Narozeniny(14)

24. prosince 2015 v 0:01 | Janča |  Narozeniny
Nový díl. - Všem bych chtěla popřát bohatého Ježíška a příjemné prožití vánočních svátků Usmívající se

BRIAN

Nevěděl jsem, na koho mám koukat dřív, jestli na Maikeyho, Justina, ostatní anebo - Gusi?! Jeho jméno mi problesklo hlavou hned v momentě, co jsem ho zahlédl společně s Linds, Mel a J.R., vůbec jsem nechápal, kde se tady vzali a navíc jsem byl tak zaskočený tím, co se to tady děje, že jsem jim ani nebyl schopný vyjádřit radost nad tím, že je vidím, vlastně celkově jsem nebyl schopný vyzařovat žádnou radostí, protože jsem se právě ocitl v jámě lvové a něco mi říkalo, že za tím vším stojí jenom jedna jediná osoba - Deborah Novotny! Ta proradná, zákeřná ženská, která se právě teď mým směrem usmívá ještě proradněji! Sakra, kdybych tohle věděl, tak nevylézám z baráku, tohle snad není pravda!


B: "Michaeli?"...Šlehal jsem po něm pohledem.
Maikey: "Na mě nekoukej, celé to vymyslela moje máma."
Emmett: "Jo rozdala nám úkoly, nakázala mlčet a my jí poslechli,"...Nabídl mi sklenku nějakého laciného pití a já ho do sebe na ex vyklopil.
Debbie: "Jako by nestačilo, že ho Michael přitáhl opilého, ještě ho doplňuj dalším alkoholem."
Ted: "Prosím tě, Debb, toho nic neskolí."
B: "Tím bych si nebyl tak jistý... Co tady všichni děláte?"...Směřoval jsem svou pozornost především nečekané návštěvě.
Lindsay: "Máš narozeniny, o to jsme nemohli přijít... Navíc Gus tě chtěl vidět."

Sotva to dořekla a Gus se ke mně se smíchem hnal a téměř mě porazil, nemohl jsem uvěřit, že tak vyrostl a že je mi ještě víc podobný, než když jsem ho viděl naposledy, což bude už několik dlouhých měsíců!

Gus: "Všechno nejlepší, tati."
B: "Děkuju, Gusi,"...Mačkal jsem jej v objetí a následně jsem se šel obejmout i s Mel a Linds.

Hned na to se i Maikey šel vítat se svojí dcerou a s holkami, vlastně se dá říct, že následujících pár minut bylo hlavně o objímání se, vítání a přání mi k narozeninám, jediný, kdo se pořád držel stranou, byl právě Justin a tak, když se mi naskytla příležitost jít ho alespoň pozdravit, tak jsem to udělal.

B: "Ahoj."
J: "Ahoj."

Bylo vidět, že se mu trochu ulevilo, když jsem ho pozdravil, ale i tak na nás bylo patrné, že jsme oba nervózní, možná jsme dokonce panikařili a nevěděli, co říkat, protože to, že spolu mluvíme, ještě neznamenalo, že je mezi námi všechno dobré.

B: "Nech mě hádat, máš v tom prsty i ty?"
J: "Ne, opravdu za to může jenom Debbie, celé to vymyslela a o holkách nevěděl nikdo, to prý bylo překvapení pro nás všechny."
B: "To se rozhodně povedlo, neviděl jsem Guse už dlouho."
J: "Jo, já vím, já ho neviděl ještě dýl."
B: "Jo, kdybys neodjel tak..."...Zarazil jsem se hned, jak mi došlo, že začínám být opět vyčítavý.
Ben: "Máš jít do kuchyně, Briane,"...Nevěřím, že to říkám, ale Ben mi zachránil zadek.
B: "Co po mně chtějí?"
Ben: "Prostě tam jdi."

Popravdě jsem tam šel rád, poněvadž s Justinem se to začalo schylovat ne moc dobrým směrem. A jakmile jsem vstoupil do kuchyně, hned jsem věděl, proč mě tam tak moc chtěli.

B: "To vás to ještě neomrzelo?"
Maikey: "Ne a nikdy neomrzí,"...Smál se.

A já jsem zíral na opravdu velký narozeninový dort v podobě pohřební rakve, tomu jsem se fakt mohl leda tak smát, opravdu nevím, čím to bylo, ale místo toho, abych běsnil, protože mě všichni podrazili a stejně mi uspořádali narozeninovou oslavu i přes to, jak moc jsem o ní nestál, tak právě teď jsem byl rád, že to udělali!

Gus: "Tati, sfoukni ty svíčky!"
B: "Co kdyby si mi pomohl?"
Gus: "Tak jooo!"

Gus se se mnou nadšeně vrhl do sfouknutí svíček a oba jsme byli velmi úspěšní, následně se ozvalo tleskání a pískaní a všechny ty věci, co se po sfouknutí dělají a já se jen musel ušklíbat nad tím, jak patetické to je, to však nic neměnilo na tom, že jsem měl radost, ačkoliv bych měl větší, kdyby se Justin někde neschovával v domnění, že bude lepší se mi vyhýbat, vím, že toho máme ještě hodně co vyřešit, ale právě teď bych ho chtěl po svém boku.

Debbie: "Nakrájím ho, tak si sedněte."
Lindsay: "My to připravíme, Debb, ty už si toho udělala hodně."
Debbie: "Vy jste návštěva, takže..."
Melanie: "A rády to uděláme."

Nevím, jak to jejich dohadování o tom, která z nich nakrájí můj narozeninový dort, dopadlo, poněvadž jsem se od nich vzdálil dřív, než to začalo být nebezpečné a vydal jsem se do obývacího pokoje, kde jsem se posadil k televizi hned vedle Teda a Blaka, věděl jsem, že to není dobrý nápad, ale někam jsem si sednout musel a ostatní místa byla zabraná.

B: "Nechtěli byste si sehnat hotelový pokoj?"
Ted: "Šéf si v Kinneticu, tady si můžu dělat, co chci, kdy chci a kde chci."

V ten okamžik mi došlo, že stát na nohou bude mnohem lepší, sice jsem oslavenec, ale Ted tak se mnou rozhodně nehodlá jednat a to je opravdu dobře, protože ví, že kdyby se tak choval, udělám mu ze života peklo!
Když jsem se však ocitl na nohou a rozhlídl se kolem, zjistil, že Justin není nikde k nalezení, ať jsem se podíval, kam jsem se podíval, viděl jsem kohokoliv, jen ne jeho!

Debbie: "Před chvílí jsem ho viděla jít nahoru,"...Zjevila se vedle mě jako přízrak.
B: "Kdo?"...Dělal jsem ze sebe pitomce.
Debbie: "Ty víš moc dobře."
B: "Ehm."
Debbie: "A buď na něj hodnej."
B: "Já jsem vždycky."
Debbie: "Nefandi si tolik."
B: "Mám sebevědomí, musím si fandit. A mimochodem tu oslavu si s tebou ještě vyřídím."
Debbie: "Je mi to jasné."

S úsměvem jsem se následně vydal po schodech nahoru, jenže ten úsměv mi zamrzl v momentě, co jsem stál přede dveřmi Justinova pokoje a snažil jsem se vzít za kliku, nějak mě to odhodlání totiž opustilo, jenže jsem ho musel zase najít a konečně vstoupit...

B: "Můžu dovnitř?"
J: "Už si prakticky tady, ne?"
B: "Jo, asi jo,"...Uchechtl jsem se, ale spíš jsem se jen snažil skrývat nervozitu.

Vzápětí jsem ale opravdu nevěděl, co mám dělat nebo říkat, jen jsem tam stál jako dřevo, koukal jsem na Justina, který seděl na posteli a něco kreslil a modlil jsem se za zázrak!

B: "Copak, oslava tě nebaví?"...Pokusil jsem začít alespoň nějak, ale tohle zrovna nebylo podle mých představ.
J: "Baví, jen tohle potřebuji dodělat."
B: "Ahaa."

Nemohl jsem přijít na to, proč je pro něj malování momentálně důležitější, než moje oslava narozenin, obzvlášť když to byl on, kdo se mě do ní snažil od začátku uvrtat, ale raději jsem to nijak nekomentoval a jen tam dál stál jako dřevo!

J: "Zlobíš se ještě?"
B: "Co?"...Zpožděně mi došel význam jeho otázky.
J: "Jestli se zlobíš... Jestli mě nenávidíš?"
B: "Jasně, že ne, nemohl bych tě nenávidět... Neříkám, že nejsem naštvaný, ale větší problém mám s tím, že to prostě nechápu."
J: "Věř mi, dokud mi Debb neřekla, že jsem tenkrát z části vlastně utekl, tak jsem měl taky problém s tím si to připustit a pochopit, proč bych to dělal, když tě miluju... A pak mi došlo, že jsem to udělal, protože tě miluju, nešlo jenom o mě, ano bál jsem se toho, co se stane, když se vezmeme, ale víc jsem se bál toho, že manželství by pro tebe představovalo vodítko, na kterém bych tě držel zkrátka a to nejsi ty, ty miluješ svůj život, omezuješ se teď jen kvůli mně, viděl jsem to, když jsme byli v zadní místnosti, poznal jsem na tobě, jak moc ti to chybí..."

Abych byl upřímný tak na to, co se před dvěma dny stalo v zadní místnosti, jsem úplně zapomněl, poněvadž mi na tom nezáleží, ano užil jsem si to, ale to protože tam byl Justin, on je to jediné, na čem mi záleží, takže i když to možná mohlo vypadat jako, že mi to chybí a z nějaké části je to asi pravda, tak mi na tom ale nezáleží, záleží mi na Justinovi, miluju jen jeho, myslím jen na něho, chci jen jeho!

B: "Justine, to, co se stalo, nic nezměnilo, já vím, co chci, vím, že tě miluju a že chci být s tebou... Otázkou ale je, jestli i ty víš, co chceš."

Justin se nadechoval k odpovědi, ale já bohužel neměl možnost k tomu se jí dozvědět, poněvadž do pokoje vtrhl Gus s tím, že ho pro nás posílá máma, abychom šli dolů na dort a zkuste malému klukovi vysvětlit, že táta a strejda řeší, zda spolu zůstanou anebo ne a tak nám nezbývalo nic jiného, než jít s ním a vrhnout se na dort, ale říkám vám, že jsem myslel, že zešílím, Justin byl jen kousek ode mě, ale přitom byl tak daleko, ani jsem nevěděl, zda je dnešek poslední den, kdy jsme ještě tak nějak spolu!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 24. prosince 2015 v 7:30 | Reagovat

já bych je oba nejradši propleskla! By si měli vzpomenout, jak se cítili pokaždé, kdy byli od sebe. Pak by si nějaké myšlenky na rozchod rozmysleli!
Jinak se ale těším na pokračování... Ta oslava je fakt famózní :-)

2 Janča Janča | Web | 24. prosince 2015 v 12:46 | Reagovat

[1]: Jo, proplesknout by potřebovali a pořádně :D Jsem ráda, že se těšíš a že se ti oslava líbí :-)

3 Karin Karin | 24. prosince 2015 v 22:05 | Reagovat

Jsou to dva pitomci místo aby si spolu užívali tak se navzájem týrají. :-?  :-D

4 Janča Janča | Web | 25. prosince 2015 v 19:36 | Reagovat

[3]: Jak říkáš, jsou to pitomci :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama