Místo lásky a přátelství(28)

10. listopadu 2015 v 0:06 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl. - 12+

BRIAN

Jenže zádrhel nastal prakticky okamžitě a to v mých komunikačních schopnostech, nevěděl jsem totiž, jak začít a už vůbec co říct, místo toho jsem jen dokázal být dál natisknutý čelem k tomu jeho a topit se v jeho nádherných, modrých očích, do kterých jsem sice viděl jen částečně a to jen díky světlu baterky, ale i tak jsem z nich dokázal vyčíst pár znepokojivých pocitů a emocí, které jej momentálně sužovaly a nejvíc asi převládal strach, ale zároveň i chtíč, toužil po mně úplně stejně jako já po něm, ale stejně jako já si uvědomoval, že je na čase si promluvit a měl z toho neskutečný strach, zkrátka jsme oba byli naprosto zahnáni na do kouta!

A všechno bylo zkomplikované tím, jak blízko jsme u sebe byli, můj dech těžkl a stejně tak jeho, krev mi závratnou rychlostí proudila celým tělem, které následkem toho nabíralo na vysoké teplotě, byl jsem naprosto rozpálený, cítil jsem, jak mi hoří tváře a Justin na tom byl úplně stejně, jeho kůže doslova pálila a dokonce bych přísahal, že jsem slyšel tlukot jeho splašeného srdce, rozhodně jsem ale cítil ten svůj, byl nezastavitelný! A ačkoliv jsem věděl, že to dělat nemám tak jsem zkrátka musel a znova jsem ho políbil, tentokrát však mnohem naléhavěji až hladově, zatímco jsem dlaní stoupal po jeho stehně až k jeho rozkroku, ihned jsem cítil, jak moc po mně touží...

J: "Bri,"...Opět se odtáhl a zadíval se mi do očí.
B: "Shhh,"...Zajel jsem mu rukou pod triko.

Justin mě následně rukou pohladil po vlasech a vzápětí mě chytil za zátylek, aby se posléze mohl opět přisát na má ústa, jeho líbání bylo doslova neukojitelné, bylo až zvířecí a kdybych ho neznal, vychutnával bych si to na milion procent, jenže já ho znám a věděl jsem, že víc než o to, jak moc po mně touží, šlo o to, aby zakryl, jak se právě teď vlastně cítí a aby se vyhnul tomu, co nás čeká a tak moc děsí, nejprve jsem se pokoušel o to samé, ale vidět jeho, jak se o to taky snaží, mi zkrátka otevřelo oči a já se od něj následně sám odtáhl, i přes to, jak moc jsem nechtěl!

J: "Co se děje?"
B: "Hodně věcí, ale to, co by se dít mělo, obcházíme obloukem."

Justin jen nevěřícně zamrkal a pak se s povzdychnutím opřel zpátky do sedadla, nevěděl jsem, jak si to mám přebrat, tohle totiž mělo dvě možnosti, buď uznal, že mám pravdu a je na sebe naštvaný za to, že něco takového dopustil anebo je naštvaný na mě za to, že jsem se zase rozhodl být pánem světa a převzal jsem kontrolou nad naší situací.

B: "Jsi naštvaný na sebe anebo na mě?"
J: "Nejsem naštvaný!"...Už jen z toho, jak to řekl, jsem věděl, že mu nemám věřit.
B: "Takže na mě,"...Usoudil jsem.
J: "Nevím, co chceš, Briane, v jednu chvíli bys ze mě serval všechno oblečení a v další si chceš hrát na to, co nejsi a promluvit si... Už se konečně rozhodni, co vlastně chceš."

Jindy bych se zarazil nad tím, jak se mnou mluví a vydupal bych si mnohem lepší jednání, tentokrát jsem však věděl, že to není třeba, on sice mluvil ke mně, ale myslím, že ve skutečnosti mluvil o sobě, to on neví, co chce, stejně jako to nevím já a je za to naštvaný na nás na oba, i když se snaží vinu hodit jen na mě, aby si to všechno zjednodušil, jenže to mu já nedovolím a ne proto, že jsem parchant, ale proto, že vím, že by si to za nějakou dobu vyčítal a my bychom byli zase na začátku!

B: "A co chceš ty?"
J: "Co?"
B: "Říkáš, že nevím, co chci, tak se ptám, jestli to víš ty, protože je zřejmé, že nevíš."
J: "O mě tu teď nejde."
B: "Ne? Takže tu jde jenom o mě?"
J: "Všechno to začalo tím, že si odmítl jet s námi, protože ses opět bál dát nám najevo, že ti na nás záleží a že s námi chceš být."
B: "Ne, Justine, všechno to začalo tím, že si zrušil naše plány a přijal si Maikeyho a Benovu nabídku na to jet s nimi a s těmi dvěma šašky sem."

Buď se mi to jen zdálo anebo jsem Justina dost zaskočil a myslím to tak, že jsem viděl, že část jeho si uvědomuje, že je to i jeho chyba.

J: "Ale tys mohl jet taky,"...Neodpustil si další výtku.
B: "Justine, posloucháš mě vůbec? Já nám naplánoval celý týden spolu a tys to zrušil, ani slovo si neřekl, nezamyslel ses nad tím, jestli mi to nebude vadit, neřešil, co si o tom budu myslet a souhlasil si s jejich nabídkou v domnění, že mě Maikey nějak zpracuje a já pojedu taky."
J: "Já se tě ptal, jestli ti to vadí, řekl si, že ne!"
B: "A co jsem ti asi měl říct? Přišel jsem domů a na mojí posteli stál stan, viděl jsem, jak moc se těšíš, nemohl jsem tě o tu radost okrást... Kdybych ti řekl, že se mi to nelíbí, naštval by ses, tak k čemu by mi to bylo?"

Justin se opět zarazil a následně přivřel víčka, mohlo to znamenat pouze to, že už je ze mě zoufalý anebo naopak to, že je zoufalý sám ze sebe.

J: "Máš pravdu,"...Zašeptal jako by to snad ani nechtěl vyslovit.
B: "Jenže já to taky podělal, lhal jsem... Nechtěl jsem jet, ale ne proto, že by mi vadilo být pod stanem někde v lese, no dobře to by mi taky vadilo, ale přežil bych to... Já jsem jen jednoduše nechtěl..."
J: "Dát najevo, že ti na nás záleží."
B: "To zkrátka nejsem já, Justine."
J: "Já vím, že nejsi, jenže já už nemám energii na to z tebe páčit každou emoci, pocit, myšlenku... Jsi tak uzavřený. Nikdy nedokážeš říct, jak se cítíš, pořád jen předstíráš a já už si přestávám být jistý tím, zda opravdu jen předstíráš anebo jsem ti jednoduše vážně ukradený."

Tentokrát jsem to byl já, kdo silně přivřel víčka a povzdychl si a ne proto, že bych z něho šílel, ale proto, že měl pravdu a ani jsem se mu nedivil, že si občas myslí, že mi je ukradený, vždyť mu to dávám najevo dost často, jen abych mu neukázal, jak moc mi na něm vlastně záleží!

B: "Když si byl pryč... bylo to... k nevydržení."
J: "Co?"...Podíval se na mě jako by snad nerozuměl významu těch slov.
B: "Říkáš, že nejsem schopný ze sebe dostat žádnou emoci, myšlenku ani pocit... Tak tady máš tři v jednom... Chyběl si mi tak moc, že jsem myslel, že se zblázním. Stejně tak ti čtyři idioti. Ať se mi to líbí nebo ne, tak váš potřebuju stejně, jako vy potřebujete mě."
J: "Neříkáš to jen proto, že to chci slyšet?"
B: "Částečně asi jo, ale... Já to jednoduše musím říct, protože je to pravda,"...Justin se pousmál a následně se ujal slova.
J: "Pro mě to tady taky bylo k nevydržení... Víc, než jsem si myslel, že bude a čím víc jsem si nalhával, že je mi tu bez tebe dobře, tím hůř jsem se cítil."
B: "Tak to jsme dva,"...Uchechtl jsem se a následně jsem ho pohladil po vlasech.

Justin se na mě usmál tím svým pověstným sunshine úsměvem a já zase nebyl daleko od toho jej políbit, jenže jsem tak nějak tušil, že naše konverzace pořád není u konce a dokud to nevyřešíme, nesmím ho líbat, i když je to frustrující!

J: "A pak jsem poznal Toda,"...Přiznávám, že mi cuklo v lícních kostech, nerad bych se teď dozvěděl něco víc, než už vím.
B: "Něco, o čem bych měl vědět?"
J: "Nic, prostě to byl jen kluk, co mě měl přivést na jiné myšlenky a místo toho mě přivedl do nemocnice a myslel si, že z nás bude něco víc, ale to jsem mu nemohl a ani nechtěl nabídnout,"...Ulevilo se mi o tom žádná!
B: "Ještě se ale pořád ztrácím v tom, proč ses tak zřídil, v té nemocnici si mlel takové bláboly, že mi z toho šla hlava kolem."
J: "Protože jsem ti volal, poprvé jsem si pokecal pouze s tvým záznamníkem, který mimochodem byl velice originální a po druhé jsem zastihl někoho jménem Steve... A došlo mi, že ti opravdu nechybím."
B: "Já to věděl,"...Nedokázal jsem se ovládat a začal jsem se smát.
J: "Čemu se směješ? Mně to moc vtipné nepřijde."
B: "Ale ono to je víc než vtipné, ty génie."
J: "Tak mi to teda vysvětli, abych se taky zasmál,"...Dotčeně na mě pohlédl.

Myslel jsem, že se z něj snad zblázním, ale bylo jasné, že mu to všechno budu muset vysvětlit, protože jinak budeme nadále v téhle situaci, kdy se nebudeme moct líbat, protože budeme stále řešit to, co se mezi námi děje!

B: "Ten záznamník jsem nahrál, protože jsem idiot, který doufal, že zavoláš a budeš si myslet, že se mám bez tebe báječně, chtěl jsem tě naštvat, za to, že si odjel a nechal mě tam, a jak se zdá, tak se mi to povedlo... A Steve, ty jelito? To je můj neschopný zaměstnanec, který mě a Teda zaskakoval a stále zaskakuje v Kinneticu, dokud se nerozhodnu, co s ním udělám."
J: "Fajn, ten záznamník chápu, v podstatě je to přesně tak, jak jsem si myslel, ale... To se Stevem nemění nic na tom, že sis našel někoho, s kým si zabíjel čas."
B: "Jediné, co jsem chtěl zabít, byl on... Tu noc přišel za mnou domů s tím, že smazal jednu důležitou prezentaci na další den, která mi měla zajistit klienta a zrovna ve chvíli, kdy si volal jsem byl ve sprše, poněvadž jsem celý den hlídal Guse, aby si ty dvě bláznivý lesbičky mohly vrznout... Věděl jsem hned, že si volal ty a chtěl jsem ti zavolat zpátky, jenže jsem nejdřív musel vyřešit Kinnetic a pak se stalo to, co se stalo, skončil si v nemocnici a já okamžitě jel za tebou... Na ten hovor jsem pak úplně zapomněl... Kdybych věděl, že proto si se mě chtěl vyhodit domů a nemluvil si se mnou, vysvětlil bych ti to už dávno."

Bylo to jako by Justin naprosto ztuhl a nevěděl, co říct, dokonce bych řekl, že si v tu chvíli nadával do těch nejhorších přezdívek, když se však ale následně začal smát jako by se snad zbláznil, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet...

B: "Justine?"
J: "Promiň, já jen... Já jsem totální kretén... Kdybych si jako obvykle nedomýšlel všemožné scénáře a jednoduše se tě zeptal, tak jsme se tomu všemu mohli vyhnout... Ne spíš, kdybych nezrušil naše plány na ten týden a nesouhlasil s tímhle výletem, tak jsme se tomu všemu vyhnuli... Tohle je opravdu do toho nejmenšího detailu moje chyba a já na sebe ani nedokážu být naštvaný, můžu se sám sobě leda tak smát."

Musel jsem se taky začít smát, tohle totiž opravdu už bylo jen k smíchu, vzteku, strachu a rozhořčení jsme si oba užili až až, bylo na čase, abychom ulevili svému svědomí a jednoduše si připustili, že nic z toho nestálo za to, jak to mezi námi teď bylo, protože to bylo přímo nesnesitelné a všemu jsme mohli předejít, kdybychom nebyli jen dva idioti, co rádi dělají problémy, aniž bychom se nad tím nejdřív zamysleli!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 10. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

No konečně dostaly rozum. :D  :-)

2 Jane Jane | Web | 10. listopadu 2015 v 21:30 | Reagovat

Naprosto souhlasím s Karin a opět se těším na další díl :-)

3 Janča Janča | Web | 11. listopadu 2015 v 14:45 | Reagovat

[1]:[2]: Taky s vámi souhlasím :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama