokáže někomu zahnout a zlomit mu srdce... a přes to jsem to dokázal, jak s Brianem tak teď se Scottem. Je to jako bych měl v sobě něco, co mě nutí ubližovat lidem, kteří mě milují. A nejhorší na tom je, že teď už si uvědomuju, že moje láska ke Scottovi byla sice pravá, ale nikdy ne taková, jakou on dával mně, jakou si on zaslouží. Moje srdce vždycky patřilo Brianovi. A já místo, abych se zachoval správně a nechal Scotta jít dřív, než se do mě bezhlavě zamiloval, jsem ho v podstatě jenom využíval, protože jsem myslel, že mi to pomůže zapomenout na Briana, myslel jsem, že zamilovat se znova bude snadné a že všechno pak bude snazší, ale spletl jsem se. A co se týče Briana, ten 4 roky trpěl, protože já byl až moc vyděšený z toho, že bychom nikdy nemohli normálně fungovat, že jsem si řekl, že bude lepší ho zcela odstřihnout a už se s ním nikdy nesetkat, měl jsem jednoduše až moc velký strach z toho dát mu nebo spíš nám šanci, že jsem ve výsledku naprosto všechno podělal.

B: "Jsi tady,"...Zamumlal zničehonic ze spaní.
J: "Co?"
B: "Bál jsem se, že to byl jenom sen... pouhá fantazie... ale jsi tady,"...Usmál se a sotva držel oči otevřené.
J: "Jsem,"...Natáhl jsem se a políbil ho do vlasů.

I miss him(19)

17. may 2017 at 0:02 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Válel jsem se v té obrovské hotelové posteli, kouřil cigaretu, upíjel skotskou a přepínal televizi v naději, že v ní najdu něco koukatelného, ale to bych toho chtěl asi moc. Vlastně jsem jen ale potřeboval nějaké rozptýlení. Bylo mi totiž doslova špatně. Skoro by se mi kroutily prsty na nohou tou nervozitou, jakou jsem pociťoval. Nervozita? Něco, co jsem ani nevěděl, že existuje a právě teď jsem se v ní doslova topil. Justin se právě teď rozhodoval mezi mnou a svým snoubencem nebo už byl možná rozhodnutý a ta představa, že já jsem ten, koho si nevybral, byla nepopsatelná. Měl jsem pocit, jako by měl Justin namířenou zbraň rovnou na můj hrudník - na moje srdce a já s tím nemohl vůbec nic dělat. Jenom čekat na to, zda zmáčkne spoušť nebo ne.

B: "Cedulka na dveřích 'Nerušit,' by vám měla trochu napovědět!"...Reagoval jsem na klepání, které se náhle rozeznělo.

Jenomže ten někdo za dveřmi mě očividně nehodlal brát vážně. Můj plán byl nejprve ho ignorovat a doufat, že to dotyčný vzdá, ale nakonec jsem věděl, že čím dřív si to odbudu, tím dřív budu mít klid. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že za dveřmi najdu někoho, koho bych tam ani trochu nečekal...

B: "Justine?"

Srdce se mi doslova rozbušilo světelnou rychlostí, v puse mi vyschlo a do tváří se mi začala hrnout krev a začala by se mi asi hrnout i jinam, kdybych na jeho očích neviděl něco, co mě fakt vyděsilo. A je to tady - je tu, aby mě poslal do háje...

B: "Jak... jak si mě tu našel?"...Snažil jsem se oddálit nevyhnutelné.
J: "Nebylo to tak těžké, jen jsem našel ten nejdražší hotel, zavolal, jestli jsi tu a udělal oči na recepční, abych mohl projít, byla to hračka."
B: "To věřím, zvlášť, když to byl chlap,"...Neodpustil jsem si kousavou poznámku.

I miss him(18)

16. may 2017 at 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Zvládl to. Dostal se mi do hlavy tak, jak jsem si řekl, že mu to nedovolím. Udělal to, v co jsem doufal, že se mu nepodaří. Přiměl mě vypustit všechny moje city na povrch. Všechno, co jsem s ním cítil, když jsme byli spolu, bylo tady, zápasilo to uvnitř mě jako podělaný tsunami.
Věděl jsem, že ho pořád miluju, i když jsem se hodně snažil, nikdy jsem nedokázal přestat. Ale taky jsem věděl, že ho musím nechat jít, pokud chci někdy žít život, jaký jsem si vysnil a jaký můžu mít právě se Scottem. Jenomže teď... je to jako bych se měl rozhodnout mezi svým rozumem a mezi svým srdcem a všichni asi dobře víme, co kdo představuje. Ale stejně tak miluju Scotta... nebo možná miluju jenom představu toho, co bych mohl se Scottem mít. Bože, já nevím. Brian byl mojí první láskou, nejspíš dokonce životní. Ale se Scottem je mi krásně, dělá mě šťastným, plní mi, co mi na očích vidí. Od chvíle, co mě požádal o ruku, jsem si v hlavě plánoval naši pohádkovou svatbu a následnou budoucnost. Všechno to mělo být perfektní. Jenže já naposled potřeboval slyšet Briana a tak jsem mu zavolal a nebýt toho, že mě vyrušil Scott, skoro jsem mu do telefonu řekl, že jsem ho nikdy nepřestal milovat... jenže to on už stejně ví. A já vím, že on stále miluje mě. Řekl to. Sice byl opilý, naštvaný a odhodlaný udělat scénu, ale řekl to a to pro mě znamená hodně. Protože on neříká věci, které nemyslí vážně a rozhodně ne něco takového - něco, na co jsem si musel počkat pět let a přežít bombový útok. A teď mi ještě k tomu řekl, že se musím rozhodnout. V podstatě mi řekl, že je to všechno v mých rukách. Že on už neudělá nic. Že je to všechno jenom na mě... a já snad nikdy v životě nebyl víc vyděšený a zmatený. Nevím nic, nevím zatraceně vůbec nic.

Scott: "Tady jsi."
J: "Tady jsem."

Scott se na mě zezadu natiskl, objal mě kolem pasu a bradu si položil na mé rameno... cítil jsem se v jeho objetí tak bezpečně a tak milovaně. Věděl jsem, že v něm mám někoho, kdo mě bude bezmezně milovat a ochraňovat do konce našich životů. Ale... nebyl to Brian. A to bylo to, co jsem v hloubi svého srdce chtěl - cítit jeho objetí.
Jenže s Brianem mě čeká nejistá budoucnost plná neustálého strachu z toho, kdy se začne cítit jako bych ho dusil, protože nemůže mít to, co chce, to, co je jednoduše v jeho přirozenosti a já si nejsem jistý, že bych znovu zvládl žít život, kde se o něj musím dělit s jinými a čekat každou noc na to, kdy se vrátí domů.

I miss him(17)

15. may 2017 at 0:05 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Pomalu jsem začal otevírat oči nebo jsem si to alespoň myslel, ve skutečnosti jsem s tím měl docela dost velký problém. Jediné, co jsem tak nějak viděl, bylo ostré světlo, které jsem měl přímo nad hlavou a které mi otevření očí ještě víc stěžovalo a pak jsem ještě viděl obrys něčí hlavy, která se nade mnou skláněla. Nebyl jsem schopný rozpoznat, kdo to je a už podle toho jsem soudil, že jsem musel dostat vážně pecku. No ono by to stačilo posoudit dle té tupé bolesti, která mě snad každou chvíli zabije. Něco mi říká, že ten někdo, kdo mi vrazil, se mě pokusil zabít... shit, to ale bolí. A soudě podle toho, jak blbě se mi nadechuje nosem, to asi odnesl právě on.

Emmett: "Lidi, je vzhůru!"

Až teď jsem poznal, že ta hlava patřila Emmettovi. Nebyl to zrovna člověk, kterého jsem chtěl po probuzení vidět, ale nemůžu být tak naivní, abych si myslel, že by u mě seděl Justin.

Maikey: "Pane bože, Briane."
Ted: "Jsi v pohodě?"
Melanie: "V pohodě? Vidíš, jak vypadá?"
Debbie: "Nemůžeme říct, že si to nezasloužil..."
Maikey: "Ma!"
Debbie: "No co, docela to přehnal..."
Lindsay: "Věděla jsem, že něco udělá, ale že se ho bude snažit přede všemi políbit, to jsem nečekala."
Ben: "Je to Brian, nemůže vás to tak překvapovat."
B: "Jste si všichni vědomí toho, že jsem hned tady a že slyším, že jo?"

I miss him(16)

11. may 2017 at 0:06 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Jediné, co jsem na tomto kouzelném večírku opravdu uvítal, byly slečny, které tu roznášely šampaňské. Pokaždé, co kolem mě jedna prošla, jsem do sebe vyklopil skleničku. Bohužel v mém případě je šampaňské asi na stejné úrovni jako to dětské. Neudělalo to se mnou totiž vůbec nic. Možná mi tak akorát začínalo být špatně od žaludku. Ale to taky dost možná souviselo s tím, jak jsem se musel dívat na Justinovo štěstí díky někomu jinému. Díky někomu, kdo si ho získal, když já jsem byl zlitej a sjetej v zadní místnosti Babylonu a nebyl jsem schopnej být tam pro Justina, když mě potřeboval. Sakra, já si za tohle všechno vážně můžu sám. Nedivím se tomu, že se Justin bojí být se mnou, když jsem takovej - neschopnej, nespolehlivej a do sebe zahleděnej. Nejsem schopný mu dát nic z toho, co si od života přeje. Nebo spíš naopak, schopný toho jsem, ale chci to i já? Je tu vůbec nějaká šance na to, že si sám sebe dokážu představit jako někoho, kdo by mohl mít s Justinem děti? Pohádkovej romantickej život na předměstí? Budoucnost, ve které spolu zestárneme a zemřeme? Tohle je budoucnost, o které já nikdy ani nepřemýšlel, všichni víme, že to je budoucnost pro heteráče. Ne pro někoho jako já. Ačkoliv Justin je to, co chci a to víc, než cokoliv jiného. Třeba časem bych mohl chtít i věci, co chce on. A co se týče jedné věci a to zestárnutí s ním - jo, to už si dovedu představit teď. On mi jenom zkrátka musí dát šanci. Nic víc nechci, jenom šanci na to mu dokázat, že se mnou může být opravdu šťastný.

Lindsay: "Proč se tu takhle mučíš?"
B: "Co, prosím?"
Lindsay: "Stojíš tu na jednom místě, zatímco do sebe liješ jednu skleničku za druhou a sleduješ Justina, už tak dlouho, že se divím, že už si někoho minimálně nezmrzačil... měl bys jít na vzduch."
B: "Snažíš se mi říct, abych se vzdal, protože Justin si očividně doktůrka opravdu vezme."
Lindsay: "Ne to se ti nesnažím říct... teda... já nevím, jasný? Nevím, co Justin udělá, ale vidím, co dělá - ignoruje tě, protože ví, že jenom pohled na tebe, by ho pravděpodobně donutil změnit názor."

Asi by to měla být dobrá věc, znamenalo by to totiž, že je tu stále velká šance na to, že si to Justin rozmyslí a půjde za mnou... ale já vím, co se mi Linds snaží říct - to, že Justin dělá vše pro to, aby svůj názor nezměnil. A to není ani trochu dobrá věc.

I miss him(15)

10. may 2017 at 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Zůstal jsem v té uličce stát jako nějaký idiot ještě několik dalších minut. Nemohl jsem se zkrátka pohnout, pomalu ani nadechnout. Snažil jsem se zpracovat to všechno, co se událo. To, že mě Justin stále miluje, ale i přes to je rozhodnutý vzít si jiného, protože s ním ho jednoduše čeká snazší a pohádkovější život, než se mnou. Se mnou by ho čekala jenom krutá realita. Tak si to on alespoň představuje. Že bychom spolu byli nešťastní, protože zkrátka nesním o věcech, o jakých sní on a on zase nechce žít tak, jak žiju já. Jsem možná bláhový, ale já i přes to bych byl ochotný to zkusit a bojovat za to, abychom to zvládli, být to sebevíc nemožné. I když si nejsem ani zdaleka jistý tím, že bych byl někdy schopný toho být monogamní a vychovávat s Justinem děti až do naší smrti, tak vím, že bych mu patřil celým svým srdcem. Ale on je jednoduše až moc vyděšený z té představy, že bychom se jednoho dne probudili a zjistili, že žijeme jen smyšlenou komedii, že se radši ožení s někým, kdo mu zkrátka dá to, co on chce. Bez ohledu na to, že Justin ho nikdy nebude milovat tak, jako mě.

Maikey: "No sláva, už jsem myslel, že jste se tam zamordovali."
B: "Skoro."
Maikey: "Kde je Justin?"
B: "Utekl."
Maikey: "Co?"
B: "Zdrhnul."
Maikey: "Co si udělal, proboha?"
B: "Věř nebo ne, ale nic moc... jen jsem mu řekl, jak se věci mají... on mi taky řekl dost pěkných zajímavostí... a když jsem ho skoro políbil, tak vzal nohy na ramena."
Maikey: "Sakra. A vyřešili jste to nějak? Ví, že ho pořád miluješ?"
B: "Ví a on podle všeho stále miluje mě."
Maikey: "No, ale to je to, co si potřeboval vědět ne?"
B: "Jo, ale bez toho dodatku, že i přes to, že mě miluje, tak si se mnou neumí představit život, jelikož jsem zkrátka, jaký jsem... za to jeho milej je podle všeho dokonalej,"...Ironie a sarkasmus ze mě šly proudem, skoro jako žhavá láva.

I miss him(14)

9. may 2017 at 0:04 | Janča |  I miss him
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Měl jsem v krku takový knedlík, že jsem téměř nemohl mluvit. Ale byla tu slova, která jsem přes to vyslovit dokázal. Která jsem říct musel, i kdyby nevím co. Musel zkrátka vědět, že ho stále miluji... nebo, že alespoň pamatuji na to, jaké to je ho milovat. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Na to, jak krásně mi s ním bylo. Na to, že byl a stále je láskou mého života, mojí první láskou. I přes to, jak těžké to s ním někdy bylo, vždycky jsem věděl, že ho budu milovat. I kdybychom byli každý na jiné straně zeměkoule a žili s někým jiným, budu ho milovat. To je něco, co se nikdy nezmění. I kdyby mi ublížil sebevíc, miluju ho.
Ale... já už žiju zcela jiný život. Život po boku člověka, který mě miluje a kterého miluji já. Není to láska, jakou jsem zažil s Brianem. Ale to nevadí, každá láska je jiná a něčím výjimečná. Můj život se zkrátka posunul dál. A Brian to musí pochopit. A myslím, že i on už se jistým způsobem posunul dál, jen si to možná neuvědomuje. Ale já si vzpomínám na den, kdy jsem pochopil, že je na čase jít dál, protože i přes to, jak velká naše láska byla, nikdy bychom nebyli schopni být na stejně vlně. Vždy bychom šli každý jiným směrem. Pochopil jsem to ten den, kdy...

B: "Tak proč? Proč si chceš vzít jeho, když miluješ mě?"
J: "Ano, Briane, miluju tě... nikdy jsem nepřestal. Ale já miluju Scotta, chci si ho vzít, chci s ním strávit krásný život a zestárnout s ním... chci..."
B: "Prosím tě, jestli nechceš, abych se tu pozvracel, tak nepokračuj."

Část mě se chtěla zasmát, protože tohle je ten Brian, který změnil celý můj život, za kterým jsem běhal a neustále ho otravoval, protože jsem nechtěl být bez něho, tohle je ten Brian Kinney, jehož sarkasmus, ironie a to všechno, z něj dělá někoho tak neobyčejného. Ale ta druhá část si uvědomovala, že tohle je jeden z důvodů, který mě donutil se zamyslet nad tím, zda chci být s někým, kdo by se mnou nebyl šťastný, kvůli očekáváním, které mám ve vztahu. Brianův způsob života je zkárkta to, co ho dělá šťastným a už před 4 roky jsme oba došli k závěru, že se nesmíme jeden pro druhého obětovat.

I miss him(13)

8. may 2017 at 0:07 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Modlil jsem se za tu možnost, že budu moct být s Justinem o samotě a jednou pro vždy mu říct, že ho miluju víc, než cokoliv a že jsem ochotný udělat všechno, jenom aby zapomněl na tu svatbu a vrátil se ke mně - protože k sobě prostě patříme. Já, Brian Kinney, vím, že k němu patřím. Nikdy jsem nedával lásce šanci, byla to jen fraška pro heterosexuály. Odmítal jsem ji. Ale pak přišel Justin a můj celý život se zcela změnil. Změnila mě láska k němu a já zkrátka nedokážu žít další minutu s tím, že už mi nepatří, že je s jiným. Tu svatbu zkrátka musím zarazit, děj se, co děj.
Jenomže to, že je Maiky sedící na zadním sedadle nakloněný mezi námi vepředu, mi rozhodně nepomáhá. Je dost těžký alespoň předstírat to, že tady není, když jeho hlava je hned u nás. Ale něco mi říká, že i kdyby nebyla, tak by se žádná konverzace nekonala. Justin se zkrátka upřeně soustředí na řízení, jen aby náhodou nezavadil pohledem o mě, a já se modlím za to, aby tahle celá situace nebyla ještě trapnější, než už je.

Maikey: "Takže, Justine..."

Ach můj bože, sklapni, Maikey. Ať už chceš říct cokoliv, jenom aby se zaplnilo to hrobové ticho, tak to, prosím tě, nedělej, protože věřím, že to bude katastrofa.

Maikey: "Jak jste se poznali s panem božským?"

Musel jsem se na něj ohlédnout s pohledem, kterým jsem se ho jasně ptal "To, kurva, jako myslíš vážně?!" On opravdu chce, aby nám Justin povyprávěl, kde našel svýho prachatýho budoucího manžela. To rovnou můžu vyskočit z tohohle auta za jízdy, vyjde to nastejno.

Milí čtenáři,

3. may 2017 at 15:03 | Janča |  Info
omlouvám se, ale tento týden mám tak nabitý program a do toho se toho semlelo tolik, že zkrátka nemám čas a ani sílu něco psát, tudíž se dalšího dílu s největší pravděpodobností dočkáte až příští pondělí. Je mi líto, ale fakt to jinak nejde.
Zatím se mějte hezky a na viděnou v pondělíUsmívající se
Vaše Janča

I miss him(12)

2. may 2017 at 0:05 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Melanin proslov o tom, abych to nevzdával a o Justina zabojoval, byl tak motivační, že jsem se hned vzápětí snažil najít způsob, jak s ním navázat kontakt. Jenomže se zdálo, že je to prakticky nemožné. Celý den se konaly přípravy na tu jejich slavnou předsvatební večeři, ze které se mi zvedal kufr. Nebo se mi spíš zvedal kufr z toho, jak Justinovy ten jeho pořád něco špital do ucha, laskal ho, líbal, hrál si s jeho vlasy... prostě všechno, co jsem mu chtěl dělat já. Byl to doslova horor. Vypíchnout si oči se zdálo jako moc dobrý nápad. A k tomu všemu jsem musel sledovat, jak se všichni ti, kteří se nazývají mými přáteli a rodinou a přijeli sem především proto, aby Justinovy ten nesmysl vymluvili, jak se teď účastní příprav na dnešní večer. Buď to měli v rukávu nějaké eso, o kterém jsem nevěděl, a plánují ho včas použít anebo jsou to zkrátka zrádci, až to bolí. Jedinej Maikey je mi aspoň věrnej. V nouzi zkrátka poznáš přítele.

Maikey: "Nechceš jít někam ven? Myslím, že tady nám to za chvíli přeroste přes hlavu."
B: "Nám nebo mně?"
Maikey: "Věř mi, i já z toho šílím. Ten chlap se na něj pořád lepí a já mám sto chutí ho kvůli tobě praštit a něco mi říká, že to by nedopadlo dobře."

Musel jsem se zasmát, myšlenky máme s Maikeym rozhodně stejné. A to vědomí, že mě vždy podrží, je rozhodně velký bonus navíc.

B: "Mohli bychom jet očíhnout velkoměsto."
Maikey: "Jo, chtělo by to bar."
B: "Stoprocentně."

Chtěli jsme se nenápadně vypařit, vlastně tady ani tak nešlo o nenápadnost, všichni byli tak zažraní do toho, jaké vybrat prostírání, že by si naší absence ani nevšimli... ale jeden člověk má zkrátka oči vždy všude.

I miss him(11)

1. may 2017 at 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Jsem chlap, co si na luxusu a pohodlí celkem zakládá, ale i přes to, jak úžasnou postel jsem dnes v noci obýval, nepřineslo mi to nic jiného, než utrpení. To vědomí, že se Justin v jedné takové posteli tiskne na někoho jiného jen o pár pokojů dál, bylo doslova nesnesitelné. Tak moc, že jsem se celou noc pouze převaloval anebo chodil po pokoji sem a tam jako šílenec. A do toho mi v hlavě vrtala Justinova slova - slova, která by mě ani nenapadla, že od něj někdy uslyším. "Už si mě ztratil... už si mě ztratil... už si mě ztratil..." Nic horšího jsem v životě asi neslyšel. Kam se hrabou slova nenávisti, opovržení a odmítnutí mých vlastních rodičů. Na to už jsem si zvykl. Ale ta Justinova... to je něco, co mě bude pronásledovat až do smrti. Protože má pravdu - já už ho ztratil. Když tehdy před čtyřmi roky vyšel ze dveří našeho domova, odešla s ním i všechna naděje na to, že spolu ještě někdy budeme. Je pryč a já s tím nemůžu vůbec nic dělat.

Gus: "Tatiii,"...Přiřítil se za mnou do postele jako velká voda plný smíchu a radosti... něco, co mu rozhodně závidím.
B: "Kriste, ty si živý dítě."
Gus: "Nemám ti to říkat, ale mámy mě poslaly, abych tě trochu pozlobil."
B: "Že mě to vůbec nepřekvapuje."
Gus: "Nooo... a víš, že rodiče se musí poslouchat..."...Pomalu k sobě přitahoval jeden z polštářů.
B: "No no, počkej, Gusiii...,"...Ale už bylo celkem pozdě na mojí obranu.

Gus do mě bušil polštářem jako smyslů zbavený, jediné štěstí bylo v tom, že je mu devět a nemá tak velkou sílu, aby mě tím umlátil do bezvědomí, i když bych to možná potřeboval.
Nakonec jsem se ale nedal a začal jsem mu to oplácet, tudíž se ten luxusní pokoj s luxusní postelí během chvíle změnil ve válečné pole v polštářové bitvě. Musím říct, že v tu chvíli jsem zapomněl na všechno, co se děje a jen jsem si užíval chvíli se svým synem. Jenomže stačilo na moment zavadit pohledem o dveře, ve kterých stál Justin opřený o futra s úsměvem na rtech a všechny myšlenky společně se splašeně bušícím srdcem, se vrátily zase zpátky.