Srdce, srdce a zase srdce

14. února 2017 v 0:14 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - No jo, jednu povídku na tento svátek jsem si jednoduše odpustit nedokázala a to ho nesnáším asi skoro stejně jako Brian a těm, co jsou na tom podobně, se když tak omlouvámSmějící seSmějící se

BRIAN

Jsou všude, prostě všude! Kam se podívám, tam je nějaké srdce, srdce a zase srdce. Plyšový medvědi držící srdce. Srdce vyobrazené na zamilovaných hrnkách. Polštáře ve tvaru srdce. Dokonce teď musím vytvářet reklamu na léky, které mají údajně zlepšovat výkonnost srdce. Pane bože, jestli já se z toho nezblázním, tak už vážně nevím! Nejlepší by asi bylo spáchat sebevraždu. Ale nejsem zas takovej magor, abych kvůli jednomu dni v roce dělal až takové voloviny. Prostě to jako každej rok přejdu a všechno bude fajn, žádnej stres.
Sakra, co to melu? Copak jsem zapomněl na to, že mám doma toho beznadějného romantika, který to nenechá jen tak bez povšimnutí? Do háje, já se snad dneska dokonce překonám a strávím noc na pohovce v mojí kanceláři. Já nemůžu domů, prostě ne. Protože jinak asi dostanu infarkt... kurva, už jsem zase u toho srdce. Zasranej Valentýn!

Ted: "Briane, bude vadit, když odejdu dneska o trochu dřív?"...Vpadl dovnitř jako by se nechumelilo.
B: "Ehm? Nezapomněl si náhodou na něco?"...Procedil jsem přes zuby.
Ted: "Asi tuším, že zaklepat... mám svůj příchod zopakovat?"
B: "Radši se vymáčkni."
Ted: "Už jsem se vymáčkl... můžu odejít dřív?"
B: "Jakej k tomu máš důvod? A dobře si rozmysli odpověď, než mi řekneš, že si chcete s Emmettem udělat ve svém dysfunkčním vztahu valentýnské rande."
Ted: "Zubař... rozhodně jdu k zubaři,"...Jo, myslím, že kdyby se přiznal, bylo by to asi lepší... proč všichni dělají kolem Valentýna takové haló?!
B: "Tak si toho zubaře užij."
Ted: "Díky, šéfe,"...Ted s radostí ve tváři, že si dnes budou moct s Emmettem udělat "pěkný" večer, zase opustil kancelář.

A já se opět pustil do svého ponurého plánování reklamy na léky, které posilují srdce. Léky rozhodně dobrý, ale dneska mi tak akorát pily krev. I když je pravda, že by se mi právě teď hodily, abych se vyhnul případnému selhání toho mého. Proto jsem byl opravdu rád, když moje pracovní doba docílila svého konce. Ale rozhodně jsem nevěděl, kam se mám jít schovat, abych nemusel čelit Justinovi. Ale do háje, já jsem přeci Brian Kinney. Mě nic nerozhodí. Ani Valentýn... srdíčkovej, zasranej, Valentýn!

Autem jsem jel jak připosranej, myslím, že všichni za mnou byli velice nadšení a předpokládali, že za volantem sedí ženská. Ale já fakt nijak zvlášť nespěchal, abych byl doma brzo. Není to tak, že bych se netěšil na Justina, sakra, já se na něj víc, než těším. Ale když si představím, co mě asi tak čeká, je mi z toho blbě.
Zrazu jsem ale stál na červené a uviděl jsem něco, co mě přimělo se zamyslet - byl to nějaký kluk s pugetem růží dívající se na svojí přicházejí přítelkyni, které z očí vyřazovala neskutečná radost a láska. Vidět, že taková maličkost může udělat druhému takovou radost, byla doslova rána z čistého nebe. Pamatuji si totiž na to, jak jsem se naposledy rozhodoval, zda koupím Justinovi růže a skončilo to tak, že jsem se rozhodl špatně. Tentokrát se to nesmí opakovat, on si to zkrátka zaslouží, je mi jedno, jak moc kýčovité to je anebo jak moc nesnáším tenhle svátek, tady totiž nejde o mě, ale o něj.
Následně jsem proto objížděl ulice a hledal nějaké květinářství či stánek s květinami a nakonec jsem měl i štěstí. Ihned jsem zastavil a vydal jsem se na misi svého života. Tohle je pro mě bohudík nebo možná bohužel poprvé, co se chystám někomu vyjádřit gestem skrývajícím se v pugétu růží lásku. V momentě, co jsem ale uviděl stát vedle růží i takovou menší valentýnskou hromádku, mezi nimiž se nacházel i ten klasický plyšový méďa držící srdce, věděl jsem, že i když možná budu za idiota, tak Justin bude rozhodně nadšen. Vzal jsem proto jak puget růží, tak i toho medvěda a následně jsem vyrazil směr domů. Bylo to zvláštní, nejsem ten typ lidí, co by se nervoval kvůli něčemu takovému, ale bylo to tak, měl jsem doslova žaludek na vodě.
Když jsem otevřel loft, zadivil jsem se, tohle totiž nebylo to, co jsem očekával, v mých představách byla linoucí se vůně večeře, svíčky, kam se podívám a klidně nafouknuté balónky ve tvaru srdce... ano takhle až moc bláznivý dokáže Justin být, ale ne, nic z toho tu nebylo, vlastně to vypadalo, že tu není ani ten Justin, vyděsilo mě to.

J: "Bri-Briane, ty už jsi tady?"

Vyšel z ložnice značně zaskočený, ale já byl rozhodně zaskočený ještě víc, to, co jsem totiž uviděl, bylo něco neuvěřitelně krásného. Byl dokonalý, perfektní, nenahraditelný. Na sobě měl perfektně padnoucí černý oblek s bílou košilí a kravatou. Do toho měl upravené vlasy jako tenkrát na svém maturitním plese, ale k těmhle vzpomínkám se vracet nechci. Zkrátka byl nádherný. Nemít dostatečné sebeovládání asi by se mi podlomila kolena. Ale jedno je jisté - musel jsem ho jít políbit. Šel jsem proto rovnou k němu, ruku mu dal kolem pasu a jedním pohybem jsem si ho k sobě přitáhl. Myslel jsem, že jeho rty snad nikdy nepustím.

J: "Páni, za co to bylo?"
B: "Za nic... jen... sluší to to."
J: "Vážně mi právě pan Kinney složil kompliment?"
B: "Kušuj,"...Opět jsem se přisál na jeho rty.
J: "A smím vědět, co to máš v ruce?"

Bože, já na to z toho úžasu, úplně zapomněl. Proto si asi dovedete představit, že se mi najednou rozbušilo - do hajzlu už je to tady zase - srdce.

B: "Noo... to je... jen... jen... maličkost,"...Vykouskoval jsem ze sebe tu zrádnou větu.
J: "Nemůžu uvěřit, že si mi koupil růže... a medvídka se srdcem. Briane, ty ses někde praštil do hlavy nebo ti někdo zaplatil, abys mě vypekl?"...Začal si mě dobírat, on prostě ví, jak mě vykolejit, protože se mu to dařilo.
B: "Ty mě ničíš, prostě si to vezmi a mlč."
J: "Děkuju, opravdu moc,"...Natáhl se ke mně, aby mě políbil.

A následně se vydal dát ty růže do vázy a medvěda si postavil na noční stolek, představa, že na něj budu muset zírat před spaním, nebyla nikterak lákavá, ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsem mu dokázal udělat radost.

B: "Smím vědět, proč ses vůbec takhle vyparádil?"
J: "Chtěl jsem se ti líbit."
B: "No to se ti rozhodně povedlo... ale pořád to nechápu."
J: "Dobře, asi bych se měl ke svým činům přiznat... vím, že tenhle den nesnášíš a já ho naopak miluju, ale přišlo mi už takové kýčovité dělat večeři, zapálit svíčky a jen tak to odbít doma... proto jsem nám udělal rezervaci v restauraci."
B: "Cože jsi?"
J: "Noo, udělal jsem rezervaci. A než řekneš, že nikam nejdeme, tak věř, že mi to zlomí srdce,"...Začal na mě dělat ty svoje psí oči.

Tak tohle se nám opravdu začíná komplikovat. Nejdřív jsem ani nebyl připravený na tu možnost, že by Justin o Valentýnu mluvil a teď tu najednou stojím před hotovou věcí - my nejen, že budeme slavit Valentýna, my si rovnou odbudeme naše první rande... já se snad zblázním, mně se z toho asi rozskočí srdce!

J: "Začínám se bát, že mi opravdu řekneš ne."
B: "Nooo... ne... teda ne, že ne... neříkám ne... prostě ano, souhlasím."
J: "Počkat, co?"
B: "Říkám, že souhlasím, jasný? Půjdeme."

Justin začal být jako šílený a pomalu pobíhal po bytě jako pětiletý. Ale když mi následně přiběhl dát pusu, věděl jsem, že jsem se rozhodl opravdu správně.
Možná je pro mě tento den doslova pekelný... i když vlastně proč by měl? Je to svátek zamilovaných ne? A i když všichni víme, že jsem všemohoucí Brian Kinney, který nehraje na kluky a je vždy single, protože láska podle něj neexistuje... tak se jednoduše musím smířit i s tím faktem, že miluju. Miluju tohohle bláznivýho, nádhernýho kluka. A to se nikdy nezmění. Proto by měl taky čas od času poznat i jinou stránku mě - tu, která má opravdu srdce... srdce, které ho miluje, jak nejvíc dokáže.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Karin Karin | 14. února 2017 v 20:42 | Reagovat

Celou povídku jsem se culila ale ten konec krásný. :-)  :-D

2 Janča Janča | Web | 16. února 2017 v 17:50 | Reagovat

[1]: Moc děkuju :-)

3 Jane Jane | Web | 19. února 2017 v 22:00 | Reagovat

Škoda, že jsem na čtení této povídky neměla čas na Valentýna, ale až dneska večer. Je prostě úžasná. Usmivam se jak trotl :-D

4 Janča Janča | Web | 21. února 2017 v 19:33 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti povídka líbila! :-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama