Už teď mi chybíš(2)

24. června 2016 v 0:05 | Janča |  Už teď mi chybíš
Nový díl. - 18+

BRIAN

Když jsem otevřel dveře loftu popadla mě snad ještě větší deprese, najednou mi to tu připadalo ještě prázdnější. Dřív jsem všudypřítomně s radostí hlásal, že tenhle loft je dost velký jen pro jednoho, teď bych dal cokoliv za to, abych v něm nebyl sám, ale s Justinem. S tím malým vlezdoprdelkou, prezidentem mého fanklubu, géniem, který vždy nějak zázračně znal lék na všechny moje problémy. Tak kde si teď, Sunshine, když můj život tvoří jeden velkej podělanej problém jako je tvá nepřítomnost?! A můžeš mi rovnou říct, kdy přesně jsem se vlastně stal touhle ubohou kopií lidí jako je Maikey, Ted, Emmett... a všech dalších, kteří mají pocit, že bez lásky se nedá žít? Ah, Sunshine, díky tobě jsem troska, zatímco ty si v klidu dobýváš New York a já jsem ten, který teď musí řešit to, zda ti zavolá a popřeje ti k narozeninám, které jsem dřív ignoroval, jen abych ti nedal najevo, jak moc mi na tobě záleží.

"Tak jo, Kinney, směle do toho, nejsi přeci žádný zbabělec," slovně jsem se povzbuzoval a následně jsem byl schopný dokonce vzít telefon do ruky a namačkat jeho číslo...

J: "Tady Justin..."
B: "Ahoj!"...Vyjekl jsem jak nějaká ztřeštěná puberťačka, z toho jak se mi rozklepala kolena, jakmile jsem zaslechl jeho hlas.
J: "Podle všeho teď nemůžu k telefonu, takže nechte vzkaz a já se vám pak ozvu."


Začal jsem panikařit, věděl jsem, že znova jeho číslo vytočit nedokážu, ale stejně tak jsem nevěděl, co bych mu tak namluvil za vzkaz 'Ahoj, oslavenče, chtěl jsem ti jen popřát všechno nejlepší. Někdy se ozvy, miluju tě... chybíš mi.' Jo to sotva, tak ubohej fakt ještě nejsem! I když možná jsem, protože jsem ten telefon radši položil a následně se svalil do postele s cigaretou a skleničkou Jima Beama.
Když jsem začal počítat ovečky, usoudil jsem, že svůj ubohý život na chvíli vypnu a půjdu se věnovat spaní v naději, že ráno bude moudřejší a já vymyslím, jak překonat svůj strach a zavolat mu.

B: "Uhmmmm."

Měl jsem pocit, jako by mi padal barák přímo na hlavu. Buď to se sousedi předělávají byt a dali se do vrtání nebo se právě teď někdo nachází v mém bytě a snaží se mi ukrást mixér, jen ještě zkouší jeho funkčnost!
Hlavou mi taky samozřejmě hned probleskla Debbie, ta se mi domů v posledních několika měsících ráno vetřela hodněkrát, ale většinou jen vařila kafe a kontrolovala mi puls, pochybuju, že mi přišla i navařit.
S velkou neochotou jsem se tedy vyhrabal z postele a potom jsem po špičkách začal směřovat ke kuchyni a zrovna v ten moment se mixér vypnul a ozvalo se hlasité "Kurva!"

B: "Justine?!"
J: "Překvapení,"...Usmál se na mě tím svým sunshine, roztomilým, naprosto k sežrání, úsměvem.

Nevěděl jsem, jestli mám jen halucinace anebo doznívající účinky éčka, který jsem si v Babylonu vzal, ale rozhodně jsem nechtěl, aby se to jen tak rozplynulo. Ihned jsem vyrazil rovnou k němu, chytil ho rukou za týl a políbil ho, tak vášnivě, že se mi doslova zhroutil do náruče!

B: "Co, co tady děláš?"...Vydechl jsem.
J: "Snažím se udělat dort, ale ten mixér nefunguje."
B: "Moc dobře víš, že na to se neptám, pitomče. A proč děláš dort?"
J: "Mám narozeniny! Je mi jasný, že ty mi ho neuděláš, tak jsem se toho zhostil já. A jsem tady, protože by mě další hodina bez tebe pravděpodobně zabila."

Neubránil jsem se úsměvu, slyšet totiž, že mu beze mě bylo úplně stejně mizerně jako mně bez něho, bylo lepší než cokoliv. V mých myšlenkách jsem totiž věřil, že už na mě zapomněl, že se nikdy nevrátí.
Začal jsem ho okamžitě líbat a za zadek jsem ho vysadil na kuchyňskou linku. Jeho reakce na mé dotyky a polibky, byly nepopsatelné.

J: "Já ti musel hodně chybět."
B: "Mlč a líbej mě."

Justin nezahálel a začal mou hruď obsypávat polibky. Cítil jsem, jak mi tělem proudí krev, můj tep zrychloval a srdce mi bušilo jako o závod.
Sundal jsem mu triko a pokochal jsem se jeho hrudí a bříškem, byl ještě mužnější, než když jsem ho viděl naposledy, byl dokonalý.
Hned na to jsem mu rozepl kalhoty a začal jsem třít jeho pulzující erekci. Vzdychal mi do ucha a mě z toho běhal mráz po zádech.
Následně jsme spolu zamířili do ložnice, kde se Justin položil na postel. Stáhl jsem z něj ty přebytečné kalhoty a zalehl jej svým nahým tělem a začal ho líbat. Naše penisy se o sebe otíraly a já vzrušením zapomněl i dýchat.
Ze stolku jsem vzal gel, kterým jsem ho připravil a následně jsem si navlékl kondom. Vyzdvihl jsem si jeho nohy na ramena a hlavou mi projela ta známá věta 'Jako poprvé'. Poté jsem do něj pronikl a líným milováním jsem nás dovedl až do sedmého nebe.

J: "Bože, tohle mi chybělo."
B: "Jo, bylo to dobrý."
J: "Jen dobrý? Bylo to úžasný!"
B: "Hmmmm."
J: "Řekni, že to bylo úžasný... řekni to!"...Začal mě lechtat a já se musel smát.
B: "Bylo to úžasný!"

Nedokázal jsem z něj spustit pohled, byl dokonalý. Měl jsem pocit jako bych ho neviděl celá léta. Věděl jsem ale, že zase odjede a to mi trochu úsměvu ubralo.

B: "Volal jsem ti, mimochodem."
J: "Vážně, kdy?"
B: "V noci, chtěl jsem ti popřát."
J: "Ty, Brian Kinney? Tys mi chtěl popřát?"
B: "Debbie mi promlouvala do duše."
J: "Ah, naše zlatá Debbie."
B: "Jo, ale tys mi to nevzal."
J: "Měl jsem práci, asi dvě hodiny odtud jsem měl výstavu a věděl jsem, že se musím stavit u tebe... bez tebe bych na svoje narozeniny neměl ani pomyšlení,"...Políbil jsem ho, jinak to nešlo!
B: "Jak ses sem dostal?"
J: "Kamarád mě svezl."
B: "Hmmm, kamarád?"
J: "Jen kolega, další nadějný umělec jako já - nic víc."

Je zvláštní mít žárlivé myšlenky, vždycky jsem si myslel, že to nikdy nezažiju, ale teď tomu tak bylo. Ale jak říká Justin - pouze další nadějný umělec.

B: "Půjdeš se za někým podívat?"
J: "Rád bych, ale nemůžu, večer se musím vrátit a jsem tu kvůli tobě."
B: "Už večer?"
J: "Jo,"...Smutně si povzdychl.
B: "Myslel jsem, že budeme mít víc času."
J: "Věř, že bych si nepřál nic jinýho, ale šéf mi šlape na paty. Ale věř mi, už to nebude trvat dlouho. Brzo se ti vrátím."

Vím, jak moc naivní Justin dokáže být a tak jsem jeho slova nedokázal brát vážně. Chtěl jsem tomu věřit, ale prostě jsem nemohl. Byla by to jen naděje, které bych se držel, dokud bych si nakonec neuvědomil, že je to vážně jen planá naděje, která se nikdy nesplní.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 24. června 2016 v 21:05 | Reagovat

Parádní kapitola. :-P

2 Janča Janča | Web | 24. června 2016 v 21:36 | Reagovat

[1]: To jsem ráda a děkuji :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama