It's been a long time...(15)

18. srpna 2016 v 0:09 | Janča |  It's been a long time...
Nový díl.

JUSTIN

S mámou jsme ho pozvali dovnitř a on začal nervózně pochodovat sem a tam, vůbec mi nešlo do hlavy, proč je právě teď tady. Za někým, koho neviděl 12 let. Měl by na mě být jednoduše naštvaný za to, že jsem ho opustil stejně jako další kupu lidí. Měl by právě teď nervózně pochodoval po Tedově nebo Maikeyho domě. Jednoduše jsem to moc nechápal, ani jsem si nebyl jistý, že mu můžu vůbec nějak pomoct. V hlavě mi kolovala myšlenka na to, že prostě někomu zavolám, aby sem přijel a vyřešil to nějak, měl jsem za to, že na tohle nestačím. Jenže pak jsem si vzpomněl na to, že Emmett je jejich kamarád úplně stejně jako můj a že jsem slíbil, že mu pomůžu. A pokud se rozhodl přijít za mnou, nesmím zradit jeho důvěru... zase.

J: "Emme? Nechceš si sednout?"
Emmett: "Jo, to... to by bylo super,"...Zamířil rovnou na gauč a já ho následoval.
Máma: "Dáš si něco, zlato? Kafe nebo čaj?"
Emmett: "Čaj bych si dal."
Máma: "Dobře, dojdu ti ho udělat."

Všiml jsem si, že se mu hrozně třesou ruce, bylo to zvláštní, vlastně celkově působil tak nějak divně. Pamatuju si na to, jaký byl, když jsem tu žil, byl pořád plný energie, jeho šatník byl tak výstřední a pusa tak proříznutá ve všech směrech, co existují... ale teď to bylo jako bych se koukal na někoho, koho znám, ale přitom na někoho naprosto cizího. Šla z toho hrůza.


J: "Tak co se děje, Emmette?"
Emmett: "Tohle byl blbej nápad, neměl jsem sem chodit."
J: "Asi si měl důvod, abys sem přišel... odkudkoliv, kde teď žiješ."
Emmett: "Je to tak, že mi do toho vlastně nic není... a on by se tak zlobil, kdyby věděl, že jsem tady... a to nechci, ne po tom, jak mi pomohl."

V tu chvíli se mi neskutečně rozbušilo srdce. Nevím, jak jsem to věděl, ale věděl jsem, že mluví o Brianovi. A bál jsem se zjistit, co mi přišel říct.

J: "Co se děje, Emmette?"
Emmett: "Brian... on... zase měl ve tváři ten výraz, co tam měl, když tě ztratil, když to s ním šlo až na úplné dno. Byl na tom tak mizerně, pořád se jen opíjel, na všechny byl hroznej a ze všeho nejvíc sám na sebe, byla z něj troska... ani nevíš, jaký to bylo, vidět někoho, jak on v takovém stavu. Ale když mě před pár měsíci zachránil před mým vlastním dnem, bylo to jako by začínal žít nanovo, jako by se přes tebe dostal... jenže teď si zpátky a on... má zase ten výraz."

Do tváří se mi nahrnula krev z toho, jak jsem zadržoval slzy, v tu chvíli mi i bylo jedno, jak tohle Emmett vlastně ví, protože jediné, na co jsem mohl myslet, bylo to, že jsem právě asi slyšel tu nejvíc reálnou verzi toho, jak na tom Brian vlastně byl a že mu to všechno způsobuju znova. Cítil jsem se jako monstrum. A nenáviděl jsem se víc, než kdy dřív.

J: "Vím, že jsem ho zničil... já to vím. A nejsem tu pro to, abych to udělal znovu. Já jen... prostě ho pořád miluju."
Emmett: "Vím, jaký to je někoho milovat a pak ho ztratit. Drew on... on umřel. A mě to naprosto zničilo, tak moc, že jsem začal pít a nebýt Briana, který mě našel v baru a odtáhl k sobě domů tak... nevím, co by se se mnou stalo."
J: "Proboha... Emme..."

Objal jsem a on mě objal nazpět tak pevně, že jsme ani jeden nemohl dýchat. Brečeli jsme, ani nevím, kdo z nás víc. A ani jsem nevěděl, co mu mám říct... já jsem se Briana vzdal a bojím se toho, že už nikdy nebudu mít možnost s ním mluvit a přitom Emmett... ten někdo, kdo ho miloval, mu umřel... to je prostě strašný.

J: "Je mi to tak líto. Jestli se můžu zeptat, tak co se stalo? Ale nemusíš o tom mluvit."
Emmett: "To je dobrý... my jsme zrovna byli na cestách po všech krásných koutech světa, konkrétně ve Španělsku, zažívali jsem nejlepší chvíle života... chtěli jsme si udělat hezkej večer a Drew se rozhodl, že zajede do obchodu pro nějaké šampaňské... to auto se tam prý objevilo zničehonic, řidič byl na mol a Drew byl na místě mrtvý..."...Pomalu ani nemohl mluvit.

Znovu jsem ho objal, potřeboval to nejen on, ale i já. Přitom jsem si všiml, že máma stojí opodál a pláče, všechno to slyšela a zlomilo jí to stejně jako mě. Emmett si nic z tohohle nezasloužil, vždycky to byl takový blázínek, který nikdy nikomu neublížil... tohle zkrátka není správné.

Emmett: "Jestli Briana opravdu miluješ, musíš mu to říct, i kdyby to nechtěl slyšet, musíš ho přimět poslouchat, pokud s ním chceš být, musíš pro to něco udělat... ale nezlom mu znova srdce, když ho sotva dal dohromady."

Nepřišlo mi správné po tom, co mi právě řekl s ním teď řešit Briana a svoje problémy, které jsou v porovnání s těmi jeho prťavé, ale viděl jsem na něm, že on potřebuje mluvit o něčem jiném.

J: "Jak vůbec tohle všechno víš... ty se s ním vídáš nebo tak?"
Emmett: "Já s ním bydlím. Nebo on tomu říká dočasný přístřešek - už 5 měsíců. A i když je to s ním někdy o hubu, nijak zvlášť se nikam neženu, když jsem byl na dně, nechtěl jsem, aby mě někdo viděl, hlavně Ted ne, všem jsem se vyhýbal a čím déle jsem to dělal, tím víc jsem se styděl a věděl jsem, že jim nemůžu jít na oči... dokud se nestalo to s tou Debbie, ani nevíš, co to se mnou udělalo, nebýt Briana, který měl sám co dělat, zase bych do toho spadl. A když jsem přišli na ten pohřeb, nedokázal jsem za vámi jít, tak jsem se styděl..."
J: "Počkat co? On tam byl?"
Emmett: "Nešel dovnitř, čekal venku a když jsem pak vyšel byl už pryč, našel jsem ho doma úplně opilého, zničilo ho to... a i když ti to nerad říkám, tys ho teď dodělal."
J: "Kde teď vůbec bydlí? Když jsem zjistil, že už nežije v loftu, nechápal jsem to... následující dny jsem se ho snažil všemožně najít, kdybych na něj nenarazil na hřbitově, nejspíš bych ho už nikdy neviděl. A i když jsem myslel, že bude lepší ho nechat jít tak teď... já nemůžu. Takže kde bydlí? A neříkej mi, že to nemůžeš říct a ať si to zjistím sám."
Emmett: "Kde myslíš, ty trdlo?"

Nechápal jsem, co tím myslí, protože v mých myšlenkách žije někde na pláži a nechává se obskakovat, ale... Proboha. PROBOHA!

J: "To myslíš vážně?"
Emmett: "Očividně tě taky pořád miluje."

Bylo mi víc, než jasné, že tohle se už vůbec nehodí, ale Emmett mě s tím úsměvem ve výsledku předběhl, takže jsem se taky začal usmívat jako nějaká puberťačka... nebo jak by řekla Debbie - jako Sunshine.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 20:28 | Reagovat

PROBOHA! Ty jsi dramatické komando:D
Tak oni se utápěli v chlastu na romantickém hnízdečku pro Justina, tak proto je z Briana troska:D
Neumím si představit, jak ho z toho vytáhneš, když už ztratil vůli i nad svou hvězdnou kariérou. Na druhou stranu, je to "jen" chlast a s tím by se snad něco dělat dalo. Držím tobě i Justinovi palce. Zatím jsme se nedozvěděli, že by byl v NY za ikonu, takže... Už se mi to rýsuje. ;-) Doufám, že tobě taky 8-)

2 Janča Janča | Web | 18. srpna 2016 v 20:48 | Reagovat

[1]: Ani mi nemluv! Řekla jsem si, že po tomhle končím a všechno začnu dávat zase do pořádku :D Já měla pro Emmetta i alternativní možnost, která nebyla tak krutá, ale to jsem si zase říkala, že to úplně nebyl důvod proto, aby se choval tak, jak se choval, moc mi to do sebe nezapadalo... tak jsem si řekla, že to risknu a dám tam tohle, pochyby jsem měla a pořád mám, ale co je psáno to je dáno a teď se s tím nějak poperu :-D
Věříš, že ani já si to neumím moc představit? :D Budu muset prostě začít používat jinou část mozku a pomalu ho z toho dramatu dostávat :-D
Děkuju, že nám držíš palce, bude to třeba :-) :-D

3 Justinka Justinka | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 21:47 | Reagovat

Opravdu sis to neudělala lehké. Jako, že se složí Emmette, kterému zemře již druhý partner to bych pochopila. Ale Brian, který vždy spoléhá na sebe, i rakovinu by nejraději pořešil sám, vždy hrdý a připravený to ostatním pěkně natřít... A kam by se vrátil?
Asi jediná věc, která mě napadá je, že kdyby se s Justinem dali dohromady, tak by odešli do NY oba. Brian by mohl třeba vytvořit NY pobočku Kinneticu...

Tyjo, ale nenech si do toho kecat! Jen jsem se zamyslela, jelikož mi přijde sice tvůj přístup inovativní (většinou se to hroutí jen jednomu z postav a ne naprosto všem:D:D:D) a velmi mě baví, ale přesto toužím po dobrých koncích a po vytažení (nejen) Briana ze sraček:D
Takže si užívám nejrůznějších teorií...

4 Janča Janča | Web | 18. srpna 2016 v 22:33 | Reagovat

[3]: Jsem si toho moc dobře vědoma :D A nikomu v té povídce jsem to neudělala vůbec lehké :D
Já vím, tohle na Briana vůbec nesedí, ale to mě na tom právě lákalo nejvíc, napsat ho z úplně jiného úhlu, jako někoho, kdo se může taky dostat až na takové dno... jen jsem už nedomyslela, jak ho z něho budu seškrabávat a zase dostávat nahoru :-D
Tenhle závěr mi taky koluje v hlavě, ale vzhledem k tomu, že sama jsem se ještě nerozhodla, jak to mezi těmi dvěma vlastně dopadne, tak teď konec povídky radši moc řešit nebudu, jak se znám, tak bych to stejně zase změnila :-D
Heleť, já jsem ráda, když mi někdo napíše svůj názor, aspoň vím, co a jak, zda se držet při zemi anebo dál používat svojí fantazii... nezáleží přeci jen na tom, co tam chci nacpat já, ale taky na tom, co si myslí čtenáři :-) :D A děkuju za tvé názory :-)

5 Justinka Justinka | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 0:41 | Reagovat

Pravda, pravda! Nač se trápit závěrem, když tam ještě nejsme, že? Je potřeba si vychutnat tu beznaděj:D Jen seškrabuj, ať to hezky nahlas skřípe. Bůh ví, jestli seškrábneš všechny kousky nebo něco zůstane na kaši.
Čtenáři toho myslí spoustu:D, ale je to tvoje povídka. Když se jim to nelíbí, můžou si napsat svojí:D
Ne, jsem samozřejmě ráda, když do toho můžu druhým kecat. :D

6 Janča Janča | Web | 19. srpna 2016 v 10:20 | Reagovat

[5]: Přesně tak :D To se ještě uvidí, zda bude chudák v jednom kuse anebo cestou něco ztratí :-D
V tom máš zase pravdu, že pokud se jim to nelíbí tak to za prvé číst nemusí anebo si naspat něco svýho :D Každopádně i tak ocením názor :-) Jo to chápu :-D

7 Karin Karin | 21. srpna 2016 v 22:06 | Reagovat

Chudák Emmette doufám že čas rány zahojí ale jak to dopadne z Justinem a Brianem to netuším. 8-)  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama