July 2016

It's been a long time...(1)

29. july 2016 at 0:08 | Janča |  It's been a long time...
Nová povídka. - Do téhle povídky jsem se moc pouštět nechtěla, protože vím, že se v tom s tou svojí drama fantazií určitě nějak zamotám. Ale jednoduše mě tak lákala, že jsem se rozhodla dát jí šanci a napsat jí. Asi se opět bude řadit k těm trochu (hodně) delším povídkám. A bude to drama... drama... drama... Smějící se Až si říkám, že to možná bude v něčem přehnané, ale co už... zkrátka je to už dávno, takže se mohlo stát cokoliv.... Usmívající seSmějící se

JUSTIN

varování: žádné

Stojím na letišti v Pittsburghu a nevím, co dělat dál. Bojím se pohnout a vyrazit nějakým směrem. Je to jako bych byl paralyzovaný všemi vzpomínkami, které mi v tuhle chvíli kolují hlavou. Všechno se mi to vrací a já cítím, jak se mi slzy derou ze spod víček a to i přes to, že už dávno nejsem to naivní dítě, které bezhlavě milovalo jednoho muže. Vlastně... To je jedno.
Je to už 12 let, co jsem tu stál naposledy a i přes to mám pocit, že to bylo včera, kdy jsem nasedl do letadla směr New York. Proboha, 12 let? Nechce se mi tomu ani věřit, najednou se za sebe stydím, celou tu dobu jsem nikdy nebyl schopný se vrátit ani to tu navštívit, nebylo tak, že bych nechtěl, ale věděl jsem, že nemůžu. Moje místo už bylo jinde, Brian si zasloužil život, jaký chtěl mít a já bych ho o něj neustále okrádal, nemohl jsem dopustit, aby pro mě obětoval to, co tolik miloval a ani já to nechtěl udělat, možná jsem byl tenkrát sobec a pokrytec, ale jednoduše jsem tenkrát věděl, že i když se milujeme, být spolu nemáme.
Konečně se mi podařilo udělat krok a pak další a další až jsem nakonec stál u taxíků, o které se lidi rvali jako smyslů zbavení, za to já opět zatuhl a nebyl jsem schopný udělat nic a tak jsem jen zhluboka dýchal a dokonce zvažoval možnost, že se zase vrátím zpátky, prostě si koupím letenku a pojedu domů... domů? Je až zvláštní, že doma vlastně právě teď jsem, ale i přes to už to tak necítím. Ale věděl jsem, že do toho letadla nastoupit nesmím, ne potom, co se stalo, potom, co mě tu čeká... Justine, máš vážný důvod k tomu tu být a nesmíš se nechat zahnat svým strachem!
"Ahoj, zlato," mám snad halucinace nebo co? Není možné, aby tu byla, slíbila mi, že mě nevyzvedne, abych se tu tak nerozbrečel jako nějaký malý teplouš na letišti, ale ona tu vážně je... krásná jako vždycky byla.

J: "Mami?"

What is wrong?(11)

28. july 2016 at 0:13 | Janča |  What is wrong?
Poslední díl.

BRIAN

Debbie se opět podařilo něco úžasného - vyklovat mi díru do hlavy. Tentokrát mi to ale aspoň k něčemu bylo, pochopil jsem totiž, že budu muset počkat na to, až Justin přijde za mnou a bude si chtít nechat pomoct. Pokud mu jí budu nutit, bude si stát tvrdě za svým a udělá vše, co bude v jeho silách, aby si to vyřešil po svém a to si přiznejme, že moc nezvládá. To ale nemění nic na tom, že část mě se na něj zlobí za to všechno, co mi řekl, sice chápu, že neví, jak to tenkrát bylo doopravdy a ani nechci, aby se někdy dozvěděl, že jsem každou noc proseděl u jeho pokoje, ale i tak... musel vědět, co mi to udělá a i tak to řekl a nejen to. Jiná část mě se mu ale zároveň nediví, s jeho rodiči to byla jednoduše podpásovka a sám nechápu, jak jsem k tomu, sakra, došel, vlastně já zavolal jenom Jennifer, to ona přitáhla toho budižkničemu, který si Justina jako svého syna nezaslouží, já ovšem neudělal nic proto, abych se ho zbavil, jen jsem tam tak stál jako nějaký zbabělec a Justina v tom nechal... jestli ho ještě někdy uvidím, tak to bude zázrak.

Maikey: "Briane?!"

Skvělý! To mi připomíná, že bych se měl naučit zamykat dveře, protože přesně takhle to dopadá, kdykoliv to neudělám. Fakt tohle právě teď nepotřebuju, někoho dalšího, kdo mi připomene, co všechno se teď sere!

What is wrong?(10)

27. july 2016 at 0:04 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

JUSTIN

Jako vždy jsem se drze rozvalil v posteli Daph a sklíčeně jsem zíral do stropu jako bych tam snad měl vyčíst nějaké odpovědi nebo snad plán, kterým bych dal všechno dohromady. Jediné pozitivum bylo to, že horší už tohle být vážně nemohlo. Sice se mi podařilo omluvit se důležitým lidem v mém životě, ale právě teď stojím proti rodičům, kteří jsou rozhodnutí mi najít psychiatra a Brianovi, který by ho sám potřeboval po tom, jak jsem se k němu zachoval hnusně. Ale i tak na něj mám pořád vztek za to, že mým rodičům zavolal, on, který se těm svým vždy vyhýbal jako čert kříži!

Daphne: "Tak co se stalo, Justine?"
J: "Všechno jsem to zvoral, Daph. Naprosto všechno. I kdybych se u Briana ukázal až za milion let, bude to pro něj moc brzo."
Daphne: "Co si mu udělal?"
J: "Ani nevím, kde bych vlastně začal, protože jsem nejspíš vyplýtval svojí kapacitu průserů na život."
Daphne: "Ty a průser? Jsi rovnej jak pravítko."
J: "Lhal jsem všem, na kterých mi záleží, málem jsem se upil k smrti, Briana jsem poslal do hajzlu a právě jsem utekl před rodiči... mám pokračovat?"
Daphne: "Tak jo, tohle mi budeš muset vysvětlit."

Nebyl sice připravený na to říct celý příběh, ale věděl jsem, že aspoň někomu musím a tak jsem začal. Daphnin obličej mluvil za vše a nezměnil se ani potom, co už jsem dávno domluvil.

What is wrong?(9)

26. july 2016 at 0:07 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

JUSTIN

Zůstal jsem stát mezi dveřmi a začal jsem zvažovat svoje možnosti - buď to útěk a to nejlíp za hranice anebo jistá sebevražda, pokud se k nim připojím. Brianův výraz a snaha o falešný úsměv mluvili za vše - ani on nebyl z jejich přítomnosti zrovna dvakrát šťastný. A i když jsem fakt utéct chtěl, bylo mi jasný, že kdybych ho tu s nimi nechal, tak si to rovnou můžu přidat na seznam věcí, co si u něj budu muset vyžehlit.

J: "Mami? Tati?"
Máma: "Zlato, my..."
Otec: "Odcházíš s námi."
J: "Můžeš to zopakovat?"...Kulil jsem na něj oči.
Otec: "Očividně na tebe není spoleh ve společnosti tady... pana Kinneyho, takže je na čase, aby ses vrátil domů."
J: "Ehm, domů? A to je kde přesně? U mámy, která má takhle sotva na nájem a uživení Molly anebo u tebe s tvojí novou rodinkou, kde se budu muset zříct svého nechutného životního stylu?"
B: "Justine..."...Promluvil ke mně jeho uklidňující hlas a jeho ruka přistála na mých bedrech.

Nebýt Briana, tak bych se nejspíš neovládl a otci toho řekl mnohem víc, naštěstí mě Brianova ruka dokázala natolik uklidnit, že můj tep měl zase normální hodnotu.

What is wrong?(8)

25. july 2016 at 0:05 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

JUSTIN

Fakt, že je Maikeyho byt od jídelny o něco dál, než Brianův byl na jednu stranu uklidňující, protože jsem věděl, že nebudu muset Debb čelit tak rychle, ale na druhou stranu jsem měl víc času na to se zbláznit od strachu. Protože strach jsem měl, Debb je sice zlatá, ale všichni víme, že když se naštve, tak je nejlepší být od ní, co nejdál je to možné a něco mi říká, že ta má teď k naštvanosti hodně daleko, ta podle mě přímo zuří! Dobře, tohle možná nebyl ten nejlepší nápad a ani nebyl můj... jsem připravený si z Maikeyho udělat svůj ochranný štít.

J: "Jak já tě nenávidím,"...Ozval jsem se u jídelny a pomalu jsem zoufalstvím brečel.
Maikey: "Prosím tě, není ta hrozná... teda jen v případě, že se nezlobí,"...Začal se smát.
J: "Jsem fakt rád, že se tak bavíš."
Maikey: "Budeš v pohodě, uvidíš, prostě se omluv, nebuď drzej a slib jí klidně modré z nebe."
J: "Paráda, to jí rovnou můžu říct, ať mě odkrouhne."
Maikey: "Zatni zuby,"...Poplácal mě po rameni a v podstatě mě narval do dveří jídelny.

What is wrong?(7)

22. july 2016 at 0:02 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

JUSTIN

Probudila mě bolest snad celého těla a hlava tomu kralovala, ten pocit byl přímo příšerný, jako kdyby mi někdo vrtal přímo do lebky. Oči jsem pomalu ani nedokázal otevřít, protože jsem měl pocit, že mi je to slunce snad vypálí. Ale když jsem se rozkoukal, hned jsem věděl, kde jsem a doma v posteli to nebylo, nýbrž na pohovce u Maikeyho a Bena. Ze včerejška jsem si v podstatě nic nepamatoval, jen to, že jsem se opil a ve většině figuroval Brian, což je asi důvodem toho, proč jsem teď tady. Jen už si nejsem tolik jistý tím, zda jsem tu dobrovolně anebo naopak. A ani nevím, co je horší, zda to, že jsem dal Brianovi pocit, že s ním už nechci ani sdílet stejnou postel anebo naopak, že on jí nechce sdílet se mnou a ani bych se mu nedivil po tom, čím vším jsem ho nechal procházet posledních pár týdnů.

Maikey: "Jsem rád, že žiješ."
J: "Ne tak nahlas,"...Skuhral jsem.
Maikey: "Zasloužíš si něco horšího."
J: "Co jsem včera udělal?"...Získal si mou naprostou pozornost.
Maikey: "Krom toho, že si se zlil do bezvědomí a málem ses zabil?"
J: "Jo, krom toho,"...Protočil jsem oči.
Maikey: "No k Brianovi ses zachoval jako idiot a ke mně a Emmettovi si taky nebyl zrovna nejmilejší."
J: "Co přesně se stalo?"
Maikey: "Našli jsme tě s Emmettem u Woody's v dost zoufalém stavu, barman nám řekl, že tam sedíš už asi hodinu, oba jsme se tě snažili krotit a dostat domů, ty si ale začal být dost vzteklý a poslal si nás prakticky do hajzlu, tak jsem zavolal Brianovi a tys mezitím začal říkat věci jako, že Brianovi ničíš život a tak... no a když Brian nakonec dorazil tak si ho poslal pryč a ne moc pěkným způsobem."

What is wrong?(6)

21. july 2016 at 0:05 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

JUSTIN

Všechno se to komplikuje, naprosto všechno. Nechápu, jak jsem to mohl nechat zajít takhle daleko. Já jen... zkrátka ta podělaná ruka. Od toho incidentu jsem měl pocit, že mám ten třes pod kontrolou, jako by snad moje mysl nad ním měla nějakou moc a bránila mu v tom ničit mi život. Ale to se změnilo zhruba před měsícem, kdy se moje cesta opět protnula s mým tyranem ze střední - Chrisem Hobbsem. Stačilo, aby promluvil, a už jsem měl husinu po celém těle, najednou jsem měl pocit, že nemůžu dýchat, jen jsem tam tak stál a nechal ho mě urážet, přát mi smrt. Dokonce i několik minut po tom, co už byl pryč, jsem nehybně stál a třásl se. Když jsem se nakonec dokázal oklepat a dojít domů, nebyl jsem schopný Brianovi nic říct, nejen proto, že vím, jak těžké to bylo pro něho, ale taky proto, že jsem měl pocit, že bych se s tím měl vypořádat sám. Jenže v noci se dostavily i noční můry a pak to šlo ruku v ruce všechno. Další den jsem se v podstatě probudil s rukou, která vypadala jako by do ní někdo pouštěl elektrický proud. A postupně se to začalo zhoršovat, proto jsem skončil se školou, nemělo to smysl. A vlastně ani nedokážu pochopit, že jsem to dokázal před Brianem tak dlouho skrývat. Jenže včera si toho konečně všiml, a i když se zdálo, že mi uvěřil mou historku o přetažení ze školy, viděl jsem, jak mi sleduje ruku, měl obavy, ale radši nic neřekl. No a ráno jsem se opět zachoval jako vůl, všechno bylo v pohodě a pak zčistajasna ten třes zase začal a já Briana musel odehnat, jakýmikoliv způsobem to šlo.

Maikey: "Justine, kroť se trochu."
J: "Nepleť se do toho, Maikey."
Emmett: "Zlato, on má pravdu... vypadáš příšerně."
J: "Tak se na mě nekoukej!"
Maikey: "Vezmeme tě domů."
J: "Abych co? Ničil Brianovi život? To je dobrý, to zvládnu i odtud."
Maikey: "O čem to mluvíš? Nikomu život neničíš... leda tak sobě."
J: "Tak proč se staráte?"
Emmett: "Protože jsme tví přátelé... a nechceme ti jít na pohřeb."
J: "Jo, ten už jsme mohli mít z krku dávno."

Tohle byla poznámka, kterou jsem nejspíš neměl vyslovit nahlas, ale moje pusa najednou byla rychlejší, než můj opilý mozek, který nezvládal racionálně uvažovat.

What is wrong?(5)

20. july 2016 at 0:13 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

BRIAN

A tou překážkou byla Jennifer. "Mohu s tebou mluvit?" zněla její první otázka. Jen jsem jí vykuleně přikývnul a vydal jsem se s ní zpátky do mé kanceláře, kde jsem jí pobídl, aby se posadila. Podle jejího výrazu jsem poznal, že se mnou nechce mluvit o ničem pěkném a vzhledem k tomu, že její syn je mým... spolubydlícím, je jisté, že se ta konverzace bude týkat právě jeho. Jen už si nejsem tolik jistý, že to vlastně chci slyšet.

Jennifer: "Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla, ale u vás doma nikdo nebyl a Justin mi nezvedá telefon..."
B: "A děje se něco?"
Jennifer: "Víš něco o tom, že Justin nechodí do školy?"

Vzhledem k tomu, jak tu otázku položila, nebude se jednat pouze o denní absenci, o které mluvila Lindsay a něco mi říká, že ani pár denní, tohle bude horší.

What is wrong?(4)

19. july 2016 at 0:02 | Janča |  What is wrong?
Nový díl. - 12+

BRIAN

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že je pár minut před budíkem, proto jsem se rozhodl ten čas využít k tomu, abych mohl pozorovat Justinovu klidnou, spící tvář s narůžovělými tvářemi. Při vzpomínce na dnešní noc se mi rozproudila krev a to hlavně v oblasti rozkroku. Začal jsem mu prstem brouzdat po jeho studených zádech a následně jsem přidal i rty, postupně jsem se sunul níž a níž.

J: "Hmmmm."
B: "Dobré ráno,"...Pousmál jsem se nad Justinovým pozadím.
J: "Dobré... Tohle je mnohem lepší, než budík."
B: "Ještě, aby ne... to by mě urazilo."

Justin se otočil na záda a s úsměvem na rtech si mě k sobě přitáhl, aby mě mohl políbit. Byla v tom neskutečná vášeň, jeho hravé prsty mě tahaly za vlasy a druhou rukou mě objímal tak, že mě k sobě tiskl ještě pevněji, nebránil jsem se!

What is wrong?(3)

18. july 2016 at 0:03 | Janča |  What is wrong?
Nový díl. - 15+

BRIAN

Maikey hned při mém příchodu poznal, že se něco stalo, ale taky pochopil, že o tom nechci mluvit. Ti dva si neodpustili alespoň nějaké poznámky, ale ve finále taky usoudili, že bude lepší nedráždit hada bosou nohou. Následně se mi alespoň trochu podařilo uklidnit při kulečníku, který jsem vyhrál. Jenže nemůžu tvrdit, že bych se cítil líp, vlastně jsem se cítil hůř, protože jsem sice schopný vrazit tyčí kouli do díry, ale nejsem schopný pomoct Justinovi a zároveň si od něj nechat líbit jeho výčitky.

Maikey: "Tak už mi řekneš, co se stalo?"
B: "Není o čem mluvit."
Maikey: "Blbost. Jindy by si nám všem vymáchal hubu ve svém vítezství v kulečníku, dnes ti to bylo jedno."
B: "Možná už mám priority jinde."
Maikey: "Jo jedna priorita ti sedí doma."
B: "Ne všechno se točí kolem Justina."
Maikey: "Ty ho miluješ... a protože se mezi vámi něco stalo se tu teď mučíš a vyhýbáš se mu."
B: "Jdu si objednat."
Maikey: "Briane, no tak..."

What is wrong?(2)

15. july 2016 at 0:08 | Janča |  What is wrong?
Nový díl.

BRIAN

Po delší době jsem byl v práci zase užitečný, teda já jsem pořád, jen jsem měl pocit, že dnes do všeho dávám sto procent, poněvadž poslední dva týdny se každá má myšlenka stočila k Justinovi. Vlastně je tomu tak i teď, ale vzhledem k tomu, že za chvíli končím tak si to můžu dovolit. Mám na tváři takový typický přihlouplý úsměv člověka, který má pocit, že se věci zlepšují a ten pocit já mám, musí to tak být, to, co jsem dnes zažil s Justinem ve sprše, je toho důkazem, protože v posledních několika dnech jsem se k němu nemohl pomalu ani přiblížit, proto věřím, že jeho výbuch v Babylonu byla poslední kapka v jeho špatném období.

Ted: "Jdu do jídelny, půjdeš taky?"

Chtěl jsem odmítnout, ale vzápětí jsem si vzpomněl na to, že Justin dnes přijde dýl a jelikož nevím, jak moc dýl, nechci doma vysedávat a netrpělivě na něj čekat.

What is wrong?(1)

14. july 2016 at 0:17 | Janča |  What is wrong?
Nová povídka. - 18+

BRIAN

Pozoroval jsem Justina z baru, jak tancuje s nějakým klukem a ač by mi to jindy připadalo sexy, tak dneska ne. Dneska jsem měl zvláštní hlodavý pocit okolo žaludku a ne snad proto, že bych žárlil, i když je pravda, že to, jak se k němu Justin měl, se mi nijak zvlášť nezamlouvalo, ale šlo spíš o to, že jsem měl pocit, že se s Justinem něco děje. Něco, co se mi nebude líbit, pokud na to přijdu. Vlastně ten pocit mám už nějakou chvíli. Jenže nemůžu za ním jen tak napochodovat a zeptat se ho, protože ať už jsem sebevíc hrdý na to, kam se díky mé společnosti a svojí snaze dostal, tak ode mě pochytil taky pár zlozvyků, mezi nimiž je také chorobná potřeba nedávat nikomu najevo, že mu něco je, zvlášť mně ne. Jenomže já ho znám a to až moc dobře, vždy poznám, že se mu něco děje, jen vím, že není na mně, abych ho přiměl k tomu se mnou mluvit.

Maikey: "Jste v pohodě?"
B: "Co?"
Maikey: "Jestli jste v pohodě?"
B: "Slyšel jsem tě i poprvé, jen nechápu, proč se na to ptáš."
Maikey: "Protože ty sedíš tady už se svojí třetí skleničkou a on támhle tancuje s panem sexy."

Ještě, že mám Maikeyho, který mi vždy tak krásně všechno zlehčuje, už ani nevím, jaký by můj život měl bez jeho poznámek smysl!

Jemnost

8. july 2016 at 20:58 | Janča |  Povídky QAF-krátké
Omlouvám se, ale neměla jsem vůbec čas na to něco napsat a pravděpodobobně to tak bude až do středy, teď budu mít chvilkový, prázdninový frmol Smějící se Co se týče téhle jednorázovky, tak tu jsem někde zázrakem vyhrabala a ani si nepamatuju, že jsem jí psala, každopádně snad se vám bude líbit alespoň jako cena útěchy, že teď nic jinýho pár dní nebude Smějící seUsmívající se

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor

Brian se na Justina díval jako na anděla ležícího v jeho modrém saténovém povlečení. V hlavě si představoval, jak rád by si ho hned vzal, tvrdě a rychle. Toužil po tom, srdce mu chtíčem tlouklo jako o život, ale nechtěl na něho spěchat, přeci jen sotva se mu zase vrátil a může ho konečně opět nazývat svým stalkerem, svým Sunshine, svým malým géniem. Proto se držel zpátky a jen se ho jemně dotýkal, hladil a líbal ho na záda, s takovou jemností, za kterou by ho každý osočil z romantičnosti, ale v tu chvíli mu to bylo jedno, chtěl ho prostě cítit, pociťovat to známé mravenčení v konečkách prstů díky doteku jeho kůže. Ty doteky si nesmírně vychutnával, přeci jen to pro něho bylo už tak dávno, co tohle mohl dělat, málem se z té absence zbláznil, den co den si zakazoval mu zavolat, i když to moc chtěl, ale věděl, že by byl za slabocha a to si nemohl dovolit, ne se svým egem, svou povahou, svou vírou v to, že láska neexistuje, proto raději čekal.

Mám toho dost(8)

7. july 2016 at 0:05 | Janča |  Mám toho dost
Poslední díl.

JUSTIN

Jediné, co mě teď dělilo od toho, aby se tahle chvíle s Brianem změnila v další katastrofu, bylo, aby si majitel onoho čísla všiml, že sedím hned vedle něj a začal se mnou konverzovat. V tu chvíli by bylo všechno už nejspíš naprosto v hajzlu! Dalo by se říct, že jsem ani nevěděl, kam s očima, kmital jsem s nimi ze strany na stranu a zároveň jsem se ze všech sil modlil, aby se nestalo to nejhorší!

J: "Co kdybychom šli domů?"
B: "Ty se snad nebavíš?"
J: "Chci jít domů... s tebou."

Brian se i přes snahu, aby to neudělal, nepatrně usmál a následně souhlasně přikývl. Moje duše se zase začala zvětšovat do původní velikosti v domnění, že se to přeci jen neposere ještě víc.

Chlap: "Koho pak to tady máme... Justin, že?"

Mám toho dost(7)

6. july 2016 at 0:05 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl.

JUSTIN

Jediné, co jsem dokázal, bylo na Briana zírat a v hlavě hledat slova, kterými bych mu to vysvětlil, jenže v mysli jsem měl jen myšlenku, že se zajisté schyluje k další hádce a opět jsem byl na vině já!
Brian mě od sebe následně odstrčil a šel na sebe něco hodit, zatímco já zůstal sedět nebo spíš klečet na místě a přemýšlet nad tím, jak z toho ven - pravděpodobně tak, že mu prostě řeknu pravdu a budu doufat, že mi opět odpustí porušení dohody!

J: "Briane, já..."...Šel jsem za ním do ložnice.
Maikey: "Hrdličky!"...Ozvalo se ode dveří.
B: "Skvělý,"...Protočil oči a vydal se ke dveřím.

A já jsem na sebe šel taky rychle něco hodit, nepotřeboval jsem se tu před Maikeym promenádovat nahý, stačí, že na mě hned pozná, že se něco děje, pokud to už nestihl poznat z Briana.

Mám toho dost(6)

5. july 2016 at 0:14 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl. - 18+

BRIAN

Jak jistě víte, nejsem ten typ, co se pouští do takových konverzací, ale bylo to tak - měl jsem toho zkrátka dost! Justin mi obrátil život vzhůru nohama a i když jsem tak nějak už stihl pochopit, že je to to nejlepší, co se mi kdy stalo, tak věřte, že mám chvíle, kdy lituju, že jsem mu to dovolil. Jako právě teď, kdy se chová jako pubertální dítě, které mi neustále předhazuje, jak nedokonalý pro něj jsem a že chce víc. Jako by snad dávno nevěděl, že i přes to, že chci, nemůžu mu dát všechno, co ode mě očekává. Ale i tak se snažím, jako včera večer, kdy jsem byl sice vůl, že jsem mu neřekl přímo, že s ním chci být doma, ale on byl ještě větší vůl, že se radši uraženě sebral a vypadnul.

J: "Co tím myslíš?"

V jeho hlase jsem zaslechl obavy, bylo mi hned jasné, že si mé prohlášení přeložil jako rozchod. I když je možné rozejít se s někým, když neustále tvrdíte, že jste single? Je ale pravda, že v poslední době jsem spíš svůj vztah s Justinem potvrzoval nebo jsem ho alespoň nevyvracel, takže to možné asi je. Ale já se s ním nechci rozejít, jen už mám dost toho jeho chování.

Mám toho dost(5)

4. july 2016 at 0:09 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl.

JUSTIN

Začal jsem si kapsy kalhot prohledávat jako smyslů zbavený, div jsem si je ze sebe nesundal, abych prohledal i nohavice v případě, že bych měl děravou kapsu, ale nakonec jsem si prostě připustil, že ten papírek je v čudu. Držel jsem se naděje, že jsem ho prostě ztratil někde na ulici nebo během toho, co jsem běhal mezi stoly. Ale i přes to jsem se začínal smiřovat s tím faktem, že mi v loftu vypadnul, když jsem se ráno oblíkal a právě teď leží na nějakém super místě vedle pohovky, nebo nedej bože, v Brianovo dlani!

Debbie: "Co tady ještě děláš?"
J: "Já... jenom... něco hledám."
Debbie: "A to má být co? Odvaha?"
J: "Právě teď? Přesně to bych potřeboval."
Debbie: "No tak, Sunshine, mluvili jsme o tom, že si to s ním prostě půjdeš vyříkat a uvidíš. Buď to se ukáže, že tu prezentaci fakt dodělával a toho tricka si pozval, jen aby brianovsky zabil čas anebo tě překvapí a ukáže se, že lhal, aby s tebou byl doma, a to třeba povede k tomu, že tak budete trávit večery častěji."
J: "Debb, věř, že bych si o tom s ním šel rád promluvit, jenže je tu další problém."
Debbie: "A to jakej?"
J: "Brian!"
Debbie: "Jo to vím, ale..."
J: "Ne, Brian jde sem,"...Zahlédl jsem ho u dveří přes Debbiino rameno.

Mám toho dost(4)

1. july 2016 at 0:04 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl.

JUSTIN

Během cesty domů jsem usoudil, že bych opravdu potřeboval vlastní auto, Brian mi svoje nepůjčuje a chodit pěšky zrovna když se potřebujete někam hodně rychle dostat, jako právě teď já, je opravdu na hovno. Zvlášť když jste ten typ člověka, co mu odvaha nevydrží věčně a právě teď mám pocit, že s každým krokem jí mám o trochu méně, přeci jen kdy naposledy dopadl vážný rozhovor s Brianem dobře?
Když jsem konečně odemykal dveře od domu tak se mi trochu ulevilo, strach jsem měl pořád, ale věděl jsem, že čím dřív tím líp. Poté jsem vyjel výtahem nahoru a s tlukoucím srdcem jsem se chystal otevřít dveře, ty se ale otevřely dřív, než jsem to stihl udělat já a v nich stál...

J: "What the fuck?"
Trick: "Přítel?"...Obrátil se na Briana.
B: "Jak se to vezme,"...S poloúsměvem se mi podíval do očí.