"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

I'm still yours(9)

18. března 2016 v 0:02 | Janča |  I'm still yours
Nový díl.

BRIAN

Nevěděl jsem, jak se z toho mám vyvlíknout a vlastně jsem si ani nebyl jistý, že chci, představa toho, že se ho budu moct po tak dlouhé době dotýkat a ještě k tomu tam, mi rozbušila srdce, cítil jsem dokonce, jak se mi hrne krev do tváří, připadal jsem si jako nějaký nezkušený panic, co se bojí, že něco zvorá, ačkoliv tady nebylo co zvorat, no možná krom toho, že zatímco já si budu rozepínání jeho kalhot užívat víc, než bych měl, tak on třeba chce opravdu jen pomoct a pokud překročím nějaké meze, může mě poslat do prdele a bohužel to nebude ta jeho, navíc když je v tomhle stavu, tak to bude jak když zneužívám nějaké děcko pod zákonem, tohle je vážně dilema!

B: "A nechceš to ještě zkusit? Třeba ti to půjde."
J: "Zkoušel jsem to asi stokrát, prostě to nejde."
B: "Tak to zkus po sto jedné."
J: "Pro Krista!"

Justin se vší silou snažil ten zip rozepnout, ale vzhledem k tomu, že moc síly neměl, tak bylo předem jasné, že se mu to nepodaří a musím se přiznat, že i když jsem doufal, že podaří, tak část mě si přála pravý opak.

J: "Vidíš? Prostě to nejde! Tak už mi, sakra, pomoz!"

Zhluboka jsem se nadechl a vydal jsem se rovnou k němu, opíral se o sprcháč a čekal na to, až mu pomůžu, teď už zkrátka nebylo cesty zpět, moje ruka se pomalu začala přibližovat k jeho rozkroku a já během této chvíle pořád zvažoval možnosti, představoval jsem si, co asi tak udělám, pokud ho ucítím a věděl jsem, že to nebude dobré, kvůli tomu mi to trvalo snad celou věčnost...


J: "On tě nekousne,"...Uchechtl se.

V tu chvíli jsem věděl, že s touhle komedií musím přestat, to, že už jsem mu byl dokonce k smíchu, mi podkopávalo ego a vlastně mi i došlo, že čím větší vědu ohledně toho dělám, tím je větší šance, že mu tím dám něco najevo a to jsem nemohl, proto jsem se ještě jednou nadechl a hned na to jsem začal s tím zipem zápasit a fakt to nešlo! Ať jsem za něj tahal, škubal či rval sebevíc, prostě se nechtěl pohnout, látka kalhot v něm byla jednoduše zamotaná a to se prostě nedalo!

J: "Taky ti to moc nejde, koukám."
B: "Sklapni."
J: "Asi se fakt půjdu koupat v tom."
B: "A nezkoušel sis ty kalhoty prostě stáhnout?"
J: "Zkoušel, ale jsou natěsno... Můžeš to zkusit."

V tu chvíli jsem z jeho tónu hlasu poznal, že Justin se snaží o to, čemu se já pokouším vyhnout a to o to, abych se ho dotýkal, chtěl to, byl sice v podnapilém stavu, ve kterém si sotva uvědomuje, co říká a dělá, ale i tak jsem na něm viděl, že to chce... Jenže mohl jsem?

B: "Justine..."...Hlasitě jsem polkl.
J: "Co?"
B: "Přestaň s tím."
J: "S čím?"
B: "Ty víš moc dobře."
J: "Neříkej, že to nechceš."

Jasně, že to chci! Kurva, tak moc to chci! Od chvíle, co jsem ho měl naposledy, uběhlo snad tisíc let a já tu frustraci po jeho mladém, pevném, hebkém těle ani nedokážu vyjádřit, jenže on už mi nepatří... Nepatří, nepatří, nepatří - opakoval jsem si stále dokola!

B: "Nechci... Ne takhle."
J: "Od kdy ti na něčem takovém záleží? Ty to chceš vždy a všude, za jakýchkoliv okolností."

O tom není žádný pochyb, vlastně právě teď krásně shrnul můj sexuální život... Jenže tohle je Justin, tady už nejde jenom o sex, nejsem si jistý, že s ním vůbec někdy šlo jenom o sex, s ním to vždy bylo něco víc, dokonce i poprvé na tom bylo něco jinak, takže i když mi každá molekula v těle velí, abych využil té příležitosti, kterou mi nabízí, tak to takhle prostě nechci, obzvlášť když si to ani nebude pamatovat.

B: "Pomůžu ti sundat ty kalhoty, ty si vysprchuješ nejlíp pod ledovou vodou a pak půjdeme spát, jasný?"

Justin se nadechoval k odpovědi, ale nakonec usoudil, že asi nemá smysl se se mnou nějak dohadovat, protože já bych prostě neustoupil... I když, kdo ví.
A tak jsem si před něj klekl, abych měl k tomu zipu lepší přístup, a následně jsem s ní začal zápasit oběma rukama, což nakonec zabralo a ten zip se konečně rozepl, v ten moment jsem však zahlédl jeho trenky a nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na to, že bych je z něj rád serval!

B: "Hotovo, můžeš jít do sprchy,"...Rychle jsem se vyhoupl nahoru a chystal jsem opustit koupelnu.
J: "Díky."
B: "Prosím,"...Zavřel jsem za sebou dveře a ihned se o ně opřel, takové sebeovládání už nikdy nechci podstupovat, to je snad proti zákonné!

Následně jsem se vydal do kuchyně, kde jsem do sebe vyklopil skleničku Jima Beama na uklidnění a vzápětí jsem si připravil pohovku na spaní, něco mi říkalo, že bude lepší nechat ho spát v posteli, protože s ním mám zkušenosti, že se do ní umí vplížit, za to na pohovku se za mnou snad plížit nebude... A zase je tu ta část, která doufá v opak, do hajzlu!

J: "Tak kam si mám lehnout?"

Otočil jsem se za jeho hlasem, a když jsem ho uviděl jen v ručníku kolem pasu, tak se mi kolena proměnila na želé, fakt jsem myslel, že tu jeho krásu, dokonalost a smyslnost neustojím!

B: "Do - do postele,"...Koktal jsem.
J: "A kde budeš spát ty?"
B: "Na pohovce."
J: "Jsi si jistý? Do té postele se vejdeme oba."
B: "Stoprocentně!"
J: "Fajn. Mimochodem, neměl bys něco na půjčení, je mi docela chladno."
B: "Jo, něco ti najdu."
J: "Díky."

Vydal jsem se do ložnice a začal pátrat po nějakém triku a trenkách, shodou okolností jsem našel trenky, které patřily jemu, a on je tu tenkrát zapomněl, když tak narychlo balil, to ve mně vyvolalo ten nepříjemný pocit, který nesnáším - ten, který mi vždy připomene, že ode mě odešel! K tomu jsem mu vzal svoje triko, které by mu snad mělo být, přeci jen se zdá, že za těch pár měsíců stíhal chodit do posilovny, zatímco já jsem téměř každý večer hledal způsob, jak na něj nemyslet!

B: "Tady to máš."
J: "Super... Jé ty jsou moje."
B: "Jo zapomněl sis je tady, když... Však víš."
J: "Jo vím,"...Pronesl tiše.

Hned na to se naše pohledy střetly, ale oba jsme mlčeli, jen jsme se na sebe dívali a hledali ve tváři toho druhého... No prostě cokoliv, bylo to zvláštní. A vědomí, že tu Justin stráví noc a já na něj stejně nemám právo, protože si vybral houslistu místo mě, bylo opravdu k zbláznění!

B: "Měli bychom jít spát."
J: "Jo, asi jo."
B: "Dobrou."

Justin se na mě ještě podíval takovým zvláštním způsobem, jako by snad doufal, že něco řeknu nebo udělám, že ho třeba budu následovat do postele anebo si s ním budu prostě ještě povídat, ale když pochopil, že to se nestane, vydal se do ložnice. Já ulehl na pohovku a jen civěl do stropu a v momentě, co Justin zhasl světla, jsem dělal vše pro to, abych usnul a zabránil tak tomu, že opět vyhraje má touha nad rozumem.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 18. března 2016 v 8:39 | Reagovat

Brianovi rozhodně nezávidím. Já mít v posteli někoho, kdo mě nechal a zároveň ho miluju, tak...
Rozhodně se těším na pokračování :-)

2 Janča Janča | 18. března 2016 v 16:53 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se těšíš :-)

3 Karin Karin | 18. března 2016 v 20:55 | Reagovat

To jsem zvědava co Justin až se ráno probudí. :-P

4 Janča Janča | 19. března 2016 v 21:00 | Reagovat

[3]: To se uvidí a jsem ráda, že si zvědavá :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama