It's been a long time...(28)

20. září 2016 v 0:09 | Janča |  It's been a long time...
Nový díl.

JUSTIN

Co jsem si, sakra, myslel? Vždyť jsem naprosto všechno zničil! Zničil jsem Briana a jeho život. Kvůli mně všechny ztratil, ať už je odehnal nebo si myslel, že jim dělá službu, pokud je nebude držet ve svém životě. Všechno to bylo kvůli mně, protože zkrátka nedokázal unést mou ztrátu. To, že jsem ho opustil, ho přimělo dělat hrozné věci, dohnalo ho to na místa, kam by se nikdy nikdo neměl dostat. A i těch pět let předtím, co jsem byl v jeho životě, jsem ho přiměl k věcem, které by ho jinak ani nenapadly, ubližoval jsem mu, a i když nevědomky tak jsem ho dokonce nutil vybírat si mezi mnou a jeho rodinou. Maikey měl jednoduše pravdu, já u Briana vždy vyhraju na úkor všech ostatních. A teď místo, abych ho zkrátka nechal být po tom všem, co jsem mu provedl, jsem se rozhodl zase vetřít do jeho života. I po tom, co mi řekl, že je mezi námi konec, jsem se jím nechal zachránit. Nechal jsem ho žárlit, nechal jsem ho vzít mě k němu domů, nechal jsem ho sledovat moje tělo zahalené jen ručníkem, nechal jsem ho se mě dotýkat a líbat mě, nechal jsem ho objímat mě ve spánku... a ač se to může zdát směšné, každá jedna věc všechno ještě víc zhoršila. Protože teď už vím, že ho musím nechat jít a i přes to jsem mu dal plno důvodů, aby mě začal zase milovat a chtít zpátky v jeho životě.

Máma: "Bože, Justine, kde jsi byl celou noc? Víš vůbec, jak jsem se o tebe bála? A neříkej mi nic o tom, že už jsi dospělý, pořád jsem tvoje máma."
J: "Promiň, mami, já... všechno je to jednoduše až moc komplikované."
Máma: "Pokud jde o tebe a Briana, nikdy nic nebylo snadné."
J: "To nebylo... a právě proto musím dneska odjet."
Máma: "Co?"
J: "Myslím, že Brian mě chce zase zpátky ve svém životě..."
Máma: "Ale vždyť to si chtěl, zlato."
J: "Chtěl, chci a vždycky chtít budu, ale já ho zničil, mami. Udělal jsem mu ze života peklo, nezasloužím si ho. Beze mě mu bude líp."
Máma: "Jsi můj syn a měla bych tě ve všem podporovat... ale když říkám, že si idiot, tak jsi zkrátka idiot."
J: "Mami?"
Máma: "Kdyby mu bez tebe bylo líp, tak by na tom těch 12 let nebyl mizerně, nemyslíš?"


Ačkoliv bych si rád vymyslel něco, čím bych jí tohle vyvrátil tak jsem nemohl, byla to pravda. Ale o to horší to je, já vždycky najdu způsob, jak mu ublížit, aniž bych chtěl. Protože on mě jednoduše miluje až moc na to, aby se tomu ubránil. On mě nechá mu ubližovat, protože pro něj je to lepší, než být beze mě. Ale tak by to být nemělo, vztahy ani láska to není snadné, já to vím, ale i přes to by to rozhodně nemělo vypadat takhle. A já to musím zkrátka jednou pro vždy ukončit a nechat ho být.

J: "Vzdal se kvůli mně hodně věcí a já ho miluju až moc na to, abych mu dál ubližoval a nutil ho si vybírat mezi mnou a jeho rodinou, mezi mnou a jím samotným."
Máma: "Tomu se říká láska, Justine... a myslím, že už jsi dost starý na to, abys to poznal. Ač jsem z Briana nebyla dvakrát nadšená, když jsem zjistila, že on je ten tajemný muž, do kterého se můj pubertální syn zamiloval, tak... myslím, že bys o vás vztah měl bojovat stejně jako předtím."

Zaskočilo mě to, protože ač jsem si to nechtěl přiznat, tak i tohle byla pravda. Jenže předtím jsem nevěděl, co tím vlastně způsobím, nevěděl jsem, že jednoho dne mu ublížím natolik, že všechno, čím byl a všechno, co měl, ztratí jenom kvůli mně.

J: "Za dvě hodiny mi letí letadlo a já doufám, že se mě rozhodneš podpořit, protože bych to opravdu potřeboval."
Máma: "Miluju tě, ty a Molly jste pro mě vším a vždy za vámi budu stát. Ale ty teď děláš jednoduše chybu."
J: "Právě naopak, pro jednou upřednostňuju to, co je nejlepší pro Briana a ne pro mě."

Věděl jsem, že se na mě máma zlobí nebo spíš, že moje rozhodnutí nechápe, ale s tím jsem nemohl nic dělat. Byl jsem jednoduše přesvědčený o tom, že tohle je správné rozhodnutí.
Proto jsem si šel zabalit věci a následně jsem vytočil číslo člověka, kterému jsem už jednou svým náhlým odchodem ublížil a to jsem nechtěl zopakovat.

Daphne: "Prosím?"
J: "Ahoj, Daph, to jsem já Justin."
Daphne: "Ahoj! Co se s tebou stalo? Z té večeře si se doslova vypařil."
J: "Byl jsem za Brianem."
Daphne: "Oou a jak to šlo?"
J: "Ne moc dobře... vlastně strašně. Řekl mi, že už se mnou nechce být. Ale dneska jsem strávil noc u něj doma a líbali jsme se a málem jsme... na tom vlastně nezáleží. Volám ti, protože..."
Daphne: "Dobře, začínáš mě děsit. Nemělo by tohle být náhodou dobrý?"
J: "Mělo, ale není. Proto dneska odlétám zpátky do New Yorku."

Rozeznělo se hrobové ticho. Věděl jsem, že jsem jí tím nejspíš hodně zaskočil. Nebylo mým záměrem jí ublížit, když jsem se znova vetřel do jejího života, ale takhle všechno zkrátka bude lepší.

Daphne: "To nemůžeš... znova mi to nedělej."
J: "Daphne, já... zničím, na co sáhnu. Zničil jsem Briana, zničil jsem všechna jeho přátelství, zničil jsem mu život... a zničil jsem přátelství s tebou..."
Daphne: "A řekl si, že to napravíme a teď mi voláš, že se zase prostě sebereš a odjedeš?"
J: "Nemůžu tu zůstat. Oba jsme to od začátku věděli, že zase nakonec odjedu."
Daphne: "Co kdybyste se s Brianem zase dali dohromady, i tak by si odjel?"
J: "Nedali, takže na tom nezáleží."
Daphne: "Oba víme, že by si zůstal. On jediný by tě donutil zůstat."
J: "Tak to není, já nevím, co by se stalo... jen vím, že tu nemůžu zůstat."
Daphne: "Za 9 dní se vdávám, Justine, za měsíc rodím... a potřebuju tě tady."

Bylo mi z toho hrozně, oficiálně jsem se cítil jako ten nejhorší člověk na světě, ale za svým rozhodnutím jsem si zkrátka stál, životy všech budou lepší, pokud v nich nebudu já. Proto jsem se zmohl na jediné "Opravdu mě to mrzí, Daphne," a ona hned po tom zavěsila. Věděl jsem, že tohle mi nikdy neodpustí.

Máma: "Justine..."
J: "Prosím, nic neříkej. Já vím."

Nepotřeboval jsem to slyšet, jsem idiot, já to vím! Ale idiot, který všem udělá službu, pokud prostě zmizí a už se nikdy nevrátí!

Máma: "Mám tě odvézt na letiště?"
J: "Zavolal jsem si taxi, za chvíli tu bude."
Máma: "Kdy tě zase uvidím?"
J: "Já nevím."

Rozbrečela se, trhalo mi to srdce, vidět takhle svojí mámu, je to nejhorší, co může dítě potkat. Přál jsem si, aby to šlo nějak změnit, ale zkrátka jsem věděl, že odjet je to nejlepší.

J: "Obejmeš mě aspoň?"

Udělala to a objala mě tak pevně, že jsem myslel, že mě nikdy nepustí. Následně mě i donutila slíbit jí, že budu často volat, slíbil jsem jí to rád. A hned na to jsem šel pryč, bylo to jako bych snad zase opouštěl mámino hnízdo.
Chvíli jsem dole čekal na taxi a hned jak přijel, naložil jsem zavazadla do kufru, potom jsem se ještě rozhlédl, abych si to tu zapamatoval a nastoupil jsem s tím, že jsem tu nejspíš naposledy... Ale stalo se něco, co jsem rozhodně nečekal - Brian nastoupil z druhé strany taxi a s ironickým úsměvem řekl "Jedeš někam?"
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 20. září 2016 v 21:50 | Reagovat

Tak hle mi to ucvaknout kurňajs netrpělivě budu čekat na další díl. :-D  :-P

2 Janča Janča | Web | 21. září 2016 v 10:20 | Reagovat

[1]: To jsem celá já... ale radši se moc netěš :-D

3 Jane Jane | Web | 21. září 2016 v 18:48 | Reagovat

Doufám, že nejede nikam!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama