What is wrong?(3)

18. července 2016 v 0:03 | Janča |  What is wrong?
Nový díl. - 15+

BRIAN

Maikey hned při mém příchodu poznal, že se něco stalo, ale taky pochopil, že o tom nechci mluvit. Ti dva si neodpustili alespoň nějaké poznámky, ale ve finále taky usoudili, že bude lepší nedráždit hada bosou nohou. Následně se mi alespoň trochu podařilo uklidnit při kulečníku, který jsem vyhrál. Jenže nemůžu tvrdit, že bych se cítil líp, vlastně jsem se cítil hůř, protože jsem sice schopný vrazit tyčí kouli do díry, ale nejsem schopný pomoct Justinovi a zároveň si od něj nechat líbit jeho výčitky.

Maikey: "Tak už mi řekneš, co se stalo?"
B: "Není o čem mluvit."
Maikey: "Blbost. Jindy by si nám všem vymáchal hubu ve svém vítezství v kulečníku, dnes ti to bylo jedno."
B: "Možná už mám priority jinde."
Maikey: "Jo jedna priorita ti sedí doma."
B: "Ne všechno se točí kolem Justina."
Maikey: "Ty ho miluješ... a protože se mezi vámi něco stalo se tu teď mučíš a vyhýbáš se mu."
B: "Jdu si objednat."
Maikey: "Briane, no tak..."


Jeho snaha mě zastavit nebyla úspěšná a já se šel usadit na bar, kde jsem si objednal další skleničku k otupění mysli. Pak jsem se vydal do uličky kousek od Woody's, kde si užívají ti, kteří mají rádi temnou atmosféru Liberty Avenue. Dnes jsem o ní stál i já. Hned se tam na mě jeden nalepil a dopřál mi vykouření, které mě sice přimělo vzdychat, ale nepřimělo mě to zbavit se myšlenek na Justina, které byly důvodem mého následného orgasmu. Potom jsem se vydal do Babylonu.

Maikey: "Kam si předtím zmizel?"
B: "Potřeboval jsem uvolnit napětí..."
Maikey: "To chápu,"...Položil mi ruku na rameno.
B: "V rozkroku."

Maikey pouze obrátil oči vzhůru nohama a pak se vydal za svým profesorem. Zatímco mně dělali společnosti ti dva budižkničemové.

Emmett: "Slyšel jsem, že je Justin nemocný. Kdyby měl zájem, rád mu dopřeju nějaké masáže, které mu zpříjemní život v posteli."
B: "Pokud chceš, abych ti pak zlomil ruce, tak klidně."

Emmett se rozesmál a pak odtancoval kroutit tím svým zadkem na parket, looser Theodhor ho hned následoval... najednou mě štvali fakt všichni!
Raději jsem si objednal skleničku Jima Beama a nechal jsem jí proudit mými žilami v naději, že se svět na chvíli zbarví do růžova.
"Můžu poprosit o tanec?" moje odpověď měla být jednoduchá a odpálkovat dotyčného, jenže když jsem vzápětí otočil hlavu a zjistil, že je to Justin svlečený do půl těla, ztuhl jsem.

B: "Popros někoho jinýho."
J: "No tak, Briane... omlouvám se za to, co jsem řekl."
B: "Nevím, o čem mluvíš."
J: "Choval jsem se jako idiot."

O tom jsem se s ním nehodlal dohadovat, protože pro jednou řekl něco smysluplného a pravdivého, to musí být pokrok ne-li zázrak!

J: "Podívej, jednoduše jsem měl blbé období a zatáhl tě do toho... neměl jsem lhát Debbie ani tobě... mrzí mě to."
B: "Asi každý má právo na to občas nemít dobrou náladu,"...Začal jsem polevovat.
J: "Takže si se mnou zatancuješ?"

Chtěl jsem ještě odporovat, ale nakonec jsem to nedokázal. Chytil jsem ho za ruku a vydal jsem se s ním na parket, chytil se mě kolem pasu a já jeho kolem ramen. Přitiskli jsme se k sobě, co nejblíž to šlo a stejně tak svá čela, dívali jsme se do očí a jen se oddávali rytmu hudby. Potom jsme se začali líbat, vášnivě a přitom něžně... bylo to směšně romantické, připomnělo mi to Justinův maturitní ples, bohužel i s těmi částmi, které bych chtěl navždy zapomenout.
Najednou se Justin zastavil a trochu se ode mě odtáhl.

B: "Je všechno v pohodě?"
J: "Jo jen..."

A pak jsem si toho všiml, jeho ruka se mu neskutečně třásla, naposled tomu tak bylo pár měsíců po tom, co se mu stalo, od té doby se jeho třes zlepšil až pomalu vymizel, ale tohle bylo...

B: "Kdy se to vrátilo?"
J: "Nevrátilo, je to jen chvilkový... dneska jsme ve škole dost malovali, ruka je jenom unavená, bude to dobrý."
B: "Jsi si jistý?"
J: "Jo neboj se. Jsem v pohodě."

Nevěděl jsem, zda mu věřit, ale říkal to tak přesvědčivě, že jsem věděl, že musím. Kdybych měl zpochybňovat všechno, co mi říká, tak bych se z toho nejspíš zbláznil.

B: "Chceš jít domů?"
J: "Ještě není ani půlnoc."
B: "Jo, ale..."
J: "Briane, jsem v pořádku, vážně."

Věděl jsem, že to se svými obavami začínám až moc přehánět, tohle se mi běžně nepodobá, proto jsem se rozhodl toho nechat a prostě Justinovi věřit, že je v pohodě.

J: "Pojď, objednáme si něco k pití."

Následoval jsem ho na bar a objednal nám, Justin svou skleničku vypil v podstatě na ex a hned objednal další... no hlavní je asi to, že nepije sám.

Emmett: "Teda ty si ale nemocnej!"
Ted: "Sotva se držíš na té barové židličce."
J: "Ehm?"
B: "Myslím, že pochopili, že svou nemoc pouze předstíráš."
J: "Ne, že to řeknete Debbie."
Emmett: "Máme pusu na zámek."
B: "Ted určitě, ale ty... nevydržíš noc, aniž bys někomu vykouřil."
Emmett: "Vážně vtipné, Briane... ale pravdivé,"...Zachechtal se tím svým hláskem.

Ještě jsme s Justinem udělali pár koleček na parketě a dopřáli obecenstvu trochu vášnivého líbání. I přes to, že jsem si řekl, že se o něj nebudu tolik strachovat, neustále jsem měl potřebu dívat se na jeho ruku, ale zdálo se, že je všechno v pohodě, byl jsem rád. Neumím si ani představit, co by to s ním udělalo.

J: "Půjdeme domů?"
B: "Myslel jsem, že tu chceš být."

Justin se usmál a olízl si rty, následně si stoupl na špičky a přiblížil se k mému uchu. "Chci tě... potřebuju tě," zašeptal.

B: "Myslím, že můžeme jít."

Na nic jsme nečekali a vydali se tam. Stejně jako on chtěl a potřeboval mě, jsem chtěl a potřeboval já jeho. To, co jsme následně zažili, se slovy nedá ani popsat!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 18. července 2016 v 21:58 | Reagovat

Chudák Justin doufám že bude v pořádku. :-)

2 Janča Janča | Web | 19. července 2016 v 18:19 | Reagovat

[1]: To se uvidí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama