"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Potřebuji tě(6)

6. února 2017 v 0:03 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

BRIAN

Probudil jsem se svou dnešní známostí po svém boku, ani jsem si nepamatoval, že vedle mě usnul, natož, že vypadal takhle - už ne moc přitažlivě - nemluvě o tom, že opět nevím, jak se dotyčný jmenuje. Prostě je to jen další v řadě z úlovků Briana Kinneyho. Jenže se bohužel v téhle dokonalé řadě bez problémů vyskytl malý zádrhel - puberťák jménem Justin Taylor - neptejte se mě, jak vím celé jeho jméno, prostě vím a mě samotného to děsí! Když jsem si ho tenkrát přivedl domů, měla to být jen další ze zábavných nocí, vlastně ještě něco lepšího, chtěl jsem to trošku okořenit a vzal jsem si domů nezkušeného zajíčka, no co může být víc zábavné, než tohle? Jenže to by se do toho nesměl připlést porod, následné narození mého syna a jeho pojmenování tou pubertální vlezdoprdelkou a nakonec moje nesmírná touha uvést toho kluka do světa sexu, i přes to, že jsem byl pod značnou dávkou Éčka a Maikey věděl, že vymluvit mi to, byl dobrý nápad, jen já ho nechtěl poslechnout, opět jsem měl svojí hlavu, opět jsem myslel svým ptákem a tou částí mě, která si říkala "Tohohle prostě musím mít!" a taky, že mám. Zdá se totiž, že něco v té jeho blonďaté nezkušené hlavince si řeklo, že vetřít se mi do života za každou cenu, bude ten nejlepší nápad, cítím totiž, že i přes můj menší včerejší projev, ho ještě uvidím. A víte, co je nejhorší? Že vlastně i chci. Donutil mě porušit moje vlastní pravidla během první noci, co asi dokáže, pokud se mě bude držet nějak moc dlouho? No Kinney, je asi na čase si stát za svým, děj se, co děj.

B: "Hej, vstáváme."
Trick: "Hmmm."
B: "Tady nejsi v hotelu... zábava skončila."
Trick: "Už vstávám. Můžu si dát alespoň sprchu?"
B: "Jo, koupelna je... ne, víš ty, co? Nemůžeš."

Moc dobře si pamatuji, jak to dopadlo, když jsem to dovolil někomu naposledy a tím někdo, byl samozřejmě ten studentík, na kterého jsem se tam vrhl znova, i přes to, že s každým spím zásadně jen jednou... na co jsem, sakra, myslel? Jo měl perfektní zadek, vlastně byl celej k nakousnutí, ale... na co jsem, sakra, myslel?!


Trick: "Tak teda díky,"...Neodpustil si sarkasmus.
B: "Rádo se stalo,"...Ironií jsem zas nešetřil já.

Jen co se za ním zavřely dveře, zamířil jsem do koupelny sám a hned po té báječné horké sprše jsem zjistil, že mám hlad jako vlk a i přes vnitřní pocit, že se něco určitě semele, jsem se vydal do jídelny. A semlelo se to, že jsem viděl, jak ten blonďatej prezident mého fanklubu, vyběhl z jídelny, jako by mu u zadku hořelo a jak pospíchal, kdo, sakra, ví kam. Co mu tam ta Debbie udělala? Proč mě to ale vůbec zajímá, pokud to zajistí to, že mi dá konečně pokoj.

Debbie: "Taková škoda, byl tu tvůj kluk, minuli jste se."
B: "Už jsem ti někdy řekl, že mi lezeš šíleně krkem?"
Debbie: "A já tobě?"
B: "Asi jsme si kvit."
Debbie: "Měl bys s ním promluvit."
B: "To už jsem zkoušel, jde mu to jedním uchem dovnitř a druhým ven."
Debbie: "Něco máte rozhodně společného."
B: "Haha."
Debbie: "Začínám mít dojem, že zbavit se ho, je pro tebe takovým problémem, protože se ho vlastně ani zbavit nechceš a já mu tak nějak začínám fandit."
B: "Chceš, abych se tu pozvracel?"
Debbie: "Pokud si to pak i uklidíš,"...Začala se smát jak šílená - její obvyklé poznávací znamení.

Chvíli trvalo, než se mi jí podařilo dokopat k tomu, aby mi donesla něco k jídlu, místo toho, aby mi ničila život. Ale nakonec jsem se přeci jen dočkal, juchů! Problém byl ale ten, že mě nějak přešla chuť po tom její proslovu.

Maikey: "Ty se v tom teda šťouráš,"...Posadil se vedle mě s nějak moc spokojeným výrazem.
B: "Buď si sjetej, nebo sis užil?"
Maikey: "Ani jedno... ale David mě pozval na rande."
B: "Huh?"
Maikey: "Ten chiropraktik, jak jsem ti o něm říkal."
B: "Eh?"
Maikey: "Nedělej, že nevíš."
B: "Spíš se snažím zjistit, co je na tom tak úžasného, nemůžete rovnou přeskočit k té zábavné části?"
Maikey: "Víš, někteří lidi mají rádi trochu romantiky, než skočí na věc."
B: "Ještě, že patřím do té normální části populace."
Maikey: "Ty sotva, ten tvůj školáček je pěkně neodbytný."
B: "Pane bože, já se snad půjdu zastřelit, jen abych o něm už nikdy neslyšel."

Nějak mi jednoduše došly nervy, nemůžu prostě pochopit, proč já, Brian Kinney, ten nejstabilnější, sračky si nepřipouštějící a jen z užitečných věcí žijící chlap, se musím zabývat něčím tak primitivním jako láskou po mně prahnoucím puberťákem, a všichni mi to ještě k tomu neustále předhazují!

Maikey: "Klid, promiň, nechtěl jsem..."
B: "Tak už o něm laskavě nemluv, byl to jenom sex, jednoduše sex a tím to končí, je mi jedno, co se zrodilo v jeho hlavě za úchylnou představu o lásce a podobných kravinách, ale já se toho jednoduše nehodlám účastnit."
Maikey: "Fajn, to chápu a jsem rád, ten kluk je hroznej. Jen se obávám, že on to nedokáže pochopit."
B: "No tak to pochopí, neměj strach."

Maikey se začal až moc spokojeně usmívat, samozřejmě, já tu řeším svojí reputaci, ego a sebezáchovu a on opět dokáže myslet jen na to, že mě snad někdy bude mít jen pro sebe. Sakra, Maikey, vzpamatuj se! Jo miluju tě, ale jsme přátelé a tak to i zůstane, nikdy bych naše přátelství zkrátka nezničil!

B: "Musím jít."

Ani nevím, proč jsem to řekl, ne že bych musel, ale prostě jsem musel. Neměl jsem teď zkrátka náladu na to se nechávat bombardovat proslovy od Novotnyho, ať už od jednoho nebo druhého, nedej bože od obou!
Chvíli jsem v autě přemýšlel, co vlastně dělat, abych odvedl své myšlenky jinam a nakonec jsem došel k jedinému možnému závěru... vydal jsem se za svým synem, aniž bych vlastně věřil tomu, že je to vůbec skutečné. Pořád se zkrátka nedokážu smířit s tím faktem, že mám dítě... já... já, sakra!

B: "Nazdárek, vespolek."

Vrazil jsem do jejich domu jako velká voda, nic na co by nebyly zvyklé, Mel mě za to i ráda buzeruje, jenže nakonec mi došlo, že bych se měl naučit chodit trochu tišeji, vždyť je tu mimino. Jenže v momentě, co jsem překročil práh obývacího pokoje, mě začalo trápit něco zcela jiného - blonďatého. Já se snad poseru!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jane Jane | Web | 6. února 2017 v 7:52 | Reagovat

Brian je takový chudáček :-D
Moc se těším na další díl :-)

2 Janča Janča | Web | 6. února 2017 v 19:45 | Reagovat

[1]: To teda :-D Jsem ráda, že se těšíš :-)

3 Karin Karin | 6. února 2017 v 20:45 | Reagovat

Brain mě baví to ještě neví co jej čeká. :D  :-D

4 Janča Janča | Web | 6. února 2017 v 21:39 | Reagovat

[3]: To teda neví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama