Zblázním se z toho(7)

27. října 2016 v 0:07 | Janča |  Zblázním se z toho
Nový díl.

BRIAN

S myšlenkami na Justina jsem usínal a stejně tak jsem se s nimi i probudil. Nemusím vám proto asi ani vykládat, jak následně probíhal můj den v práci. Začínám mít pocit, že se ze mě stává naprostý blázen. Justin je jednoduše všude a i když chci sebevíc, aby zmizel a dal mi jednou pro vždy pokoj, tak je tu ta část mě, která sílí každým dnem, jenž chce, aby byl Justin poblíž mě hodně dlouhou dobu. Nikdy jsem nic takového nezažil, tu potřebu mít někoho u sebe tak moc. Můj život s rodiči byl naprosto na hovno, vztah jsem si k nim nikdy nevytvořil a ani nemluvím o mé ďábelské sestře, které nemůžu přijít na jméno. Pak přišla Novotny rodina a já konečně cítil, že někam patřím, že mě má někdo rád, stejně tak to bylo následně i s Lindsay a po pár letech, i když to nerad přiznávám, tak i s těmi dvěma šašky, ale to všechno byly pocity přátelství, radosti a štěstí, prostě věci, o kterých bych s nimi nikdy nemluvil, i kdyby mě mučili, ale všechno to jednoduše bylo jiné, než s Justinem. Tohle je něčím silnější. A nesnáším ho za to, jak mě nutí se kvůli němu cítit, ale stejně tak si ten nový pocit užívám, je to matoucí.
Zrovna jsem se vracel z práce domů, když jsem změnil směr a vyrazil rovnou do jídelny... jak se totiž zdá, nejsem schopný přežít ani jeden den, aniž bych ho alespoň viděl.

Debbie: "Ty musíš mít teda hlad, když si přišel rovnou z práce,"...Ale zatím jsem viděl jenom ji, jaké to štěstí.
B: "Hlad je mocná čarodějka."
Debbie: "A co si dáš?"
B: "Máte tu nějakou specialitu dne?"
Debbie: "Něco by se našlo."
B: "Tak tu a kafe."
Debbie: "Hned to bude."
B: "Neříkej něco, co nemůžeš slíbit,"...Pronesl jsem s ironickým podtextem a úsměvem.
Debbie: "Abys nečekal do rána."


Na jídlo bych tu do rána rozhodně nečekal, ale na Justina, to pravděpodobně jo. Neustále jsem tu jeho blonďatou hlavu vyhledával, ale ať jsem se podíval, kam jsem se podíval, nebyl tady. Že by měl dnes volno?

Debbie: "Není tady."

Postavila přede mě talíř té svojí speciality a já usoudil, že na tomhle budou speciální leda tak ty hodiny na záchodě. Ale spíš mě zaujala tím jejím prohlášením o Justinovi... ta ženská ví fakt všechno!

B: "Kdo?"...Snažil jsem se předstírat, že vůbec nevím, o kom to mluví.
Debbie: "Ty víš moc dobře, kdo... leží doma v horečkách."

Můj pohled se na ni upřel, na malý moment mnou totiž projel nepříjemný pocit a obavy, ale když se mi ho podařilo setřást, dokázal jsem se pouze zasmát, ale ani nevím, proč jsem to udělal.

Debbie: "Jsem ráda, že jsem tě pobavila."
B: "Nemá chodit oblečenej do půl těla."
Debbie: "A užívat si noční radovánky s tebou, vím, že si ho v noci převezl domů, ani nechci vědět, co jste dělali."
B: "To nechtěj,"...Usmál jsem se nad tou vzpomínkou.
Debbie: "Ale jelikož já tu mám moc práce a ty si stoprocentně důvodem, proč je mu takhle, budeš to ty, kdo mu domů odnese kuřecí polévku, na které se už pracuje."
B: "Tak to prrr, ani mě nehne, má tam Vica, ať mu navaří."
Debbie: "Asi jsem se přeslechla."
B: "Tak já ti to rád zopakuji... zapomeň."

Založila si ruce na prsa a hluboce se mi zadívala do očí, nebudu lhát, když chce, tak je opravdu děsivá a vzhledem k tomu, že jí uctívám jako svou matku... do prdele práce.

B: "Já tě fakt nesnáším."
Debbie: "To se vsadím. Ale Justin tě určitě rád uvidí."
B: "Jestli je mu tak zle, jak říkáš, jsem si jistý, že si mě ani nevšimne... nebo v to alespoň doufám."

Když mi přinesla zavazadlo plné kuřecí polévky, věděl jsem, že to myslela fakt vážně a měl jsem ještě větší vztek. Ale zároveň ho část mě opravdu chtěla vidět.

B: "Donášková služba!"...Rozrazil jsem dveře Debbiina domu.
Vic: "Nemohl bys přijít jednou jako normální člověk? Justin spí."
B: "No tak to se omlouvám,"...Vydoloval jsem ze sebe pořádnou dávku ironie.

Když jsem se však následně ohlédl za sebe a uviděl Justina spát na gauči u televize... můj mozek změkl a je se pousmál nad tou jeho roztomilostí.

Vic: "Asi před hodinou odpadl, koukali jsme spolu na teleshopping..."
B: "No tak to se nedivím. A není to náhodou Debbiina úchylka?"
Vic: "Naučila mě na to taky."
B: "Tak to tě lituju. A tady máte polévku, Debb mi nakázala ji sem odnést."
Vic: "To je od ní pěkný, ale já už jednu udělal a ona to ví."
B: "Jako vážně?"

Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezalo! Ona a ta její snaha přimět mě uvědomit si, že z Justina se stane láska mého života, je neúnosná... dokonce na mě vymyslí takovou levárnu, jen aby mě dostala do stejného baráku s ním.

B: "Tvoje sestra je čiré zlo."
Vic: "Občas jo,"...Zasmál se.
B: "Takže co s tím mám dělat?"
Vic: "Nech to tady, on to sní, když bude vědět, že si to přinesl s takovou láskou."
B: "Nemáš jed na krysy? Že bych ho do toho nasypal."
Vic: "Buď na toho kluka hodnej, má tě rád."

Nechápu to, ale ta věta mě nějak vyděsila. Moc dobře vím, že Justin je mnou poblázněný, myslí si dokonce, že je do mě zamilovaný, ale do teď jsem to bral jen jako jeho pubertální období... když vám však někdo řekne, že ten kluk by vás mohl mít opravdu rád, i přes to, co za člověka jste, tak je to jednoduše děsivé.

J: "Hmmmm,"...Začalo se ozývat z gauče.
B: "Skvělý načasování, zmizím dřív, než se probudí... kam to mám teda dát?"
Vic: "Přendej to do misky a strč to do lednice. Já si jdu lehnout."
B: "Počkat - co?"
Vic: "Ty si poradíš."

Vic zmizel jako pára nad hrncem a já tam zůstal stát jako opařený. Přendat to do misky a pak strčit do lednice? Vypadám snad jako nějaká kuchařka nebo domácí hospodyňka? Za co, Bože?
"Kurva!" ujelo mi to, když mi ten hnus začal stékat po ruce a samozřejmě jsem od toho měl celý rukáv!

J: "Briane?"

Musel jsem si povzdychnout a přivřít víčka, tohle je prostě zlej sen. Zatracená Debbie, zatracenej Vic! A zatracenej Justin! Do čeho jsem se to zase dostal?

B: "Můžeš klidně spát dál."
J: "Co tady děláš?"
B: "To bych taky rád věděl."
J: "A co to tam vyvádíš?"
B: "Co asi? Přendávám kuřecí polévku do misky, abych jí mohl dát do lednice, tos to nepoznal?"
J: "Ani ne. A proč to děláš?"
B: "Protože mi to řekl Vic, máš moc otázek."
J: "Jenom nechápu, proč tady vůbec zápasíš s polévkou."
B: "Protože mě Debbie zaúkolovala tím, abych ti jí donesl... věř mi, vůbec jsem to nedělal s radostí."
J: "Ale Vic už mi jednu udělal."
B: "To už vím taky."

Fakt jsem začínal mít dojem, že se ze mě snaží dělat pitomce záměrně. Tohle bylo jednoduše k zbláznění a já chtěl opravdu rychle vypadnout. Jenže jsem byl od toho hnusu zakrytej pomalu od hlavy až k patě! Tak a dost, potřebuju sprchu, okamžitě.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 27. října 2016 v 20:49 | Reagovat

Ten Brian je ale pako. :D

2 Janča Janča | Web | 27. října 2016 v 21:22 | Reagovat

[1]: To on je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama