Strašidelný dům(14)

23. listopadu 2016 v 0:03 | Janča |  Strašidelný dům
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Nebyl jsem pryč ani celé dva dny, ale ten pocit být zase v mé pohodlné, úžasné, velké a Justinem zaplněné posteli, byl jednoduše k nezaplacení. Skoro jako bych byl pryč celé týdny, tak dobrý pocit to byl opět v ní zase ležet a vychutnávat si pohled na Justinovu klidnou roztomilou spící tvář. Nesnáším, když jsme rozhádaní, ale když se následně udobříme, tak mám dojem, že se nemůžu cítit lépe. Vraždil bych ale za to, abych viděl výrazy kluků, když zjistili, že jsme se vypařili, věřil bych tomu, že mají za to, že nás unesli mimozemšťani. I když teď už jsou dost možná na cestě zpátky, jsem si totiž dost jistý, že už je odtamtud díky nám dvěma vyhodili. Bože, tohle je vážně super dárek, nasrat někoho je prostě skvělý pocit. Ale být s Justinem je jednoduše ten nejlepší.

J: "Zíráš na mě,"...Začal otevírat své ospalé oči.
B: "Jen čekám na to, až se probudíš, zašel bych to jídelny."
J: "Šli jsme spát v 7 ráno, musím to dospat, v letadle se spát nedalo."
B: "A co teprve v tom domě."
J: "To jo... fakt nechápu, jak jsme se mohli nechat k něčemu takovému ukecat."
B: "Varování pro příště - prostě mi dopřej boží sex a nevymýšlej kraviny."

Justin se začal zničehonic smát, zaskočilo mě to.

B: "Smím vědět, čemu se směješ?"
J: "Tomu, že s Emmettem jsme sex zavrhli jako první... měli jsme za to, že to můžeš mít kdykoliv jindy."
B: "To můžu, ale na narozeniny by to určitě bylo magické."
J: "Hmmm... tak příště."
B: "Nebo teď,"...Začal jsem se sunout k němu.
J: "Potřebuju sprchu,"...Zvedl se a ladným krokem zmizel v koupelně.


Musel jsem svěsit hlavu, takhle mě mučit opravdu dokáže jedině on. Ale asi vám je jasné, že mi to nezabránilo v tom, abych ho následoval.

J: "Kde si tak dlouho?"...Vlezl jsem k němu do sprcháče.
B: "Neboj, už jsem tady,"...Přisál jsem se na jeho dokonalé rty.

Následně jsme se vzájemně umyli a masírovali, to byla jednoduše slast. Když si vzpomenu na tu sprchu v tom domě, naskakuje mi husina, bůh žehnej regulované teplotě vody.

B: "Otoč se."

Justin se usmál a následně udělal, co jsem chtěl. Natiskl jsem se na něj zezadu a on tak mohl zřetelně cítit mou erekci na svém zadečku. Následně se celým tělem i tváří opřel o stěnu sprcháče a já začal laskat jeho krk a záda jak rty, tak jazykem, zatímco jsem mu hladil boky. Vidět tu rozkoš v jeho tváři bylo úžasné. Po chvíli jsem vzal z poličky kondom a ten jsem si natáhl, Poté jsem ho chytil v bocích a pomalu jsem do něho začal pronikat, s každým kouskem jsem byl blíž a blíž naprosté slasti. Jakmile jsem v něm byl celý, Justin zaklonil hlavu a položil si ji na mé rameno, já ho hned drsně políbil a začal jsem přirážet. Netrvalo dlouho a vyvrcholil jsem, Justinův orgasmus se dostavil následně díky pomalému tření, které jsem mu dopřál rukou.

J: "Půjdeme do té jídelny, už mě taky přepadl hlad."
B: "Sice nás Debb zabije, až zjistí, že jsme tam kluky nechali... ale hlady umřít nehodlám."

Fakt hlady umřít nehodlám, ale rozhodně se netěším na ten nálet přednášek, co má pro nás Debb stopro připravený v záloze, kdyby to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Když jsme s Justinem dojeli před jídelnu, chvíli nám trvalo, než jsme se dokopali k tomu vylézt z auta a vydat se dovnitř, přeci jen tady jde o životy - o naše životy.

B: "Tak jdeme na to."
J: "Když tak utečeme."
B: "Platí."

Vešli jsme dovnitř a samozřejmě první, co jsme uviděli, byla Debbie, za to ona stále nevěděla o nás a to bylo na jednu stranu dobré, na tu druhou tolik ne, protože cokoliv nás čeká, rádi bychom to měli z krku hodně rychle!

J: "Měli bychom jít za ní."
B: "Jestli mi vlepí facku, tak přísahám bohu, že..."
J: "Určitě to bude v pohodě."

Div jsme se nepomodlili, tak jsme se konečně vydali jejím směrem, ani nevím, proč mě tak děsila, jindy to tak neprožívám, ale tak všichni víme, že ona je jednoduše strašidelná.

J: "Ahoj, Debb,"...Začal tím svým nevinným hláskem.
Debbie: "Sunshine!"...Hned ho objala jako by ho neviděla celé roky.
B: "Jako bych tu nebyl."
Debbie: "Neboj se, i ty se dočkáš,"...Hned přešla ke mně a začal mě dusit v náruči.
B: "To by stačilo."
Debbie: "Aby ses nepoto. A kde máte ostatní? Přeci nejste jediní, komu jsem chyběla?"
J: "Ehm... my... oni jsou... vlastně..."
B: "Nechali jsme je tam,"...Zkrátka jsem nechodil kolem horké kaše.
Debbie: "Co prosím?"
B: "Že jsme je tam nechali. Uprostřed noci jsme se sebrali a jeli domů."
Debbie: "Ale vždyť to by znamenalo, že to budete platit."
B: "Oni budou, můj je to dárek."
J: "Ehm?"...Upozornil mě na ten fakt, že jeho dárek to není a že v tom případě by to měl platit taky.
B: "Neboj, tebe se zastanu,"...Ten jeho výraz uspokojení byl k sežrání.

Ani jeden jsme to nechápali, ale Debb nezačala pouštět hrůzu, pouze se jen tak zasmála a následně se nás zeptala, co si dáme k jídlu. Přišlo nám to vážně divné, ale nechtěli jsme se v tom moc pitvat. I když z hloubi duše jsme se modlili, že nám v tom jídle nepřinese i nějaký jed na krysy.

J: "Je divná."
B: "Něco mi říká, že to teprve přijde."
Debbie: "To přijde,"...Oznámila to, když před nás postavila naše objednávky a následně se podívala za nás s výrazem, že pukne smíchy.

Oba jsme se na sebe podívali a následně jsme se koukli za sebe. To, co jsme uviděli, byl opravdu důvod k tomu puknout smíchy. Stáli tam ti čtyři šašci se svými věcmi a výrazy naprostého nasrání a vyčerpání.

B: "Ahoj."
J: "Jste v pohodě?"
Maikey: "Ahoj? V pohodě? To je vtip ne?"
Emmett: "Víte vy vůbec, co jsme si tam zbytek té noci zažili?! A vy jste si klidně zdrhli!"
Ted: "Nikdo z nás nezamhouřil oko... celou noc se otřásaly dveře, ozývaly se rány, hnal se všude studený vzduch... bylo to hrozný!"
Ben: "Málem jsme tam umřeli."
B: "Ale žijete!"
J: "To není dobrý nápad,"...Upozornil mě na fakt, že na moje vtípky tu není místo.

Ale já fakt měl co dělat, abych se nezačal smát, vždyť tohle bylo k smíchu... tedy alespoň do doby, než z Maikeyho vypadla jeho pomsta...

Maikey: "Víš, tak nějak jsme tušili, že to takhle dopadne, takže jsme se ještě před odjezdem rozhodli udělat opatření... chtěli osobu, kterou mají kontaktovat pro případ, že se to bude muset platit... myslím, že zbytek už si domyslíš. Nazdar, my jdeme spát."

V tu chvíli mi zamrzl úsměv na rtech, za to Debbie se začala smát jako šílená, hned jsem pochopil, že ona o tomhle věděla celou dobu, proto nás nepostihla žádná její ledová sprcha. A pokud jde o to placení, volali mi doslova každý den několikrát, až jsem to nakonec nevydržel a ta platba šla opravdu z mojí peněženky... tolik k tomu, že jsem svůj plán vymyslel opravdu dobře. Ale i tak musím říct, že tenhle dárek byl opravdu originálně a bláznivě dobrý.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 23. listopadu 2016 v 0:31 | Reagovat

Pěkně pohráno :)

2 Janča Janča | Web | 23. listopadu 2016 v 13:54 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :-)

3 Jane Jane | Web | 23. listopadu 2016 v 18:01 | Reagovat

Celá povídka byla úžasná, ale ten konec byl prostě famózní :-D

4 Karin Karin | 23. listopadu 2016 v 20:41 | Reagovat

Povídka parádní a ten konec neměl chybu. :-)  :-P

5 Janča Janča | Web | 25. listopadu 2016 v 14:46 | Reagovat

[3]:[4]: Jsem moc ráda, že vám povídka líbila a děkuju! :-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama