February 2016

Hrdost(6)

29. february 2016 at 0:09 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

BRIAN

Debbie svou snahu o to přimět mě k tolika zmíněným věcem jako je jít s Justinem jeho první Pride, říct mojí matce o sobě pravdu a přestat si dávat za vinu, že Justin kvůli mně málem umřel, nakonec vzdala, ale nemůžu tvrdit, že by se mi nějak ulevilo, sice už mi nevyklovávala díru do hlavy, ale rozhodně se jí podařilo mě opět donutit přemýšlet nad tolika věcmi, že mi z toho pomalu začínalo hrabat a do toho všeho jsem skoro nedokázal spustit Justina z očí - dneska rozhodně nebyl ve své kůži víc než obvykle a ani trochu se mi to nelíbilo!

B: "Co kdyby si na chvíli zabrzdil a sedl si?"...Zachytil jsem ho za ruku, když kolem mě procházel.
J: "Nemůžu, jsem v práci."
B: "Jsem si dost jistý, že i v práci existují přestávky... Obzvlášť když má někdo špatnou náladu."
J: "Nemám špatnou náladu."
B: "Ne? Tomu chlápkovi si pomalu vylil kafe na hlavu."
J: "Měl nechat větší dýško."
B: "Justine, můžeš se přestat chovat jako idiot?"
J: "Jasně, hned jak se tou radou začneš řídit ty."

Nebudu lhát, zaskočil mě, protože tohle není ten kluk, který mi ještě před několika měsíci nedal pokoj, dokud jsem mu nedal najevo alespoň minimální zájem, který mě pronásledoval na každém kroku a zasypával mě sladkými slůvky, kterými mě doháněl k šílenství, ale i přes to jsem je rád poslouchal - tohle je kluk, který zažil něco strašného, protože jsem se mu rozhodl jít na maturitní ples a on si s sebou teď nese doživotní následky.

Hrdost(5)

26. february 2016 at 0:08 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

JUSTIN

Jediné, co Briana zachránilo před odpovědí, byl soudě dle jeho výrazu, nějaký urgentní hovor z práce, po kterém se po něm jen zaprášilo, něco mi však říká, že by k tomu došlo i kdyby mu nikdo nevolal. Každopádně Brian to ani nemusel vyslovit, z jeho tváře jsem si odpověď dokázal domyslet sám - on se mnou nepůjde - ale tohle není to jediné, co jsem z něj dokázal vyčíst, něco mi říká, že důvod, proč se mnou nechce jít není pouze ten, že Brian Kinney na tyhle věci prostě není a to ani kvůli mně, v tomhle zkrátka bude něco jiného, ale to se nejspíš nikdy nedozvím, když Brian nechce, abych se něco dozvěděl, tak se to prostě nedozvím, je to frustrující, ale tak nějak jsem se to naučil respektovat, vlastně od plesu jsem se naučil docela dost věcí a myslím, že už nikdy nebudu moct být tím, kým jsem předtím byl a já na Brianovi dennodenně vidím, jak moc ho to štve, jak moc mu chybí moje staré já a že o to nové má neustále obavy, jenže já ani nevím, jestli mě to trápí, v poslední době jsem se až na výjimky naučil být ke všemu lhostejný anebo jsem naopak přímo vytočený, nic mezi tím a v tomhle případě, kdy tu pro mě Brian není, když to potřebuju, tak vlastně ani nevím, jak se mám cítit, část mě chce křičet a ta druhá to ani neřeší, je to dost matoucí.

Debbie: "To se vážně chceš pustit do práce v tomhle stavu?"...Přivítala mě se vší parádou.
J: "Ahoj, Debb, taky tě rád vidím, mám se fajn, díky za optání,"...Ironii jsem si neodpustil.
Debbie: "Nehraj tu divadlo a radši mi řekni, co si vyváděl?"
J: "Nic moc."
Debbie: "A to si jako myslíš, že ti uvěřím? Je docela očividné, že si měl velmi záživný večer, ale to nebude všechno... Mám takové tušení, že v tom bude Brian."
J: "Debb, nepřemýšlela si někdy o tom, že bys dělala věštkyni místo servírky?"...Sarkasticky jsem se jí snažil odpálkovat, fakt jsem na tohle neměl náladu.
Debbie: "Tahle tvoje drzost už mě přestává bavit."
J: "Co naděláš,"...Chtěl jsem kolem ní jen projít a vzít si zástěru v naději, že to vzdá.
Debbie: "Justine!"...Ale zmýlil jsem se.
J: "Co?"
Debbie: "To, co se ti stalo, je..."
J: "Debb, já nepotřebuji přednášku o tom, co se mi stalo, já tam byl a do teď mám noční můry a svojí ruku nemůžu pomalu použít ani při močení, takže díky, ale ne."

Hrdost(4)

25. february 2016 at 0:02 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

BRIAN

Nevím, jak se mi to podařilo, ale Justina jsem v polospánku, tudíž s jeho minimální pomocí, nějak dovlekl nahoru a následně i do postele, bylo mi jasné, že by se mu v tomhle stavu hodila sprcha a to nejlíp ledová, ale na to ho odtáhnout ještě do sprcháče už jsem zkrátka neměl sílu a tak jsem z něj sundal oblečení, přikryl jej a následně jsem odstrojil i sebe a zalezl si k němu pod deku, na což jsem se místo spánku věnoval velmi důkladnému zkoumání jeho tváře a odhalenému hrudníku, hříšných myšlenek jsem měl opravdu spoustu, ale stejně tak jsem měl smůlu a tak jsem nakonec zhasl světlo a došel jsem k závěru, že bude asi snazší jít spát.
Ale nakonec to nebylo vůbec snadné, poněvadž jsem si vzpomněl na to, co po mně Debbie žádala a taky na tu část o mojí matce - jsem si moc dobře vědomý toho, že Justin mě potřebuje, po tom, co se mu stalo, dokonce víc, než kdy dřív a stejně tak já potřebuju jeho, teď už to vím, jelikož jsem byl jen kousek od toho, abych ho nadobro ztratil a to mi pomohlo si uvědomit, že je pro mě opravdu důležitý, že mi na něm záleží, možná víc, než bych si kdy dokázal připustit a taky to, že už nikdy nechci zažít ten pocit, že bych ho měl ztratit, takže si dost dobře dovedu představit, jak se on cítí ohledně mě a nepřeju si nic víc, než to, aby si svůj první Pride náležitě užil a byl hrdý na to, kým je, na to všechno, co dokázal, na to, jak moc silný je, chci, aby si uvědomil, že Hobbs nevyhrál... Ale taky vím, že on z toho má strach, sice vidím, jak moc se na to těší, poslední dny nemluví prakticky o ničem jiném a díky Debb teď už vím i to, že chce, abych tam byl s ním, jenže tady je ten problém - já tohle nedělám, nikdy jsem nedělal, mým jediným důvodem, proč jsem se téhle akce někdy zúčastnil bylo, abych si užil, ale rozhodně to nezahrnovalo to, že bych dokonce šel v průvodu s těmi blázny a jsem si dost jistý, že za tímhle vším jsem jenom já, moje vědomí, moje povaha, moje zásady a další, ale i přes to mě Debbie přiměla to zpochybňovat a nasadila mi brouka do hlavy - opravdu je tu minimální šance na to, že nechci pochodovat tím průvodem bláznů, protože jsem své matce nikdy nebyl schopný říct o sobě pravdu a ta část mě na sebe nemá právo být hrdá?

J: "Briane?"
B: "Co?"...Otočil jsem se na bok, abych na něj líp viděl.
J: "Proč nespíš?"
B: "Spíš proč ty nespíš po tom bouřlivém večeru, co si zažil?"
J: "Já... Zase se mi zdál ten sen... Nebo spíš noční můra."

Hrdost(3)

24. february 2016 at 0:05 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

JUSTIN

Nevím, co mě to popadlo, že jsem se choval tak, jak jsem se choval, ale zkrátka na mě všechno dolehlo, tedy ne, že bych v poslední době nedělal přesně to, co dělám právě teď, poněvadž je to asi ten jediný způsob, který mi pomáhá k tomu, abych tolik netrpěl nočními můrami a nemyslel na Hobbse, ale dneska v tom bylo něco víc a to něco byla Brianova hrdost a bohužel ne v dobrém slova smyslu... Něco málo jsem totiž zaslechl z toho jeho a Debbiina rozhovoru v jídelně a i když jsem věděl, že chtít po Brianovi, aby se mnou šel můj první Pride, je naprostá bláznivost, tak mě zkrátka zklamalo, že to hned tak zazdil, myslel jsem totiž, že se mezi námi něco změnilo, od té doby, co mi dovolil se k němu nastěhovat, protože on byl jediný, komu jsem dovolil se mě dotýkat a být se mnou, se zkrátka choval jinak, cítil jsem, že to, co mezi sebou máme, bere vážněji a tak jsem si i naivně myslel, že by pro mě mohl udělat i takovou maličkost jako jít se mnou na Pride, ale to, že je gay, ještě neznamená, že se bude účastnit takových akcí, on je přeci slavný Brian Kinney!
Nicméně jsem nečekal, že mě to tak dostane, nejdřív jsem si to nějak nebral, vlastně jsem s tím byl smířený, ale od chvíle, co jsme dorazili do Babylonu a já začal pociťovat první účinky alkoholu, tak se to ve mně rozleželo a zkrátka mě to štve, dokonce tak moc, že mi je jedno, že Brian tancuje asi metr ode mě, propaluje mě pohledem a soudě podle jeho výrazu dělá vše pro to, aby za mnou nešel a já se radši dál lepím na toho sexy kluka, který mi svými hbitými dlaněmi pořád hladí zadek a boky.

B: "Můžu s tebou mluvit?"

Vůbec jsem nechápal, kde se tam najednou vzal, ani ne před půl minutou byl kus ode mě a zničehonic byl přímo u mě a dost okatě mi dával najevo, že se mu tohle moje chování nelíbí, což byl vlastně můj záměr, on taky čas od času musí pocítit, jaké to je, když ho osoba, kterou miluje, ignoruje a já vím, že mě miluje.

Hrdost(2)

23. february 2016 at 0:04 | Janča |  Hrdost
Nový díl.

BRIAN

Všechny moje instinkty mi radily, abych jídelnu co nejrychleji a především nepozorovaně opustil dřív, než si to Debbie rozmyslí a dá mi to opravdu pořádně sežrat, ale to by se tu nesměl nacházet objekt mého zájmu, který nemusí ani nic dělat a já z něj stejně nedokážu spustit oči, samozřejmě, že to dělám nenápadně nebo v to alespoň doufám, ale zkrátka ho můj pohled doslova pronásleduje a má fantazie si představuje všechno možné, co bych s ním právě teď nejraději dělal! A fakt se nesnáším za to, že jsem mu dovolil udělat ze mě tohle - někoho, kdo je na něm den ode dne závislejší!
Ale i přes to se zde nacházelo něco, co mě přeci jen od Justina trochu rozptylovalo a to ta Debbiina zatracená poznámka o mojí matce - jsem totiž stoprocentně přesvědčený o tom, že moje nechuť účastnit se pochodů hrdosti ani trochu nesouvisí s ní, ale i přes to malá část mě na to nemůže přestat myslet... Můžu si totiž nalhávat sebevíc, že je mi ta ženská ukradená, ale to dítě, které si vždycky přálo trochu její pozornosti ve mně někde pořád je a nemůže se zbavit pocitu, že kdyby se o mně dozvěděla pravdu tak bych teprve poznal, co znamená nenávist a z nějakého mně neznámého důvodu to poznat nechci, jako by snad ta hrdost, kterou mám, měla zmizet, pokud se o mně matka někdy dozví pravdu... Sakra, tohle je fakt šílený, Debbie mi někdy opravdu dokáže pít krev!

J: "Tak můžeme jít?"
B: "Co? Cože?"...Snažil jsem se vzpamatovat z těch zbytečných myšlenek a teorií.
J: "Proč mám pocit, že si tu nečekal na mě?"
B: "Protože nečekal."
J: "Jasně... Tak zatím,"...Uraženě se otočil a chtěl odejít.
B: "To ale neznamená, že spolu nemůžeme odejít,"...Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho zpátky k sobě.
J: "Jsi si jistý? Nebude tě to otravovat?"
B: "Justine,"...Snažil jsem se mu dát najevo, že o hádku nestojím a že to myslím vážně.
J: "Fajn, promiň."
B: "Neomlouvej se a radši mi řekni, kam chceš jít."

Hrdost(1)

22. february 2016 at 0:12 | Janča |  Hrdost
Nová povídka.

BRIAN

Jako by nestačilo, že o tom slyším už několik dní od rána do večera mluvit Justina a kluky, ono už mě to musí doslova pronásledovat i v jídelně, která je po vzoru Pridu barevně vyparáděná, ale že mě to vůbec překvapuje, jídelnu přeci vlastní Debbie a Debbie je - no prostě Debbie, bláznivá ženská, která se každoročně až s nechutným nadšením chopí všech příprav, které jsou s Pridem spojený, jediné, co se jí nikdy nepodaří je přimět Michaela k tomu, aby s ní pochodoval jako hrdý syn, mně to sice přijde patetické, ale tak nějak chápu, proč to po něm chce, on má alespoň matku, která je na něj hrdá a chce, aby se tak cítil i on a konečně se přestal chovat jako malej kluk, svojí vlastní matce o sobě ani nemůžu říct pravdu, protože by mě naprosto zavrhla, tedy ne že by mi na tom nějak zvlášť záleželo, přeci jen se o mě nestarala celý můj život a prakticky nikdy mi nedala najevo sebemenší náznak její lásky, takže jí vlastně ani nic není do toho, komu to rád dělám do zadku, ale rád bych se ušetřil těch jejích keců "Bible říká... bla, bla, bla!", takže je jednodušší to držet pod pokličkou a další takový Pride prostě přežít s hrdostí... Ale to rozhodně nezahrnuje to, že bych pochodoval v průvodu s těmi blázny, můžu být hrdý i na jiných o hodně zábavnějších místech - jako třeba v zadní místnosti Babylonu nebo v lázních!

Debbie: "Kinney! Kde si vězel celou věčnost?"
B: "Nebyl jsem tu asi tak dva dny, nezdá se mi to jako věčnost... Ačkoliv podle toho, co si s tím tady udělala, je to možná tak dvě stě let."
Debbie: "Kušuj! A doufám, že sis na neudělal žádné plány, protože..."
B: "Debb, jestli mi chceš říct, že budu pochodovat s vámi tak si šetři dech, protože nebudu."
J: "Vidíš, říkal jsem ti to,"...Zjevil se v té svojí roztomilé zástěrce se svým ještě roztomilejším úsměvem.
B: "Co jste tady na mě vy dva zase plánovali?"
J: "Na mě nekoukej! Já jí říkal, že je to bláznivost."
Debbie: "Děkuju, Justine, za tvou podporu."
J: "Promiň, Debb, ale tomu peklu, co by mě čekalo, se chci vyhnout."
B: "Už jsem někdy říkal, že si génius?"
J: "Myslím, že dnes ráno, když jsme..."
Debbie: "Dost, nepotřebuji vědět o vašich sexuálních aktivitách."
B: "Vážně? Přijdeš o hodně!"
Debbie: "Vážně! Každopádně ty si sedni a ty, Justine, mazej do práce, ty stoly se sami neobslouží."
J: "Už jdu,"...Šibalsky se na mě usmál a odpochodoval.

Oznámení o změně

20. february 2016 at 13:59 | Janča |  Info
Milí čtenáři,
nebojte, neděje se nic hrozného, akorát to možná bude vypadat, že jsem se zbláznila, když k tomuhle došlo před pár měsíci, ale tak nějak mě to zase chytlo a rozhodla jsem se, že dám blogu nový vzhled, není to tak, že by se mi ten starý nelíbil... Dobře tak možná trochu to tak je Smějící se Ale spíš jde o to, že jsou tam věci, se kterými nejsem na sto procent spokojená a pokud bych měla předělat jen to, tak bych to nakonec stejně předělala celé, takže to prostě udělám rovnou Smějící se Takže věc se má tak, že nevím, za jak dlouho to stihnu, s největší pravděpodobností u toho budu sedět, dokud to nepředělám, takže do pondělí bych to stihnout měla, ale pokud přeci jen ne, tak se povídky o pár dní posunou, ale pokusím se to stihnout, aby k tomu nemuselo dojít Usmívající se A teď už jen doufat, že se mi to nějak podaří a že vám se to bude líbit, je taky dost možné, že to dodělám a vrátím se k tomu starému, ale co už, aspoň se zabavím... Ono je totiž, jak jsem zjistila, lepší předělávat vzhled blogu, než se učit k maturitě Smějící se Tak zatím... Usmívající se

Láska bolí(7)

19. february 2016 at 0:07 | Janča |  Láska bolí
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Cesta autem byla dost frustrující a především tichá, ale zkrátka jsem jen předpokládal, že řešit osud našeho vztahu v autě, by asi nebylo moc chytré, ačkoliv je pravda, že ani jeden z nás by neměl možnost utéct, pokud by to tedy nezašlo do extrému a já nevyskočil za jízdy anebo Brian nedupl na brzdu a nevykopal mě sám, protože jsem si celkem jistý, že on sám by své auto jen tak neopustil. Každopádně jsem se ale modlil, abychom už byli na místě a konečně mluvili, to ticho bylo opravdu nervy drásající, ale rozhodně to nebylo to nejhorší, to totiž přišlo, až když jsme nastoupili do výtahu, postavili se naproti sobě a hleděli na sebe s takovým chtíčem, že se mi tep doslova zbláznil, srdce mi tlouklo jako o život, dech mě přestával poslouchat a můj rozkrok po Brianovi prahl způsobem až to bolelo a jsem si stoprocentně jistý, že Brian na tom byl úplně stejně, dokonce jsem mohl vidět, jak mu po tvářích stékají kapičky potu a jeho rty byly mírně pootevřené, jako by snad chtěl něco říct, ale nebyl toho schopný, jen zkrátka dělal vše pro to, aby mi odolal, jenže on byl vždycky v sebeovládání o něco lepší než já!

B: "Co to děláš?"...Zeptal se téměř neslyšitelně, když jsem se k němu začal přibližovat.

Neodpovídal jsem a jen jsem stiskl tlačítko, které zastavilo výtah, vím, že náš loft je jen kousek od nás, ale já bych to zkrátka nevydržel!

Láska bolí(6)

18. february 2016 at 0:01 | Janča |  Láska bolí
Nový díl.

JUSTIN

Nemohl jsem uvěřit, že jsem celou noc nemohl spát, protože jsem umíral strachy při představě toho, kde Brian asi tak je a především toho, co asi tak dělá, lépe řečeno, jak zpracovává můj náhlý opětovný vpád do jeho života a ve finále jsem se ani nemusel nijak namáhat a našel jsem ho na prvním místě, na které jsem se ráno vydal a to jsem ho tam ani nešel hledat, spíš jsem se šel jen k holkám informovat o tom, co se mezi Linds a Brianem vlastně stalo a místo toho jsem Briana našel u nich doma, nejprve se zdálo, že je se mnou konečně ochotný mluvit a každá část mě na něj chtěla z celých plic zakřičet, že jsem zpátky nadobro, jenže dřív, než jsem to dokázal, se objevily holky s Gusem a během našeho vítání se Brian někam vytratil, v tu chvíli jsem hned věděl, že tohle vůbec nebude jednoduché, ale rozhodl jsem, že bude jednodušší ho nenahánět a jít k holkám, které mi taky daly svojí verzi na tohle všechno, ta Lindsayina nakonec byla víc přívětivá, než ta Melaniina, ale to vlastně ani není moc překvapivé. No a od holek jsem se vydal rovnou k mámě a Molly, které byly z mého návratu taky dost v šoku a nakonec jsem se rozhodl navštívit jídelnu, jenže už teď vím, že to byl dost blbej nápad - všichni se na mě totiž kromě Briana a Debb vrhli jako nějaká dravá zvěř na svou kořist, aby mě objali nebo spíš umačkali k smrti a pokládali mi jednu otázku za druhou...

J: "Všechno vám řeknu, nebojte, jen mě nechte se nadechnout,"...Zasmál jsem se.
Emmett: "Promiň, zlato, jen jsme všichni prostě nedočkaví na to všechno, co si tam zažil."
Hunter: "A ošukal,"...Ty jeho pubertální myšlenky mi vážně chyběly!

Láska bolí(5)

17. february 2016 at 0:08 | Janča |  Láska bolí
Nový díl.

BRIAN

Do teď jsem si myslel, že to je jen hodně blbej nápad, ale když jsem následně přes sklo nahlédl dovnitř jídelny, tak jsem zjistil, že to je doslova noční můra - byli tam fakt všichni! Debbie, Maikey, Ben, Hunter, Emmett a Teda jsem táhl s sebou nebo spíš on táhl mě s sebou, jediní, kdo tu chyběli, byli holky s dětma a Justin, z čehož jsem usoudil, že Justin je nejspíš pořád u nich a řeší tam s nimi mé divné chování a tomu se ani nemůžu divit, každopádně tady zažívám mnohem větší horor a opravdu čím dál tím víc zvažuji ten útěk!

Ted: "Ani na to nemysli! Jdeme tam."
B: "Od kdy mi můžeš říkat, co má dělat?"
Ted: "Od té doby, co si se zbláznil a vyhýbal ses nám."
B: "Já se vám nevyhýbal, já..."
Ted: "Jojo, říkej si, co chceš, ale teď už mazej dovnitř."
B: "Počkej, já ti to vrátím."
Ted: "Nemůžu se dočkat!"

Z celých plic jsem se nadechl, duševně jsem se povzbudil a následně jsem se vydal dovnitř s Tedem za zadkem, který hlídal, abych nezdrhnul, což jsem měl fakt v plánu, ale už na to byl pozdě - stál jsem uvnitř a postupně na mě hleděly všechny páry očí mých blízkých - bylo to jako by mě neviděli snad půl století a ne jen pár týdnů, což vlastně ani to ne, občas jsme se někde mihli, ale to je asi vedlejší, jejich výrazy totiž mluví za vše - buď to mě chtějí jen zabít anebo obejmout a zabít!

Láska bolí(4)

16. february 2016 at 0:09 | Janča |  Láska bolí
Nový díl.

BRIAN

Nevěděl jsem, co mám dělat nebo kam mám jít a tak jsem jen jezdil autem a přemýšlel o tom všem, co se tu teď děje, o tom, proč jsem tohle všechno nechal zajít tak daleko, proč jsem se nechal Justinovým odjezdem tak ovlivnit a dopustil jsem to, že jsem si sáhl až na samotné dno a všechny od sebe odehnal, choval jsem se k nim hrozně, jen proto, že jsem nechtěl, aby mě litovali, nalhával jsem si dokonce, že se se mnou vůbec nic neděje, že je mi bez Justina dobře, ale nakonec jsem se úplně zlomil a došlo mi, co pro mě vlastně znamená a zavřel jsem se před světem mezi ty čtyři zdi, kterým říkám domov, ale bez Justina je to vlastně jen loft, který mi slouží pouze k tomu, abych měl střechu nad hlavou a už jen proto, že nad tímhle vším teď přemýšlím, si připadám jako nějaký patetický blázen!
Ale taky si uvědomuji, že pokud nechci úplně zešílet, až se Justin zase sebere a odjede, tak budu muset začít něco dělat a postupně si dát život zase do pořádku...

Ted: "Bri-Briane, co tady děláš?"
B: "Netvař se tak překvapeně, pořád tomu tady šéfuju."
Ted: "Jo, ale, ale..."
B: "Žádné 'ale', pusť se do práce a mně přenechej tu mojí, jsem si jistý, že mám co dohánět."
Ted: "Jo... To, to máš."

Láska bolí(3)

15. february 2016 at 0:04 | Janča |  Láska bolí
Nový díl.

BRIAN

Nejsem si jistý, že pro mě existují víc vystihující slova, než 'TOTÁLNÍ IDIOT', ale já si zkrátka nemohl pomoct, na jeho příjezd jsem nebyl vůbec připravený, poslední dva měsíce jsem žil v realitě, ve které jsem věděl, že už ho nikdy neuvidím a šílel jsem z toho způsobem, že mi nakonec došlo, že existuje jen jediný způsob, jak zabránit mému sebezničení a to dostat ho z hlavy všemi možnými způsoby, které existují, protože jsem věděl, že jinak jeho ztrátu nepřežiju, poněvadž odloučení od něj mě přimělo si uvědomit, jak moc ho vlastně miluju - tak moc, až to doslova bolí - a to mě vyděsilo víc, než cokoliv jiného, protože to zkrátka nejsem já, nikdy jsem nebyl a zapřísáhl jsem si, že ani nikdy nebudu, vždyť jsem heterofob, proboha, a tahle láska, která mezi námi podle všeho je, rozhodně náleží heterosexuálům, kteří si chtějí něco dokazovat a oblbovat si hlavy, ale rozhodně ne mně! Dovolil jsem Justinovi dostat se mi pod kůži víc, než komukoliv jinému a to mě nakonec téměř zabilo a donutilo mě to od sebe odehnat každého, na kom mi záleží, poněvadž jsem nedokázal snést ty jejich lítostivé obličeje a poznámky a především jejich snahu mi pomoct, ačkoliv jsem jejich pomoc ani nepotřeboval, a tak jsem je jednoduše odstřihl a nakonec jsem přestal chodit i na to jediné místo, kde jsem se tak nějak ještě cítil normálně a to do Kinneticu, já sám to sice označuji za osobní volno a spoléhám na Theodhora, že to tam nějak zvládne, ale to mé osobní volno trvá už něco málo přes dva týdny a já se na návrat tam zatím pořád necítím, ale i přes to jsem se rozhodl, že je na čase postavit se zase na vlastní nohy a začít něco dělat, dokud jsem ovšem neotevřel dveře a nestál před nimi nikdo jiný, než on - to nejlepší a nejhorší v mém životě!

Lindsay: "Briane?"

Láska bolí(2)

12. february 2016 at 0:05 | Janča |  Láska bolí
Nový díl.

JUSTIN

Ještě před hodinou jsem byl nesmírně nadšený, že už jsem konečně doma, ale právě teď bych si přál být kdekoliv jinde jen ne tady, poněvadž mám pocit, že se za chvíli asi zblázním, nejen, že se neskutečně nudím, ale zároveň pořád nemůžu zpracovat tu myšlenku, že se Brian raději vydal za kluky, než aby mě náležitě uvítal doma anebo když už nic jiného tak mě mohl alespoň pozvat s sebou, abych se přivítal i s kluky, jenže on místo toho, jako by snad přede mnou utekl, což mě přivádí k závěru, že on asi není z mého návratu tak nadšený jako jsem já a to mě doslova trhá na kusy!
Když jsem však měl dost té sebelítosti a bádání po tom, s čím má Brian, sakra, problém, tak jsem došel k závěru, že nejsnazší bude vrhnout se na svoje zavazadla a začít vybalovat, alespoň budu oficiálně vědět, že jsem doma, ačkoliv v mých představách domova za posledních 6 měsíců figuroval Brian, který se očividně rozhodl, že můj příjezd není nic velkého!
"Kinney!" věděl jsem, že tenhle hlas může patřit jen jednomu jedinému člověku a tak jsem se v rychlosti prodral tou kupou mých věcí, které byly zkrátka všude, a vyběhl jsem z ložnice jako by v ní snad hořelo!

J: "Debb!"
Debbie: "Justine?!"

Láska bolí(1)

11. february 2016 at 0:03 | Janča |  Láska bolí
Nová povídka.

JUSTIN

5 měsíců, 13 dní, 21 hodin a pár minut... Přesně tak dlouho je to od chvíle, co jsem naposledy viděl tyto kovové dveře - vstoupit nimi a vrhnout se do náruče toho nejlepšího muže na světě, Briana Kinneyho, pro mě byla asi ta nejjednodušší záležitost v životě, ale právě teď se naopak bojím toho jen zaklepat, natož čekat na to, co bude následovat až to udělám a přesně proto tu vystávám už několik dlouhých minut a v hlavě si neustále opakuji povzbuzující myšlenky typu, že to zvládnu, že to nic nebude, že jsem o tomhle přeci snil celou tu nekonečnou dobu, co jsem byl v LA a snažil jsem se z RAGE udělat film, což sice nevyšlo, ale o to tu teď nejde, jde tu o to, abych konečně sebral odvahu a zaklepal na ty kovové dveře v naději, že mi přijde otevřít Brian a ne třeba jeden z jeho tricků anebo snad uklízečka, nýbrž ON!
'Tohle zvládneš!' naposledy jsem se duševně povzbudil a chystal jsem se vystrašeně, ale i přes to nedočkavě zaklepat, když v tom se přede mnou ty dveře náhle otevřely a nestál v nich nikdo jiný, než Brian...

B: "Ju-Justine?"...Sotva popadal dech a já sám jsem s tím měl celkem problém.
J: "Překvapení!"...Vyjekl jsem.

White Christmas/Party(13)

10. february 2016 at 0:02 | Janča |  White Christmas/Party
Poslední díl.

BRIAN

Myslím, že jsme si s Justinem naší krátkou dovolenou na Ibize opravdu náležitě užili, nevím sice, jak to vidí Justin, ale já bych dokonce řekl, že jsem se o Vánocích takhle dobře opravdu dlouho neměl, jako dítě jsem je trávil se svými biologickými, věčně alkoholem nasáklými rodiči a ďábelskou sestrou, potom následovala Debbie s Maikeym a Vicem, s nimiž jsem poprvé pocítil, co je to slavit Vánoce v kruhu rodiny a když jsem se pak začal chovat jako já a vyhýbat se všemu, co by obsahovalo třeba jen byť vzdáleně city, tak jsem je začal slavit sám a hlavně po svém a tak jsem to dělal několik dlouhých let... Sám proto nevím, co mě to letos popadlo, že jsem tak moc chtěl, aby byl se mnou Justin, ale rozhodně toho nelituji! Nicméně už bylo na čase vydat se domů a přesně tam právě teď letíme a popravdě se i docela těším, až uvidím všechny ty šašky, na kterých mi záleží.

White Christmas/Party(12)

9. february 2016 at 0:05 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl. - 18+

BRIAN

Už je to nějaká doba, co jsem byl naposledy na Bílé párty, pokud si dobře vzpomínám tak to bylo, když se Mel a Linds braly, tenkrát mi nějak změklo srdce a chtěl jsem jim to nabídnout jako jejich líbánky, Lindsay však moc dobře věděla, že to není ten nejlepší nápad a chtěla, abych tam jel a užil si to, abych byl jednoduše šťastný a netrčel v Pitts na jejich svatbě, což mi připomíná, že tohle je v podstatě ta samá situace, opět mě moji nejbližší i přes počáteční nesouhlas, nechali zařídit se podle svého, až na ten rozdíl, že tentokrát se jedná o Vánoce a taky ten detail, že na téhle párty nejsem sám, je tu se mnou ta jediná osoba, která se i přes veškerou mou snahu dostala pod tu mojí hroší kůži, ale zároveň mám pocit jako by tu se mnou ani nebyl... nevím, jestli to má být nějaká jeho další metoda, jak ze mě dostat to, co chce anebo se zkrátka dokáže skvěle zabavit i beze mě, ale jednoduše svou pozornost věnuje snad každému sexy klukovi, na kterého narazí, zatímco mě téměř ignoruje a i přes to, že já sám nemám nouzi, tak bych radši byl v jeho těsné blízkosti, než v té tohohle bezejmeného a brzo mnou zapomenutého kluka, který sice dobře vypadá, ale tancuje naprosto příšerně, to naopak Justin, ten se hýbe způsobem, že mám těsno v kalhotách jen se na něj dívám a věřím, že podobně na tom bude i tten jeho taneční partner... Saka, Sunshine, proč mě tak mučíš?!

White Christmas/Party(11)

8. february 2016 at 0:08 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Jakmile jsme dorazili do hotelu, myslel jsem, že mi vypadnou oči z důlku, vím, že Brian má luxus opravdu rád, ale tohle bylo, sakra, něco, tady by snad bydlela i samotná královna! Brian si i docela rychle všiml mého zaskočení a tak se mi snažil vysvětlit, že s tím, jak na tom teď firma je, si to může dovolit, jen se trochu bál toho, že by tomu už tak nemuselo být, až se vrátí domů, ale fakt nechápu, proč takhle přemýšlí, když sám moc dobře ví, že by Tedovi svou firmu jen tak nesvěřil, kdyby mu stoprocentně nedůvěřoval, ale to je prostě celý on.
No a když jsme vzápětí dorazili i do našeho apartmá, věděl jsem, že se Brian snad opravdu zbláznil, tohle totiž musí stát snad celé jmění... Ale neříkám, že bych byl proti takovému luxusu nějak proti, jen zkrátka doufám, že Brian ví, co dělá, nerad bych ho pak viděl chodit pro podporu... no já bych ho vlastně neviděl, jelikož on by se radši sám zabil!

White Christmas/Party(10)

5. february 2016 at 0:11 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl. - 15+

JUSTIN

Tohle všechno je vskutku bláznivé, ještě teď mám docela problém to nějak zpracovat a uvěřit tomu, že se to všechno opravdu děje a to s Brianem co nevidět budeme přistávat na Ibize, tudíž reálně to opravdu je! Teda když tak koukám na Briana, tak mám pocit, že ten v tom letadle zůstane celé dva dny, jelikož hned po tom, co jsem mu odvyprávěl svůj příběh o tom, jak to všechno vlastně bylo i se všemi možnými detaily, jak si vyžádal, tak naprosto vytuhl, takhle tvrdě spát jsem ho snad nikdy neviděl, ale rozhodně nejsem proti tomu, aby se to opakovalo, líbí se mi tak, je takový zranitelný a roztomilý, bez té jeho obvyklé masky... Kdyby tak věděl, že si to myslím, nejspíš by už nikdy nešel spát.

White Christmas/Party(9)

4. february 2016 at 0:06 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl.

BRIAN

Celou cestu na letiště jsem byl naprosto mimo, docela jsem se tedy divil, že jsem to ještě nenapral do nějakého elektrického vedení, ale rozhodně jsem za to byl rád. Šlo zkrátka o to, že jsem nevěděl ohledně čeho mám být vytočený či snad asi spíš znepokojený víc, jestli proto, že se mnou Justin nejede anebo proto, že ani nevím, kde je a především, co s ním je, je sice jasné, že kdyby se mu něco stalo, tak už to dávno vím, v tomhle bude něco jiného nebo v to alespoň doufám, jenže já nevím, co to je a ta nevědomost mě fakt nutí otočit auto a jet to zjistit, jenže co když se nakonec ukáže, že ten pitomec opravdu jen usnul u Jennifer a mně kvůli němu propadne lístek na Ibizu? To ho fakt pak asi zabiju a ani mi to nebude líto!

White Christmas/Party(8)

3. february 2016 at 0:01 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl.

BRIAN

Když jsem dorazil do Babylonu všechno tam hrálo ve vánoční atmosféře, bylo mi z toho až na zvracení a připomnělo mi to, jak moc Vánoce vlastně nesnáším, ale ve skutečnosti jsem měl jen vztek na Justina, který se na mě podle všeho vybodnul... Fajn, s těmi Vánoci to mělo taky dost společného, ale zkrátka Justin hrál v mé náladě hodně velkou roli! Nemohl jsem zkrátka zpracovat tu myšlenku, že mi slíbil, že dnešní noc budeme spolu, protože jsem to fakt potřeboval, jelikož jsem věděl, že na Ibize bez něj budu docela trpět vzhledem k tomu, že on se rozhodl, že se mnou nepojede a tak jsem si s ním jednoduše chtěl užít noc před tím, než ho na skoro tři dny ztratím z dohledu, jenže se ukázalo, že on mě u sebe očividně nepotřebuje tak moc, jako já jeho a není mi schopný ani zavolat či napsat podělanou textovku... Ale kašlat na to, není to tak, že bych zapomněl na to, jak si užít čas i bez něj!

White Christmas/Party(7)

2. february 2016 at 0:03 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl.

BRIAN

Justin po většinu mého pobytu v jídelně poletoval mezi stoly, ale i tak si našel alespoň pár minut na to, aby se u mě zastavil a políbil mě, což mě přivádí k myšlence, že fakt nechápu, jak k tomuhle všemu vlastně vůbec došlo, není to tak dávno, co jsem s ním nechtěl být nikde ani viděn, jen aby ostatní nenabyli dojmu, že je mezi námi něco víc, než jsem si v té době nalhával a teď ho klidně líbám v jídelně před Debbie, která z nás nemůže spustit svůj láskyplný, mateřský pohled a dokonce i před několika strávníky, z nichž pár jsou opravdu sexy kluci, které bych měl dost velkou šanci ošukat v zadní místnosti Babylonu či snad u mě doma a já i přes to raději pohledem a doteky lpím na tomhle modrookém štěněti, které mě mučí tím, že se mnou nechce jet na podělanou Ibizu a raději ztvrdne tady s těmi blázny a bude dělat to, co dělal každý rok - držet se podělaných tradic! A teď mě dokonce i okrade o část posledního času, co s ním můžu strávit před svým odjezdem, který se koná ráno, protože se z mně neznámého důvodu rozhodl vydat za Jennifer a mluvit s ní o, kdo ví, sakra, čem... mohl by mě snad ten kluk dohánět k šílenství ještě víc?!

White Christmas/Party(6)

1. february 2016 at 0:04 | Janča |  White Christmas/Party
Nový díl.

BRIAN

Abych pravdu řekl, čekal jsem a především doufal, že se Justin k mé nabídce ještě nějak vyjádří a to nejlíp slovy "Ano, pojedu s tebou!" protože i když se možná zdá, že chci na Ibizu hlavně pro to, abych si nehrál na atrapu rodiny, což zahrnuje i nestrávení Vánoc se svým přítelem, tak musím přiznat, že bych zrovna s ním byl na Ibize opravdu rád a oslavil Vánoce po jeho boku, protože to není tak, že bych Vánoce neměl rád, jen je zkrátka radši slavím svým vlastním způsobem, kterému sice málokdo rozumí, ale já se tak cítím nejlíp a možnost strávit je na Ibize na Bílé párty je jako kdyby se mi splnil sen, o který bych se chtěl podělit právě s Justinem, protože myslím, že zrovna on mi rozumí, i když si to nerad připouští a to především proto, že je stejný jako já, on miluje život, který spolu vedeme a jsem neskutečně rád, že je to právě on, s kým můžu být, jen je mezi námi rozdíl v tom, že on se bojí přiznat pravdu ostatním, protože by ho už třeba nemuseli vidět jako to usměvavé sluníčko, které je se všemi za dobře, jenže není přeci jen lepší, kdyby mluvil pravdu, než aby si hrál na někoho, kým už podle mě dávno není?