February 2017

Proč právě já?(2)

28. february 2017 at 0:02 | Janča |  Proč právě já?
Nová povídka.

BRIAN

varování: žádné

Znáte to, když vám v hlavě neustále hraje refrén nějaké písně a vy se ho ani za boha nemůžete zbavit? No tak přesně tak jsem na to teď já, akorát s jistou zákeřnou otázkou "Proč právě já?" Vždyť Justin neměl jediný důvod k tomu, aby se zamiloval zrovna do mě. Tedy pokud pomineme můj dokonalý zevnějšek, bohatství a to, jak úžasnej jsem v posteli. No vážně, co za vlastnosti mám, že Justina okouzlily natolik, že i přes to, jak hnusně jsem se k němu choval, se mě nepustil? Nejsem milej, nejsem hodnej, musí se stát zázrak, abych nebyl ironický nebo sarkastický, věčně myslím jen na sebe a svoje potřeby... nebo dobrá, takový jsem dřív byl, teď už jsem v mnoha ohledech lepší. Ale my tu řešíme to, proč si vybral právě mě před těmi čtyřmi roky. Tenkrát jsem chtěl jenom jediné - mládí, sex, prachy a alkohol. Něco jako láska mě obcházelo mílovými kroky. A Justin to ode mě schytával pěkně dlouho, než jsem si uvědomil, že už nechci, aby odešel. Ale proč právě já, sakra?!

J: "Hmmm,"...Justin se začal protahovat a já se musel usmívat.
B: "Ahoj."
J: "Ahoj... já jsem asi usnul."
B: "Nepovídej."
J: "Promiň, dneska jsem měl perný den."
B: "Copak, copak? Měl si tu někoho, o kom nevím?"
J: "Víš, že mám radši, když jsi u toho. Ale nejdřív jsem byl v práci, pak jsem se stavoval doma a odpoledne mě holky zaúkolovaly hlídáním Guse... mimochodem ho zajímá, kdy ho konečně vezmeš do toho Aquaparku, jak si mu to slíbil."
B: "Počkat, cože jsem mu slíbil?"
J: "Byl jsi tak trochu opilý, když si mu ten slib dával... předpokládal jsem, že už si to nepamatuješ. Ale je mi líto, tomu se nevyhneš, pokud mu nechceš zlomit jeho děcké srdce."
B: "Já ani nemám plavky."
J: "To se vyřeší, neboj. Je tady někde to jídlo? Fakt umírám."
B: "V kuchyni."

Proč právě já?(1)

27. february 2017 at 0:07 | Janča |  Proč právě já?
#Brian Kinney #Justin Taylor #Emmett Honeycutt #Ted Schmidt #Debbie Novotny

bez varování

Brian

Seděl jsem ve svojí nóbl kanceláři a podepisoval jeden papír za druhým. Měl jsem z toho už tak velkou hlavu, že jsem myslel, že se na to vykašlu a jednoho z mých neschopných zaměstnanců přinutím zůstat přes čas a falšovat můj podpis na zbytek těch dokumentů. Moje oči neustále sledovaly ručičku na hodinách, ale dalo by se říct, že snad stála na místě. Nedokážu ani popsat, kolikrát mi hlavou projel obrázek toho, jak jsem doma v posteli a nalepený na Justinovo nahé horké tělo.
Už jen dvacet minut a čeká mě plný víkend divokého sexu s tím neúnavným modrookým ďáblem. Pouze radost, odpočinek a sex, žádná práce a žádné starosti... sakra, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem se takhle moc těšil na víkend. Obvykle si beru práci i domů, ale tentokrát se těším na to, až za sebou zavřu dveře Kinneticu a do pondělního rána je neotevřu.

B: "Sláva!"...Odhodil jsem propisku kamsi a děkoval pánu bohu, že ukončil mé utrpení.
Ted: "Tady se někdo těší domů."
B: "Ty máš uši všude."
Ted: "Akorát jsem šel do tvé kanceláře."
B: "Ať chceš cokoliv, nezajímá mě to... začalo mi volno, krásnej, dlouhej víkend plný sexu s Justinem... tak mi to nekaž."
Ted: "Páni, nějak se k němu začínáš vázat."
B: "Prosím?"...Můj tón nebyl ani trochu příjemný.
Ted: "No obvykle bys řekl 'víkend plný sexu' teď si dodal s Justinem."
B: "Mohl bys mě přestat analyzovat a vypadnout, tvůj víkend taky začal, tak s ním koukej něco udělat a hlavně zas nepostávej v Babylonu se skleničkou v ruce a se zoufalým pohledem v naději, že někoho sbalíš a ojedeš."
Ted: "Nikdo nedává rady jako ty."

Ted se s nedefinovatelným výrazem ve tváři vytratil z mojí kanceláře a já se následně rychlostí blesku připravil k odchodu. Kinnetic už zel prázdnotou a já rychle pozhasínal světla a běžel jsem do auta. Ještě než jsem nastartoval vytočil jsem Justinovo číslo...

Musím to zvládnout sám(6)

23. february 2017 at 0:03 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Poslední díl. - 15+

BRIAN

Když jsem se svým trickem dorazil do loftu, zdálo se, že mi nic nezabrání v tom, abych mu vyšukal mozek z hlavy. Jediné, na co jsem totiž dokázal myslet, bylo to, abych zkrátka přišel na jiné myšlenky, než je Justin a to, co dělá v Babylonu a se Sapem. Myslel jsem, že už z toho všeho snad zešílím. A ten černovlasý vysoký a snad dobře obdařený trick stojící přede mnou, měl zajistit, že tyhle myšlenky na chvíli zmizí do neznáma.
Začal jsem z něho strhávat oblečení a on zase ze mě, když jsme následně byli už jen v trenkách, nějak jsme se dostali do ložnice a na postel. Snažil jsem se, fakt moc jsem se snažil, moje ruce a moje rty pracovaly na jeho těle a ty jeho zase na tom mém... ale něco jako vzrušení stále nepřicházelo. Místo toho se moje podvědomí snažilo přimět mě k výčitkám. A když se ten trick následně snažil za pomocí jazyka vytvořit mokrou cestičku po mé hrudi a mém břiše až k lemu mých trenek, něco ve mně se zkrátka nebylo schopné uvolnit a když se hned na to pokusil ze mě stáhnout trenky, aby mi vykouřil, naprosto jsem zešílel...

B: "Počkej, dost."

Tohle jsem snad nikdy v životě neudělal. Tedy udělal, ale asi jen v momentech, kdy jsem usoudil, že ten kluk je buď neschopnej anebo... neschopnej. Nikdy ne kvůli někomu... kvůli Justinovi. Chtěl jsem se mu částečně tímhle způsobem pomstít, ale když to vezmu kolem a kolem, není to prostě správný. Kdybych si chtěl jenom tak užít, nic by mě nezastavilo a on to ví, dokonce mě miluje takového, ale tohle je něco jiného... tohle by se mu nelíbilo ani trochu.
Sakra, Kinney, od kdy přemýšlíš nad tím, co by se mu líbilo a co ne? Od kdy tě vůbec trápí, že bys mu mohl ublížit?
Ani nevíte, jak mě děsí, že bych si na to mohl odpovědět asi takhle - od začátku.

Musím to zvládnout sám(5)

22. february 2017 at 18:39 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Nový díl.

JUSTIN

Cítil jsem se opravdu hrozně. Když jsem slezl z toho baru, tak jsem měl poprvé po dlouhé době pocit, že mám nad sebou opět kontrolu, že můžu dělat, co chci a nemusím si říkat o svolení Sapa. Poprvé jsem měl pocit, že pouze nepřihlížím tomu, jak se to mezi mnou a Brianem sype jako domeček z karet, ale že opravdu bojuji o můj vztah s ním. Jenže stačilo tak málo jako Sapovo pohrození vyhazovem a já se opět stáhl do své tvrdohlavé ulity, která dala přednost vlastní potřebě si něco dokázat, než Brianovi. A ano je mi z toho pěkně mizerně. Do teď jsem si to tolik neuvědomoval, myslel jsem si, že Brianovi jde jen o to, abych se nenakrucoval v Babylonu a že chce být za toho prince, v jeho případě spíš krále, na bílým koni, co mě vždycky od všeho zachrání... ale myslím, že ve skutečnosti mu jde spíš o to, abych nedělal něco, co mě jednou může i zničit. Vždyť to, co dělám, není ani trochu správný... je to ponižující, nebezpečný, pokud přijde na bílý prášek, kterým mě Sap dopuje a vlastně nejen ten a hlavně si kvůli tomu ničím vztahy s lidmi, které miluji... ničím si vztah s Brianem. A proč vlastně? Kvůli svojí hrdosti? Možná je na čase pochopit, že nic nemusím zvládat sám, pokud mám kolem sebe lidi, kteří mi vždy pomůžou, jen abych se nedostal do problémů... a do těch se já teď rozhodně dostal.

Sap: "To, co se dneska stalo, se už nebude opakovat, jasný? Tady v Babylonu jsi můj... Kinney bude muset počkat."

Tolikrát už mi řekl, že v Babylonu jsem jenom jeho, že jsem to už dokonce začal přecházet a brát to jako skutečnost... jenže když to řekl teď, uvědomil jsem si, že jediný, komu patřím, jsem já sám... jenom já můžu rozhodnout o tom, co budu dělat a je na čase udělat správnou věc.
A pak samozřejmě patřím Brianovi, který si to zaslouží vědět po tom všem, co si se mnou musel vytrpět v mém období naprosté pomatenosti.

J: "Jmenuje se Brian a jsem si celkem jistý, že patřím jemu a ne tobě."
Sap: "Co prosím?"
J: "Slyšels."
Sap: "Doporučuju ti, aby ses zklidnil nebo..."
J: "Nebo mě vyhodíš? Není třeba - končím sám."

Musím to zvládnout sám(4)

21. february 2017 at 0:01 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Nový díl.

BRIAN

Měl jsem co dělat, abych se na něj dokázal dívat, ale zároveň jsem z něj nedokázal spustit oči. Bylo to, jako bych se chtěl mučit a zároveň jeho přivést k šílenství. Snažil se to nedávat najevo, ale viděl jsem, že mu můj pohled nedělá dobře. A přál jsem mu to. Jenže mě to zároveň děsilo, já nejsem tenhle typ lidí, co dávají až tak okatě najevo, jak se cítí. Já to nedávám najevo vůbec, je to jen pouhá známka slabosti a tou já rozhodně netrpím. Ale s ním se zkrátka nejsem schopný ovládat, mám dojem, že čím víc se o to snažím, tím hůř mi to jde. Nechci, aby věděl, co se mi honí hlavou, ale zároveň bych si na něj nejradši vyřval hlasivky a dal mu pěkně najevo, co si o tomhle všem myslím. I když on už to ví a nezajímá ho to. Je tak zatraceně tvrdohlavý. Pořád si myslí, že když mě požádá o pomoc, že to z něj dělá sociální případ. Na jednu stranu ho chápu, všichni víme, jak se cítím ohledně toho, že bych měl někoho žádat o pomoc, natož tak peněžní, ale zároveň vím, že v bezvýchodné situaci bych se zkrátka musel přemoct a on v ní je, ať si to přizná nebo ne. To, že nakrucuje zadkem na baru Babylonu, ho rozhodně nespasí, ba naopak - může ho to dokonce zničit a to je to, čemu se snažím zabránit především.

Maikey: "Dneska je tam nějak brzo."
B: "Jo, Sap si ho očividně dost oblíbil."
Maikey: "Už si s ním mluvil o... eh, o tamtom?"
B: "O čem?"
Maikey: "No o tom... ty víš."
B: "Že vím, že si ho od Sapa musel nechat vykouřit, aby se dostal na bar?"
Maikey: "Ehm."
B: "Ne a ani to nemám v plánu."
Maikey: "Ale..."
B: "Žádné ale, je dospělej, dělá vlastní rozhodnutí a já mu do toho nehodlám mluvit."
Maikey: "To si trošku protiřečíš, nemyslíš? Navíc, to ti to nevadí?"

Dělá si srandu? Samozřejmě, že mi to vadí. Co vadí? Já tu představu přímo nenávidím, kdykoliv mi obrázek toho naskočí v hlavě, mám chuť něco rozmlátit. Nebo kdykoliv vidím Sapa, jak na něj sahá tou svojí nechutnou rukou, mám chuť mu jí zlomit. A nemůžu ani popsat kolikrát už mi hlavou projela myšlenka na to, co s ním Justin dělá, kdykoliv jsou spolu někde zalezlý a řeší "pracovní" věci. Já z toho, kurva, šílím! Ale co můžu dělat? Co já, Brian Kinney - nic mě nezajímá, nemám city - můžu dělat?

Musím to zvládnout sám(3)

20. february 2017 at 0:05 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Nový díl.

JUSTIN

Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale najednou jsem stál před máminým domem. Už je to pár dlouhých týdnů, co jsem tu byl naposledy, nemluvě o tom, že moje nadání na to zavolat jí zpátky, kdykoliv mám od ní zmeškaný hovor, je na bodu mrazu. Zdá se, že Brian není jediný, kdo se mnou momentálně trpí kvůli mé práci. I když dá se tomu říkat vůbec práce? Pořád si nalhávám, že je to práce, jako jakákoliv jiná, ale čím víc se mi Brian snaží dokázat opak, tím víc tomu sám začínám věřit. Ale stále nejsem připravený se jen tak vzdát a opět tahat z jeho peněženky. Nechci se cítit jako nějaký vydržovaný studentík, co má svého zachránce Briana Kinneyho vždy k dispozici. Chci, abychom si s Brianem byli rovni, jsme snad partneři, tedy on by to nikdy nepřiznal, ale vím, že už mě dávno nebere jen jako otravnou kouli na noze. A právě pro to je pro něj tak velkým problémem vidět mě věčně vyčerpaného anebo svlečeného na baru v Babylonu. Ale ač se zdá, že jsem nejspíš opravdu tvrdohlavý, je to jediná možnost, jak být konečně samostatný a ne věčně závislý na Brianově pomoci.

Molly: "Brácha?"...Ozvalo se za mnou.
J: "Mo-Molly?"
Molly: "Proč tady jen tak stojíš a nejdeš dovnitř?"
J: "Jen jsem..."
Molly: "Měl bobky z mámy. To se ti nedivím, pořád mluví o tom, že tě půjde navštívit, jen co bude mít volno a nakope ti zadek."
J: "To řekla?"
Molly: "A rozhodně ne takhle mile."

Buď to moje sestra extrémně přehání anebo jsem opravdu v háji. A něco mi říká, že to bohužel bude ta možnost B. A to moje máma ani neví, co po nocích dělám, takže bude složitější vysvětlit, proč jsem se jí teď tak nějak vyhýbal, ale rozhodně nemám v plánu, aby zjistila pravdu.

Musím to zvládnout sám(2)

16. february 2017 at 17:45 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Nový díl. - Dnes opět o něco dýlSmějící se Asi si říkáte, co se mnou je... tak já vám to tedy vysvětlím - začala jsem chodit do nové práce, takže můj čas na psaní se opět o něco omezil, hrůza já vímPlačícíSmějící se Takže je dost možné, že tohle zmatené zveřejňování, kdy díl bude až v odpoledních hodinách nebo další den, se asi bude někdy stávat, tudíž se vám předem omlouvámUsmívající se
Každopádně teď už vám přeji, abyste si užili nový dílMrkající

JUSTIN

Ve škole jsem byl úplně vyřízený, dalo mi opravdu hodně velkou práci udržet oči otevřené a ne vždy se mi to podařilo. Proto jsem od učitelů taky schytal pár pokárání, ale nic z toho se rozhodně nevyrovná Brianovu vzteku. Dnes na něm bylo víc, než znát, že nehodlá respektovat moje ponocování, abych si vydělal na školu, když pak nejsem ani schopný do ní dojít. Nebudu lhát, pravdu má, ta práce ze mě vysává veškerou energii a při představě, že bych prakticky hned po ní měl vyrazit do školy, se mi dělá špatně. Nejradši bych celé dny prospal, ale jsem si vědom toho, že takhle to dál prostě nejde. Jenže té práce se nevzdám, nemůžu, je mi jedno, co Brian říká a nabízí, nemůžu po něm neustále žádat, aby mi pomáhal, tohle prostě musím zvládnout sám. Jen stejně tak musím vymyslet, jak fungovat ve škole... protože pokud to nedokážu, tak je tu pak už jen jedna možnost a to ta, že ve škole jednou pro vždy skončím. Jenže se děsím toho, co to bude pro mě a Briana znamenat. I když tady snad jde o mojí budoucnost, ne? Ale zároveň... tu budoucnost chci prožít s ním. Bože můj, tohle je opravdu k zešílení!

Debbie: "Probůh, ty dneska vypadáš."
J: "Ty jsi všímavá."
Debbie: "A ty drzej."
J: "Promiň, Debb, jenom jsem fakt unavenej."
Debbie: "To se nedivím, když..."
J: "Prosím, ne ty, nezačínej ještě ty."
Debbie: "Nech mě hádat, Brian s tím vůbec nesouhlasí?"
J: "Spíš by byl radši, kdybych bral jeho peníze, než abych si vydělal sám."
Debbie: "Zlato, myslím, že mu jde spíš o tvé bezpečí... víš, že tě miluje."
J: "Vím, jen..."...Ani jsem to nestihl doříct a už jsem ho viděl ve dveřích jídelny.
Debbie: "No to bude ještě zajímavé."
J: "Povídej mi o tom."

Musím to zvládnout sám(1)

15. february 2017 at 0:09 | Janča |  Musím to zvládnout sám
Nová povídka.

JUSTIN

Od chvíle, co Brian dorazil z práce, panuje v loftu tichá a dusná atmosféra. Vím moc dobře, že by mi chtěl něco říct, něco opravdu pěkného, ale radši se drží zpátky a vlastně dělá, že tu nejsem, protože jinak by asi vyletěl. Já ho chápu, ale pro jednou taky musí on pochopit mě - já tohle musím zvládnout sám.

J: "Musím do práce,"...Oznámil jsem mu, zatímco jsem se obouval.
B: "Ty tomu říkáš práce?"...Pohrdavě se uchechtl.
J: "Briane... už jsme o tom mluvili."
B: "Ty si mluvil, já jsem poslouchal a myslel si svoje. Proč mě nenecháš, abych ti pomohl?"
J: "Jako milionkrát předtím? Už takhle ti budu všechno splácet do konce života, nech mě jednou se o sebe postarat."
B: "Tomuhle říkáš starat se o sebe?"
J: "Peníze jako peníze a není to tak hrozný."
B: "Jo o to se Sap rozhodně postará."

Nemohl jsem se rozhodnout, zda se o mě Brian víc bojí anebo zda víc žárlí na Sapa, ačkoliv ono není na co žárlit, je to jen hnusnej slizskej chlap, od kterého jsem si musel nechat vykouřit, abych mohl tancovat na baru a víc si vydělat. Věc, o které Brian rozhodně nemusí vědět.

Srdce, srdce a zase srdce

14. february 2017 at 0:14 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
No jo, jednu povídku na tento svátek jsem si jednoduše odpustit nedokázala a to ho nesnáším asi skoro stejně jako Brian a těm, co jsou na tom podobně, se když tak omlouvámSmějící seSmějící se

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor #Ted Schmidt

Brian

Jsou všude, prostě všude! Kam se podívám, tam je nějaké srdce, srdce a zase srdce. Plyšový medvědi držící srdce. Srdce vyobrazené na zamilovaných hrnkách. Polštáře ve tvaru srdce. Dokonce teď musím vytvářet reklamu na léky, které mají údajně zlepšovat výkonnost srdce. Pane bože, jestli já se z toho nezblázním, tak už vážně nevím! Nejlepší by asi bylo spáchat sebevraždu. Ale nejsem zas takovej magor, abych kvůli jednomu dni v roce dělal až takové voloviny. Prostě to jako každej rok přejdu a všechno bude fajn, žádnej stres.
Sakra, co to melu? Copak jsem zapomněl na to, že mám doma toho beznadějného romantika, který to nenechá jen tak bez povšimnutí? Do háje, já se snad dneska dokonce překonám a strávím noc na pohovce v mojí kanceláři. Já nemůžu domů, prostě ne. Protože jinak asi dostanu infarkt... kurva, už jsem zase u toho srdce. Zasranej Valentýn!

Ted: "Briane, bude vadit, když odejdu dneska o trochu dřív?"...Vpadl dovnitř jako by se nechumelilo.
B: "Ehm? Nezapomněl si náhodou na něco?"...Procedil jsem přes zuby.
Ted: "Asi tuším, že zaklepat... mám svůj příchod zopakovat?"
B: "Radši se vymáčkni."
Ted: "Už jsem se vymáčkl... můžu odejít dřív?"
B: "Jakej k tomu máš důvod? A dobře si rozmysli odpověď, než mi řekneš, že si chcete s Emmettem udělat ve svém dysfunkčním vztahu valentýnské rande."
Ted: "Zubař... rozhodně jdu k zubaři,"...Jo, myslím, že kdyby se přiznal, bylo by to asi lepší... proč všichni dělají kolem Valentýna takové haló?!
B: "Tak si toho zubaře užij."
Ted: "Díky, šéfe,"...Ted s radostí ve tváři, že si dnes budou moct s Emmettem udělat "pěkný" večer, zase opustil kancelář.

A já se opět pustil do svého ponurého plánování reklamy na léky, které posilují srdce. Léky rozhodně dobrý, ale dneska mi tak akorát pily krev. I když je pravda, že by se mi právě teď hodily, abych se vyhnul případnému selhání toho mého. Proto jsem byl opravdu rád, když moje pracovní doba docílila svého konce. Ale rozhodně jsem nevěděl, kam se mám jít schovat, abych nemusel čelit Justinovi. Ale do háje, já jsem přeci Brian Kinney. Mě nic nerozhodí. Ani Valentýn... srdíčkovej, zasranej, Valentýn!

Potřebuji tě(10)

13. february 2017 at 0:04 | Janča |  Potřebuji tě
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Logicky jsem chtěl ty dveře rychle zavřít, nejlíp doslova zabetonovat, ale jen co jsem se o to pokusil, Justin proklouzl dovnitř, jako by mu to tady snad patřilo... nebo jako bych ho snad pozval dál! Tohle je opravdu ten nejvíc drzej, otravnej a nevychovanej puberťák, jakého jsem si jenom mohl vzít do postele! Koukal jsem na něj jako na blázna a chvílema jsem přemýšlel, že ho snad zabiju, ale při představě, že bych kvůli němu strávil zbytek života zavřený někde v cele ve vězeňském mundúru, jsem své pokušení potlačil, jak nejvíc se dalo a že to nebylo vůbec jednoduché. Já se snad budu muset přestěhovat na druhý konec světa a začít novej život pod novým jménem, jen abych se ho jednou pro vždy zbavil. Ach jo, jenom si vzpomenu na to, jak můj život vypadal ještě před týdnem a brečel bych, jak všechno bylo perfektní... teď jsem místo toho ve sračkách!

B: "Co tady, sakra, děláš?!"
J: "Dole bylo otevřeno, tak jsem..."
B: "Na to se tě neptám... co tady, sakra, děláš?!"
J: "Jen si chci promluvit."
B: "Jsi blbej nebo hluchej? Už jsem ti jasně řekl, že ode mě nic nedostaneš."
J: "To jsi řekl, já vím... ale kdyby si mi jenom dal šanci, uviděl by si..."
B: "Mohl bys to konečně pochopit? Nejsi můj milenec ani partner... dokonce ani kamarád."
J: "Ale mohl bych být!"
B: "Pane bože, ty si tak naivní dítě!"
J: "Nejsem dítě."
B: "Tak se tak přestaň chovat a běž pryč."

Začínal jsem z něho naprosto šílet, nejenže byl šíleně tvrdohlavej, ale kvůli jeho božskému sexy vzhledu, jsem i já začínal být tvrdý na jistých místech... jak je možné, že i když se s ním hádám, dokážu zároveň v klidu myslet na sex s ním? Co to se mnou děláš, kluku?

Potřebuji tě(9)

9. february 2017 at 18:58 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

JUSTIN

Bože, ten jeho zaskočený výraz... to bylo zkrátka k nezaplacení! Nedokážu ani vyjádřit, jak moc jsem si to užíval a jak skvělej pocit to byl. Do poslední chvíle jsem myslel, že to nedokážu, skoro se mi podlomila kolena a málem jsem si ukousl jazyk, jen abych k němu nešel a nemluvil na něj... ehm, nelíbal ho. Ale když jsem to nakonec dokázal, tělem mi proudil neskutečný adrenalin. Já vím, že to popisuju jak výstup na Mount Everest... ale tak přiznejme si to, s Brianem to není moc velký rozdíl. A přesně tak, jak jsem plánoval, tak to i vyšlo. Celou dobu jsem se rozptyloval flirtováním s místními "krasavci" zatímco Daphne seděla u Debbie s Vicem a společně se bavili nad tou komedií, kdy jsem se snažil přimět Briana žárlit... no dobře, aspoň o mě zavadit pohledem a Brianovu snahu to neudělat. Radši se společně s Michalem a dalšími dvěma kamarády rozptyloval u kulečníku. Ale přeci jen se mi podařilo s ním jednou spojit pohled a pár vteřin to rozhodně trvalo, než do něj Michael šťouchl, že je na řadě. Je vám jasný, že jsem byl v sedmém nebi?!

Chlap: "Tak co myslíš?"...Ptal se mě, jako bych měl znát odpověď na jeho otázku, ale já fakt netušil, o co jde, stále jsem se vzpamatovával z Brianova uhrančivého pohledu.
J: "Ehm?"
Chlap: "Chceš vypadnout nebo...?"
J: "Kam?"
Chlap: "Jsi zábavný,"...Začal se ke mně až nějak moc lísat... Eeww.
J: "Oh... ne, zapomeň."

Rychlostí světla jsem utekl z jeho spárů a utíkal jsem za Daphne. Zdálo se mi to nebo jsem slyšel Brianovo uchechtnutí? Jo, určitě se mi to zdálo!

Omlouvám se,

9. february 2017 at 0:01 | Janča |  Info
ale další díl povídky "Potřebuji tě," bude buď až odpoledne nebo v pátek, bohužel jsem ho vůbec nestihla napsat ZamračenýUsmívající se
Vaše Janča

Potřebuji tě(8)

8. february 2017 at 0:02 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

JUSTIN

'Jenom si myslíš, že mě potřebuješ... byl jsem tvůj první a tak... ale věř mi, že nepotřebuješ. Pokud toužíš po lásce, tak si najdi holku a vezmi si jí... ale na mě zapomeň.' Přesně tak zněla Brianova odpověď, kterou podtrhl následným nastoupením do auta a doslovným útěkem přede mnou. Cítil jsem se fakt hrozně. Když jsem cestou k Daph narazil na Lindsay a Mel, viděl jsem v tom příležitost a myslel jsem, že se to podaří, že to vyjde podle mých představ, ale věřte mi, že tohle nebylo ani v jedné z mých představ. Miluju ho a on mě ani nechce znát. Jak se někdo může chovat takhle, tak bezcitně? Jako by k životu lásku nepotřeboval? Vždyť to přeci nejde, každý potřebujeme milovat a být milován... tak proč je pro něj tak těžké to přijmout?

Daphne: "Bože, ty vypadáš."
J: "Díky, můžu dál?"
Daphne: "Však už jsi tady."

Bral jsem to jako ano a vydal jsem se do jejího pokoje, kde jsem se rozvalil na její posteli. Rozplácl jsem se tam jak placka - zoufalá bezmocná a zamilovaná placka, která doufá, že se stane zázrak.

Daphne: "Tak co se stihlo od včera stát?"
J: "Byl jsem za Debbie..."
Daphne: "Kým?"
J: "No taak."
Daphne: "Jo, jasně, už vím."
J: "Skvělý. No a ta mi dá se říct poradila, ať se nevzdávám, že Brian je teď kvůli mně takovej jinej... tak jsem běžel za tebou, abychom vymysleli plán, co dělat... cestou jsem narazil na Brianovo lesbičky a pomohl jim s nákupem v naději, že se k němu nějak dostanu... to se povedlo, jenže to nedopadlo podle mých představ - stejně mě poslal do háje."
Daphne: "Ouch."

Potřebuji tě(7)

7. february 2017 at 0:07 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

BRIAN

Zatímco ve mně by se krve nedořezalo, tak ten malej budižkničema na mě civěl způsobem, div mu netekla slina po bradě. Skoro mě zhypnotizoval tím svým až neskutečně modrým pohledem. Ale i přes to, jaký jsem měl na něj vztek, jsem se nemohl bránit myšlenkám, které naprosto nekorespondovaly s tím, jak moc jsem se ho chtěl zbavit. Vlastně byly úplným opakem... jo v hlavě mi svítila kontrolka říkající 'je to jen otravné děcko, musíš se ho zbavit!' ale i přes to jsem si dokázal představit, jak to jeho mladistvé tělo slíbám od hlavy až k patě a dopřeju mu ten nejlepší orgasmus jeho života, ale... sakra, od kdy se já vůbec starám o jinej orgasmus, než ten můj? Tak a dost, tohle musí přestat a to okamžitě!

B: "Co tady, sakra, děláš?"...Pomalu jsem vrčel, jak vzteklej pes.
Lindsay: "Narazily jsme na něj venku, pomohl nám s nákupem."
Melanie: "Jo je to zlatíčko."

Obě se nad ním rozplývaly a Justin se začal skoro červenat, podle všeho byl na sebe asi velice hrdý, že se mu podařilo takhle se k nim vecpat, jen aby se mi opět nějak připletl do cesty. Ale já zkrátka dokázal myslet jen na to, jak moc chci, aby zmizel... a zároveň ne. Šílel jsem z toho. Vždyť ho ani nechci znát, tak proč mě to k němu tak moc táhne, i přes to, že mi neskutečně leze krkem a přeju si, abych ho nikdy nepotkal? Nikdy jsem z nikoho nebyl tak moc zmatený jako právě z něj a to mě až děsí! Je to jako by ve mně probudil něco, co jsem ani nevěděl, že je možné cítit - touhu, ale jinou, než si myslíte, ne tu sexuální, zkrátka jinou.

J: "Jen jsem chtěl pomoct."
Lindsay: "A to jsi udělal."
Melanie: "Kéž by měl Brian víc takových přátel."
B: "Nejsme přátelé... vlastně ho ani neznám, pověsil se na mě."

Potřebuji tě(6)

6. february 2017 at 0:03 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

BRIAN

Probudil jsem se svou dnešní známostí po svém boku, ani jsem si nepamatoval, že vedle mě usnul, natož, že vypadal takhle - už ne moc přitažlivě - nemluvě o tom, že opět nevím, jak se dotyčný jmenuje. Prostě je to jen další v řadě z úlovků Briana Kinneyho. Jenže se bohužel v téhle dokonalé řadě bez problémů vyskytl malý zádrhel - puberťák jménem Justin Taylor - neptejte se mě, jak vím celé jeho jméno, prostě vím a mě samotného to děsí! Když jsem si ho tenkrát přivedl domů, měla to být jen další ze zábavných nocí, vlastně ještě něco lepšího, chtěl jsem to trošku okořenit a vzal jsem si domů nezkušeného zajíčka, no co může být víc zábavné, než tohle? Jenže to by se do toho nesměl připlést porod, následné narození mého syna a jeho pojmenování tou pubertální vlezdoprdelkou a nakonec moje nesmírná touha uvést toho kluka do světa sexu, i přes to, že jsem byl pod značnou dávkou Éčka a Maikey věděl, že vymluvit mi to, byl dobrý nápad, jen já ho nechtěl poslechnout, opět jsem měl svojí hlavu, opět jsem myslel svým ptákem a tou částí mě, která si říkala "Tohohle prostě musím mít!" a taky, že mám. Zdá se totiž, že něco v té jeho blonďaté nezkušené hlavince si řeklo, že vetřít se mi do života za každou cenu, bude ten nejlepší nápad, cítím totiž, že i přes můj menší včerejší projev, ho ještě uvidím. A víte, co je nejhorší? Že vlastně i chci. Donutil mě porušit moje vlastní pravidla během první noci, co asi dokáže, pokud se mě bude držet nějak moc dlouho? No Kinney, je asi na čase si stát za svým, děj se, co děj.

B: "Hej, vstáváme."
Trick: "Hmmm."
B: "Tady nejsi v hotelu... zábava skončila."
Trick: "Už vstávám. Můžu si dát alespoň sprchu?"
B: "Jo, koupelna je... ne, víš ty, co? Nemůžeš."

Moc dobře si pamatuji, jak to dopadlo, když jsem to dovolil někomu naposledy a tím někdo, byl samozřejmě ten studentík, na kterého jsem se tam vrhl znova, i přes to, že s každým spím zásadně jen jednou... na co jsem, sakra, myslel? Jo měl perfektní zadek, vlastně byl celej k nakousnutí, ale... na co jsem, sakra, myslel?!

Potřebuji tě(5)

2. february 2017 at 0:02 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl. - 15+

JUSTIN

Sobota ráno a já jen ležím ve své posteli a tupě civím do stropu. Právě jsem dokončil svůj ranní "problém" s erekcí, se kterým mi pomohly představy Brianova nahého těla. Svíjel jsem se takovou slastí, že jsem to málem neudýchal. A přes to právě teď jen civím do stropu a užírám se myšlenkami na to, jak je možné, že mě nechce? Já neříkám, že jsem, kdo ví jaký krasavec, taky vím, že dokážu být někdy dost na zabití a jasně je mi jen 17... ale předtím se zdálo, že mu nevadí nic z toho, ba naopak, myslím, že se mu líbilo, že může zaučit můj nezkušenej panickej zadek. A vysloveně trval na tom, aby byl můj první, Michaela pěkně odbyl, když mě chtěl odvézt domů a i když byl pod vlivem éčka, vím, že se mu to se mnou líbilo. Když říkal, že chce, abych si ho pamatoval a navždy ho cítil v sobě, měl jsem pocit, že ty motýlky v břiše a masivní erekce nikdy nezmizí. A zatím nezmizely. Jsem v tom jednoduše až po uši - miluju ho! Víc, než jsem si kdy myslel, že je možné někoho milovat. A on mě i přes to nechce. Jsem na něj moc mladý? Zajíčci ho zajímají jen jednorázově? Nebo snad všichni chlapi? Sakra, když to řeknu v takhle množným čísle, píchá mě u srdce při představě, že si opravdu každý den užívá s někým jiným. Proč je prostě pro něj takový problém se vázat? Někde musí být zakopaný pes a já tomu přijdu na kloub, i kdybych tím měl strávit zbytek střední... ha, celého mého života.

Máma: "Vstáváme,"...Vtrhla do pokoje jako velká voda. Ehm, soukromí jí nic neříká?
J: "Mami!"
Máma: "Prosím tě, v trenkách už jsem tě viděla."
J: "Jo, ale to mi bylo tak 10."
Máma: "A teď už si velkej kluk, že?"
J: "Mami!"...Fakt nesnáším tohle její dobírání si mě.
Máma: "Fajn, fajn. Za chvíli bude snídaně, tak ne, že na tebe budeme čekat půl dne."
J: "Neboj, už vstávám."

Máma za sebou spokojeně zase zavřela dveře a já svůj obličej narval do polštáře a snažil se vyventilovat svůj vztek. Je fakt hrozný být jen pouhý puberťák, který před svými rodiči skrývá, kým opravdu je a být zamilovaný do někoho, kdo se do styku s druhým člověkem dostane jen za předpokladu, že z toho bude mít sex a žádné city kolem. Jak se může během pár dní svět obrátit doslova vzhůru nohama? A přes to být tak skvělý, protože i když nejspíš miluju blba, ta láska k němu je doslova neskutečná, skoro bych se vznášel!

Potřebuji tě(4)

1. february 2017 at 0:13 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

JUSTIN

Myslel jsem, že se zblázním, tolik úsilí mě stálo ho najít a on si pak klidně odejde ve společnosti nějakého mizery, co mu nesahá ani po kotníky! Ale co já se tady vůbec rozčiluju nad tím, kam mu sahá, tady jde především o to, že dělal jako bych byl nic, jenom další zářez na jeho seznamu, jednoduše sex. A ano všichni se mi přesně tohle snaží vysvětlit, jenže já nejsem ochotný se s něčím takovým smířit! Já vím, že ho prakticky neznám, vím jen jeho jméno, věk, bydliště, nejlepšího přítele, něco jako jeho mámu - tedy Debbie a to, že má syna... sakra, když nad tím tak přemýšlím, vím toho o něm celkem dost na to, že ho znám jen chvíli, ale zkrátka jsem si vědom toho, že z toho nemůže být láska jako trám okamžitě a vím, že se tomu bude chtít nejspíš bránit, ale mně je to fuk, on je vším, co jsem kdy od života chtěl, získal si moje srdce v momentě, co mě oslovil u toho sloupu a je mi jedno, kolik ještě úsilí mě to bude stát, já ho nakonec prostě dostanu. Musím, protože jinak... to prostě nezvládnu.

Daphne: "Takže už půjdeme nebooo?
Maikey: "Koukám, že si můj proslov do duše nevzal moc vážně."

Sakra, sakra, sakra! Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout, já fakt nestojím o další proslovy na téma 'Brian Kinney nehraje na kluky' zvlášť od někoho, kdo si přeje být jeho klukem, jen nikdy nebude mít tu čest.

Debbie: "Maikey, nech toho chudáka být."

Prosím? Jakého chudáka? Já jsem chudák?! Sakra, možná asi jsem, naivně se tu honím za někým, kdo si se mnou užil, nebyl si schopný zapamatovat ani moje jméno a teď si to rozdává s někým dalším a na mě si ani nevzpomene... jak je možný, že v jednu vteřinu dokážu být tak zatraceně optimistický a v další hned vidět všechno naprosto černě?