January 2017

Potřebuji tě(3)

31. january 2017 at 0:06 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

BRIAN

Nevím, jak moc ten kluk předpokládá, že jsem blbej a hlavně slepej, ale pokud si myslí, že nevidím, jak na mě bez přestání civí, tak je hodně na omylu. Ještě k tomu okupuje Debbie s Vicem společně s nějakou kudrnatou holkou, co se neustále něčemu divně směje. Ani nechci vědět, jak bude Maikey reagovat, až uvidí, že se skamarádil s jeho matkou, to divadlo bude možná zábavné, ale kvůli tomu tu fakt nejsem. Hledám někoho na šukání, ne na to, abych se s ním vodil za ručičku, v což asi tenhle puberťák doufá... sakra, vždyť já si ani nepamatuju jeho jméno!

Maikey: "Shit! Justin!"

Oh, díky, Maikey! Tak tedy Justin, já věděl, že to začíná na písmeno J, ale pořád jsem měl na jazyku něco jako Jason, James a tak dále.

Maikey: "Double shit! Mluví s mojí matkou! Já ho snad přetrhnu."
B: "Nech ho být, Maikey."
Maikey: "Co, prosím?"
B: "Dělá ti snad něco?"
Maikey: "Jo otravuje mámu!"
B: "A ta snad vypadá, že jí to vadí?"
Maikey: "Sakra, na čí straně jsi?"
B: "Já jsem Švýcarsko."
Maikey: "To se ti najednou hodí. Když si s ním chtěl spát, tak si mě pěkně odbil."
B: "A teď už s ním spát nechci, takže jsem Švýcarsko."

I když, sakra, že bych s ním nechtěl spát zrovna říct nemůžu... je sice nezkušenej, ale hodně rychle se učí, to, co už umí, zvládá skvěle a láká mě představa, že ho doučím i zbytek... jenže ač bych si z něj rád udělal hračku na hraní sebevíc, jsem si vědom toho, že on hledá lásku na celý život... a já jsem Brian Kinney, do háje, víc asi říkat nemusím.

Potřebuji tě(2)

30. january 2017 at 0:06 | Janča |  Potřebuji tě
Nový díl.

JUSTIN

Čím víc se blížil večer, tím nervóznější jsem byl. Obvykle všechno snáším v pohodě, ale tohle... to se nedalo. Můj žaludek byl doslova na vodě a v krku jsem měl knedlík. Bál jsem se toho, jak bude reagovat, až mě uvidí... no za předpokladu, že vůbec bude vědět, kdo jsem. Ale on to vědět bude, musí, vím, že to byla jen jedna noc, ale ta nejlepší noc mého života. Ukázal mi lásku a vím, že i pro něj to něco znamenalo. Navíc pojmenoval jsem mu syna, takže není pochyb, že by na mě zapomněl, třeba o mně dokonce přemýšlí... aah bože, jak moc ho chci vidět, cítit, líbat jeho rty, užívat si doteky jeho prstů na mé holé kůži.

Daphne: "Země volá Justina!"...Začala mi luskat prsty před očima.
J: "Co, co je?!"
Daphne: "Vím, že si právě teď ponořený do představ toho, co spolu budete dělat, až se mu láskyplně vrhneš do náruče, ale už je půl 9."
J: "Daph, nebuď patetická, on takhle nefunguje."
Daphne: "Jo, on ti jen vyšuká mozek z hlavy, že?"
J: "Eh, měli bychom jít, sama říkáš, že už je čas."
Daphne: "No tak šup, musím se vrátit do půlnoci."
J: "Ale..."
Daphne: "Moji rodiče by mě přetrhli, tečka."
J: "Je pátek."
Daphne: "A přesně proto můžu do půlnoci, být zítra škola, nemohla bych se hnout už ani na krok."

Jenom jsem zakroutil očima a následně jsme se vydali do jejího auta, bez kterého bych byl naprosto ztracený, tedy bez Daphne bych byl ztracený, to auto je jen super bonus.

Potřebuji tě(1)

26. january 2017 at 0:07 | Janča |  Potřebuji tě
Nová povídka. - 15+

JUSTIN

Seděl jsem ve škole a všechny ty odborné kecy, co učitel vykládal, mi šly jedním uchem dovnitř a druhým ven, vlastně jsem je snad nevnímal vůbec. Jediné, na co jsem se dokázal plně soustředit, byla kresba přede mnou, každý tah tužkou musel být zkrátka dokonalý, bezchybný, perfektní. A netrvalo dlouho a mně se opět naskytl pohled na tu krásnou tvář - tvář Boha. Boha, který mě před pár dny připravil o nevinnost... bože, červenám se, jen se nad tím zamyslím. Nemluvě o tom, že ho v sobě pořád cítím, přesně, jak říkal. Pamatuji si každý jeho pohyb v mém těle, pamatuji si, jak se usmíval, když vyvrcholil, pamatuji si ten pocit, když jsem vyvrcholil já způsobem, že... bože! Koušu si doslova spodní ret ve snaze zabránit tomu, aby se v mých kalhotách nezačaly dít divy, ale je to jednoduše nevyhnutelné. Teď se mohu modlit jedině za to, aby... se nestalo přesně to, co se právě stalo - zazvonilo.

Daphne: "Tak jdeš nebo si k té lavici přirostl? Jindy odtud utíkáš, když skončí poslední hodina."
J: "Dej mi chvilku, jen si posbírám věci a přijdu,"...Ach, jak chabá výmluva.

Daphne se naštěstí ale jen zadivila a nakonec se vydala napřed. V momentě, co byla třída prázdná se mi neskutečně ulevilo. Domlouvat svému rozkroku ve školní lavici, aby krotil vášně, bylo sice dost divný, ale nevyhnutelný a nakonec i úspěšný. Radši bych ale, kdyby se o ten problém někdo "postaral" - někdo konkrétní. BRIAN KINNEY. Aaach, jenom myšlenka na jeho jméno a svírá se mi žaludek blahem. A nejen to.

Daphne: "Ty jsi v tom až po uši,"...Vyskočila na mě její hlava v momentě, co jsem vylezl ze třídy.
J: "Slyšela si někdy o tom, že šok způsobuje infarkt?!"
Daphne: "Promiň! Nejde si ale nevšimnout... jak záříš."
J: "Daph, to byla nejlepší noc mého života. Miluju ho."
Daphne: "Kdy ho zase uvidíš?"
J: "To je to, řekl 'uvidíš mě ve svých snech' a pak odjel."
Daphne: "Eeww, to je tak laciný,"...Zakřenila se.

It's only time

25. january 2017 at 0:02 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
jednorázovka

bez varování

#Justin Taylor #Brian Kinney

Justin

Nezvládám to, doslova mě to sžírá... nesnesu pohled na jeho jindy dokonalou, ale právě teď doslova zničenou tvář. Vím, že by pro mě udělal cokoliv a právě to je ten největší problém - jeho odhodlání doslova mě zavalit vším, co mi na očích vidí. Je až vtipné a zároveň smutné, že přesně po tomhle jsem toužil od prvního okamžiku, kdy jsem ho spatřil, od okamžiku, kdy můj zadek zbavil cejchu panice, od okamžiku, kdy mi otevřel své srdce a ani si to neuvědomoval. Ach, jak moc jsem tohle všechno chtěl. Ve výsledku se mi ale ani nesnilo o tom, že bych to snad jednoho dne mohl mít, vlastně jsem nakonec i pochopil, že Brian takový, jaký je, mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Brian, který si na nic nehraje, všemu čelí zpříma a myslí si svoje, ať už je to sebevíc otravné pro ostatní... prostě ten Brian, kterého znám, miluju a potřebuju. Ale to, jak se chová teď, se jednoduše nedá vydržet, není to on, myslí si, že když mě zahrne slovy lásky, dá mi palác a do konce života bude zahradničit, tak mi dá dokonalý život... ale to já nechci, záleží mi jenom na tom, aby byl šťastný a to může být, jen pokud bude sám sebou. A teď už i já vím, že musím jít a zkusit svoje štěstí v tom velkém světě, který mě děsí, ale zároveň táhne k sobě. Chci jednoduše malovat, chci si vybudovat kariéru a chci to někam dotáhnout. Brian je pro mě všechno a miluju ho víc, než se dá vůbec vyjádřit, ale právě teď zkrátka cítím, že je na čase, abych šel. A i když si to Brian nechce připustit, i on to v hloubi duše ví. Ví, že tuhle přetvářku na dokonalého partnera, který mě bude zasypávat růžemi a zamilovanými slovy, nedokáže dělat dlouho, i když se snaží, moc se snaží, ale začíná mu to přerůstat přes hlavu. Je zkrátka na čase, abychom čelili té realitě, které jsme se snažili tak moc vyhnout, protože jsme věřili, že spolu to nějak zvládneme. Ale teď už oba cítíme, že je třeba, abychom šli každý svou cestou.

Přežít Vánoce(10)

24. january 2017 at 0:03 | Janča |  Přežít Vánoce
Poslední díl.

JUSTIN

Nikdy by mě nenapadlo, že se v kruhu své rodiny budu cítit jako kořist, na kterou číhají predátoři. Už jsem jenom očekával, kdy mi skončí něčí vidlička v oku, nejspíš ta Lindsayina... bože, ta je na mě naštvaná. Koho by to napadlo, že na mě bude až takhle naštvaná, vždyť to ona mě dá se říct podpořila v tom, abych do New Yorku odjel... ale asi nečekala, že se nebudu namáhat ani přijet na návštěvu, zvlášť o Vánocích, to se zase musí uznat. A myslím, že hlavní problém má s tím, že ví, jak moc jsem pro Briana důležitý a že každý den beze mě je pro něj boj, hodně těžký boj a ona nesnese to, že trpí... ostatně to nikdo, každý jeden člověk u tohoto stolu ho má rád a všichni pro něj udělají cokoliv... no Emmett a Ted, vlastně i Ben, Carl, Melanie... dobře pár lidí by mu tady asi rádo někdy nakopalo zadek, ale stejně, on je jejich rodina a oni svojí rodinu brání, proto mě právě teď asi vidí jako nějakého škůdce, i když jsem taky rodina, bohužel rodina, co stojí za nic. Nebýt Brianova uklidňování v podobě položené dlaně na mém stehnu, asi bych panikařil víc, než už panikařím.

J: "Je-je to moc dobrý."
Debbie: "Lichotkami se nevykoupíš."

Polkl jsem a to tak nahlas, že to všichni slyšeli, jenže když jsem se následně podíval na Debb, pochopil jsem, že pouze žertuje, jak mně se ulevilo, ale celý stůl se hned začal smát... musím říct, že to hodně zlepšilo atmosféru.

Debbie: "No konečně,"...Reagovala na zvonek.
Maikey: "Kdo to je?"
Debbie: "Můj vnuk."
Maikey: "Co?"
Ben: "Co?"
Debbie: "Snad jste si nemysleli, že Justin je jediný, koho jsem dokopala k tomu, aby zvedl zadek a přijel."

Debbie otevřela dveře a stál tam Hunter, Maikeyho a Bena dlouho ztracený syn... i když zas tak dlouho ne a ztracený taky zrovna dvakrát ne, spíš už vede vlastní život a běhat za rodiči je pro něj asi moc nóbl... jojo, znám to.

Přežít Vánoce(9)

23. january 2017 at 0:07 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

"Briane, co to je?" zadivil se nad tou chlupatou koulí, co jsem svíral v podpaží, ale nebyl jsem schopný mu na tu otázku odpovědět. Naše pohledy byly naprosto zmražené, soustředící se na oči toho druhého, topil jsem se v té jeho modři. Bylo to jako sen, jako by to nebylo skutečné, čekal jsem jenom na to, kdy zmizí, a já se probudím, ale nic takového se nedělo, byl tu pořád - krásný, dokonalý, mnou milovaný. Stačilo by se ho jenom dotknout, i kdyby jen konečky prstů, ale aspoň to, jenže všechno mi v tom zabraňovalo, ruce jsem měl naprosto plné... ale především ten strach z toho, že když se k němu přiblížím, tak se rozplyne, mi nedovoloval cokoliv udělat. Navíc jsem byl tak ztuhlý, že i kdybych se nebál, tak se nejspíš nepohnu!

J: "Briane?"...Šel blíž ke mně, ale já z nějakého důvodu couvl.

Zaskočilo ho to, ještě aby ne. Udělat to on mně, asi bych mu nafackoval, ale... já nevím, proč jsem to udělal! Možná proto, že vůbec nevím, co tohle znamená... bojím se tomu propadnout, pokud se zítra zase sebere a já ho, kdo ví, jak dlouho zase neuvidím, pokud vůbec.

B: "Co tu děláš?"...Konečně jsem tu otázku dokázal vyslovit.
J: "Jsou Vánoce, dal jsem ti přeci slib..."
B: "A zrušil jsi to."
J: "Protože jsem idiot, neměl jsem to dělat, teď už vím, že není nic důležitějšího, než být na Vánoce s tebou... s vámi všemi."
B: "Teď to víš?"
J: "To jsem podal blbě, samozřejmě, že to vím celou dobu... jenom... jenom jsem se bál."
B: "O místo v práci,"...Gestem jsem dal najevo, že tohle byla hodně chabá omluva na to, aby nepřijel.
J: "To taky, ale spíš jsem se bál... toho, co se stane, když přijedu..."
B: "Jak tohle myslíš?"
J: "Bál jsem se, že si už třeba šel dál a že ti to všechno zničím, když se tu ukážu."

Přežít Vánoce(8)

19. january 2017 at 0:02 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

A je to tady - Vánoce. Pekelný den, který musím přežít. Jenže jak? Jak přesně ho mám přežít zavřený v loftu, který zeje prázdnotou? Ehm, ne tak docela - ta chlupatá koule se tu za těch pár dní stihla celkem slušně zabydlet, bude se hodně divit, až ho pošlu na další cestu. Ale všichni jistě víte, že tu mluvím o Justinovi... o tom idiotovi, kterého tak bezhlavě miluji a který se ani nenamáhá, aby dnešní den strávil se mnou. Bože, koho by napadlo, že jednoho dne budu tak patetický, až si dokonce budu stěžovat, že nemůžu strávit Vánoce se svojí životní láskou? Asi nikoho, mě teda rozhodně ne, nejradši bych si dal pár do zubů, abych se vzpamatoval. Ale ve skutečnosti by to potřeboval Justin, to on by se měl konečně vzpamatovat a uvědomit si, že tady pořád jsem, že jsem se za celé dva roky se svým životem ani o kousek nepohnul, čekám tu na něj jak podělanej věrnej pes... ježiš, dost o těch psech! Prostě jsem tady, ale kde je on? Dobývá New York, hlava jedna dubová, ale přes to geniální. Nemůžu se rozhodnout, zda jsem víc zoufalý nebo sobecký. Zoufalý, protože mám pocit, že už to bez něj dál zkrátka nedokážu a sobecký, protože myslím na sebe, místo na to, že se tam má zkrátka dobře, že jednoduše dosáhl toho, po čem tak toužil a já mu to chci odepřít kvůli svým osobním potřebám, touhám, citům... jsem jednoduše zoufalý sobec.

Emmett: "Hou-hou-hou..."
Ted: "Vánoce k vám jdou."
B: "Páni, to jste nacvičovali dlouho?"
Emmett: "Ty máš ale mizernou náladu."
Ted: "Kdy on jí nemá mi řekni?"
Emmett: "Pravda."
B: "Hele, nevadím vám tu?"
Emmett: "Ani trochu, tohle je veřejná jídelna."
B: "Jo, jídelna, kde se pravděpodobně ani nedočkám svojí objednávky,"...Křikl jsem zrovna, když kolem procházela Debbie.
Debbie: "Pracuje se na tom!"
B: "Skvělý, možná ten dnešek opravdu přežiju,"...Neodpustil jsem si ironii.
Emmett: "Přežiješ ho stoprocentně, máš nás."
Ted: "Jsem si zcela jistý, že tohle pro něj není žádná útěcha."

Přežít Vánoce(7)

18. january 2017 at 0:09 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

JUSTIN

Pořád čekám u telefonu, v naději, že mi Brian zavolá zpět. Ale proč by měl? Zase jsem ho zklamal, zase jsem nedodržel slib, co jsem mu dal. Ničím ho, v tom jsem bohužel nejlepší. A nenávidím se za to. Nedivil bych se, kdyby to tak cítil i on. Zasloužil bych si to. Ale i přes to se stále dívám na telefon a doufám, že se na displeji ukáže jeho jméno. Že uslyším jeho nádherný hlas, ze kterého mi bude běhat mráz po zádech vzrušením. Bože, co bych dal za to slyšet jeho hlas. Ale ještě víc za to, abych ho mohl vidět. Dal bych cokoliv. Ale já nemůžu, přijel jsem do New Yorku, abych si udělal jméno a stálo mě to hodně, než jsem se konečně někde chytil. Je to nejlepší místo, jaké jsem mohl dostat, výstavy mám často a s penězi to není vůbec špatné, jenže má to i svoje nevýhody, ten, kdo mi pomohl se dostat nahoru, je kretén, který mě využívá kdykoliv může, všechnu práci, která jeho nebaví, dělám za něj a teď toho využil opět, on bude moct strávit Vánoce se svojí rodinou, já jí strávím zavalený prací, která ani není moje, to, co on dělat nechce, hází na mě a já idiot si to nechávám líbit, protože se bojím, že jinak skončím na dlažbě, že jinak si mě nikdo ani nevšimne, bez jeho jména, se to moje jméno ztratí lusknutím prstů. Jenže Brian... mě nenávidí nebo nakonec rozhodně bude. A já si nejsem jistý, že s touhle myšlenkou dokážu žít... ne já vím, že nedokážu, ale co mám dělat? Co mám, sakra, dělat?
Po dlouhém dni v práci se mi konečně podařilo doplazit do mého skromného bytečku, který nápadně připomíná Brianův loft. Vánoce jsou už zítra, ale já ještě nebyl schopný ani ozdobit stromeček, natož udělat nějakou jinou vánoční výzdobu. Ale proč taky? Stejně tohle budou moje nejhorší Vánoce v životě, tak nač se namáhat? Všechno je naprosto v háji.
Ani nevím, proč právě teď držím v ruce telefon a vytáčím číslo někoho, koho vlastně ani slyšet nechci, protože vím, že slova toho člověka, mi akorát potvrdí, že jsem naprostý idiot...

Debbie: "Prosím?"
J: "Debb... to... to jsem já,"...Vykoktal jsem.
Debbie: "Kdo já?"

Věděla přesně, kdo jsem, už jen tím tónem, jakým svou otázku podala, mi potvrdila, že moc dobře ví, kdo volá - ten největší idiot pod sluncem!

Přežít Vánoce(6)

17. january 2017 at 0:06 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

Posadil jsem se u Woody's na bar a od toho pěkného barmana jsem si nechal nalít bourbon. Bylo až neskutečné, že se bar může během chvíle přeměnit na podobiznu domku pro Santovy skřítky. Fakt to všechno šíleně zavánělo Vánocemi a teď mě to akorát ještě víc vytáčelo. Přišel jsem se sem zbavit myšlenek na Justina, ne je posílit tím, že všudypřítomné ozdoby mi budou připomínat Justinovu absenci na letošní Vánoce... vlastně už nejspíš na všechny. Vážně nevím, jak to přežiju, pravděpodobně nepřežiju. Divím se, že jsem to dotáhl až sem, ale už jsem zkrátka na konci, už to nezvládám... Justin je pryč a já to budu muset přijmout. A jsem si jistý, že někdo z přítomných tricků mi s tím zajisté pomůže. Možná jsem teď delší dobu nebyl v nabídce, ale jsem si jistý, že zájem o mou osobu určitě neopadl. Stačí se podívat kolem a hned vidím několik chtivých pohledů, jež mě svlékají. Tak jo, skleničku vypiju hezky na ex a jde se na to, Kinney, už je zkrátka na čase. Tři, dva, jedna...

Maikey: "Briane!"

Kurva! Tohle snad už nemůže být pravda. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale opravdu by si potřeboval najít někoho jiného, za kým poběží, když má problémy... já sám jich mám až nad hlavu a neotravuji ho s nimi pořád.

B: "Bože, ty páchneš... si vypil tak půlku baru, ne? Předčasné oslavy?"
Maikey: "Hmmm... ne tak úplně."
B: "Něco mi říká, že udobřovací sex s profesorem neproběhl."
Maikey: "To bych musel nejdřív dojít domů, ale z krámku jsem zamířil rovnou sem,"...Začal se smát jak vyšinutý.
B: "Tak jo, vezmu tě domů, ty kaziči plánů."
Maikey: "Ne... tam ne, nesmí mě takhle vidět."
B: "Protože by tě zabil, co?"
Maikey: "Pravděpodobně."
B: "Ach můj bože. To nám zbývá jediné možné místo."
Maikey: "Sakra,"...Uvědomil si, že to místo není o nic lepší.

Přežít Vánoce(5)

16. january 2017 at 0:01 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl. - Málem jsem si tu pauzu prodloužila o další týden... měsíc... rokSmějící seSmějící se Byla jsem totiž extrémně líná dokopat se k tomu, abych něco napsala a pořád líná jsem... to mi zase chvíli bude trvat, než se do toho dostanuSmějící se Každopádně snad to na té povídce nebude moc znát a přeji pěkné první čtení v roce 2017! Usmívající se
PS. Snad jste tu povídku za ty tři týdny úplně nezapomněliSmějící se

BRIAN

"Briane, ahoj... nevím, jak přesně to říct... bože, je to tak těžké. Ale já to prostě řeknu - nemůžu přijet a hrozně mě to mrzí. Vím, že jsem ti to slíbil a věř mi, že si nepřeju nic víc, než za tebou přijet, ale nejde to, mám hrozně moc práce a pokud to nedodělám, přijdu o místo, které jsem si tvrdě vydřel. Vážně mě to moc mrzí, snad mi to odpustíš... Hrozně moc tě miluju. A přeju krásné Vánoce." Přesně tak zněl celý vzkaz od Justina. Na konci toho vzkazu se mi snad zastavilo srdce... dech určitě. Musel jsem se zapřít o stůl a zhluboka se nadechnout, pak jsem do něj třísknul, což zapříčinilo, že se ten chlupáč zase někam schoval. Ale to štěně mi teď bylo naprosto ukradené, jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Justin. Justin a ty jeho věčně nedodržené sliby. Justin a jeho nadání na to mi drtit srdce pořád a pořád dokola. Sakra práce, proč mu tohle pořád dovoluju, proč ho nechávám si se mnou takhle hrát? Ach jasně, protože ho, kurva, miluju a on není schopný přijet ani na ty podělané Vánoce! Je mi jedno, že má hrozně moc práce, to máme všichni, ale jak řekla Lindsay, my si to dokážeme zařídit, tak proč ne on? Proč je to pro něj tak moc těžké? To už ho jako nikdy neuvidím? Do hajzlu! Ještě mi přeje krásné Vánoce... jako bych si je snad po tomhle dokázal nějak užít... jako bych dokázal přežít ten den bez něj.
Začínám mít dojem, že mám na dveřích ceduli "Vstup bez pozvání," o které ani nevím, protože jinak si nedovedu představit, co tu, sakra, dělají... i když jeden z nich mi rozhodně nevadí.

Gus: "Tatííí!
B: "Sonnyboy,"...Vzal jsem ho automaticky do náruče. "Kde se tu berete?" pokračoval jsem.
Lindsay: "Řekli jsme si, že se stavíme, Gus tě chtěl vidět.
Melanie: "Aaaa, co to, sakra, je?!"...Nadskočila, když se jí to chlupaté stvoření začalo otírat o nohu.
B: "To je pes, pokud si to nepoznala, vlastně štěně."
Gus: "Jééé,"...Gus se mi vymanil z náruče a společně s J.R. se k němu hned nachomýtli.

Já jsem se raději odklidil do kuchyně v naději, že se vyhnu vysvětlování, ale zkuste to, když jsou obě dvě tak zákeřné a jedna z nich dokonce právník.