June 2016

Mám toho dost(3)

30. june 2016 at 0:18 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl.

JUSTIN

Bylo celkem brzo, takže nikdo z kluků tu ještě nebyl, vlastně jsem za to byl rád, necítil jsem se na to vysvětlovat jim, proč tu nejsem s Brianem, lépe řečeno, proč s ním nejsem doma. A tak jsem se jen v klidu posadil na bar a objednal si skleničku skotské. Sice jsem si hned vzpomněl na to, jak mi bylo ráno po tom, co jsem se s ní napájel téměř celou noc a taky jsem věděl, že by se Brianovi nelíbilo, že piju sám, ale v tu chvíli mi to všechno bylo jedno, potřeboval jsem se uvolnit. Když se to v Babylonu začalo kupit, instinktivně jsem se rozhlížel kolem a díval se po sexy klucích, ačkoliv jsem neměl v plánu s žádným z nich něco mít. Přeci jen přesně tohle je ten problém, který náš vztah s Brianem má - že spíme s jinými lidmi, vlastně spíš bych řekl to, že neděláme nic jiného.

Maikey: "Kde se tu bereš?"
Emmett: "A kde máš pana dokonalého?"
Ted: "Další trable v ráji?"

Jo, přesně o tomhle jsem mluvil, tyhle otázky mi fakt lezou krkem. Popravdě jsem si ani nevšiml, že už přišli, takže mě vlastně zastihli i nepřipraveného a já jen toužil po tom, aby zase zmizeli.

Mám toho dost(2)

29. june 2016 at 0:06 | Janča |  Mám toho dost
Nový díl.

BRIAN

Nechápal jsem, co v něm zase přeskočilo za spínač. Ještě v noci byl naprosto v pohodě, užíval si. Z velké části za to asi mohlo to éčko a několik skleniček skotský, ale on by si to nevzal, kdyby nechtěl. A když jsme se následně vydali s tím trickem k nám domů tak všechno bylo v pohodě jako vždycky, viděl jsem na něm, že se mu to líbí, kdyby ne tak bych ho to nenechal dělat, nenutil bych ho, ale právě naopak - byl v orgastickém nebi. A pak přišlo ráno a on chtěl jít pomalu ke zpovědi do kostela a mě by nejraději odtáhl s sebou. V očích jsem mu dokázal vyčíst jako by mi snad dokonce vyčítal ten život, který vedeme, a asi se budu opakovat, ale i to byla jeho volba, říkal jsem mu od začátku, kdo jsem a že se nikdy nezměním. A teď mě jednoduše ignoruje a já musím poslouchat další z milionu přednášek od Debbie.

B: "Říkám ti už po třicátý, že nevím, co mu je."
Debbie: "Tak bys to měl zjistit, pokud nechceš, abych si to s tebou vyřídila."
B: "A proč se mnou?"
Debbie: "Protože v tom máš vždycky prsty ty a s tím výrazem, co má, přijdu akorát tak o zákazníky, takže až bude tržba nízká, vyberu účet tobě."
B: "Nemůžu se dočkat."

Mám toho dost(1)

28. june 2016 at 0:14 | Janča |  Mám toho dost
Nová povídka. - 12+

JUSTIN

Stěží jsem otevřel oči, nejen, že mě oslepovalo ostré sluneční světlo, ale taky se dostavily následky nočního popíjení a braní éčka. Dokázal jsem se pouze zvednout na lokty a koutkem oka jsem zahlédl dvě siluety nahých těl. Jedno z nich patřilo Brianovi, to druhé nějakému klukovi, kterého jsme v noci přizvali na naše hrátky. V tu chvíli to byla sranda, teď už jsem si jen říkal, aby sundal tu svojí chtivou ruku z Brianova zadku a opustil náš loft. Měl jsem najednou pocit, že na tohle už jsme staří, ne věkově, ale vztahově, jsme spolu už 4 roky a tohle je v podstatě to jediné, co děláme - šukáme.

B: "Uhmmmm."

Byl jsem rád, že slyším tenhle známý zvuk, co Brian vydává před probuzením, věděl jsem, že se tak konečně zbavím pohledu na toho bezejmenného tricka, co si s námi v noci užil, protože teď už je na čase, aby šel.

Už teď mi chybíš(3)

27. june 2016 at 0:03 | Janča |  Už teď mi chybíš
Poslední díl. - 18+

BRIAN

S Justinem jsme se ještě párkrát pomilovali, věděl jsem, že toho mála času, co máme, musíme co nejvíc využít. A pak jsme jen leželi, on s hlavou položenou na mé hrudi a já držící jej v náruči. Nechtěl jsem, aby to skončilo, chtěl jsem, aby to trvalo klidně celou věčnost, z představy, že nám zbývá už jen pár hodin, mi bylo hrozně, měl jsem žaludek na vodě a čekal na to, až řekne, že musí jít. Bylo to jako čekání na popravu. Ale bylo teprve poledne, věděl jsem, že ještě nějaký čas máme a chtěl jsem ho prostě jen držet.

J: "Měl bych dodělat ten dort."
B: "Přežiješ i bez dortu."
J: "Že ty nechceš, abych opustil tuhle postel?"
B: "A co když nechci?"
J: "Tak to znamená, že mě šíleně moc miluješ... z celého svého srdce!"
B: "Ticho už!"...Zacpal jsem mu pusu polibkem.
J: "Ještě si mi ani nepopřál všechno nejlepší a jsi na mě tak zlej!"
B: "To je pravda, to nepopřál."

Už teď mi chybíš(2)

24. june 2016 at 0:05 | Janča |  Už teď mi chybíš
Nový díl. - 18+

BRIAN

Když jsem otevřel dveře loftu popadla mě snad ještě větší deprese, najednou mi to tu připadalo ještě prázdnější. Dřív jsem všudypřítomně s radostí hlásal, že tenhle loft je dost velký jen pro jednoho, teď bych dal cokoliv za to, abych v něm nebyl sám, ale s Justinem. S tím malým vlezdoprdelkou, prezidentem mého fanklubu, géniem, který vždy nějak zázračně znal lék na všechny moje problémy. Tak kde si teď, Sunshine, když můj život tvoří jeden velkej podělanej problém jako je tvá nepřítomnost?! A můžeš mi rovnou říct, kdy přesně jsem se vlastně stal touhle ubohou kopií lidí jako je Maikey, Ted, Emmett... a všech dalších, kteří mají pocit, že bez lásky se nedá žít? Ah, Sunshine, díky tobě jsem troska, zatímco ty si v klidu dobýváš New York a já jsem ten, který teď musí řešit to, zda ti zavolá a popřeje ti k narozeninám, které jsem dřív ignoroval, jen abych ti nedal najevo, jak moc mi na tobě záleží.

"Tak jo, Kinney, směle do toho, nejsi přeci žádný zbabělec," slovně jsem se povzbuzoval a následně jsem byl schopný dokonce vzít telefon do ruky a namačkat jeho číslo...

J: "Tady Justin..."
B: "Ahoj!"...Vyjekl jsem jak nějaká ztřeštěná puberťačka, z toho jak se mi rozklepala kolena, jakmile jsem zaslechl jeho hlas.
J: "Podle všeho teď nemůžu k telefonu, takže nechte vzkaz a já se vám pak ozvu."

Už teď mi chybíš(1)

23. june 2016 at 0:29 | Janča |  Už teď mi chybíš
Nová povídka.

BRIAN

Dnes jsem se v Babylonu nezdržel dlouho, neměl jsem na nic chuť, takže jsem všechny ty chtivé pohledy musel ignorovat a ve výsledku jsem se akorát nechal vykouřit, abych nepošpinil svojí reputaci - ošuká všechno, co se hýbe - řekl bych totiž, že pusa se taky hýbe a tu jsem rozhodně ošukal. A hned na to jsem se vydal domů, najednou jsem litoval toho, že jsem si nevzal auto, protože procházka nočním Pittsburghem mě dnes nikterak nevzrušovala, byl jsem fakt jak tělo bez duše. Myslel jsem, že tohle už mám za sebou a možná bych i měl, kdyby neměl narozeniny. Vědomí, že je zase o rok starší, hezčí, víc sexy mi na náladě moc nepřidávalo - byl pryč a já s ním nemohl být. Ano já zastánce protinarozeninových opatření jsem se cítil špatně, protože jsem s ním nemohl být na jeho narozeniny.
Být při smyslech, tak bych nejspíš i dokázal dojít domů, aniž bych si rozbil hubu, ale já při smyslech nejsem a tou rozbitou hubou myslím přednášku od Debbie - z nějakého mně neznámého důvodu jsem totiž skončil přímo u ní v jídelně.

Debbie: "Ahoj, zlato."
B: "Jsi milá, to je divný."
Debbie: "Co tím chceš říct?"
B: "Že takhle milá nejsi nikdy, ne na mě, leda bys... mě litovala. Tak si to odpusť."
Debbie: "Nic nedělám."
B: "Pravda, tak bys mohla začít a nalít mi kafe."

Rage(9)

22. june 2016 at 0:01 | Janča |  Rage
Poslední díl.

JUSTIN

Když jsem to najednou před Brianem vyslovil nahlas, část mě se chtěla zasmát. Jako bych si snad uvědomil stupiditu tohoto důvodu, který mě přiměl skočit po Maikeym. Ať se mi to líbí nebo ne tohle je Brian Kinney a on si vždy bude dělat, co chce, kdy chce, jak chce, bez omluv a bez výčitek. To asi ale nemění nic na tom, jak se cítí ohledně mě. Kdyby mě nemiloval nebo při nejmenším nechtěl ve svém životě, tak věřím, že by si to dokázal zařídit, abych zmizel. Vzal jsem to zkrátka až moc vážně, poslouchat 14 dní Daphne jak mluví o tom, jaká je láska mrcha, zatímco jsem smutnil za Brianem, ve mně vyvolalo jakýsi druh pocitů, kvůli kterým jsem si vytvořil obrázek toho, jaké mám štěstí, že zrovna Brian je mým přítelem a na chvíli jsem zapomněl, kdo vlastně je - Brian Kinney. A tak když moje romantická duše nedočkavě jela několika hodinovou noční cestu domů, jen aby ho překvapila, jaksi jsem byl víc ve finále překvapen já, možná spíš zaskočen a to mi zatemnilo mozek a vědomí, že ho miluju právě proto, jaký je. A tak jsem ve finále vyváděl víc, než kolik bylo zapotřebí.

B: "Justine, znáš mě vůbec?"
J: "Teď když jsem to řekl nahlas, tak si uvědomuju, jak hloupě to vlastně zní."
B: "Myslel jsem, že přes tohle už jsme se dostali... víš, že já se nezměním."
J: "Já to vím a ani to nechci... Jen jsem byl naštvaný..."
B: "Zkus říct spíš vzteky bez sebe."
J: "Tak by se to taky dalo říct. Víš, celé dva týdny si mi tak moc chyběl, navíc si ani jednou nezavolal, bylo hrozný vědět, že já ti nechybím a ve finále, když jsem tě jel překvapit, tak jsem tě našel v naší posteli s trickem a prostě rozhodilo mě to, i přes to, že to není nic, co bych neznal..."

Rage(8)

21. june 2016 at 0:03 | Janča |  Rage
Nový díl.

JUSTIN

Sice jsem říkal, že počkám na to, až Brian přijde za mnou a bude chtít slyšet vysvětlení a dokonce jsem to pár hodin vydržel, ale... Je to Brian, sakra práce! Fakt musím říkat víc? Vždyť ten by nepřišel ani, kdyby mu šlo o život, to by mě spíš ještě odehnal, abych neviděl jeho nedokonalosti. A vlastně to, že jsem u holek narazil na Briana, nebylo úplně plánované. Říkal jsem sice, že mám pár možností, kde by mohl být a Linds s Mel byly jednou z nich, ale ne první - vlastně jsem k nim šel ze stejného důvodu jako Brian, abych přišel na jiné myšlenky. V to, že u nich na něj narazím jsem doufal, ale nevěřil.

Melanie: "Jak ses tam měl těch 14 dní?"
Lindsay: "A co Daphne, je v pohodě?"
J: "Bylo tam nádherně, rozhodně bych se tam vrátil..."
B: "Klidně můžeš,"...Zašeptal si pod vousy, ale já ho i tak slyšel.
Lindsay: "Co si říkal, Briane?"
B: "Ale nic."
J: "Bylo to prostě super, až na jednu věc..."
Melanie: "Nech mě hádat - nepřítomnost pana Kinneyho."

Rage(7)

20. june 2016 at 0:06 | Janča |  Rage
Nový díl.

JUSTIN

"Co tady, sakra, děláš?" vyhrkl jsem na Maikeyho hned jak byl Brian v tahu. Ale hned na to mi došlo to, co nejspíš Maikeymu došlo ještě přede mnou - Brian to ví! Ale jak to může vědět?! Já mu to neřekl a pokud jsem to nebyl já, tak... Já ho snad zabiju!

J: "Ty jsi mu to řekl?!"
Maikey: "Právě se tě chci zeptat na to samý!"
J: "Nelži mi, jak jinak by to věděl!? Já to nebyl!"
Maikey: "No já taky ne, takže to musí vědět nějak jinak... Navíc proč to řešíme tímhle způsobem, jako bychom mu snad opravdu zahýbali... Ty ses vrhnul na mě!"
J: "Koukám, že ta milá tvář tě hodně rychle opustila. Nech mě hádat, přišel si pro to, aby si mu to řekl."
Maikey: "Ne přišel jsem, abych se mu omluvil za tu hádku dřív, než bys mu řekl, co si udělal a Brian mě viděl jako krysu."
J: "Co, prosím? Tím chceš říct, že ta krysa jsem já?"
Maikey: "To si řekl ty, já ne!"
J: "Ty jsi..!"
Maikey: "Co?"
J: "Neskutečnej!"

Rage(6)

17. june 2016 at 0:02 | Janča |  Rage
Nový díl.

BRIAN

Momentálně jsem s Justinem nechtěl sdílet ani stejnou planetu, natož jedno auto - moje auto, které se tak zatvrzele rozhodl, že bude řídit! Úlevné bylo alespoň to, že mlčel, nechtěl jsem od něj nic slyšet, leda tak pravdu! Já sice o všem vím, ale on neví, že to vím a pokud se mi k tomu ani nepřizná, tak už není co řešit. Vlastně k řešení je toho hodně, jako třeba proč to udělal a do jaké pozice nás to teď staví, ale jak jsem řekl - teď ať prostě mlčí a dělá vše pro to, aby se moje auto neocitlo natlačené v nějakém stromě.

J: "Briane?"

Protočil jsem oči a opřel si hlavu tak, aby mi neviděl do obličeje, mohl by si totiž myslet, že mám mrtvici. Alespoň jsem se tak právě cítil - fakt hroznej pocit být svědkem toho, kdy se dva lidi, na kterých vám z celého srdce záleží, sbližují způsobem, ze kterého vám je na zvracení!

J: "Co si v noci vyváděl?"
B: "Byl jsem v Babylonu, psal jsem ti to."
J: "Jo, já vím,"...Pronesl to takovým způsobem, že jsem věděl, že ta zpráva účel splnila. Což mě přivádí k myšlence - můžu za to, co se mezi nimi stalo, tak trochu já?

Přeci jen Maikey je na mě naštvanej za to, že jsem mu 14 dní ničil každou příležitosti k romantickým blbostem s profesorem a Justin se podle všeho už vrátil s pocitem, že mu vadím a ta zpráva ho nejspíš už dodělala... blbost, ani to není důvodem, aby si spolu užívali!

Rage(5)

16. june 2016 at 0:05 | Janča |  Rage
Nový díl.

JUSTIN

Maikey mi nabídl, že mě odveze domů, teda pokud to můj domov pořád je, ale já ho odmítl. Nejen, že jsem si potřeboval vyčistit hlavu na čerstvém vzduchu, ale stejně tak jsem se cítil naprosto hrozně v jeho blízkosti. Zdálo se, že on to bere až nějak moc v pohodě, ale možná já jsem z toho dělal až zbytečně moc velkou vědu. Teda ona to věda je, vlastně je to přímo šílený, protože jestli se to někdy Brian dozví, nikdy nám neodpustí, no vlastně jen mně, Maikey je jeho nejlepší přítel a je v tom přeci nevině, za to já mám hodně velký, černý puntík. Ale jde o to, že Maikey to nerozmazává, protože rozumí tomu, proč jsem to udělal, měl jsem vztek a ten mi zatemnil úsudek a já tak udělal tuhle neskutečnou volovinu, jenže Brianovi bych to vysvětlit nejspíš nedokázal a i kdyby jo, on by mi nevěřil a především by mi to neodpustil.

J: "Briane?"

Už na první pohled se mi něco nezdálo, za prvé dveře loftu byly zamčené a pokud je Brian doma, tak je nezamyká. A když nakonec ani neodpověděl na moje volání, bylo jasné, že tu není. Ani jsem nevěděl, jestli mám právo se zlobit, on podle všeho sice porušil naší 3 hodinu, ale můj prohřešek je mnohem horší. Navíc kdo ví, třeba jen šel brzo do práce, aby tu na mě náhodou nenarazil. Každopádně z mého pohledu mám alespoň víc času na to vymyslet, co dělat dál.
Dal jsem si proto sprchu, vzal si čisté věci a následně jsem se vydal do jídelny v naději, že Debb má jeden z těch dnů, kdy rozdává rady... i když jsem teda netušil, jak si říct o radu a zároveň nevytáhnout to o Maikeym, myslím, že to by ani ona nerozdýchala!

Rage(4)

15. june 2016 at 0:04 | Janča |  Rage
Nový díl.

BRIAN

Objížděl jsem autem ulice a vztek mi doslova proudil v žilách. Volant jsem tiskl v rukách tak silně, že jsem se až divil, že je ještě funkční. Bylo mi hrozně, dokonce tak moc, jak by mě ani v životě nenapadlo, že by mi tak někdy mohlo být. Ostatně ono mě ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo někdy stát - mezi těmi dvěma. Mým nejlepším kamarádem a tím, jehož jsem si dovolil ve svých myšlenkách nazývat svým přítelem. Bylo to jako sledovat epizodu nějakého hororového seriálu, která o dost předčila ty ostatní. Jenže bohužel to nebyl jen seriál, ale skutečnost - Maikey a Justin zkoumající ústní dutinu toho druhého! Bože, ani nevím, jestli se mi chce zvracet anebo se tam za nimi vrátit a zavraždit je! Viděl jsem jen zlomek sekundy toho, co se tam dělo a stačilo mi to, nedokázal jsem se ani dívat dost dlouho na to, abych se ujistil, že je to opravdu reálné, stačila mi na to sekunda, abych o tom byl přesvědčený!

B: "Skotskou, dvojitou,"...Mávl jsem na barmana, když jsem usedl na bar v Babylonu.

V poslední době jsem žil v domnění, že třeba opravdu existuje něco víc, kromě neustálého honění se za mládím, sexu s někým, kdo pro mě nic neznamená a žití nočním životem - s Justinem jsem najednou měl pocit, že můžu mít něco víc, ale jako obvykle jsem se to snažil zazdívat. Dokud na 14 dní nezmizel z mého života a já si díky snažení, abych na něj nemyslel, neuvědomil, že všechno je ve srovnání s ním úplné nic! Že on je to, co potřebuju, abych byl šťastný. Možná, že teď zním jako nějakej patetickej idiot a možná mi už zkrátka začíná stárnout mozek, ale je to tak. Jenže teď už na tom nejspíš nezáleží...

Rage(3)

14. june 2016 at 0:02 | Janča |  Rage
Nový díl.

JUSTIN

Šel jsem za Maikeym doslova šnečím tempem, protože ať už jsem Briana chtěl z hlavy vytěsnit sebevíc, musel jsem nad ním neustále přemýšlet. Nad tím, co udělal, nad tím, že má Debbie pravdu - že je to zkrátka Brian a nikdy se nezmění. To od něj prostě nemůžu čekat, vlastně ani chtít. Když jsem ho poznal, věděl jsem, do čeho jdu, jen jsem netušil, že z toho nakonec bude takový problém. Netušil jsem, že jednoho dne si uvědomím, že už toho mám zkrátka po krk, že už nechci být jen někdo, koho se dokonce bojí nazvat svým přítelem, protože by to zranilo jeho ego, chci být něčím víc! A štve mě, že své city vždy raději zazdí, než aby je dal najevo, a štve mě taky to, že si tahá cizí chlapy do naší postele!

Maikey: "Justine!"
J: "Ahoj, Maikey."
Maikey: "Kde se tu bereš?"
J: "Myslel jsem, že bychom mohli sednout k RAGE, mám pár nápadů."
Maikey: "Neměl bys být doma s Brianem a dohánět, co jste zameškali?"
J: "Brian je v práci, a i kdyby ne, jsem přesvědčen, že se dokáže zabavit i beze mě."

Řekl jsem to tak kousavě, že i blbýmu by nakonec došlo, že se něco stalo. Maikey ale blbej není, takže mu to došlo prakticky okamžitě!

Rage(2)

13. june 2016 at 0:07 | Janča |  Rage
Nový díl.

BRIAN

Neměl jsem ani ponětí o tom, co se s ním děje. Věděl jsem ale, že je na mě kvůli tomu hodně naštvaný. Protože Justin, kterého znám, by se mi bez zaváhání vrhl kolem krku a nic a nikdo by mu v tom nezabránil. Tenhle Justin šlehal plameny od chvíle, co mě spatřil. Znám ho bohužel až moc dobře a vím, že když má se mnou nějaký problém, tak dělá všechno pro to, aby se mi vyhýbal. A přesně to dělal - ano mluvím o tom, jak jsem se ho pokusil bezmyšlenkovitě políbit a on uhnul. V tu chvíli jsem se chtěl propadnout klidně do samotného pekla, i tam bych totiž nezažíval tak příšerný pocit jako v tu chvíli v jídelně. Justin a vztek dohromady je něco, co mi může hodně znepříjemnit život. A já se na něj celou dobu tak těšil, což je sice přiznání obrovských rozměrů, ale je to tak. A všichni kolem mě mi to akorát komplikovali tím neustálým popichováním, že jsem bez něho jako tělo bez duše.

Ted: "Briane?"...Luskl mi prsty před obličejem.
B: "Uvědomuješ si vůbec, že bych tě nejradši zabil?"
Ted: "Věř nebo ne, ale uvědomuju. Nemůžu za to, že si mimo."
B: "Co chceš?"...Zavrčel jsem.
Ted: "Tvůj podpis na tohle... a na tohle."
B: "Ještě něco?"...Ptal jsem se otráveně, jakmile jsem splnil jeho požadavky.
Ted: "To bude všechno... Vlastně Justin už je zpátky, že? Jak se tam měl?"
B: "Vím já?"
Ted: "Je to tvůj přítel, bydlíš s ním a..."
B: "Už můžeš jít,"...Přerušil jsem ten jeho výčet.

Rage(1)

10. june 2016 at 0:06 | Janča |  Rage
Nová povídka.

JUSTIN

Kdybych před 14 dny věděl, že mi Brianova přítomnost bude tak moc chybět, nikdy bych se od Daphne nenechal přemluvit k tomu, abych s ní jel na hory. Jenže ona mě tak moc přemlouvala, přeci jen po rozchodu s tím pitomcem potřebovala nějaké odreagování. Ale já a Brian jsme jaksi ve fázi, kdy nám všechno šlape jako hodinky. Jako by se snad Brian konečně smířil s tím faktem, že jsem jeho přítel. Jasně, nahlas to stejně nikdy nepřizná, ale to, že si to uvědomuje a přijímá to, je pro mě nejdůležitější. A asi si dovedete představit ta muka, která mě celé dva týdny provázela - Daphne brečící, Daphne nadávající, Daphne lhostejná ke všemu kolem a ta hrozná touha po tom mít Briana u sebe!

Daphne: "Tak vítej doma."
J: "Díky, že si mě sem hodila."
Daphne: "Nenechám tě přeci jít pěšky po tom, co si musel poslouchat moje hysteráky celé dva týdny."
J: "Jo to je pravda,"...Zasmál jsem se.
Daphne: "A pořádně se s Brianem přivítejte."
J: "Neboj, přesně to mám v plánu."

V dobrém i ve zlém(6)

9. june 2016 at 0:03 | Janča |  V dobrém i ve zlém
Poslední díl.

JUSTIN

Nejdřív jsem byl na Briana hrozně naštvaný, ale nakonec mi došlo, že to, co řekl, řekl jenom, aby pro něj bylo snazší se mě zbavit, což sice nezní o moc líp, ale je to Brian a ten nedělá nic bezdůvodně. V tomhle případě bylo tím důvodem to, že si určitě myslí, že mi dělá službu. Že na tom budu líp, pokud se od něj budu držet dál. Že mám v životě důležitější věci na práci, než se starat o něj. Právě teď se považuje za poškozené zboží a s tím bych se přeci neměl zahazovat. Jako by snad nemoc byla nějaká vada na kráse, no on to tak určitě vidí. Jako by snad to, že se o něj chci postarat, znamenalo, že z něho dělám chudáka. Jednoduše mu nestačí, že ho prostě miluju a chci tu pro něj být v dobrém i ve zlém. Na tohle by mi určitě odpověděl, že nejsme nějaká manželská dvojice a ať si tyhle řeči strčím někam, ale já to tak opravdu myslím. On to ale nechce slyšet. Nejspíš ho teda budu muset přimět poslouchat.

B: "To si snad děláš srandu,"...Vtrhl jsem mu bez zaklepání do kanceláře.
J: "Ani trochu."
B: "Ráno se tě zbavím a o pár hodin později tě mám zase na krku?"
J: "Měl jsem v jídelně o čem přemýšlet..."
B: "To se vsadím."
J: "A došel jsem k závěru, že se nenechám jen tak odehnat."
B: "To ani nemusíš, prostě mě jen ignoruj, když mě někde uvidíš."
J: "Miluješ mě, já vím, že jo, jinak bys tohle nedělal, kdybych ti byl ukradený, neřešil bys to, zda tě uvidím slabého, unaveného nebo třeba zvracet. Bylo by ti to fuk, ale ty se bojíš, že pokud mě nevyhodíš sám, tak tě nakonec opustím... Ale to neudělám, kdy už to konečně pochopíš?"

V dobrém i ve zlém(5)

8. june 2016 at 0:04 | Janča |  V dobrém i ve zlém
Nový díl. - 18+

BRIAN

Lítost a povzbudivé řeči mi vždycky doslova naháněli husinu, leze mi to jednoduše krkem. Ale Debbie mi toho právě teď projevila až nadbytek, nejhorší ale bylo to, že jsem byl rád. Potřeboval jsem někoho, kdo mě obejme a řekne, že to bude dobrý. Někoho, kdo je pro mě tak důležitý jako ona, není sice moje biologická máma, ale je to prostě máma a ta to vědět musí, ať se mi to líbí nebo ne.
Byl jsem však rád, že mě nakonec nechala odejít, sice jsem jí ve finále musel utěšovat já a říkat, že jsem na dobré cestě k uzdravení nebo aspoň to říká doktor, já jsem na dobrý cestě leda tak k záchodu, abych se vyzvracel. Ale nějak jsem jí uklidnit musel. Hned na to jsem rychle vypadnul, jinak by mi ještě řekla, že budu spát u ní doma. Kdybych však tušil, co mě čeká, jakmile otevřu dveře loftu, tak bych se sem tak nehnal...

B: "Co tady děláš?"
J: "Bydlím tu."
B: "Tak to sis asi spletl adresu, jdi k mámě."
J: "Jak víš, že jsem byl u ní?"
B: "Maikey."
J: "Takže tě nezajímám, ale stejně se informuješ, kde jsem?"
B: "On mi to řekl sám."

V dobrém i ve zlém(4)

7. june 2016 at 0:09 | Janča |  V dobrém i ve zlém
Nový díl.

BRIAN

Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout. Tohle byl důvod, proč jsem Justinovi zabalil všechny věci a bez vysvětlení ho vyhodil. Doufal jsem, že to pro něj bude poslední kapka a on mě nechá být. Štvalo mě to, vlastně víc než to, protože vím, že se mi dostal pod kůži víc, než je zdrávo, což je důvodem toho, že s ním chci opravdu být. Ale v momentě, co jsem zjistil, že mám rakovinu, jsem věděl, že si ho musím držet od těla. Nejprve jsem jen trávil čas dlouho do večera v práci, pak jsem začal chodit do Babylonu bez něj, což mu ani moc nevadilo, sám toho měl až nad hlavu a přiznejme si, bez jedné koule by si se mnou ani moc neužil, proto jsem se mu za každou cenu vyhýbal. Jenže nakonec jsem pochopil, že to nic nevyřeší, že dříve nebo později si mého chování začne všímat a začne se zajímat, co se děje a to jsem nemohl dopustit, proto jsem ho vyhodil dřív, než k tomu došlo. A téměř mi to vyšlo, nezdálo se, že by chtěl nějak odmlouvat, poznal jsem na něm, že už toho má po krk a i když to zabolelo, věděl jsem, že je to tak pro něj lepší, je v nejlepších letech, které by si měl užívat a ne se starat o mrzáka jako já. Jenže stačilo, aby se za mnou stavila Debbie v práci a pěkně mi to vybarvila. Dala mi jasně najevo, že pokud to nedám dohromady tak ho opravdu ztratím navždy. Nechtěl jsem o tom slyšet, sice jsem se ho zbavit chtěl, ale ve skutečnosti jsem si neuměl představit život bez něj. Debbie mi však ten obrázek dokázala pěkně popsat. A já tak hned po své již druhé chemoterapii zamířil do baru, věděl jsem, že se nejspíš zabiju, ale bylo mi to jedno. Místo toho to ale dopadlo tak, že Justin mě našel ksichtem přilepeným v mojí koupelně, zavolal mi záchranku a pak samozřejmě zjistil, že jsem na své poslední cestě do pekla, z čehož by rozhodně měla velkou radost moje matka. A pak se nezapomněl stavit, aby mi řekl, že ode mě neodejde, jenže to je to poslední, co právě teď potřebuju - aby se o mě staral.

Maikey: "Briane, jsi tu?"

Zakroutil jsem očima. Fakt jsem právě teď nepotřeboval žádnou návštěvu, natož tu Maikeyho. Jenže se zdá, že můj loft je něco jako muzeum, do kterého si každý vejde, kdy se mu zachce.

V dobrém i ve zlém(3)

6. june 2016 at 0:03 | Janča |  V dobrém i ve zlém

JUSTIN

Mohl jsem tušit, že když dorazím před dveře loftu, kterému jsem ještě včera říkal domov, tak mě najednou veškerá odvaha přejde. Zničehonic jsem nevěděl ani, jak se jmenuju, natož proč jsem vlastně tady. Tak moc mě setkání s ním, když vím, že o něj nestojí, děsilo. Včera byl mým přítelem, dnes někým, koho se bojím vidět, protože je mi jasné, jak na mou přítomnost zareaguje. Tělem bude říkat, jak moc po mně touží, ale slova budou nakonec silnější. Ta slova mě opět vyženou pryč a já budu mít znovu zlomené srdce. Brian Kinney - lamač mého srdce. A já ho i přes to stále miluji, nejspíš navždy milovat budu. Zároveň jsem však už unavený z toho neustálého bojování o to, aby mě konečně přijal. O to, aby se nebál mě milovat. Zkrátka je to vyčerpávající.

J: "Briane?"...Otevřel jsem ty těžké kovové dveře.

Ale všude byla tma. Nedávalo mi to smysl, zdálo se, že je pryč, ale nevěřím tomu, že by nechal jen tak otevřené dveře. To se Brianovi nepodobá. Však si vzpomeňte na to, jak jsem zapomněl zapnout alarm, Briana vykradli a já pak zažil dobrodružství v podobě New Yorku, protože mě vykopl. Tady zkrátka něco nehraje.

J: "Briane?"...Zkusil jsem to hlasitěji, ale stejně se mi nedostalo žádné odpovědi.

Rozhodl jsem se proto zapátrat po světle a hned na to jsem se snažil najít to, pro co jsem přišel. Rovnou jsem si řekl, že Brianovu nepřítomnosti využiju, abych si odskočil. To jsem však netušil, co mě čeká, jakmile otevřu dveře koupelny.

V dobrém i ve zlém(2)

5. june 2016 at 0:06 | Janča |  V dobrém i ve zlém
Nový díl.

JUSTIN

Debbie mi nakázala, abych jí okamžitě následoval dovnitř, bylo mi jasné, že to, co bude následovat, nebude rozhodně nic příjemného, ale nakonec jsem jí poslechl a šel za ní. Posadila mě k jednomu volnému stolu, na chvíli si odběhla a následně se vrátila s hrnkem kafe. Hádám, že na mě poznala, že ho opravdu potřebuju, jinak bych sebou nejspíš praštil přímo na stůl. Hned na to se naproti mně posadila a zadívala se mi vševědoucně do očí, bylo to opravdu nepříjemné a tak jsem se snažil rozptýlit tím, že jsem se napil svého kafe, no nepomohlo to a tak jsem raději místo toho spustil...

J: "Nevím, Debb, fakt nevím."
Debbie: "Ještě jsem se tě na nic ani nezeptala."
J: "To si ani nemusela, je mi naprosto jasné, že se chceš zeptat, co se stalo a já rovnou říkám, že fakt nevím."
Debbie: "Něco vědět musíš, když s sebou taháš tu tašku."
J: "Včera jsem přišel domů z práce, Brian seděl u počítače se skleničkou a jen se na mě tak zvláštně díval, zeptal jsem se ho, co se děje a on mi na to odpověděl, že chce, abych odešel a už se nevracel."

Podle všeho se mi jí podařilo zaskočit, nestává se totiž moc často, že by Debbie nedokázala nic říct. Ale přesně to se právě dělo - jen na mě nevěřícně zírala a mlčela.

V dobrém i ve zlém(1)

4. june 2016 at 0:01 | Janča |  V dobrém i ve zlém
Nová povídka. - Tak tu máme povídku trošku s předstihem, včera jsem dostala maturitní vysvědčení, takže mi vědomí, že je to školní peklo konečně za mnou, dalo velkou motivaci psát... tudíž doufám, že si čtení užijete Usmívající seSmějící se

JUSTIN

Hned jak jsem se probudil, věděl jsem, že je něco špatně - tak za prvé, bolela mě hlava způsobem, že jsem měl za to, že v ní mám asi tisíce střepů a za druhé, hned jsem poznal, že nejsem doma. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a začal jsem poznávat věci kolem sebe a pak mi na mysli přistála jediná myšlenka - proč jsem, sakra, u Maikeyho a Bena?! Tohle se mi vůbec nelíbilo a něco mi říkalo, že to bude ještě horší, nemohl jsem si sice moc nebo spíš vůbec vybavit, co přesně se stalo, že jsem skončil tady, ale když už jsem se kvůli tomu opil tak, že moje paměť je totálně v háji a dokonce ležím na skoro rozpadlém gauči u Maikeyho doma, tak je rozhodně hodně věcí špatně!

Hunter: "Vyspal ses dobře?"...Kriste pane, na jeho existenci jsem taky dočista zapomněl!
J: "Díky za infarkt."
Hunter: "Kdykoliv. Rád bych ti dělal společnost, ale ti dva nesnesitelně touží po tom, abych se vzdělával, tak zas někdy."

Ten kluk je fakt na zabití, dokázal mi skvěle pít krev, už když se snažil dostat Brianovi do kalhot, lépe řečeno, když chtěl, aby Brian měl zájem o to dostat se do těch jeho, no a teď... Počkat, když už mluvím o Brianovi, fakt nevím, jak mu vysvětlím, že jsem se nedostavil domů.

Maikey: "Brý ráno."
J: "Dobrý bych zrovna neřekl."
Maikey: "To se vsadím. Můžeš mi říct, co se ti stalo?"
J: "A já doufal, že to řekneš ty mně."
Maikey: "Aha, paměť ti nefunguje. Z toho, co vím, tak ti můžu říct jen tolik, že jsem tě odtáhl od Woody's až ke mně domů s támhletím,"...Ukázal rukou kamsi.