April 2017

I miss him(10)

27. april 2017 at 0:04 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Začínal jsem nabývat dojmu, že si budu muset říct o plánek k tomuhle domu. Nebo tedy spíš k paláci s bludištěm v jednom. Mojí největší starostí však bylo, že se třeba Justin dřív stačí nějak vrátit zpátky do té slavné společenské místnosti, než ho konečně najdu a to bych asi nepřežil. Potřebuju s ním mluvit, opravdu hrozně moc. Lépe řečeno potřebuji mnohem víc - jeho polibky, doteky, horkost jeho kůže - ale s mluvením se budu muset prozatím spokojit. Jen ještě nevím, co přesně říct, abych ho přesvědčil o tom, že vybrat si mě bude... co vlastně? Jak můžu říct, že to bude lepší volba, když na vlastní oči vidím, jak si žije dobře a šťastně a i když to nerad přiznávám, zdá se, že i s tím nóbl Britem se má dobře. Jenže já zkrátka nedokážu žít s tím, že ho dělá šťastným někdo jiný... nemůžu se s něčím takovým smířit, alespoň ne dokud neudělám vše pro to, abych ho získal zpátky, i když ho třeba nakonec nezískám, ale jen tak se zkrátka nevzdám.
Už jsem si začínal myslet, že Justin snad utekl někam ven, ani bych se popravdě nedivil, ale nakonec jsem přeci jen zahlídl, jak z jednoho pokoje vychází světlo, šel jsem proto rovnou k němu. Dveře byly jen malinko pootevřené a tak jsem škvírkou nahlídl dovnitř a to, co jsem uviděl... bylo to nejúžasnější, co jsem vidět mohl. Justin se zrovna převlékal, měl na sobě jen černé kalhoty a nahoře byl svlečený - jeho hruď, bříško, svaly... dělalo mi velké problémy nic neudělat. A vzápětí si začal svlékat i kalhoty. To už bylo zkrátka... zkrátka vidět ho jen v trenkách, to jeho tělo, které tak dobře znám, ale přitom je teď mužnější... co víc k tomu říct?
Ach jo, připadal jsem si jako nějakej šmírák, ale nemohl jsem zkrátka jinak. Přeci jen to byl Justin, můj Justin, je to můj Justin, i když už mi nepatří, navždy bude mým Justinem. A to tělo bude navždy mojí slabostí. Slabostí, které se už nejspíš nikdy nebudu moct dotknout... už jen z té myšlenky mám žaludek na vodě.
Musel jsem proto zacouvat zpátky a opřít se o zeď, oči jsem zavřel a snažil jsem se z toho všeho vzpamatovat a zpracovat to všechno, co se tu děje.

J: "Briane?"

I miss him(9)

26. april 2017 at 18:32 | Janča |  I miss him
Nový díl. - Ach jo, když má člověk pro jednou volno v práci a čas na psaní, tak se probudím a zjistím, že se nemůžu dostat na blog, protože jsou prý nějaké problémy se sítí, či co. A když se nakonec vyřeší tento problém, tak se můj notebook rozhodne, že je na čase udělat nějaký super aktualizace a zabývá se nimi pomalu hodinu... takže právě proto je díl až v takhle pozdějších hodináchSmějící se

BRIAN

varování: žádné

Stál jsem naprosto bez hnutí a nevěděl jsem, co dělat. Vlastně věděl, moje oči ho doslova hypnotizovaly. Zamilovaně hypnotizovaly. Měl jsem pocit, že mi z očí doslova skáčou jiskřičky štěstí. Ano, mně Brianu Kinneymu. Nedá se ani popsat, jak jsem se cítil. Justin běhal od jednoho ke druhému a se všemi se objímal, smál se a vypadal tak šťastně. A tak krásně. Byl jsem z něj naprosto mimo. Je to už zatraceně 4 dlouhé roky, co jsem ho viděl naposledy, co vyšel ze dveří našeho domova a já už ho víckrát neviděl. Ale přes to jsem měl pocit, jako by to bylo naposledy včera. Byl to pořád ten nevinej klučina s polodlouhými blonďatými vlasy, do kterého jsem se tak bezhlavě zamiloval. Ale přes to z něj zářila mužnost. Byl to on a zároveň nebyl, byl zkrátka dospělejší. Byl dokonalý. A já z něj nemohl spustit pohled. Srdce mi bušilo jako o život. Věděl jsem, že si mě každou chvílí všimne a všechno se změní... jen jsem ještě nevěděl, zda k lepšímu anebo k horšímu, mnohem horšímu.

J: "Mel, tak rád tě vidím. Kde je vůbec Linds?"

V tu chvíli celá místnost utichla a Justin, který stál zády ke mně, nechápal, co se děje. Až když se Mel podívala přes jeho rameno, aby upozornila na to, že Linds stojí tam - hned vedle mě, pochopil, že by se měl otočit. A když to udělal...

J: "Briane..."...Vydechl těžce a šokovaně.
B: "Ahoj, Sunshine,"...Usmál jsem se, ač mě to stálo veškerou sílu. Nejradši bych totiž brečel. A pevně ho sevřel v náruči.

Díval se na mě, jako by snad ani nevěřil, že tu stojím. Skoro jsem čekal, že půjde až ke mně, aby se ujistil, že jsem to skutečně já, i kdyby mě měl osahat a být si jistý, že jsem z masa a kostí. Všichni víme, že proti bych vůbec nebyl, jenomže... ten pohled v jeho očích mě děsil. Tohle nebyla radost, to byl strach. A já v tu chvíli cítil, že moje srdce se doslova rozpadá.

I miss him(8)

25. april 2017 at 0:05 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Brunet, vysoký, tak metr osmdesát pět, zelené oči, sportovní postava, hollywood úsměv a jistě s chloubou, která pro Justina hrála velkou roli... FUCK.
Abych to vysvětlil, já tady nestojím a nepředstavuji si, jak asi vypadá ten neznámý Scott, který mě okradl o to nejcennější v mém životě... já ho totiž vidím. Scott Charles Barkley. Jak to stálo na svatebním oznámení. Ještě vlastní takové vznešené jméno. Je z královské rodiny nebo co? Soudě dle toho baráku bych se ani nedivil. Kurva, jak moc zoufalé je, že místo toho, abych se tu rozčiloval nad tím, že mi neotevřel Justin, ale ten jeho - nenávidím ho už teď - snoubenec, řeším víc to, že si Justin pravděpodobně bere nějakého vévodu či co? Asi hodně zoufalé. Ale bohužel na místě. Jak s tímhle, s někým takovým, mám zápasit o Justina? Vždyť takhle bitva už je předem prohraná, omyl tohle je válka a já jsem poražený. Může tohle být ještě horší?

Scott: "Zdravím, vy musíte být od Justina, já jsem Scott,"...Ještě k tomu má sexy britský přízvuk... ono to vážně může být ještě horší.

Všichni začali zdravit nazpátek jak cvičené opice. Jenom mě cukaly lícní kosti a nebyl jsem daleko od toho si ukousnout jazyk, jen abych nemusel odpovídat. Jenomže Debbie do mě zezadu šťouchla, nebylo proto zbytí.

B: "Dobrej,"...Na víc jsem se vážně nezmohl.

Postupně jsem si vzápětí začal všímat pohledů všech přítomných - Emmett měl jazyk prakticky až u bot, Ted nasadil svůj balící výraz, dokonce Maikey s Benem asi na moment zapomněli, že jsou svoji. Linds s Mel by si pravděpodobně nechali říct, no Linds určitě, známe jí a její vztah k penisům, ještě když patří k takovýmu obličeji. A Debb... ach můj bože, i Debb.

I miss him(7)

24. april 2017 at 0:01 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Co tu, krucinál, dělám? Co mě to, sakra, napadlo? Vážně si myslím, že když vpadnu po 4 letech Justinovi do života, ještě k tomu dva dny před jeho svatbou, tak že se rozhodne být se mnou? Kdyby se mnou chtěl být, vrátil by se zpátky za mnou a nezasnoubil by se s někým jiným. S někým, kdo je podle všeho asi lepší, než já. A to bohužel nemyslím ironicky. Každý je lepší, než já. Fuck. A tohle přiznání mě fakt bolelo. Protože je pravdivé. Co jsem pro něj kdy udělal dobrého, že bych si ho snad kvůli tomu zasloužil? Protáhl jsem ho peklem, to si přiznejme. Ale miloval jsem ho. Miluju. To snad něco znamená, ne? A pokud je v něm aspoň špetka, která to ohledně mě cítí stejně, je tu pořád šance. Musí být. Ale ten strach, co mě požírá zevnitř, je šílenej. Tak moc, že mám sto chutí vyskočit z tohohle taxi za jízdy. Jenomže Debb, která sedí hned vedle mě, je na tohle asi připravená, takže by mi v tom zabránila. A Emmett sedící vepředu, který mimochodem nedokáže zavřít tu svojí kušnu, by jí rozhodně pomohl. A zbytek mojí šílené rodiny jedoucí v dalších dvou taxících, by se taky stopro přidal. Takže si to přiznejme - pro mě zkrátka není úniku. Justin a já se dneska setkáme. Z očí do očí, tváří v tvář.

Emmett: "Tady je to ještě úžasnější, než když jsem tu byl naposledy."
Debbie: "Kdy ty si tu byl, prosím tě?"...Uchechtla se nad podle ní nemožným.

Jenže já moc dobře, věděl, kdy tu Emmett byl naposledy. Jak bych mohl nevědět. Ten den se zapsal do mojí historie nejlepšího sexu v hotelovém pokoji. Ale ten den nebyl jenom o tomhle... v ten den jsem pochopil, že Justin přišel do mého života z určitého důvodu. Jen jsem ještě nevěděl, z jakého. A všichni víme, že jsem to dlouhou dobu ani vědět nechtěl.

Emmett: "No přeci, když vzal Justin nohy na ramena, po tom, co Briana vykradli..."...Utichl jen, co mu došlo, co říká.
Debbie: "Jo. Už si vzpomínám,"...Pokusila se to zahrát do autu, ale na to už bylo pozdě, vzpomínky byly zkrátka na světě.

I miss him(6)

20. april 2017 at 0:01 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Stál jsem před svojí postelí, na které ležel otevřený kufr, a já jsem do něj pouze hypnoticky zíral. Pomalu jsem ani nemrkal. Moje včerejší rozhodnutí, že pojedu na Justinovu svatbu a udělám vše pro to, abych ho donutil změnit názor a být se mnou, každou minutu sláblo, až se nakonec dostalo do tohoto bodu - nemůžu se zkrátka pohnout a ani nic dělat. Je to, jako by mi ztuhly svaly v těle a moje mysl byla zcela otupělá. Jako kdybych procházel jakousi fází vnitřní paniky, která mi zabraňuje cokoliv udělat. Tak moc vyděšený jsem. Doslova si nadělávám do kalhot.
Nezměnilo se nic na tom, že si ho chci vybojovat zpátky, tak, jak jsem to měl udělat už dávno. Ale bojím se tě představy, že už je opravdu konec a to pro mě bude opravdu velká rána, taková, kterou nejspíš už nikdy nic nezacelí. A všichni víme, jak těžké pro mě je bojovat s mými city a pokud to nedopadne dobře, tak to bude ještě těžší, než doposud. Možná, že už ani nebudu schopný to zvládat. Možná mě to naprosto zničí. Možná by proto bylo lepší nechat věci tak, jak jsou a vzdát se... jenže o co lepší to pak ale bude?
Ale dost už, musím jet, prostě musím. A i když to třeba nedopadne dobře, tak mě čeká alespoň jedna úžasná věc a to Gus s celou jeho bláznivou rodinkou, kteří na tu úžasnou svatbu byli taky pozváni, jak jsem se včera dozvěděl od Lindsay, která si chtěla ověřit, zda jsem si ještě nehodil mašli.

Debbie: "Pane bože, ty ještě nemáš ani sbaleno? Uvědomuješ si, že nám to za pár hodin letí?"
B: "Jak jste se sem dostali?"
Maikey: "Dveřmi?"
B: "Haha, hrozně vtipný."
Debbie: "Doufám, že z toho nechceš vycouvat?"...Dala si ruce v bok a vražedně na mě pohlédla.
Maikey: "Mami, i kdyby chtěl, jde z tebe takový strach, že to neudělá."
Debbie: "Na to spoléhám, protože další možností je, že ho omráčíme, naložíme do auta a nacpeme do letadla sami."
Maikey: "Na to se mile rád hlásím."
B: "Hele, nevadím vám tu?"
Debbie: "Ve skutečnosti vadíš, takže se pohni někam."

I miss him(5)

19. april 2017 at 0:02 | Janča |  I miss him
Nový díl. - Omlouvám se, ale včera se k tomu prostě nedalo dostat, ta práce mě asi jednou zabijeSmějící seUsmívající se

BRIAN

varování: žádné

"Ahoj, Briane... já... já vlastně ani nevím, co říct... najednou jsem držel telefon a vytáčel tvoje číslo a teď... teď tu plácám nesmysly jako nějakej idiot. Což asi taky jsem. Sakra, zkrátka jsem ti chtěl říct, že... že se omlouvám. A chci, abys věděl, že jsem... že jsem nikdy nezapomněl a že..."
Hovor nebo tedy spíš hlasová schránka se najednou přerušila, nevím, zda to bylo proto, že rychle zavěsil anebo proto, že ho někdo vyrušil, ale to bylo jedno, protože jediné, co jsem chtěl, bylo vědět, co ještě chtěl říct, v ten moment se totiž jeho hlas začal lámat, slyšel jsem to, nezdálo se mi to, jsem si jistý. Ale nevím, co chtěl říct, nevím to a šílím z toho. To vědomí, že mi třeba chtěl říct, že mě stále miluje, mě zabíjelo, protože to neřekl. Anebo taky mohl chtít říct, že jsme se sice milovali, ale že je pro něj na čase jít zkrátka dál, což by mě rozhodně zabilo. Sakra, co si mi to chtěl říct, Sunshine?

Trick: "Páni, to znělo..."
B: "Ty jsi ještě tady?"
Trick: "Beru to jako, že mám vypadnout."

Hádám, že jsem měl asi něco říct, ale byl jsem tak mimo z toho, co jsem před chvílí slyšel, že jsem si ani neuvědomoval svět kolem sebe. Až v momentě, co hlasitě zavřel dveře, jsem si vzpomněl na to, že jsem tu vlastně někoho měl... někoho, kdo mi měl pomoct udělat tlustou čáru za mojí minulostí s Justinem, za tím nejlepším, co mě kdy potkalo... jenže Justin jako by snad tušil, že jsem se k tomuto kroku odhodlal a rozhodl se mi v něm zabránit. Jak jinak vysvětlit tuhle shodu náhod, že mi po 4 letech zavolal jen pár dní před svojí svatbou... tohle zkrátka musí něco znamenat! Jenže co? Že i on se rozhodl udělat tlustou čáru anebo to byla naopak jeho poslední snaha mi ještě dát najevo, že mě milovat nikdy nepřestal a že na mě stále čeká? Pane bože, jak je možný, že se člověk může cítit takhle moc zmateně?

I miss him(4)

17. april 2017 at 0:09 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Dny se táhly jako smrad anebo naopak plynuly jako voda, ale ať už tak nebo tak, ten Justinův slavný den se nezadržitelně blížil. Den, co den, jsem kontroloval poštovní schránku, abych zjistil, zda pozvánka nedorazila zpožděně. Ani nevím, proč jsem o ni tak moc stál, i kdyby tam byla, co by to změnilo? Nehledě na to, jak divné by to bylo, možná, že i zlomyslné z Justinovy strany a tak to třeba i vnímá. Ale zároveň - co kdyby to něco změnilo? Co kdybych tam jel a Justin by si v momentě, co by mě uviděl, uvědomil, že mě stále miluje a že chce jenom mě? Anebo by se mi alespoň dostalo posledního rozhovoru s ním, ve kterém by mi vysvětlil, co se, sakra, stalo. Protože já to nevím, vážně nemám ponětí. Jo věděli jsme oba, co znamená jeho odjezd do New Yorku, byl to konec. Ale takový ten konec, co nakonec získá nový začátek a na ten já stále čekal, zatímco jsem doslova trpěl, jak hrozně mi chyběl. Jenže čekal jsem na něj podle všeho jenom já. On šel jednoduše dál a mně se neobtěžoval ani zavolat a říct mi to.
Ach můj bože, proč se tu ještě vůbec ponižuju tím, že doufám v pozvání na jeho svatbu? Neužil jsem si už dost? Jsem vážně tak ubohej, že tu teskním nad někým, kdo už na mě nejspíš dávno zapomněl? Jo podle všeho jsem, protože on byl ten, kdo mě naučil milovat, zajímat se a starat se a teď mi vyrval srdce z hrudi - prostě jenom tak.

Debbie: "Ahoj, zlato, jak bylo dneska v práci?"
B: "Co kdybychom přeskočili rovnou k tomu, kde mi naliješ kafe a přineseš jídlo, jako kdybych byl normální zákazník?"
Debbie: "Takže hádám, že tam bylo skvěle. A co si dáš?"
B: "Sendvič."
Debbie: "Krůtí, kuřecí...?
B: "Je mi to jedno."
Debbie: "Provedu."

Krůtí, kuřecí, koho to zajímá? Upřímně budu rád, když do sebe dostanu alespoň jedno sousto, posledních pár dní prakticky přežívám ze vzduchu. Ale aby taky ne, když vím, co vím. Když se za 4 dny stane z Justina ženatý muž. Svírá se mi hruď jen z toho vědomí, že kdybych ho tenkrát nenechal odejít, mohl být ženatý se mnou. Jak patetické.

I miss him(3)

13. april 2017 at 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Stěží jsem se doplazil domů, měl jsem toho napito tolik, že se mi motaly nohy jedna přes druhou, ale přes to jsem nebyl natolik opilý, aby můj mozek přestal pracovat. Naopak se zdálo, že pracuje víc, než obvykle. Každá myšlenka se týkala Justina a té nové skutečnosti - bude si brát někoho jiného. Nějakého Scotta, abych byl přesnější. Scott - co je to vůbec za jméno? Co je to vůbec za drzého, nevychovaného zmetka, který si dovolil požádat mého Justina, aby si ho vzal? A jak mu Justin vůbec mohl říct ano? Jak se přese mě mohl, sakra, tak snadno dostat? Vždyť já jsem za celé čtyři roky nezamhouřil oko, aniž bych nepřemýšlel nad tím, co asi zrovna dělá, s kým je, jak se má. Já nejsem blbej, pane bože, vím, že se neuvrhl do celibátu ani, že si nenaplánoval, že bude po zbytek života sám. Vím to a počítal jsem s tím, že třeba v New Yorku někoho poznal, ale na ničem z toho by nezáleželo, kdyby se nakonec vrátil domů za mnou. Jenže tohle... tohle mění naprosto všechno. Znamená to, že on se neplánuje vrátit, on se plánuje na dobro usadit v New Yorku s někým jiným. A všem teď posílá pozvánky na jeho svatbu, lidem, kteří jsou má rodina, které znám mnohem déle, než on. Vím, že to, jak dlouho je znám, mi na ně nedává větší nárok, než jemu, protože jsou i jeho rodinou, ale... chápete, co se tu snažím říct, že jo? Zkrátka, jak mi tohle může dělat po tom všem, čím jsme si spolu prošli? Po tom, jak jsme se milovali... tedy já ho stále miluji, obávám se, že pro něj je to už ale minulým časem.
Ani nevím jak, ale najednou jsem odpadl. Probudil jsem se až kolem deváté hodiny ráno vděčný, že je víkend - s příšernou kocovinou a se saharou v ústech. Jenže nic z toho se nerovnalo pocitu, který jsem zažíval - toto je po téměř čtyřech letech první ráno, kdy jsem si vědom toho, že Justin už se mi nikdy nevrátí. A najednou mi chybí ještě víc, než za celou dobu, mám pocit, že mě to snad zabije.

Maikey: "Dobré ráno."
B: "Do prdele!"

Takhle rychle jsem z postele snad nikdy v životě nevyskočil. A když jsem se do ní následně podíval zpátky a uviděl Maikeyho, který se v ní spokojeně rozvaluje, měl jsem za to, že jsem se buď to v noci dobře sjel anebo už začínám bláznit.

I miss him(2)

12. april 2017 at 17:13 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

"No chápeš to, Briane?" Debbie do mě šila, jako kdybych měl vědět odpověď, ale já jsem ve skutečnosti ani nevnímal okolí. Byl jsem jako tělo bez duše, jako kdyby svět kolem mě nebyl skutečný a já tu byl uvězněný sám se sebou a s tímhle - s obsahem té bílé obálky, který jsem stále křečovitě držel v ruce a snažil se pochopit každé jedno slovo, které na tom bylo napsané. Ale čím víckrát jsem to přečetl, tím méně jsem to chápal, ale zároveň to bylo jako rána z čistého nebe, která mi dala všechny odpovědi, které jsem tak dlouho sháněl.
Odpovědi jsem sice chtěl jiné, ale jak se zdá, je na čase přestat být naivní a myslet si, že Justin tam na mě někde stále čeká nebo, že mě snad stále miluje. Protože nemiluje. Teď už to mám černé na bílém. Nevím ani, jak bych měl reagovat, část mě se chce zhroutit, stočit do klubíčka a brečet a ta druhá, která od chvíle, co Justin odešel, tušila, že je mezi námi konec, konečně ví to, co jsem vědět potřeboval a je to tak trochu úleva, že už nemusím trávit dny stýskáním se mi po něm a čekáním na to, kdy se konečně objeví ve dveřích se svým sunshinovským úsměvem, protože on už se tam nikdy neobjeví. Miluje totiž jiného a bude se ženit... to mi dává odpověď zkrátka úplně na všechno.

Debbie: "Briane, to musí být nějaký blbý vtip, že ano?"
B: "Vtip? Mě se teda moc smát nechce... ale měla by sis zarezervovat letenku do New Yorku, když už příští týden se to koná."
Debbie: "Briane, nemůžeš ho přeci..."
B: "Co? Nechat, aby si vzal jiného? Proč ne? Už spolu nejsme, je pryč už téměř 4 roky a oba dva jsme věděli, co to pro nás znamená, když odešel..."
Debbie: "Ale přes to si na něj dál čekal, tak mi tu netvrď, že si smířený s tím, že se chce uvázat životu s jiným mužem."
B: "A co po mně chceš, Debb? Abych mu kazil štěstí a přiběhl na jeho svatbu, kde bych mu řekl, jak moc ho miluju? A k čemu?"
Debbie: "Možná toho muže ani nemiluje, třeba si ho bere, protože si myslí, že si na něj zapomněl, ani jednou si mu nezavolal, nenavštívil si ho... možná bys měl teda najít svoje ztracené koule a jít ho získat zpátky dřív, než bude příliš pozdě."

I miss him(1)

11. april 2017 at 0:01 | Janča |  I miss him
Nová povídka.

BRIAN

varování: 15+

Chybí mi. Chybí mi neustále. Konstantně. Pořád. Každý den. Každou hodinu, minutu, vteřinu. Je jedno, kolik času už uteklo od chvíle, co se naše cesty rozdělily, protože to nikdy nic nezmění na tom, jak moc ztracený a sám si bez něho připadám. Nejsem schopný jít dál a zapomenout, ani nechci. Byl velkou součástí mého života a to se nikdy nezmění. Vlastně pořád naivně věřím, že se jednoho dne vrátí... ale přiznejme si, to se prostě nestane.
Můj život se od té chvíle obrátil vzhůru nohama, vlastně když to zhodnotím, tak se spíše vrátil do stejného životního stylu jako před Justinem, rozdíl je v tom, že místo požitku v tom hledám vysvobození. Večer v Babylonu, u Woody's, v zadní místnosti, kdy se sjíždím éčkem a hledám v každém trickovi aspoň náznak Justina, představují můj momentální život. Ubohý život. Život, který nemá vůbec žádný smysl. Ne bez Justina Taylora v něm. Ale ten je pryč už dost dlouho na to, abych věděl, že buď to takhle povedu dál a skončím, kdo ví jak, anebo se vzpamatuju a něco se sebou udělám. Ale jak? Jak, když mi tak zatraceně chybí?!

Emmett: "Tak kterej se ti zamlouvá víc?"
B: "Co?"...Zatřepal jsem hlavou. Popravdě mě myšlenky na Justina opět přiměly nevnímat, co se kolem mě děje. To je bohužel na denním pořádku.
Emmett: "Ptám se, kdo se ti zamlouvá víc, abych věděl, po kom můžu skočit já."

Abych vám vysvětlil, co se tu děje, tak... Emmett a já... nějak jsme se sblížili, nuceně sblížili. Maikey si žije úžasný život na předměstí a Ted vede skromný, ale za to spokojený život s Blakem... za to já a Emmett... řekněme, že ani jeden nevedeme zrovna šťastný život. Můj důvod všichni znáte a ten Emmettův asi vlastně taky, po tom slavném fotbalistovi se v jeho životě už neobjevil nikdo, komu by mohl říkat, že ho miluje... a tak jsme tady, sedíme v Babylonu, popíjíme chast a hledáme, s kým strávíme dnešní noc. Mám pocit, že ani jeden z nás z toho asi nikdy nevyroste, v tomhle jsme si s Emmettem dost podobní, když se zamilujeme tak je to způsobem, jaký jen tak nic nenahradí.

Proč právě já?(12)

10. april 2017 at 0:05 | Janča |  Proč právě já?
Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

Musel jsem odtamtud vypadnout, to se zkrátka nedalo vydržet. Jak jsem řekl, jedna část mě ho chtěla praštit a druhá se na něj chtěla vrhnout a obě části sílily celý večer, nakonec jsem ani nevěděl, která z nich je silnější... i když vlastně asi věděl. A přesně proto jsem odešel, mám na něj totiž vztek a nechci, aby si myslel, že je v pohodě, kdybych se najednou neovládl a přisál se na jeho rty. Nebýt tam holky a Gus nejspíš by to dopadlo tak, jak bych nechtěl, ale přitom jsem po tom strašně toužil. Jak je možné, že kdykoliv mě naštve, stane se v mých očích ještě víc sexy a přitažlivý? Možná proto, že mám zkrátka rád tuhle jeho zlobivou stránku. Ale to nemění nic na tom, že mě dva dny nechal procházet si peklem a ani mi nedal vysvětlení, proč tomu tak je, to mu zkrátka neprojde jenom tak.

Maikey: "Ju-Justine, co tady děláš?"
J: "Musím s tebou mluvit."

Nečekal jsem na pozvání a rovnou jsem se vydal dovnitř, na Bena jsem nikde nenarazil a byl jsem rád, protože tohle zkrátka potřebuji probrat jenom s Maikeym.

Maikey: "Jasně, udělej si pohodlí,"...Reagoval na moje posazení na pohovku.
J: "Díky."
Maikey: "Přišel si mě sprdnout za to, že jsem Brian nepřitáhl domů už včera? Rovnou ti říkám, že pokud ho znáš tak dobře jako já, tak víš, že to nebylo možné."
J: "Znám a vím... je mi jasné, že proti své vůli by se nikdy nenechal odvézt domů... a přesně proto tu jsem... potřebuji vědět, co ho přimělo odjet a zůstat tam přes noc... protože mě napadá jedině to, že chtěl mít klid ode mě."

Maikeyho výraz mluvil za vše a hned ho přeložím i pro vás 'O tom si musíš promluvit s Brianem, je to mezi vámi dvěma.' Jo to sotva, z toho nic nedostanu ani, kdybych byl na smrtelný posteli.

Proč právě já?(11)

6. april 2017 at 16:11 | Janča |  Proč právě já?
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Prostíral jsem ten podělanej stůl a modlil jsem se za to, aby mě někdo vysvobodil. Jenže v tomhle domě není nikdo moc mým velkým fanouškem - Melanie mě nesnáší odjakživa, Linds ta cítí potřebu se vždy postavit na stranu Justina, Gus je moc malej na to, aby mi pomohl a Justin... k tomu není už co dodat. Takže přesně proto se právě teď snažím přijít na to, kam se dávají vidličky a nože. Ale kašlat na to, prostě to hodím na stůl na jednu hromadu a oni si to určitě nějak rozeberou, žádná věda.
Hned, co jsem dokončil tento důležitý úkol, vrátil jsem se zpátky do kuchyně, ale hned mezi dveřmi mě něco zaskočilo - Justin tu nebyl. A to mohlo znamenat jediné...

Lindsay: "Neboj se, Gus mu jen chtěl něco ukázat v pokojíčku."
B: "Nevím, čeho bych se měl bát."

Popravdě jsem byl ale vyděšený, protože kdyby se Justin vypařil, zatímco jsem byl vedle, tak by to znamenalo, že už nejspíš není nic, co bych mohl udělat, abych ho donutil mi odpustit.

Lindsay: "Měl si výraz před infarktem, tak ti nevím, jsem si celkem jistá, že ses bál, že odešel."
B: "Tak to fakt ne."

Jen jsem to dořekl, tak se Justin společně s Gusem objevil ve dveřích. Skvělý, Kinney, fakt skvělý! Tohle ti rozhodně pomůže k tomu, abys to s ním vyřešil!

Proč právě já?(10)

5. april 2017 at 20:31 | Janča |  Proč právě já?
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Momentálně ve mně zápasily dvě různé osoby, ta, která ho chtěla praštit a prásknout mu dveřmi před nosem a ta, která mu chtěla skočit kolem krku, políbit ho a zeptat se ho, zda je v pořádku. Věřte mi, že výběr byl opravdu těžký. Nejradši bych udělal všechno najednou v nějakém logickém postupu. Ale ve výsledku jsem tam jen tak stál a zíral na něj jako bych ho chtěl zabít a pomilovat zároveň. Co mě však zarazilo, byl jeho pohled - něco mi říkalo, že mě tu rozhodně nečekal. A to mu na plusových bodech rozhodně nepřidá, jelikož to znamená, že stejně jako já nebyl připravený mi čelit a Gus měl pro něj taky představovat lék na zlepšení nálady a připravení se na to, co by ho se mnou čekalo.

J: "Potřebuješ něco?"...Najednou jsem se nedokázal ovládat.
B: "Justine... nevěděl jsem, že tu..."
J: "Jo jsem, vadí ti to?"

Jeho tvář zůstávala stále mrazivě nečitelná, ale pohled v jeho očích se změnil, viděl jsem, že ho vyděsilo to, jak s ním mluvím, ale nepřiznal by to, i kdybych ho mučil tím nejhorším způsobem.

B: "Justine..."

Skoro šeptal, jeho hlas byl tak jemný, jako by se snad bál i mluvit, jen aby mě ještě víc nenaštval a zároveň se ke mně snažil promlouvat takovým způsobem, abych věděl, že ho to mrzí... ano jen z toho, jak řekl mé jméno, jsem tohle všechno poznal. Ale to nemění nic na tom, že se fakt zlobím. I když bych nejradši skákal tři metru do vzduchu z radosti, že tu stojí živý a zdravý.

Proč právě já?(9)

4. april 2017 at 13:10 | Janča |  Proč právě já?
Nový díl. - Kvůli mojí milovaný práci dneska opět dýl a zítra to tak s největší pravděpodobností bude taky, takže se předem omlouvám, ale tak hlavní je, že díly jsouSmějící seUsmívající se

JUSTIN

varování: žádné

Já idiot jsem se mu chtěl omlouvat, strachy jsem se pomalu klepal, když jsem ho nikde nemohl najít a když jsem nakonec zjistil, že si vzal Maikeyho jako rukojmí, krve by se ve mně nedořezalo, jak jsem se bál, že se s ním děje něco vážného... a on si jen podnikl výlet do New Yorku! Beze mě! A i kdyby beze mě, ale ani mi to neřekl, prostě si beze slova odjel. Nevím, jestli se zbláznil nebo co, ale tohle je zkrátka moc. Jsme snad partneři, ne? Neměl bych vědět, když ho něco trápí? Nebo v tomhle případě, že si naplánoval výlet do New Yorku? Podle všeho a především jeho asi ne. Ani bych se nedivil, že to souvisí s těmi jeho plánovanými orgiemi, jsem si celkem jistý, že si tam užívá s každým druhým. Ach jo, někdy bych ho fakt praštil. Už mě nebaví být jenom jeho záložním plánem, když nikdo jiný není k nalezení. Miluju ho, ale i já mám jisté hranice.

Debbie: "Víš, pokud tu hodláš chodit jako tělo bez duše, tak sis ten den mohl nechat volnej."
J: "A dělat co? Čekat, až se Brian uráčí vrátit domů z jeho dobrodružství v New Yorku?"
Debbie: "Jo asi je pro tebe lepší být tady."
J: "Tak vidíš."

Chtěl jsem se vydat roznést objednávky, ale viděl jsem na Debbie, že opravdu moc touží po tom mi něco říct. Nechtěl jsem to slyšet, ale ona by si stejně našla způsob, jak mi to povědět, takže ať už to mám z krku.

Proč právě já?(8)

3. april 2017 at 0:03 | Janča |  Proč právě já?
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Ležel jsem ve svém hotelovém pokoji rozvalený na velké posteli v nadýchaných peřinách a sám sebe jsem se ptal, co to, sakra, vyvádím. Já totiž fakt nevěděl. Nejspíš jsem se zbláznil. Možná jsem se někde praštil do palice a tohle jsou následky. Ale ať už je to cokoliv, je jasný, že to budu muset dříve či později vyřešit. Nemůžu se schovávat věčně, vyhýbat se Justinovi, zadržovat Maikeyho a dumat nad tím, proč mě Justin a všichni ti lidé v mém životě milují, když, přiznejme si, stojím za hovno. Ale dost o tom, jsem tu, protože si potřebuju vyčistit hlavu, užít si s nejlepším kamarádem jako za starých časů a následně čelit Justinovi, který určitě trne hrůzou a rudne vztekem zároveň. Musím se konečně překonat a čelit tomu faktu, že on a já máme vztah, který chci, aby vydržel dlouho... nejlíp navždy. Pokud on o to tedy vůbec ještě stojí, přeci jen podle Emmetta měl chvilku, kdy náš vztah dost možná zpochybňoval a ani se mu nedivím, jen mě děsí ta představa, že až se vrátím domů, tak on už tam nebude.

B: "Maikey!"...Zabušil jsem na dveře od koupelny.
Maikey: "Co?!"
B: "Máš v plánu tam být ještě dalších sto let nebo mě tam taky pustíš?! Potřebuju se taky vysprchovat!"

Už mi na to nic neřekl, měl jsem za to, že se mě jednoduše rozhodl ignorovat, ale za dalších pár vteřin se otevřely dveře.

Maikey: "Víš, kdybys mě neunesl z mého domova ještě předtím, než jsem se stihl vysprchovat, tak bych tam teď nemusel být sto let."
B: "S tebou je zábava... pokud vím, tak si tenhle den máme užít, spolu, v pohodě, jako za starých časů."
Maikey: "Já vím, promiň... jen okolnosti jsou trochu na hlavu, ani si mě nenechal zavolat Benovi."
B: "Ach jo, telefony jsou na nočním stolku, klidně si posluž, kaziči zábavy."