"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

I'm still yours(12)

23. března 2016 v 0:06 | Janča |  I'm still yours
Nový díl. - 18+

JUSTIN

Nemohl jsem se na Briana ani zlobit, tohle jsem si jednoduše zasloužil, jen jsem opravdu nevěděl, jak to vysvětlím, protože Ethanovi a dokonce i Debbiiny oči se na mě ihned upnuly a propalovaly mě, jako nějakou lovnou zvěř, Debbie spíš zářila pobavením a zvědavostí, za to Ethan kdyby mohl, tak mě tím pohledem snad zavraždí... To se nám ty role docela rychle obrátily!

Ethan: "Díky za jídlo,"...Hodil bankovku na pult a pak zmizel.
J: "Tohle už snad nemůže být horší,"...Složil jsem se na barovou židli.
Debbie: "Něco mi říká, že bys měl jít za ním."
J: "Ani nevím, co bych mu řekl."
Debbie: "Nejspíš pravdu."
J: "Jo, jasně,"...Odfrkl jsem si.
Debbie: "Jen se snažím pomoct."
J: "Já vím, promiň... Já jen, že tohle není tak snadné."
Debbie: "To ti věřím, jenže bych řekla, že je na čase, abys je oba přestal vodit za nos."
J: "Co to má znamenat?"
Debbie: "To, že k Ethanovi ani k Brianovi nejsi upřímný, miluješ je oba, ale chceš být jenom s jedním z nich a my oba víme, s kým."


Debbie mě tam následně zanechala, abych se nad tím zamyslel, jenže já už nedokázal ani racionálně uvažovat, já fakt nic nevěděl, když jsem s Ethan chci být jen s ním, ale i přes to myslím na Briana a když jsem s Brianem chci být naopak jenom s ním, rozdíl je však v tom, že s ním na Ethana nemyslím... Což asi znamená, že... Ne, prostě ne! Vybral jsem si Ethana a za tím rozhodnutím si stojím, proto musím teď jít za ním a všechno mu vysvětlit.
Z toho důvodu jsem se za dalších pět minut, kdy mi skončila šichta, vydal rovnou domů, měl jsem z toho nepříjemný pocit okolo žaludku, nevěděl jsem totiž, co mu řeknu, jak to podám, aby to nevypadalo, že jsem chtěl Brianovi skočit do postele, jen proto, že on mi jednu noc nebyl poblíž... Ne, nejjednodušší prostě bude mu říct pravdu.

J: "Ethane?"...Zvolal jsem hned, jak jsem otevřel dveře... Nevím, proč jsem to vůbec udělal, ne že by tenhle byteček byl tak velký, že by ho bylo lehké nevidět, asi prostě zvyk z Brianova loftu.

A taky, že jsem Ethana hned spatřil sedět na posteli, hrál na svoje housle a v podstatě předstíral, že tam nestojím, bolelo to, ale i to jsem si zasloužil - zdá se, že oba dva muži mého života se rozhodli, že mi dnes dají zabrat!

J: "Ethane!"

Jen se na mě podíval a dál hrál, jeho výraz byl doslova vražedný a i kdyby nebyl, tóny jeho houslí mi dost dobře dávaly najevo, jak se právě teď cítí.

J: "Prosím!"
Ethana: "Sakra, kvůli tobě jsem to zkazil,"...Hodil housle na postel a vydal se do lednice pro vodu... Vážně? On si teď bude hrát na Briana, ačkoliv nevědomky?
J: "Můžu ti to vysvětlit."
Ethan: "Nepovídej. Já myslím, že vysvětlení - neodolal jsem mu - mi bohatě stačí."
J: "Myslel jsem si, že si mi zahnul, tak jsem šel k Woody's, kde jsem se fakt zřídil, a ano napadlo mě to, chtěl jsem se s ním vyspat, měl jsem vztek, proto jsem mu napsal, ať pro mě přijede a on to udělal, jenže když jsme nakonec u něj byli, odmítl mě, to tričko mi půjčil, protože moje bylo špinavé... A ráno jsem od něj odešel. Nic se mezi námi nestalo a jsem rád... Chci být jenom s tebou."

Moje slova byla zcela upřímná, až na tu poslední část, u té moje srdce poskočilo, protože vědělo, že to není tak úplně pravda, ale to jsem raději ignoroval.

Ethan: "Opravdu?"
J: "Opravdu, myslím to vážně a omlouvám se, že jsem to udělal, že jsem o tobě pochyboval."

Ethan se zničehonic vrhl na moje rty, bylo to tak nečekané, že se mi málem podlomila kolena a následně mi do ucha zašeptal "I já se omlouvám." Poté mě položil na postel, strhal z nás oblečení a pomiloval se se mnou, bylo to fantastické, skoro jsem ho nepoznával, vždycky byl tak něžný, jemný... To byl i teď, ale z části na tom byl něco až drsného, líbilo se mi to, ale i tak mě to zanechalo trochu na pochybách, jako by se tím snad snažil rychle všechno hodit za hlavu... Ne dost, Justine, tvůj mozek jenom produkuje něco naprosto nesmyslného.
Až do večera jsme leželi v objetí v posteli a povídali si, bylo to super, pak jsme si řekli, že by nebylo na škodu udělat si pěkný večer, takže zatímco já vařil večeři, tak Ethan se vydal do obchodu sehnat nám víno, konečně jsem měl pocit, že je mezi námi všechno zase jako dřív - tím myslím ještě před tím, než přišla ta smlouva, ta tu sice pořád je, ale právě teď nemám důvod na ní myslet.

Ethan: "Sehnal jsem nám víno i víno,"...Ozvalo se ode dveří.
J: "Co prosím?"
Ethan: "Hroznové víno a víno jako na pití."
J: "Aha už chápu... Tak to můžeš připravit na stůl, za chvíli bude večeře."
Ethan: "Provedu."

Následně jsme se přesunuli k večeři, která se naštěstí vydařila podle mých představ a hned po ní jsme si hráli na zamilované puberťáky, vzájemně jsme se krmili hrozny a popíjeli víno, do toho jsme připíjeli na všechno, co se dalo...

Ethan: "Miluju tvé rty."
J: "Opravdu?"
Ethan: "Jo máš ty nejperfektnější rty. Samozřejmě, že miluju celý tvůj zbytek... Ale když jsem byl v tom hotelu v noci, sám, onanoval..."
J: "Ty jsi na sebe sahal a nezavolal si mi?"
Ethan: "Představoval jsem si tebe... Líbajícího mě po celém těle..."

Ethan pokračoval dál v jeho popisu a já jej začal líbat na každou část jeho obličeje a poté jsem rukou zaputoval k pásku jeho kalhot...

J: "Potom jsem si kleknul k tvému žhavému, tvrdému... Asi takhle,"...Klekl jsem si přímo před něj a začal jsem mu rozepínat kalhoty.

Ethan hlasitě zasténal hned, jak se ho můj jazyk poprvé dotknul, byl naprosto vzrušený a já taky, těšil jsem na to, co bude následovat, když v tom někdo zaklepal...

Ethan: "Oh, kdo to, kurva, je - skautky?"
J: "Řeknu jim, aby vypadly,"...Vydal jsem se rovnou ke dveřím, odhodlaný poslat kohokoliv, kdo tam stojí, do prdele.

Jenže když jsem je následně otevřel a uviděl tvář kluka - toho kluka, se kterým jsem Ethana viděl odcházet, toho kluka, jenž mě posledních téměř 24 hodin pronásledoval v mysli a trhal mi srdce na kusy - s puketem červených růží a nadšením ve tváři, tak...

Kluk: "Ahoj, je Ethan tady?"

Naprosto jsem ztuhl a následně jsem se otočil k Ethanovi, který si do teď nevšiml, kdo stojí u dveří, ale když ho zahlédl, uviděl jsem v jeho tváři to, čeho jsem se tak bál... Následně vyskočil ze židle a šel rovnou k nám...

Ethan: "Co tady děláš?"...Snažil se předstírat, že o nic nejde.
Kluk: "Chtěl jsem tě zase vidět, tak jsem... Tak jsem sem přijel."

Podíval jsem se na Ethana a chtěl jsem ho praštit, usmíval se jako, že je všechno v pořádku a odvětil mu, že jezdit neměl, že by měl raději jít a já se držel zuby nehty, abych ho něčím nepřetáhl.

J: "Ne, počkej, řídil celou tu cestu z Harrisburgu... je to dlouhá cesta, věř mi, že to vím,"...Podíval se na toho kluka.
Kluk: "Oh, jo? Ty si jeho spolubydlící nebo?"
J: "Já jsem jeho múza,"...Obrátil jsem se k Ethanovi a následně jsem raději šel do kuchyně vyventilovat svůj vztek na zbytku hroznového vína.

Neposlouchal jsem už, co si říkali, bylo mi to fuk, věděl jsem jen to, že ten vztek, co cítím, ani nedovedu popsat. Ethan po chvíli přišel i s tím puketem růží a já mu ho vzal z ruky a začal ho trhat.

J: "Chci být s někým, kdo chce být jen se mnou... Někoho, kdo se mnou bude chtít být navždy... Kecy!"...Natrhal jsem tu nebohou kytku na kusy.
Ethan: "Myslel jsem to vážně."
J: "Jsem si jistej, že jo, na tu sekundu, co si to říkal."
Ethan: "Podívej se, co si děláš s rukama,"...Až teď jsem si všiml, že je mám celé od krve.
J: "A co jako, kurva?! Jsi lhář!"
Ethan: "Nechtěl jsem ti ublížit."
J: "To je tak směšný, tak žalostně chabý, že na to ani nebudu reagovat! Zkus něco jinýho."
Ethan: "Já... Kryl jsem si zadek."
J: "To je lepší. Pokračuj."
Ethan: "Byl jsem sám, tys tam nebyl."
J: "Takže teď je to moje chyba?"
Ethan: "Tak jsem to nemyslel. Chyběl si mi."
J: "Takže ty... jsi nedokázal beze mě být na jednu posranou noc, tak ses rozhodl sbalit jednoho slintajícího fanouška?"
Ethan: "Zjednodušeně ano."
J: "Tak mi řekněte, pane Golde, jako náhrada na poslední chvíli, co ti dělal? Klečel u tvých nohou a uctíval tvůj ohromný talent?"
Ethan: "Byla to jedna blbá chyba! Podívej, kolikrát si prominul Brianovi!"

Nemohl jsem uvěřit, že na mě vytahuje Briana, že si to vůbec dovolí říct, v tu chvíli jsem měl snad ještě větší vztek a to jsem si nemyslel, že je to vůbec možné!

J: "Já mu nikdy nic neprominul! Nikdy jsem nemusel! Protože on mi nikdy nic neslíbil... Ty ano,"...Hlas se mi naprosto zlomil.
Ethan: "Potřebuju tě, nevím, co bez tebe budu dělat,"...Přiběhl ke mně.
J: "Určitě přežiješ, pořád máš svou hudbu, je to jediná věc, kterou doopravdy miluješ,"...Odstrčil jsem ho od sebe.

Tímhle jsem ho naprosto zbavil slova a následně jsem se otočil k odchodu, věděl jsem, že déle v jeho přítomnosti nevydržím, to by ho totiž musel asi zabít!
Hned na to jsem se vydal na to jediné místo, které jsem mohl - do Babylonu. Potřeboval jsem na všechno zapomenout, naprosto na všechno, co se týkalo Ethana a připomenout si všechno před ním a to jsem mohl jedině tam!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 23. března 2016 v 8:21 | Reagovat

Konečně :-D já toho fidlalka fakt nemusím :-D

2 Janča Janča | Web | 23. března 2016 v 10:33 | Reagovat

[1]: To naprosto chápu :-D

3 Karin Karin | 23. března 2016 v 20:40 | Reagovat

Jupí to se mi líbí šup šup za Brianem. :-D  [:tired:]

4 Janča Janča | Web | 24. března 2016 v 16:39 | Reagovat

[3]: Přesně tak :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama