Hrdost(3)

24. února 2016 v 0:05 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

JUSTIN

Nevím, co mě to popadlo, že jsem se choval tak, jak jsem se choval, ale zkrátka na mě všechno dolehlo, tedy ne, že bych v poslední době nedělal přesně to, co dělám právě teď, poněvadž je to asi ten jediný způsob, který mi pomáhá k tomu, abych tolik netrpěl nočními můrami a nemyslel na Hobbse, ale dneska v tom bylo něco víc a to něco byla Brianova hrdost a bohužel ne v dobrém slova smyslu... Něco málo jsem totiž zaslechl z toho jeho a Debbiina rozhovoru v jídelně a i když jsem věděl, že chtít po Brianovi, aby se mnou šel můj první Pride, je naprostá bláznivost, tak mě zkrátka zklamalo, že to hned tak zazdil, myslel jsem totiž, že se mezi námi něco změnilo, od té doby, co mi dovolil se k němu nastěhovat, protože on byl jediný, komu jsem dovolil se mě dotýkat a být se mnou, se zkrátka choval jinak, cítil jsem, že to, co mezi sebou máme, bere vážněji a tak jsem si i naivně myslel, že by pro mě mohl udělat i takovou maličkost jako jít se mnou na Pride, ale to, že je gay, ještě neznamená, že se bude účastnit takových akcí, on je přeci slavný Brian Kinney!

Nicméně jsem nečekal, že mě to tak dostane, nejdřív jsem si to nějak nebral, vlastně jsem s tím byl smířený, ale od chvíle, co jsme dorazili do Babylonu a já začal pociťovat první účinky alkoholu, tak se to ve mně rozleželo a zkrátka mě to štve, dokonce tak moc, že mi je jedno, že Brian tancuje asi metr ode mě, propaluje mě pohledem a soudě podle jeho výrazu dělá vše pro to, aby za mnou nešel a já se radši dál lepím na toho sexy kluka, který mi svými hbitými dlaněmi pořád hladí zadek a boky.

B: "Můžu s tebou mluvit?"

Vůbec jsem nechápal, kde se tam najednou vzal, ani ne před půl minutou byl kus ode mě a zničehonic byl přímo u mě a dost okatě mi dával najevo, že se mu tohle moje chování nelíbí, což byl vlastně můj záměr, on taky čas od času musí pocítit, jaké to je, když ho osoba, kterou miluje, ignoruje a já vím, že mě miluje.

J: "Co potřebuješ, Briane?"
B: "Já nic moc, ale myslím, že tobě by se hodilo trochu vzduchu, vypil si už tak polovinu baru."
J: "To bych neřekl, pořád stojím."
B: "Jo a za chvíli budeš pravděpodobně ležet, pokud to takhle povedeš dál."

Opravdu jsem měl co dělat, abych se neusmíval, líbí se mi totiž, když má o mě starost a ještě mi to dává najevo, ale něco ve mně se i přes to nechtělo vzdát, ačkoliv mi nebylo tak dobře, jak jsem se snažil působit.

J: "Myslím, že něco ještě vydržím... Navíc tenhle kluk se mi fakt líbí,"...Zašeptal jsem mu do ucha a neodolal jsem tomu, abych mu ho jazykem olízl.
B: "Fajn, jak chceš."

Bylo vidět, že jsem ho naštval, ale snažil se předstírat, že tomu tak není a odešel pryč, kam to už nevím, poněvadž jsem ho ztratil v davu a v tu chvíli jsem si uvědomil, že už to možná trochu přeháním, Brian přeci neudělal nic tak hrozného, jen je tím, kým je, tím, koho miluju a vždycky milovat budu, něco mi říká, že za tohle moje chování může stoprocentně to, čím si teď procházím a místo, abych si Brian držel u těla, protože s ním vždy na všechno alespoň na chvíli zapomenu, tak ho raději odháním, protože nechci, aby viděl, že mě ničí to, co se mi stalo, zkrátka tu teď figuruje moje hrdost - jsem totiž až moc hrdý na to, abych si mu řekl o pomoc.

BRIAN

Ach můj bože, ten kluk fakt někdy dokáže být tak neskutečně paličatej, že to snad ani není možný! A já se kvůli němu tak moc překonával, věděl jsem, že když za ním přilezu a budu ho prakticky žadonit, aby zvolnil dřív, než si způsobí otravu alkoholem nebo cokoliv jiného, tak mu dám další důvod k tomu, aby si myslel, že ho miluju a že potřebuji, aby byl v pořádku, poněvadž si nedovedu představit, že bych měl být ještě někdy svědkem toho, že se mu něco stane, to bych zkrátka nezvládl a ačkoliv je to všechno pravda, tak jsem mu ten důvod zkrátka dát nechtěl, jenže jsem pro jednou dal přednost svým pocitům před svými zásadami a takhle to dopadlo, poslal mě do háje a ještě mi vmetl do obličeje, že si má v plánu užít a mně, i když nechápu proč, to neskutečně štve!

Maikey: "Hádám, že si moc nepochodil?"

Připomeňte mi, kdy přesně se ze mě stal takový idiot, který se dobrovolně vrací k lidem, od kterých ani ne před deseti minutami utekl, kvůli podobně blbým dotazům?

Ted: "Měl bys ho nechat, po tom všem, čím si prošel, to asi potřebuje."
B: "Já vím, čím si prošel, byl jsem u toho, tak mi to, sakra, přestaňte připomínat a nechte si ty blbý poznámky pro sebe!"...Zase jsem se zvedl a vytočeně jsem se vydal k východu.

Jenže v momentě, co jsem dorazil na vzduch, který mi ihned okysličil mozek, mi došlo, že i když opravdu chci, tak odjet nemůžu, nemohl bych tu Justina nechat, když je v tomhle stavu, ačkoliv by si to fakt zasloužil, ale já to zkrátka nehodlám riskovat!
Proto jsem se rozhodl, že naberu ještě trochu vzduchu do plic a zase jsem se otočil zpátky s tím, že někde počkám na to, až si Justin užije a pak se mi ho snad podaří dostat domů, jenže jsem nakonec ani nemusel vejít dovnitř...

B: "Kde ses tu vzal?"
J: "Jak si říkal, potřeboval jsem na vzduch... Ve skutečnosti jsem tě ale viděl odcházet."
B: "A tak ses rozhodl nechat tam toho svýho krasoně a šel si za mnou?"

Kdybych někdy přemýšlel dřív, než něco řeknu, tak by to bylo vážně fajn, alespoň bych totiž věděl, že pokud řeknu takovou neskutečně žárlivou poznámku, tak Justin bude reagovat přesně tak, jak reagoval - smíchem.

B: "Co je tu tak k smíchu?"...Snažil jsem se předstírat, že vůbec netuším, o co se jedná.
J: "Promiň, já... Ale nic. Prostě chci jít domů - s tebou... Pokud můžu?"
B: "Proč bys nemohl?"
J: "Třeba proto, že jsem se k tobě choval jako idiot."
B: "Jako idiot ses choval, ale nevidím důvod, proč by mi to mělo vadit."
J: "Briane, co kdybys jednou radši mlčel, místo těch zbytečných odpovědí?"
B: "Řekl bych, že..."...Neřekl jsem vůbec nic, protože mě Justin umlčel svým jazykem!

A já bych pravděpodobně okamžitě zašel mnohem dál, protože i přes to, jak moc mě štval, tak to neměnilo nic na tom, že jsem ho opravdu moc chtěl, ale věděl jsem, že ke střízlivosti má docela daleko a tak jsem to nakonec utnul, naložil jsem ho do auta, ve kterém prakticky okamžitě usnul a při příjezdu domů jsem čelil dilematu, jak ho dostat z auta až nahoru, když spí jak zabitej!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 25. února 2016 v 17:53 | Reagovat

Ačkoliv se Justin choval tak trošku jako idiot, tak jsem se fakt bavila. A Brian žárlil! :-D
Jdu si hned přečíst další díl :-D

2 Karin Karin | 25. února 2016 v 20:31 | Reagovat

Jdu na další díl. :-D

3 Janča Janča | Web | 26. února 2016 v 18:18 | Reagovat

[1]:[2]: To jsem ráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama