December 2016

Oznámení

26. december 2016 at 6:00 | Janča |  Info
Milí čtenáři,
vím, že mám rozepsanou povídku a někteří z vás asi netrpělivě čekají na další díly, ale bohužel si na ně budete muset počkat o něco dýlUsmívající se Na týden nebo dva, max tři, si dávám volno, abych zase mohla přes svátky načerpat nové síly a pořádně si užít tu vánoční atmosféruSmějící se A taky potřebuji od psaní takový menší odpočinek, tak mě snad chápeteUsmívající se
Moc všem děkuji za komentáře a hvězdičky v tomto roce, který byl pro mě celkem dost komplikovanýRozpačitýUsmívající se
Všem Vám tedy přeji krásné prožití vánočních svátků a hodně sil do nového roku 2017!!!! (Bože, to to letíPřekvapený)
Zatím se mějte hezky a nejpozději 16.1.2017 jsem zpátky Mrkající
Vaše Janča

Merry Christmas

24. december 2016 at 0:01 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
Původně měly být včera i dnes další díly povídky "Přežít Vánoce," abych byla tento týden štědrá, když ty Vánoce jsouSmějící se Ale bohužel jsem byla v naprostém dárkovém skluzu, takže jsem poslední dva dny pouze běhala po obchodech a sháněla, co se dalo, tudíž jsem neměla čas psátSmějící se Místo toho tu tedy máte jednorázovku, která měla být původně až po té kapitolovce, prostě se mi to celý nějak zamíchaloSmějící se
Každopádně všem přeji krásné Vánoce a hodně bohatého Ježíška!!!Usmívající se
PS. Tahle povídka je fakt extra dlouhá, tak mi u toho snad neusneteSmějící se
Vaše Janča

jednorázovka

varování 18+

#Brian Kinney #Justin Taylor #Michael Novotny #Emmett Honeycutt #Ted Schmidt

Brian

Byl večer před Vánoci, všechno už bylo nasáté tou otravnou vánoční atmosférou, která mě dokáže pěkně znechutit, nemluvě o té chumelenici, která sužovala Pittsburgh. Jako obvykle jsme se všichni a jeden navíc, čímž myslím Justina, sešli u Woody's. Náš večer začal pár skleničkami, kulečníkem, Tedovo ubohou snahou dnes někoho ulovit a věnovat si dárek, Emmettovo rozjančenou náladou v outfitu, který zářil všemi vánočními barvami, Maikeyho snahou naopak nikoho nepřitahovat, protože jednoho přítele doma už má a hodlá si s ním naplno užít šťastné a veselé a v neposlední řadě jako obvykle Justinovu urputnou potřebou mě na sebe upozornit. V jeho věku by měl být doma a upíjet vaječný koňak v kruhu své rodiny a ne obcházet bary a kluby, pomyslel jsem si. I kdy jsem asi tušil, že o těhle Vánocích má trošku jinou představu a to takovou, že je stráví v mé blízkosti, jsem sice mizera, ale nedělá mi zrovna radost, že tomu 17 letému děcku zkazím Vánoce, až mu oznámím, že na to může rovnou zapomenout
Jen já jsem zde dělal něco smysluplného a to hledání někoho, kdo se mnou dnes navštíví mou postel, gauč, kuchyňskou linku, zadní sedadlo auta, podělanou zeď v nějaké temné uličce, prostě někoho, kdo mi pomůže oslavit Vánoce způsobem mně příjemným. Ale jako na potvoru to tu dnes bylo jak na pohřbu. Anebo jsem jednoduše zvýšil svoje nároky na své sexuální partnery, sám nevím. Pravděpodobně se ale všichni zdržovali doma, kde se připravovali na ten "skvostný" den nebo ti šťastnější se nacházeli na Vánoční White Party, mizerové!
Odbyla půlnoc a tak nějak automaticky jsme se sebrali a vydali do Babylonu, kde by se snad mohla zvýšit moje šance na to někoho ulovit a vyšukat mu mozek z hlavy. Nicméně Emmettova přiblblá poznámka o tom, jak nám to s Justinem sluší, mi leda tak dala chuť vraždit, v base bych alespoň měl neustálý přísun zadků... i když časem by mě určitě omrzelo, že už jsem je všechny měl, proto jsem si svoje odhodlání shodit Emmetta do silnice, rozmyslel. Veselé Vánoce, Emmette.
Justin se ale po celou cestu tvářil jako pětiletý, co dostal svou vysněnou hračku k Vánocům.

Přežít Vánoce(4)

22. december 2016 at 0:07 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

"Hmmm, to je příjemné," vychutnával jsem si tu hebkost a smyslnost Justinových rtů a jazyka. Jenže pak jsem přišel pořádně k sobě, rozlepil oči a uviděl před sebou toho tvora s vyplazeným jazykem slintajícího všude kolem mě. "Běž, ty potvoro," odstrčil jsem ho od sebe a rychle se vyhoupl na nohy. Pak jsem se podíval zpátky na postel a on tam jenom tak seděl jako hromádka neštěstí. Jeho tmavé oči mě neustále pozorovaly, šel jsem doleva, jeho oči šly se mnou, šel jsem doprava, jeho oči šly se mnou, prostě ze mě nespouštěl pohled. Bylo to skoro jako by se mi vysmíval. Ale nějak zvláštně se mi to začínalo líbit, dokonce jsem se musel pousmát, když se překulil na záda a čekal na podrbání. Ruka mu chtěla vyhovět, jenže mozek mi zakázal tvořit si nějaké pouto s touhle příšerou a tak jsem se raději vydal do kuchyně, kde jsem mu nandal misku těch smradlavých granulí, ale smrádek má očividně rád, hned se do toho totiž pustil. I když začínám mít dojem, že tady smrdí i něco jiného... no do hajzlu!

B: "Já se snad poseru! Říkal jsem ti jasně, že tohle nebudu tolerovat!"

Štěně se najednou sebralo a utíkalo se schovat do ložnice. Zarazil jsem se a uvědomil si, že je to jen dítě ve psí podobě... ono nerozumí tomu, co je správné a co ne. Navíc jeho předchozí majitel s ním podle všeho nezacházel moc dobře ani předtím, než ho jen tak odhodil... někdy jsem fakt vůl.

B: "Kdepak jsi?"

Začal jsem procházet po ložnici a nemohl ho najít. Pak jsem si všiml, že dveře do koupelny jsou pootevřené a vydal jsem se tam. Byl skrčený za záchodem a nebyl téměř vidět, pouze jedním okem šmíroval, co se bude dít.

Přežít Vánoce(3)

21. december 2016 at 0:05 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

Začínalo mi z toho hrabat. Prošel jsem snad všechny obchody, co jsem mohl a nebyl jsem schopný vybrat žádný vyhovující dárek, kterým bych ho potěšil. Fakt nechápu, jak to lidi dělají, když nakupují dárky pro svou drahou polovičku, protože já jsem v tom naprosto neschopnej. Před pár lety by ho jednoduše potěšilo, že může strávit Štědrý den v mé společnosti, jenže před pár lety jsem mu ani nebyl schopný říct, že ho miluju... dnes už je všechno jinak, dnes musím být schopný vybrat něco, co mu udělá radost. Jenže nejsem a to je k zbláznění. Možná bych měl podplatit Lindsay, aby mi něco vybrala, ona se v nakupování celkem vyzná... jenže ta teď Justinovi občas nemůže přijít ani na jméno, takže i tenhle nápad se škrtá.
Tak a dost, dneska se jednoduše dárek kupovat nebude a basta. Justin se zkrátka bude muset smířit s tím, že jsem levej a že jediný, co zmůžu, je dát mu úžasné vykouření... což vlastně jako dárek není vůbec k zahození. Jenomže je to dárek ve stylu Briana Kinneyho - děvky Liberty Avenue a on si zaslouží dárek od Briana Kinneyho - svého přítele.

B: "Jima Beama, bych prosil."

Ano, hádáte dobře, vážně se teď, pohlcen naprostým zoufalstvím, nacházím u Woody's, kde to vánoční atmosférou doslova smrdí.
Ale ne, Maikey, Ted, Emmett... všichni svatí, stůjte při mně!

Maikey: "Vypadáš zmoženě."
Ted: "Když sis vzal volno, čekal jsem, že jdeš dělat něco důležitého... vypadáš spíš, že sis dal šukací maraton."
Emmett: "No nezapomeň, že pro něj je to celkem dost důležité."

Bože, ty jejich kecy mi fakt scházely! Někdy jsem fakt rád, že si každý z nich vybudoval vlastní život a už mě tolik neobtěžují... ale jak říkám - jenom někdy.

Přežít Vánoce(2)

20. december 2016 at 0:02 | Janča |  Přežít Vánoce
Nový díl.

BRIAN

Zaskočilo mě, když jsem se ráno probudil a zjistil, že se nacházím stále u Debbie... na gauči. Nepamatuji si, že bych usnul, možná mě Debb něčím přiotrávila, kdo ví. Každopádně si nemůžu stěžovat, postarala se o mě celkem dobře, polštář pod hlavou, deka na sobě a vůně snídaně linoucí se z kuchyně. Myslím, že si nemám na co stěžovat. Krom faktu, že mě stoprocentně čeká křížový výslech týkající se Justina, ke kterému se včera bohužel nebo spíš bohudík nedostala. Opravdu se necítím na to s ní o něm mluvit... vlastně o něm nechci mluvit s nikým, vždy mám pak akorát problém zachovat si svou pohodovou tvář.
Kurva, Sunshine, kdyby si jen věděl, jak moc mi tu chybíš. Kdybys tu byl, nemusel bych teď řešit, jak se vyhnout mluvení o tobě, jenom aby mě to nezlomilo ještě víc. Já se snad zblázním dřív, než budou Vánoce... dřív, než tě konečně uvidím a pravděpodobně už ani nepustím.

Debbie: "Nedělej, že spíš a vstávej."

Fakt mě málem ranila mrtvice, zjevila se u mě jako by se ani nechumelilo a do toho ten rázný tón, který nevěstí nic dobrého... já jsem měl včera zdrhnout a ne tu usnout.

B: "Dobré ráno,"...Doplahočil jsem se do kuchyně a sedl si ke stolu.
Debbie: "Kafe?"
B: "To by bodlo. A něco k jídlu, pokud..."...Ani jsem to nedořekl a už přede mnou stál talíř lívanců. No co, pak to vypotím v tělocvičně.
Debbie: "Dobrou chuť."
B: "Děkuju. Jak to, že nejsi v práci? A kde je Carl?"
Debbie: "Jdu až na odpolední. A ten už v práci je... nebo nakupuje další dárky, myslím, že se snaží zlomit rekord."
B: "Chce si tě asi rozmazlit."
Debbie: "A funguje to,"...Rozesmála se tím svým bláznivým smíchem.

Přežít Vánoce(1)

19. december 2016 at 0:09 | Janča |  Přežít Vánoce
Nová povídka. - Ač je to k neuvěření tak za pár dní tu zase máme Vánoce (fakt nechápu, jak je to možný PřekvapenýSmějící se), proto jako každoročně jsem tu s povídkou ve vánočním duchu, kde se především Brian, ale i všichni ostatní budou opět muset nějak vypořádat s tímto obdobím. Moc doufám, že se vám povídka bude líbit a přeji krásné vánoční čteníUsmívající se

BRIAN

Týden, jeden podělanej týden, ještě k tomu ani ne celej. To je všechno, co schází do toho slavného data, kvůli kterému lidi každoročně přicházejí o spoustu peněz, kdy děti dostávají věci, o kterých by se jim jinak mohlo jenom zdát a především, kdy já bych se nejraději někam zahrabal a nevylézal, dokud nebude konec. Jenže letos mám naději, že bych tenhle velký svátek mohl prožít nebo snad přežít tím nejlepším možným způsobem... a to s Justinem. S mým malým géniem, který dobývá New York. Je to dva roky, co odešel a přes rok, co jsem ho viděl naposledy. Jeho program byl jednoduše tak vytížený, že na mě neměl čas, a když už si nějaký našel, byl jsem to já, kdo nemohl přijet za ním. Pro mě to byl snad nejdelší a nejhorší rok v životě. Kam se hrabe moje rakovina, klidně bych si jí dal znova, jen abych ho viděl alespoň na chvíli, bez něj jednoduše nic nemá smysl. Ale tentokrát je tu velká šance na to, že se konečně uvidíme. Vím, že se měl dostavit už na Díkuvzdání a na poslední chvíli to zrušil, ranilo mě to způsobem, že jsem u Debbie doma všem akorát znečišťoval ovzduší, i když všichni se snažili tvářit jako, že mě chápou a možná mě i chápali a cítili se mnou, ale jednoduše jsem jim to neudělal vůbec lehké. Proto asi chápete, že naděje na to, že ho za necelý týden uvidím, se držím jako malý kluk, co si vysnil úžasnou hračku k Vánocům.

Debbie: "Dost, že jdeš!"

Abych to vysvětlil - Debb mě pod výhružkou smrti donutila k tomu, abych k ní dnes přišel a podílel se na pečení cukroví a dekoraci jejího domu. A abych pravdu řekl tak jsem vlastně i rád, nějak si nedokážu představit, že bych měl tyhle Vánoce strávit sám, když všichni ostatní jsou se svými blízkými... stal se ze mě měkkota. Naštěstí nejsem ale jediný, koho zapřáhla a tak to nebude všechno jenom na mně. A taky je tu jeden dost velký důvod, proč jsem především přišel a tím není nikdo jiný, než Gus, který s holkama před pár dny dorazil. Pořád nechápu, jak je možný, že roste tak rychle.

Zázračné byliny

15. december 2016 at 0:04 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
jednorázovka

varování 18+

#Brian Kinney #Justin Taylor #Michael Novotny #Emmett Honeycutt

Brian

Nebudu lhát, kdybych ho nemiloval, tak to tu snad vyzvracím. Prý nějaké čínské bylinky, jako kdyby mi to snad mělo pomoct k erekci, Justin snad nemůže být tak naivní! Ale pokud si myslí, že se stane zázrak, tak už jen z principu, že je to blbost, to prostě vypiju, abych mu dokázal, že tohle je vážně k ničemu, i když se mi fakt zvedá žaludek. Ale Justin se tváří tak pyšně, je doslova hrdý na to, že šel a našel něco, co mi zajistí plnohodnotný sexuální život s jednou koulí. Ha, to je snad vtip. Já jsem vtip, doslova. Před několika týdny jsem šukal jako králík všecko, co se hýbe a teď tu piju zázračné čínské bylinky, protože mi nestojí. Můžu být víc ubohý? Ale fajn, aspoň můžu tvrdit, že jsem porazil rakovinu, jedno pozitivum to má, ačkoliv bych byl radši, kdybych jí nikdy nedostal. Nemusel bych tak pořád zvracet jako nějaká těhulka, nepřipadal bych si jako nějaký mrzák, o kterého se každý stará jako by měl každou chvíli zkolabovat a především bych se nemusel bát toho, že mě Justin opustí.

J: "Dobrý?"
B: "Myslím, že po tomhle přijdu i o tu druhou kouli."
J: "Briane, věř tomu trochu."
B: "Rád bych, víš, že pokud si hodně rychle nevrznu, tak se rovnou můžu zabít, ale..."
J: "O tomhle nevtipkuj!"
B: "Já nevtipkuju, bez sexu žít nebudu. Takže věř, že pokud tohle zabere, tak ti jako poděkování vyšukám mozek z hlavy."
J: "Tak v tom případě se už teď nemůžu dočkat."

Skousl jsem si ret. Bože, jak rád bych si ho teď hned vzal. Tady na zemi, na kuchyňské lince, ve sprcháči... všude! Ale ne, já čekám na to, zda mi pomůžou bylinky k erekci. Na tohle se budu muset napít.

I know what he's doing(12)

14. december 2016 at 0:02 | Janča |  I know what he's doing
Poslední díl.

JUSTIN

Myslel jsem, že mě dneska už nic nepřekvapí, ale omyl - nalezení Briana u dveří mojí mámy bylo opravdu velké překvapení. Ještě překvapující bylo ale zjištění toho, proč za ní vlastně přišel. Ani nevím, jestli jsem byl víc rozčílený nebo šťastný. Rozčílený, protože něco dělá za mými zády, i když tady si nejspíš můžeme podat ruce. A šťastný, protože je zjevné, jak moc mě miluje a že se o mě bojí. Jenže už nemusí... s Codym jsem skončil. Dnes po mně chtěl, abych udělal něco šíleného, něco, co jsem téměř udělal, nebýt toho, že jsem se vzpamatoval dřív, než jsem onu osudnou chybu uskutečnil. Cody si možná myslel, že mi dělá službu, když mě dovlekl až ke dveřím Chrise Hobbse - kluka, který stojí za mými největšími problémy v životě - a v jednu chvíli jsem si to myslel i já. Když jsem na něj však mířil tou zbraní, došlo mi, že tohle by nebylo žádné řešení. Tohle by byla vražda a já bych v životě ztratil naprosto všechno, svou rodinu, Briana, svobodu... a především svou nevinu. A za to mi Chris, ani Cody a ani nikdo jiný nestojí. Teď už si uvědomuji, že to, co jsem dělal, nebylo proto, abych někoho chránil, ale proto, že jsem byl zaslepený touhou po pomstě, o kterou vlastně ani nestojím. Já chci Briana, chci malovat, chci šťastný život v kruhu své rodiny... to je pro mě ideální představa a snad i budoucnost. Pokud se mi teda nějak podaří Brianovi vysvětlit, že už se nemusí ničeho bát dřív, než mojí mámě způsobí infarkt.

Máma: "Vy se mnou nemluvíte?"
B: "Jennifer, jsem tady, protože..."
J: "Briane! Můžeš na slovíčko?"
Máma: "Děje se něco?"
J: "Ne, mami, my jen... ehm, potřebuju s ním o něčem mluvit."
B: "Mluvit budeme, ale..."
J: "Jdeme,"...Chytil jsem ho za loket a pomalu tlačil před sebou. Nějakým záhadným způsobem jsme skončili v mém pokoji.

I know what he's doing(11)

13. december 2016 at 0:08 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl.

BRIAN

Celý den jsem byl jak na trní, což u mě rozhodně není zvykem. Navíc Jennifer znám, jsme... přátelé? Asi tak bych to řekl. I když to asi není úplně přesné vyjádření. Ale rozhodně si myslím, že svým způsobem k sobě máme blízko, zvlášť když přijde na Justina. A na toho teď rozhodně přišlo... a já se děsím toho, jak jeho mámě vysvětlit, že jsem dovolil a především nezabránil tomu, aby takhle bezdůvodně riskoval svůj mladý život, obzvlášť když jsem jí slíbil, že se o něj postarám, řekl jsem jí, že mi na něm záleží po tom, co... však vy víte, po tom plese. A to byl jeden z důvodů, proč za mnou nakonec přišla s tím, abych mu pomohl. A právě teď ho klidně, i když klidně ani trochu, nechávám takhle hazardovat. Myslím, že za to si vyslechnu opravdu pěkné věci a nejsem si zcela jistý, že jsem na to připravený. Vím, že mě nikdy nic jen tak nevykolejí, jsem jednoduše odolný vůči stresovým situacím... ale z nějakého mně neznámého důvodu, jednání s matkou mého... ehm, přítele... mě jaksi dostává do rozpaků.

Ted: "Briane?"
B: "Co je?"...Přecedil jsem mezi zuby, on se snad nenaučí klepat!
Ted: "Asi jsem měl zaklepat."
B: "To se ptáš nebo to konstatuješ?"
Ted: "Asi to druhý."
B: "Ty si fakt ztracený případ."
Ted: "Dal si mi tuhle práci, takže tu urážku přejdu."
B: "To se mi teda ulevilo. Vymáčkneš se už, proč si tady?"
Ted: "Chtěl jsem se zeptat, v kolik mám dneska dorazit na tu intervenci?"
B: "Bože můj... kolikrát mám ještě říkat, že dneska jdu zalarmovat Jennifer a že až zítra se ta intervence bude konat?"
Ted: "Jaj... tak pardon. Zítra tam budu jak na koni."
B: "Hlavně si připrav řeč, kterou Justina oslníš natolik, aby se přestal chtít nechat zabít."
Ted: "Hmmm... zapracuju na tom."
B: "To budeš hodnej,"...Neodolal jsem ironii. Ale vlastně hodnej bude, potřebuju jeho proslov, ať už bude sebevíc patetický, k tomu, abych Justina získal zase zpátky v jednom kuse a napořád.

I know what he's doing(10)

12. december 2016 at 0:04 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl.

BRIAN

Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Nejsem majetnický ani žádná podělaná žárlivá lesbička, to fakt ne, ale znám hranice a v mých očích je tenhle Cody už dávno překročil. Jedna věc je, aby si Justina naverboval do tý svojí růžový skupiny, která má za úkol chránit teplé obyvatele tohohle města, další věc je, že s ním po nocích teď tráví snad víc času, než se mnou... ne snad, ale určitě. Ale to, že si s ním klidně nakráčí do Babylonu, který mi v podstatě říká pane, s rukou položenou na Justinových ramenou a tváří se jako by mu snad patřil... to je jednoduše moc.
Raději jsem se proto zase otočil zpátky k baru a mávnul jsem na barmana, který mi štědře nalil další skleničku. Když se ke mně nachomýtl nějaký mladý zajíček, který očividně moc toužil po mé společnosti, každá buňka v mém těle mu to chtěla dopřát... to, zda to bylo kvůli mým potřebám nebo jednoduše proto, že jsem chtěl vytočit Justina, bylo vedlejší. Ale z nějakého mně neznámého důvodu, jsem sám sebe zaskočil a poslal ho pryč se slovy, že nemám zájem. Byl zklamaný, ale co už, nemůžu se přeci rozkrájet a být na více místech na jednou a asi chápete, že moje prioritní místo je právě tady, kde můžu vidět, i když asi ne moc kontrolovat, co Justin s tím jemisakrajednojaksejmenuje dělají.

Maikey: "Na škále od 1 do 10, jak moc je nebezpečné na něho teď mluvit?"

Zíral jsem na něj jako na blázna, když tuhle otázku položil těm dvěma ničemům, zatímco ignoroval, že sedím hned vedle něj.

Emmett: "11."
Ted: "Spíš tak 111."
B: "Nevadím vám tu, sakra?"
Maikey: "Jen tě škádlím... vlastně se tě snažím vytočit, abys přemýšlel nad tím, jak mě zabít místo nad tím, co se děje na parketu."
B: "Na par... cože?"...Snažil jsem se působit opravdu nechápavě.

I know what he's doing(9)

9. december 2016 at 0:03 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl. - Výjimečně tu máme díl i v pátek... tak nějak jsem došla k závěru, že vám ho dlužím za ten minulý čtvrtek, co jsem díl nevydalaSmějící se Takže si užijte čtení!Usmívající se

BRIAN

Trvá to už několik týdnů a já stále nejsem schopný přežít noc, aniž bych nepřemýšlel nad tím, zda je Justin v pořádku. Kdykoliv opustí loft v tom svém zbrusu novém růžovém outfitu, mám co dělat, abych vzteky a zároveň strachem nevybouchl. A nejvíc na tom všem mě vytáčí ta jeho lhostejnost, zrovna včera se vrátil domů s modřinou skoro přes celá záda, že prý ho nějací idioti namáčkli na kapotu auta, když se jim s tím slavným Codym a ostatními snažili dát lekci... myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, když to říkal, ale nakonec jsem pochopil, že to myslí zcela vážně. Skoro jsme se i pohádali, Justin se ale sebral a odešel dřív, než jsem měl možnost ze sebe vyřvat hlasivky. Vykouřil jsem pak naráz skoro celou krabičku, jak jsem si potřeboval uklidnit nervy. Kde jsou ty časy, kdy jsem si byl celkem dost jistý tím, co Justin dělá, když nebyl se mnou? Teď bych dal cokoliv za to, aby se ode mě nehnul ani na krok a já ho měl pod neustálým dohledem.

Maikey: "Pojď tančit."
B: "Vezmi profesora."
Maikey: "Ty to potřebuješ víc."
B: "Jsem v pohodě."
Maikey: "O tom pochybuju, pořád ho vyhlížíš v naději, že sem přijde."
B: "Nemám důvod ho vyhlížet, vím, kde je... nebo alespoň vím, co dělá,"...Nebo, sakra, ani to nevím, vím jen, že si hraje na zachránce světa a riskuje při tom svůj život.
Maikey: "Potřebuješ odvést myšlenky jinam."
Emmett: "Nechci se do toho plést, ale má pravdu."
B: "Emmette?"
Emmett: "Ehm?"
B: "Nepleť se do toho."
Emmett: "Mlčím jako hrob."

I know what he's doing(8)

8. december 2016 at 0:07 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl.

BRIAN

Je těžký milovat někoho a nedávat mu to najevo, když je to nejvíc třeba. I když tímhle problémem asi trpím jenom já a možná ještě pár jedinců, kteří jsou stejně podělaní jako já. Lidi jsou totiž obvykle schopní dávat najevo své city, to mě se tohle nadání ale vyhnulo obloukem. Asi za to můžu poděkovat Jackovi a Joan Kinney, nebýt totiž jejich neexistující lásky, pravděpodobně bych dnes vedl mnohem snazší a šťastnější život. Místo toho jsem naprosto neschopný udělat cokoliv, čím bych Justina přiměl k tomu, aby přestal riskovat svoje zdraví kvůli lepšímu pocitu, že má konečně nějakou moc nad svým životem a tím, jak ho žije. Vím, že to má hodně ne-li všechno společného s Hobbsem, takže ať se mi to líbí nebo ne, chápu, proč cítí tu potřebu hrát si v noci na super hrdinu a zachraňovat svět teplých... byl jsem tam, když téměř umřel, držel jsem ho v náruči na tom studeném betonu, byl jsem tam, když ležel v nemocnici a pak když se snažil zase naučit házet podělaným míčkem a moc dobře si pamatuji na všechny ty pocity, které mě hnaly k tomu, abych ho nějak pomstil, abych toho proradnýho hajzla zabil, když vyvázl pouze s veřejně prospěšnými pracemi, abych od té chvíle dělal vše, co bude v mých silách, abych ho ochránil a ze všeho nejvíc jsem chtěl, aby se konečně dosáhlo nějaké změny pro nás všechny - pro ty, kteří kopou za druhý tým - abychom se konečně cítili v ulicích bezpečně... jenže ani já nejsem tak naivní, abych si myslel, že něčeho takového dosáhneme tím, že budeme po nocích chodit s nějakou skupinkou cvoků a riskovat svůj život. Proto bych s Justinem nejraději silou zacloumal a řekl mu, ať se, sakra, vzpamatuje... ale to je skoro jako bych mu řekl, že ho miluju a potřebuju a na to já jednoduše nemám. Nezbývá mi proto nic jiného, než přihlížet jeho chování a doufat, že se mu nic nestane.

Debbie: "Chceš ještě dolít?"...Zničehonic se přede mě posadila s tím starostlivým mateřským obličejem, který mě děsí k smrti.
B: "Klidně a můžeš mi to naředit s něčím tvrdším."
Debbie: "Určitě ho to přejde... teď má pocit, že dělá něco velkého, ale až mu dojde, že jen riskuje, přestane."
B: "A kdy to bude přesně? Až zase skončí v nemocnici?"
Debbie: "Nemůžeme ho nutit, aby s tím přestal... zrovna my dva víme ze všech nejvíc, jaké to je, jít si za něčím, v co věříme."
B: "Jo, ale my obvykle neriskujeme život."
Debbie: "Ale kdyby bylo třeba a věřili bychom, že je to správné, i my bychom nakonec byli něčeho takového schopni."

I know what he's doing(7)

7. december 2016 at 0:01 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl.

JUSTIN

Věděl jsem to! Věděl jsem, že Brian bude reagovat přesně takhle a přesně proto jsem nechtěl, aby se o tom dozvěděl. Ano, vím, že dříve či později bych už to dál nemohl tajit, ale byl bych radši za to později. Teď mě bude neustále hlídat a dělat různé poznámky, kterými se mě bude snažit od tohohle všeho odradit. Cody je jednoduše jediný, kdo mi rozumí a kdybych ho nechal vzít mě do nemocnice, nemuselo to dopadnout takhle, Brianovi bych namluvil tu nejbizarnější výmluvu o tom, jak jsem se zranil, ale on by to nechal být, protože není ten typ, co by se nějak urputně snažil zjistit pravdu. I když zároveň uznávám, že jsem se k němu zachoval fakt hnusně, neměl jsem říkat, co jsem řekl... ale, sakra, nemůže mi přeci nakazovat, co mám a nemám dělat, být to naopak, pošle mě do háje a je mu jedno, co chci já. Jsem možná tvrdohlavý, ale přiznejme si to... od koho to tak asi mám?
Díky dlouhému pobytu, který mi tenkrát Hobbs zařídil v nemocnici, bylo pro mě opravdu těžké dopřát si nějaký spánek, v podstatě se mi podařilo usnout až brzo ráno, takže když mi pak do pokoje vtrhl doktor, který mi přišel říct, že můžu jít domů, nebyl jsem daleko od toho jít ještě spát, poněvadž mi bylo jasné, že jakmile se doplazím domů, nebude mě tam čekat nic pěkného. Ani jsem se Brianovi nenamáhal volat, aby mě přijel vyzvednout, dokázal jsem si totiž dokonale představit jeho reakci. Tedy to jsem si alespoň myslel, až dokud jsem nestál před nemocnicí a neviděl, jak se v celé své kráse opírá o auto a čeká na mě...

J: "Ahoj,"...Skoro jsem šeptal, jak jsem nevěděl, co čekat.
B: "Ahoj."
J: "Kde se tu bereš?"
B: "Přijel jsem pro tebe."
J: "Jo, ale jak jsi věděl...?"
B: "Když jsem včera odcházel, ještě jsem se zeptal, v kolik mám tak přijít."
J: "Očekával jsem spíš sbalené kufry."
B: "Kdo říká, že je nemáš sbalený?"

Brian se samolibým úsměvem nastoupil do auta a já stál jako opařený. Ačkoliv jsem tak nějak věděl nebo jsem v to alespoň doufal, že nemluví pravdu, tak přeci jen představa, že by to tam vážně mohlo směřovat, nebyla ani trochu příjemná. Nechci ho ztratit, to je snad jasné.

I know what he's doing(6)

6. december 2016 at 0:02 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl.

BRIAN

Znáte ten pocit, kdy si přejete, abyste byli schopni něco udělat, ale vy, sakra, nemůžete a jste z toho naprosto zoufalí? Tak přesně tomu se říká absolutní bezmoc. A bezmocný jsem opravdu byl. Když jsem Justina uviděl na zemi v jeho vlastní krvi, v ten okamžik jsem se cítil mrtvý uvnitř, na moment jsem totiž myslel, že jsem ho ztratil a vyvolalo to ve mně staré vzpomínky, kterých jsem se snažil tak urputně zbavit - vzpomínky na jeho maturitní ples.
Trvalo snad věčnost, než se mi podařilo ho probudit a když se na mě pak podívala ta jeho modrá kukadla, cítil jsem takovou úlevu, že to nejde ani vyjádřit. Hned na to jsem ho odvedl do auta a odvezl do nemocnice, ani mě nenechali jít s ním, místo toho teď tvrdnu v čekárně a čekám jako idiot na to, až mi někdo konečně něco řekne. A Maikey mimochodem čeká se mnou, jak se totiž tak nějak ukázalo, v těžkých chvílích ho vážně potřebuji a jsem ochotný dát stranou i svou naprosto pošahanou hrdost.

Maikey: "Musíš se uklidnit, jsem si jistý, že je naživu."
B: "To vím taky, díky za uklidnění."
Maikey: "Je to jenom řezná rána na ruce."
B: "Ze které téměř vykrvácel, kdybych ho tam nenašel."
Maikey: "V uklidňování asi nejsem nejlepší."
B: "Promiň, já jen... nechápu, co se, sakra, stalo! Člověk ho chvíli nechá o samotě a takhle to dopadá. A jsem si dost jistý, že si to nezpůsobil při kreslení podkladů na RAGE... takže ti pravděpodobně udělám radost, ale podle všeho vážně nevím, co dělá za mými zády."

Uvnitř mě bojoval obrovský mix pocitů, že mi vlastně bylo jedno, že dávám Maikeymu najevo, jak se právě teď cítím, nezáleželo mi na tom, že budu za slabocha, jediné, co jsem potřeboval, bylo ujištění, že Justin je a bude v pohodě... a následné vysvětlení, jak k tomu, do háje, došlo!

I know what he's doing(5)

5. december 2016 at 0:03 | Janča |  I know what he's doing
Nový díl. - Tak snad jste čekání ve zdraví přežili, protože další díl je konečně tady a hned s vysvětlením, co je, sakra, s Justinem... snad se vám díl bude líbit!Smějící seUsmívající se Jo a samozřejmě přeji krásného Mikuláše, snad dostanete pořádnou nadílkuSmějící seMrkající

JUSTIN

Už mě nebaví Brianovi lhát, unavuje mě to a co hlavně - ničí mě to. Ale já ho znám, kdyby věděl, co dělám, zbláznil by se. Pravděpodobně by dělal, že mu to nevadí, ale uvnitř by doslova šílel. Moc dobře si pamatuji, jak se stavil k tomu, když jsem tenkrát tancoval v Babylonu kvůli škole pod vedením Sapa. Dokonce mi nabídl pět tisíc dolarů, jen aby mě od toho odradil. Nevím, co mu vadilo víc, zda to, že mě očumuje celý Babylon nebo, že si na mě dělá Sap nároky či snad to, že to ani nebylo zrovna dvakrát bezpečné, rozhodně jsem nezapomněl na tu slavnou párty, na kterou mě Sap vzal a já se odtamtud jen tak tak dostal. Kdyby se to tenkrát dozvěděl, vlastně kdyby se to kdykoliv dozvěděl, nevím, co by dělal a myslím, že to ani vědět nechci. A vlastně i to, co se mi tenkrát stalo, je důvodem, proč teď dělám, co dělám, i když důvodem největším je samozřejmě Hobbs. Navíc ten adrenalin, co přitom cítím, to je něco neskutečného, skoro jako droga a představa, že se mi to Brian bude snažit vymluvit... to zkrátka nepřipadá v úvahu. Zkrátka bojuji za to, v co věřím a Cody společně s ostatními z Pink Posse jsou jediní, kdo tomu rozumí. Pro jednou mám pocit, že mám nějakou moc.
Byl jsem tak rád, že mi Brian opět spolkl další výmluvu, proč s ním nemůžu jít do Babylonu, ty podklady na RAGE už mám hotové několik dní, takže jsem jako obvykle, samozřejmě hned, jak Brian odešel, vyrazil za ostatními.

Cody: "Tak co, jsi připravený zase nějakým homofobům natrhnout zadky?"
J: "Že váháš!"

Vím, že jsem se možná zbláznil, ale já jednoduše věřím tomu, že tohle je jediná možná cesta, jak alespoň trochu efektivně bojovat za naše práva, za naší rovnost s ostatními a především za to, aby si nás na ulici nedobírali či nás rovnou nedostali do nemocnice jenom proto, že jsme se chytili za ruce nebo políbili.
Cody nás jako vždy zaúkoloval, kdo kam s kým má jít, mě si samozřejmě nechal u sebe a pokud mám být upřímný, líbí se mi jeho zájem, neberu to tak, že bych s ním chtěl mít něco víc, i když asi chtěl, ale vím, že pro mě by to byla jen jednorázovka, Brian je pro mě ten jedinej a tak to i zůstane, každopádně mi Cody není úplně lhostejný. Ale o to tu nejde, oba jsme tady, protože bojujeme za to, v co věříme.

Milí čtenáři,

1. december 2016 at 6:00 | Janča |  Info
dneska se budete muset obejít bez nového dílu, za prvé absolutně nestíhám a za druhé jsem bohužel ve stavu, kdy jsem i neschopná něco napsatSmějící seZamračený, každopádně se ho pokusím napsat na zítra, popřípadě ale bude až v pondělí, je mi lítoUsmívající se