November 2015

Bouřka(4)

30. november 2015 at 0:01 | Janča |  Bouřka
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych byl ten typ člověka, co alespoň někdy myslí mozkem, tak bych byl schopný udělat to, co bych udělat měl - propustil bych Justina ze své náruče a nepřibližovat se k němu, dokud si v hlavě nesrovná, co vlastně chce či snad nechce, to už je na něm, jenže bohužel pro mě, něj a nejspíš všechny v mém životě, já dokážu nejracionálněji přemýšlet pouze svým rozkrokem a to racionální pro mě právě teď je, dopřát si Justina všemi možnými způsoby, jaké existují, protože mu zkrátka nedokážu odolat... Sakra, kdo by to asi tak dokázal? Vždyť on je... ON! Prostě Justin, nikde na světě není nikdo lepší, než tenhle kluk, co mi v mžiku obrátil život vzhůru nohama, donutil mě si kvůli němu doslova projít peklem a přiměl mě zpochybňovat všechno, čemu jsem kdy věřil, to všechno jsem mu dovolil jen proto, kým je a kým dělá mě, s ním si připadám lepší, dělá mě lepším, i když mi každá buňka, kost a sval v těle říkají, že bych mu tohle neměl dovolovat, tak já si zkrátka nemůžu pomoct, prostě pro mě představuje to nejhorší a zároveň to nejlepší v životě a já ho jednoduše potřebuju!
Zatímco jsem Justina hladově líbal a pomalu mu zasouval ruku do kalhot, tak mi rozepínal jednou rukou knoflíčky košile a druhou se snažil o to samé, co já - dostat se mi do kalhot, což se mu dařilo na výbornou a už jen z těch dotyků jeho ledové kůže na té mé rozpálené v oblasti rozkroku, jsem měl mravenčení po celém těle a břišní svaly se mi neustále zatínaly z té neskutečné potřeby co nejdříve vyvrcholit. A když mě začal třít, byla to naprostá slast, která...

B: "Fuck!"

Tak moc rád bych vám řekl, že tohle byla reakce na můj bouřlivý orgasmus, ale bohužel vás budu muset zklamat, ale věřte, že nikdo není víc zklamaný, než já... To, co se právě stalo, byl buď boží zásah, jak mě přimět k tomu dát od Justina ruce pryč anebo ďáblův výsměch, ať už tak nebo tak, byli jsme nucení přestat, protože kus něčeho začal hlasitě mlátit do okna a zdálo se, že je to jen otázka času, než ho to prorazí a déšť se začne dostávat ve velkém dovnitř, bylo to jak z nějakého hororu, proto jsme popadli, co se dalo, a utíkali jsme se schovat ke mně do kanceláře.

Bouřka(3)

27. november 2015 at 0:07 | Janča |  Bouřka
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Nebudu vám lhát, Brian mě zahnal do úzkých jako nikdy dřív, nevěděl jsem, co mu na to mám říct, protože ani já sám jsem nevěděl odpověď na jeho otázku, ačkoliv to otázka vlastně ani moc nebyla, on jednoduše konstatoval, že potřebuji prostor a že bude lepší, když si ode mě teď bude držet odstup, dokud si nevyřeším to, s čím mám očividně problém, jenže já nevím, s čím mám problém a to je teprve problém, který mi dělá bordel v hlavě, já fakt totiž nemám ani ponětí o tom, co se se mnou právě teď děje, poněvadž uvnitř mě spolu momentálně zápasí několik různých pocitů a myšlenek a já z toho nejsem schopný vydedukovat ani kulový... Měl jsem za to, že celá ta hádka byla jen o tom, že Brian tráví víc času v Kinneticu, než doma se mnou, ale teď se jaksi ukázalo něco, co jsem si ani já sám neuvědomoval, že mi vlastně vadí něco na našem vztahu, kvůli čemu mám dojem, že se v něm dusím a já fakt nemám ponětí, co to je, prostě nemám, nechápu, co to se mnou je, ale jedno vím jistě - Briana jsem tím značně rozhodil a on mi teď pravděpodobně nemůže ani přijít na jméno, no rozhodně se mnou nechce být ani v jedné místnosti, čemuž se ale podle všeho teď nevyhne, něco mi říká, že tahle noc bude hodně bouřlivá - mým úkolem bude přijít na to, co mi vadí, pokud vůbec to něco existuje a není to jen nějaká má zvláštní chvilková deprese, která ráno skončila mým zbytečným afektivním chováním a Brian se bude muset podle všeho hodně snažit, aby přežil v mojí blízkosti, jak horší to ještě může být, prosím vás?!

J: "Já..."

Nebýt tahle situace natolik vážná tak se asi směju, já jsem ten typ, co v jednom kuse mluví a nedokáže přestat a teď jsem jako dokázal říct jen 'já'? No, Justine, si ještě větší pitomec, než sis o sobě původně myslel!

Bouřka(2)

26. november 2015 at 0:08 | Janča |  Bouřka
Nový díl.

JUSTIN

Hned jak jsem vyšel na ulici, věděl jsem, že blbější nápad jsem opravdu mít nemohl, to, co tu řádilo, bylo snad nadpozemské, divil jsem, že mě ten vichr neskolil k zemi a já se neplazil po čtyřech, ale čím víc kroků jsem ušel, tím horší to bylo, nemluvě o tom, že má rychlost se nedala srovnávat ani s rychlostí slimáka, jít rychleji zkrátka nešlo! Moje oblečení bylo prakticky hned mokré, což je vlastně dost slabý výraz a kolem mě neustále poletovaly kusy, kdo, sakra, ví čeho, přiznávám, že jsem se bál toho, že mě něco z toho trefí a moje výprava za Brianem do Kinneticu bude přerušena návštěvou nemocnice, ale držel jsem se celkem obstojně, dokud se ovšem k tomu všemu nepřidalo tolik slibované krupobití o velikosti snad vlašských ořechů a mně nezbývalo nic jiného, než se schovat do nejbližšího výklenku, kde jsem se rozhodl čekat, dokud se to alespoň trochu neuklidní, jenže se zdálo, že bych tam taky mohl dřív zestárnout a umřít!
Když jsem ale nakonec došel k závěru, že než tu dál čekat, mrznout a moknout, bude lepší se dostat tam, kam mám namířeno, tak jsem se ze všech svých sil rozeběhl rovnou do Kinneticu, vypadal jsem komicky, co vám budu vyprávět, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, zkrátka jsem se chtěl dostat za Brianem a to se mi i téměř povedlo, dokud jsem ovšem nedorazil na místo a nezjistil, že vchodové dveře jsou zamčené!
Začal jsem doslova panikařit, znamenalo to totiž jen dvě věci, buď to, že se Brian po našem rozhovoru opravdu rozhodl, že bude rozumnější jít domů a vydal se tam, zatímco já obýval výklenek anebo druhá, že Brian je uvnitř, ale šance na to, že můj křik nebo bouchání na dveře uslyší, je naprosto nulová a díky nefunkčnosti signálu je mi ta krabička s tlačítky jen na dvě věci, tudíž pokud to mám zkrátit - jsem totálně v prdeli!

J: "Briane!? Briane!?"

Bouřka(1)

25. november 2015 at 0:03 | Janča |  Bouřka
Nová povídka.

JUSTIN

Čmáral jsem si něco do skicáku a usilovně jsem se snažil vymyslet si plány na dnešní večer, doma bylo takové ticho, že by se doslova dalo krájet, člověk by si už snad musel povídat sám se sebou, jen aby se nezbláznil! Věděl jsem, že do svých, zatím dost nevymyšlených plánů, rozhodně nemusím zahrnovat Briana, stačila totiž jedna naprosto zbytečná hádka a zase jsme se ocitli na bodu mrazu! Snad ani nemá smysl to nějak rozvádět, já se naštval a vyčetl mu, že v Kinneticu tráví veškerý svůj volný čas a on mě upozornil na to, že jedině tak může zajistit, abychom se měli dobře a nežebrali někde na ulici, že bych mu prý spíš měl být vděčný... Jenže můj vděk opravdu není problém, já mu jsem vděčný naprosto za všechno, hlavně za to, jak se o mě stará, nebýt jeho, kdo ví, kde bych teď byl! Jenže problém je to, že mi neskutečně chybí, už si ani nevzpomínám, kdy jsme spolu naposledy byli sami a nějakým způsobem si užívali společné chvíle, frustruje mě to! Ale taky vím, že má Brian pravdu, snaží se nás všemožně zaopatřit a pokud říkám 'NÁS' tak to znamená to, že už mě bere jako součást svého života a ne jako přiživence či vlezdoprdelku, ale zkrátka jako svého partnera! A toho si cením, ani nevíte jak moc, čekal jsem na to od chvíle, kdy jsem ho poznal! Jenže k čemu nám je, že jsme zaopatření, když spolu vlastně ani nejsme?
Když mě kreslení všech hovadin, co mě napadly, přestalo bavit, uchýlil jsem se k televizi, nebyla to sice moje ideální představa dnešního večera, ale nedalo se nic dělat, musel bych se totiž už v tom tichu jinak vážně zbláznit! Navíc venku to vypadalo fakt mizerně, stmívalo se a na nebi se dělala šílená mračna, bylo jasné, že dnes bude pořádný slejvák, ale netušil jsem, jak moc velký, dokud jsem nenaladil program, kde právě bylo vydáno varování před silnou bouřkou, která se na nás žene a může jí doprovázet silné krupobití a vítr, no podle jejich slov spíš vichřice a lidé by pokud možno prý neměli raději vycházet na ulici!
Tahle zpráva mě okamžitě přiměla hlasitě polknout - nesnáším bouřky, děsí mě a ještě k tomu, když jsem tu sám a Brian se někde radši naštvaně užírá, než aby byl doma! Myslím, že dnešní večer už nemůže být lepší!

J: "Briane?!"

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(9)

24. november 2015 at 0:01 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Poslední díl.

JUSTIN

Jedna věc je plány mít, něco jiného je však dokázat je zrealizovat, to totiž v tomhle případě, kdy se má nahá, rozpálená kůže tiskla na Brianovo tělo, bylo naprosto nemožné, nedokázal jsem přemýšlet nad tím, jak dát jednou pro vždy Brianovi najevo, že jsem mnohem víc, než jen samozřejmost, za kterou mě od začátku považuje, dokázal jsem totiž myslet pouze na to, jak moc příjemné je být v jeho blízkosti a vidět, že po mně touží úplně stejně jako já toužím po něm a i když jsem sem zprvu přišel za naprosto jiným účelem, tak právě teď jsem chtěl jen jedno jediné - aby tahle chvíle neskončila! Nejlíp nikdy. A pokud se nepletu, můj plán se alespoň z části vydařil, Brian měl totiž oči opravdu jen pro mě!

B: "Co že ses nakonec rozhodl přijít?"
J: "Říkal jsem, že přijdu."
B: "Řekl jsi možná."
J: "A přišel jsem... Snad ti nebylo smutno? Není to tak dlouho, co ti vadilo, když jsem tě pronásledoval na každém kroku."
B: "Tak za prvé, smutno mi opravdu nebylo, nebyl jsem daleko od toho tancovat oslavný tanec a za druhé, pořád mi to vadí."
J: "Ahaaa."

Je vám asi jasné, že jsem mu nevěřil ani nos mezi očima, já jsem totiž viděl, jak mě všude hledal, když jsem se během jeho několika vteřinové nepozornosti odplížil od baru, abych odešel domů, jenže to jsem si vzápětí rozmyslel, poněvadž mě zajímalo, co Brian udělá, pokud mě ztratí z dohledu, zda mu to bude fuk a dál se bude věnovat těm dvěma polonahým klukům anebo se mě pokusí najít a udělal přesně to, v co jsem doufal - dal mi najevo, že mu ani zdaleka nejsem lhostejný tím, že se šel po mně podívat!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(8)

23. november 2015 at 0:05 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl.

BRIAN

Vím, že Justin řekl, že do Babylonu přijde jen možná, což pokud se nepletu, je asi 50% šance a v jeho případě je to snížené ještě na polovinu, protože jsem si to u něj celkem dost podělal a on mě teď za to určitě bude chtít nějakým způsobem vydusit, tudíž šance na to, že přijde je ještě nižší, ale i přes to první, co jsem po příchodu do Babylonu udělal, bylo to, že jsem se po něm podíval, dá se říct, že jsem prolezl celý Babylon, ale stalo se přesně to, co jsem očekával - Justin nikde nebyl k nalezení a nebudu lhát, vůbec se mi to totiž nelíbilo, jak jsem ještě před pár měsíci šílel, protože mě stalkoval na každém kroku, tak teď bych nebyl ani trochu proti, kdyby se k tomu zase vrátil!
Když došlo na rozhodování mezi tím, zda svou špatnou náladu vyléčím za pomoci zadní místnosti anebo baru, rozhodl jsem pro možnost číslo dvě, přeci jen, pokud je tu i ta nejmenší šance na to, že se tu Justin objeví, tak je to on, s kým chci dneska, vlastně nejen dneska, být a nepotřebuju si to u něj ještě víc podělat tím, že mě najde s kalhoty u kolen v zadní místnosti, v jeho mysli by to totiž znamenalo to, že mi je naprosto ukradený a i když je pravda, že je lepší, když si myslí tohle a ne opak, tedy to, že mi není ukradený ani zdaleka, tak dneska to tak nemůžu nechat být... Ano, jsem si vědom toho, jak moc hloupě to zní, ale je to zkrátka tak!

Barman: "Co to bude?"

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(7)

20. november 2015 at 0:07 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl.

JUSTIN

Abych byl naprosto upřímný tak musím říct, že Brian mě svou otázkou značně zaskočil, po jeho odchodu jsem ještě chvíli jen stál a zíral před sebe, nemohl jsem to totiž zpracovat, vím, že tohle byl můj plán, nechat jeho přijít za mnou, ale opravdu jsem nečekal, že to bude tak rychlé a především tak snadné, Brian se mě nikdy neptá na to, jestli budu v Babylonu a pokud ano, tak jen aby se ujistil, že tam rozhodně nebudu a on tak nebude muset při svém lovení řešit to, jak se mě zbavit, ale tentokrát se ptal z jednoho prostého důvodu - chtěl, abych tam byl, vím to, protože jsem mu to viděl na očích, jeho oči mi toho dokážou vždy prozradit tolik, že to je důvod, proč ještě pořád věřím tomu, že to, co mezi námi je, je skutečné a tentokrát jsem si zcela jistý, že on mě chce večer vidět, tak moc, že se musel ujistit, jestli přijdu a i když každá část mého těla chtěla doslova zakřičet, že ano, tak jsem se zkrátka ještě musel držet svého plánu, nemůžu mu to přeci udělat tak snadné, jen doufám, že se to nakonec neobrátí proti mně!

Debbie: "Co kdyby si rozpohyboval ten svůj kouzelnej zadek a šel něco dělat? Doufám, že mi tu nehodláš zase jen zaclánět?"
J: "Promiň, Debb, Brian mě jen trochu vykolejil."
Debbie: "To mě taky, jediný důvod, proč jsem mu nenakopala zadek, je ten, že věřím, že od tebe ho čeká mnohem horší trest."
J: "No v to doufám taky, protože zatím mám pocit, že si mě zase naprosto omotal kolem prstu."
Debbie: "A to jako jak? Poděkoval ti bez sarkasmu, když si mu podal ten sendvič?"
J: "Zeptal se mě, jestli budu večer v Babylonu."
Debbie: "Sakra, on si to snad chce opravdu vyžehlit."
J: "Myslíš?"
Debbie: "Doufám, protože jinak mu dám co proto!"

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(6)

19. november 2015 at 0:04 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl.

JUSTIN

Jak je možné, že mu vždycky všechno odpustím, aniž by se vůbec nějak namáhal o to mě k tomu přimět? Možná proto, že jsem mu to jednou slíbil, řekl jsem mu, že mu vždycky všechno odpustím a že ho nikdy neopustím, že na mě může být sebevíc hnusnej, ale že od něj zkrátka neodejdu! Ale i přes to mě pořád trápí jedna věc a to ta, že on se vždycky, když se mezi námi něco takového stane, tváří jako, že ho to vůbec netrápí a já mu i přes to potom zase zobu z ruky, místo abych mu jednou pro vždy dal rázně najevo, že nejsem jeho samozřejmost, dělá mu totiž velkou potíž si to konečně uvědomit! Proto jsem se rozhodl, že tentokrát zkusím trochu jiný přístup a místo toho, abych za ním běžel jako obvykle s otevřenou náručí, nechám ho, aby on přišel za mnou... Jsem si vědom toho, že šance na to, aby to vyšlo, je asi jedna ku milionu, ale prostě to musím zkusit, protože část mě se začíná obávat toho, že to, co mi Brian od začátku tvrdí, je možná pravda - že mě nikdy nebude milovat tak moc, jako miluju já jeho a bude mě brát navždy jen jako samozřejmost!

J: "Ahoj, Debb."

Přiznávám se, že jsem jí zdravil dost nejistě, nebyl jsem si totiž jistý tím, jak moc je informována, buď to mohla vědět všechno anebo nic a pokud nic tak to znamená, že jí to budu muset všechno říct já a na to jsem se moc necítil, uklidňovalo mě však to, že v jídelně bylo strávníků celkem dost, takže bych mohl být víc zaměstnán roznášením objednávek, než líčením jí toho, jak mě Brian zase napálil a pak opět dostal tam, kam chtěl pouhými doteky a polibky!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(5)

18. november 2015 at 0:05 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych si nepamatoval, že jsem v noci vypil tak polovinu baru v Babylonu, tak bych si teď nejspíš myslel, že mě přejel náklaďák a to minimálně aspoň dvakrát! To sluneční světlo mi prakticky vypalovalo oči a tělo se mnou nechtělo téměř spolupracovat, nemluvě o tom, jak vyprahlo jsem měl v ústech a pokud pominu ten fakt, že mě bolela hlava, jako kdybych v ní měl tak milion malých střepů, tak se se mnou točila snad celá planeta... Opravdu bych se měl nad sebou příště zamyslet dřív, než zase udělám takovou pitomost, i když vlastně ani nevím, proč jsem to udělal tentokrát, nějaký zásadní důvod k tomu, abych se zřídil a cítil se jako troska, jsem opravdu neměl, ale hádám, že nějaký důvod, o kterém sám nevím, to mít nejspíš muselo, jenže právě teď mě hlavně zajímá to, abych se alespoň částečně zbavil mého dnešního stavu... A s tím by mi z velké části mohl pomoct ten, jenž podle toho, co si pamatuju, ležel na druhé straně postele, když jsem usínal, tím jsem si jistý, jenže teď po něm není ani památky a stejně tak po Gusovi...

B: "Tady jste,"...Dobelhal jsem se z posledních sil do kuchyně.
J: "Gus měl hlad."
B: "A nenašlo by se tady náhodou i něco pro mě?"
J: "Tohle,"...Natáhl ke mně ruku s hrnkem, kdo ví čeho.
B: "Prosím, řekni mi, že to zase není recept tvojí babičky s tajnou chcankovou přísadou?"
J: "Můžu tě uklidnit, že je to pouze kafe."
B: "Díky bohu,"...Převzal jsem ho od něj a začal jsem jím zprovozňovat svoje tělesné funkce.
J: "A za chvíli bude omeleta se slaninou, tak se běž posadit."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(4)

17. november 2015 at 0:07 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl.

BRIAN

Divím se, že mě ještě překvapuje, jak moc naivní vlastně Justin dokáže být, on si totiž snad opravdu myslel, že jsem ho zaúkoloval hlídáním Guse, jen proto, že jsem ho chtěl mít ve své blízkosti, tedy ne, že bych s jeho blízkostí měl nějaký zásadní problém, vlastně jí mám docela rád, ovšem pokud o ní mám zájem, tentokrát šlo však čistě o to, aby mi pohlídal Guse, zatímco se budu věnovat uspokojování svých potřeb, opravdu totiž netrpím žádnou vzácnou nemocí, která by mi zabraňovala v tom, abych se Gusovi věnoval jenom proto, že pracuji, zas tak špatný otec nejsem, ale jak je vidět, Justin si to myslel a jak už jsem říkal já, nemůžu pochopit, jak si něco takového mohl myslet, ale nehodlám si těmihle myšlenky kazit večer, na Justinovo běsnění mám ještě času dost.

B: "Ahoj, dámičky."
Ted: "Bože můj a jak já doufal, že tě dneska neuvidím."
B: "Můžeš klidně odejít, Theodhore,"...Poplácal jsem ho po rameni.
Emmett: "Kam si dal Guse? Pokud se nemýlím tak Babylon zatím nezaložil dětský koutek."
Maikey: "Cosi blonďatého se mu rozhodlo vlézt do zadku."
B: "Omyl, to já lezu do toho jeho."
Maikey: "Jo, my víme,"...Zakoulel očima a já to raději ignoroval, žárlivou scénu na Maikeyho způsob jsem vážně nepotřeboval.
Ted: "Co si mu za to slíbil? Sedm minut v ráji?"
B: "Nemusel jsem mu slibovat nic, nabídl se sám."
Emmett: "Neříkej mi, že dobrovolně souhlasil s tím, že bude hlídat Guse, zatímco ty si budeš užívat?"
B: "Řekněme, že neznal celou pravdu, když se rozhodl být dobrovolníkem."
Ted: "Teď už to dává perfektní smysl."
Emmett: "Aby ses nedivil, že ti to dá Justin pořádně sežrat."
B: "Prosím tě, na to je na mně až moc závislý."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(3)

16. november 2015 at 0:01 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Jak jsem si ráno přál, aby má šichta utekla co nejrychleji, tak po Brianově návštěvě tomu bylo přesně naopak, ne, že bych ho už nechtěl vidět a být s ním, samozřejmě, že chci a to nejlíp po zbytek svého života, ale právě teď mě sžírá jeden velmi nepříjemný pocit a ten zahrnuje jistou obavu, která se týká toho, zda mě Brian opravdu už navždy bude brát jen jako samozřejmost, se kterou může počítat, kdykoliv se mu to hodí nebo se jednou něco změní... A to si asi dovedete představit, že můj mozek se tím zabýval o sto šest, tudíž jsem byl Debbie spíš na přítěž než na cokoliv jiného.

Debbie: "Hele, zázraku, víš, že už je po čtvrté?"
J: "Co? Sakra,"...Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že tomu tak opravdu je.
Debbie: "Kdyby si mi tu dneska spíš nepřekážel, tak bych si nestěžovala, ale myslím, že máš někde být."
J: "Promiň, Debb, klidně mi to strhni z platu. A máš pravdu, měl bych jít."
Debbie: "Nic ti strhávat nebudu, jen doufám, že se tohle nebude opakovat moc často... Ačkoliv, když vezmu v potaz, s kým chodíš, tak toho po tobě chci asi moc."
J: "Jen pro pořádek, nechodím s ním... Tedy on to tvrdí a já tomu začínám věřit."
Debbie: "Neříkej, že už nakazil i tebe těmi výmysly? Že k sobě patříte, je jasné každému, kdo vás spolu někdy viděl."
J: "Jo, kromě jemu."
Debbie: "To je bohužel pravda, i když si myslím, že i on si je toho tam někde pod tou hroší kůží taky vědom."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(2)

13. november 2015 at 0:03 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Šichta v jídelně je pro mě vždycky ubíjející, jen to dělím na ty lepší dny a na ty horší, dnes je to však naprostý extrém! Pořád netrpělivě kontroluji hodinky a nezjišťuji nic krom faktu, že je o dvě minuty víc, než když jsem se koukal naposledy, zákazníci ze mě šílí, protože mi to šíleně trvá, což je u mě dost neobvyklé, já vždy v podstatě mezi těmi stoly lítám, ale dnes jsem myšlenkami úplně jinde, nějaké objednávky jdou naprosto mimo mě a docela dost se divím, že Debbie se mnou ještě nedošla trpělivost a krom vražedných pohledů mě zatím nijak nekomanduje, ale hádám, že má jen dost vysokou dávku pochopení pro to, že jsem dneska zkrátka naprostý nemehlo, protože mám něco nebo spíš někoho velmi důležitého ve své mysli! A to dokonce tak moc, že ani nejsem schopný flirtovat se svými zákazníky pro lepší dýško, jednoduše si všechno šetřím pro Briana, jen ještě netuším, jak to mám, sakra, vydržet dalších 5 hodin!

Emmett: "Justine, zlatíčko, doliješ nám teda?"

Sakra! Já jsem fakt úplně mimo, je to totiž asi patnáct minut od chvíle, kdy mě o to žádal poprvé nebo možná už podruhé, nejsem si jistý, ale jedním si jistý jsem - s tímhle přístupem k zákazníkům a to obzvlášť k těm, co se řadí mezi mé přátelé, za chvíli budu bez práce a bez přátel!

J: "Promiňte, kluci, dnes jsem mimo,"...Omlouval jsem se, zatímco jsem jim dolíval.
Ted: "V pohodě."
Emmett: "Co zaměstnává tu tvou blonďatou hlavinku?"

Nestačil jsem odpovědět, poněvadž jsem musel otočit hlavu ke vchodovým dveřím hned potom, co se ozval zvonek oznamující, že někdo přišel a ten někdo nemohl být nikdo jiný než Brian s Gusem.

Ted: "Myslím, že se ani nemusíš ptát, Emme."
Emmett: "Taky bych řekl,"...Uchechtl se.
J: "Huh?"...Ohlédl jsem se po nich s myšlením trochu pozadu.
Emmett: "Ale nic."
Ted: "Jen si otři pusu... Slintáš."
J: "Haha, vtipné."

Brian mezitím dorazil až k nám a vědoucně si nás všechny tři prohlídl jako bychom byli omylem celé evoluce a to opravdu potěší, jenže v mém případě se mohu zlobit jen na zlomek zhruba jedné vteřiny, radši jsem totiž rád v jeho blízkosti a že ta teď byla opravdu blízko, doslova se o mě otřel, když si sedal, divím se, že jsem se z toho neposadil na zadek.

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(1)

12. november 2015 at 0:09 | Janča |  Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!
Nová povídka.

JUSTIN

varování: žádné

Ještě před pár měsíci jsem byl v mezích normy celkem normální puberťák s normálními problémy, ale dneska se cítím jako abnormální puberťák s nadlidskými problémy a k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl, že už dál nechci jenom sedět doma, koukat na televizi a honit si nad pornem jako nějakej nevyzrálej kluk, chtěl jsem zažít nějaké dobrodružství, najít sám sebe a třeba i někoho poznat a k tomu všemu mi mohlo posloužit jedině Liberty Avenue. Když jsem tam dorazil, cítil jsem se jako nějaké ztracené štěně a ne jeden slizoun si mě chtěl ochočit, několikrát jsem sám sebe přesvědčoval, abych pomalu začal couvat v domnění, že si ani nikdo nevšimne, že jsem tam byl, měl jsem doslova nahnáno, ale něco mě pořád popohánělo dál, byl to takový ten zlom v mém životě, kdy jsem věděl, že takhle to už dál nejde, že musím něco dělat, začít konečně žít... Jenže to jsem ještě nevěděl, že poznám toho nejvíc sexy, proradnýho, arogantního, promiskuitního, bezcitnýho parchanta v celém Pittsburghu, který můj život během několika hodin, co hodin, minut změnil doslova od základu a já mu naprosto podlehl a svoje srdce mu dal prakticky na zlatém podnose, zamiloval jsem se do něj všemi možnými způsoby, jaké existují, rozhodnutý ho nikdy neopustit, jenže všechno to má jeden malinkatý háček - on na lásku nevěří - podle něj to je jen atrapa heterosexuálů, kteří si takhle blbnou hlavy, protože si chtějí vrznout a já jsem pro něj jen další sex v životě, on chtěl mě a já chtěl jeho, nic víc, nic míň... Jenže Brian podle mě ještě pořád neví, s kým, že se to vlastně před těmi pár měsíci rozhodl strávit noc a je přesvědčený o tom, že se jednoho dne seberu a odejdu, že už o mně nikdy neuslyší, ale to já nemám v plánu, jen je pro mě těžké dennodenně bojovat o jeho přízeň!
Ani nevíte, jak moc se mi dnes nechtělo vylézat z postele, jenže Debbie má podle všeho nějaké pošahané pravidlo, které jasně říká, že když vstává ona tak vstává celý dům, poněvadž neumí vstávat tiše a v klidu, ale ono by to stejně bylo jedno, vstávat musím tak jako tak, protože mám svojí oblíbenou šichtu v jídelně, jen bych ale zkrátka zabíjel pro alespoň dalších pět minut spánku, ono strávit polovinu noci tím, že jsem se snažil Briana v Babylonu uhnat a přimět jej vzít si mě k němu domů a nakonec odejít jako poražený, jelikož on se rozhodl odejít z dalším z mnoha tricků, je dost vyčerpávající!

Debbie: "Justine!"

Čekal jsem, že dříve či později mě zavolá, ale nedokázal jsem na to reagovat jinak, než protočením očí a přetažením si peřiny přes hlavu, vážně se mi chtělo šíleně spát!

Debbie: "Justine, nebudu to říkat dvakrát! Nechtěj, abych tam za tebou došla!"

No to by mi ještě sházelo, ona by mě byla schopná z té postele kopat až do jídelny a to klidně jen v těch trenkách, bez ohledu na to, že venku je snad pod nulou.

J: "Však já už vstávám!"
Debbie: "To bych ti radila!"

Mám jí rád, opravdu jo, přeci jen mě zachránila před bezdomovectvím a dala mi práci, díky které můžu splatit Brianovi všechny škody a ještě si dopřávat, ale za tohle bych jí prostě zastřelil, jsem mladý na to, abych vstával takhle brzo!

Místo lásky a přátelství(29)

11. november 2015 at 0:08 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Poslední díl. - 18+ - Tak povídka nám po dlouhé době končí a já moc doufám, že se vám líbila a že i s koncem budete spokojení, přeji příjemné čtení Usmívající se

BRIAN

Asi si myslíte, že jsme se na sebe s Justinem následně vrhli a pomilovali se uprostřed té bouře, která pořád neubírala na síle a že jsme se jednoduše konečně oddali tomu, po čem jsme oba tak moc toužili od chvíle, co Justin odjel a i když bychom to asi oba moc rádi udělali, tedy já rozhodně, protože ta frustrace, co mě sužuje kvůli tomu, jak dlouho jsem se ho nedotýkal, je doslova nepopsatelná, ale my jsme si jednoduše dál jen povídali a vyměňovali si naše zážitky z těch pár dnů, co jsme byli každý jinde, všechno jsme si řekli a zkrátka si užívali vzájemné chvíle, dokud nám oběma nezačaly padat únavou oči a my neusoudili, že je na čase dohnat ten ztracený spánek za těch několik probdělých nocí bez sebe a tak když nakonec Justin usnul s hlavou položenou na mém klíně, tak jsem se nakonec sám oddal tolik potřebnému spánku.
"Budíček!" nebudu vám ani popisovat, jak jsem nadskočil, to si dokážete určitě představit sami a ani nemluvím o tom, jak nadskočil Justin, který si málem opět dal do hlavy, kdybych ho nezarazil a když jsem si následně promnul oči a podíval se z okýnka, uviděl jsem tam stát Theodhora, který se ve způsobu, jakým nás probudil, doslova vyžíval!

B: "Já tě zabiju,"...Stáhl jsem okýnko a málem ho přetáhl.
Ted: "Zkoušel jsem to jemně, klepal jsem na okýnko, jenže ani s jedním z vás to nehnulo."
J: "A proto ses nám rozhodl způsobit infarkt?"
B: "Chtěl jsem se zeptat na to samé."
Ted: "To bych si nedovolil, trhalo mi srdce vás budit, vypadali jste tak kouzelně."
Maikey: "Už jsou vzhůru?"...Zjevil se vedle Teda s přihlouplým úsměvem a hned mi bylo jasné, že nás neviděl jen Theodhor, ale rozhodně všichni čtyři, ale koho to zajímá, spalo se nám dobře, tak ať si trhnou!
B: "Ano, Schmidtovi se podařilo nás efektivně vzbudit, buď v pohodě."
J: "Co se vůbec děje?"
Emmett: "Děje se to, že konečně jedeme domů!"...Přitančil pomalu jako baletka s velkým úsměvem od ucha k uchu.
J: "Počkat, my spali dva dny? To už je sobota?"...Uchechtl se, ale částečně tu otázku myslel vážně.
Maikey: "Ne, Justine, je pátek, ale my už jaksi nemáme, kde spát, naše stany stojí v bahně a věci máme mokré, počasí má být navíc pořád stejné, nemá smysl, abychom tu zůstávali, když se stejně všichni těšíme domů do tepla a na to pohodlí... Ben už začal balit, tak sebou hoďte a taky začněte!"

Místo lásky a přátelství(28)

10. november 2015 at 0:06 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl. - 12+

BRIAN

Jenže zádrhel nastal prakticky okamžitě a to v mých komunikačních schopnostech, nevěděl jsem totiž, jak začít a už vůbec co říct, místo toho jsem jen dokázal být dál natisknutý čelem k tomu jeho a topit se v jeho nádherných, modrých očích, do kterých jsem sice viděl jen částečně a to jen díky světlu baterky, ale i tak jsem z nich dokázal vyčíst pár znepokojivých pocitů a emocí, které jej momentálně sužovaly a nejvíc asi převládal strach, ale zároveň i chtíč, toužil po mně úplně stejně jako já po něm, ale stejně jako já si uvědomoval, že je na čase si promluvit a měl z toho neskutečný strach, zkrátka jsme oba byli naprosto zahnáni na do kouta!
A všechno bylo zkomplikované tím, jak blízko jsme u sebe byli, můj dech těžkl a stejně tak jeho, krev mi závratnou rychlostí proudila celým tělem, které následkem toho nabíralo na vysoké teplotě, byl jsem naprosto rozpálený, cítil jsem, jak mi hoří tváře a Justin na tom byl úplně stejně, jeho kůže doslova pálila a dokonce bych přísahal, že jsem slyšel tlukot jeho splašeného srdce, rozhodně jsem ale cítil ten svůj, byl nezastavitelný! A ačkoliv jsem věděl, že to dělat nemám tak jsem zkrátka musel a znova jsem ho políbil, tentokrát však mnohem naléhavěji až hladově, zatímco jsem dlaní stoupal po jeho stehně až k jeho rozkroku, ihned jsem cítil, jak moc po mně touží...

J: "Bri,"...Opět se odtáhl a zadíval se mi do očí.
B: "Shhh,"...Zajel jsem mu rukou pod triko.

Justin mě následně rukou pohladil po vlasech a vzápětí mě chytil za zátylek, aby se posléze mohl opět přisát na má ústa, jeho líbání bylo doslova neukojitelné, bylo až zvířecí a kdybych ho neznal, vychutnával bych si to na milion procent, jenže já ho znám a věděl jsem, že víc než o to, jak moc po mně touží, šlo o to, aby zakryl, jak se právě teď vlastně cítí a aby se vyhnul tomu, co nás čeká a tak moc děsí, nejprve jsem se pokoušel o to samé, ale vidět jeho, jak se o to taky snaží, mi zkrátka otevřelo oči a já se od něj následně sám odtáhl, i přes to, jak moc jsem nechtěl!

Místo lásky a přátelství(27)

9. november 2015 at 0:03 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

BRIAN

Jakmile jsme dorazili zpátky, všichni čtyři nás radostně přivítali, no spíš přivítali ty větve, my jsme jim byli více méně jedno, hlavní pro ně bylo, aby rozdělali oheň a zahřáli si zadky, ale ani jsem se jim nedivil, zima snad byla čím dál tím větší, ani by mě popravdě nešokovalo, kdyby začalo sněžit, ale to, prosím ne, to bych se už asi vážně sebral a vydal se zpátky do civilizace, tedy domů!
A co se týče Justina, myslím, že jsem měl pravdu a on se opravdu zase vrátil ke svému odtažitému chování, poněvadž mě nadále úspěšně ignoroval, zatímco s ostatními se bavil jako o život, neměl jsem ani ponětí o tom, co jsem zase udělal, protože krom toho, že jsem šel vedle něho lesem si ničeho nejsem vědom, ale každopádně tohle chování mu vydrželo až do večera a nebudu lhát, že mi to nelezlo na nervy, protože lezlo, jenže na to, abych se s tím pokusil něco udělat jsem jednoduše neměl odvahu a ani nervy, zdálo se totiž, že s ním nic nehne, byl jednoduše zabedněný a odhodlaný ve svém chování vytrvat!

Maikey: "Jak dlouho si hodláte hrát na tichou domácnost?"
Ben: "Maikey, nech je si to vyřešit."
B: "Jo, Maikey, poslechni profesora, než tě uškrtím."
Maikey: "Jen se zajímám."
B: "Jo, až moc."
Maikey: "Takže hádám, že ještě dlouho?"
B: "Bene, mohl by sis ho zkrotit?"
Ben: "Pokud si Maikey myslí, že to musí vědět, tak bys mu asi měl odpovědět."
B: "Díky, fakt si mi pomohl! Takže, abyste oba věděli, já si na tichou domácnost nehraju, to on."

Místo lásky a přátelství(26)

6. november 2015 at 0:06 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

BRIAN

Netrpělivě jsem seděl na nějakém pařezu, zatímco jsem upřeně sledoval Justinův stan, ze kterého se ozýval jeho smích a stejně tak toho švába, který se rozhodl si najít k Justinovi zase cestu i přes to, že jsem mu v nemocnici dal jasně najevo, že Justin patří jen mně, jenže on to buď očividně nepochopil anebo je to jeden z těch frajírků, co si dělá, co chce, jak chce a kdy chce a nepřestane, dokud ho někdo nezabije a v tomhle případě k tomu já nemám moc daleko!
Do toho mě neskutečně nervovalo a především vytáčelo, jak si ti čtyři pořád něco špitali a propichovali mě pohledy, k jejich vraždě jsem měl taky dost opodstatněné důvody, právě teď jsem byl vytočený způsobem, že jsem i začínal pociťovat teplo, jak to ve mně vřelo!

Maikey: "Hádám, že to byl ten Tod?"...Posadil se na pařez vedle mě.
B: "Jsi všímavý."
Maikey: "A ty žárlivý."
B: "Já nežárlím! Nikdy!"
Maikey: "A co teda právě teď děláš?"
B: "Nevím, jestli tě to máma učila, ale tomuhle se říká sezení."
Maikey: "A já nevím, jestli ti to někdo řekl, ale tomuhle pohledu se říká žárlivý."
B: "Víš co, mysli si, co chceš, mně je to ukradený."
Maikey: "Ještě, aby nebylo, když máš co dělat, abys nezešílel z té představy, co tam spolu dělají."
B: "Hledají oblečení, co jiného by asi tak měli dělat?"
Maikey: "To já nevím a ty taky ne."
B: "Neměl bys být náhodou můj nejlepší přítel?"
Maikey: "To taky jsem, ale ty mě odmítáš, tak proč bych se měl namáhat?"
B: "Pravda, takže se prostě seber a běž si za profesorem."
Maikey: "Už mizím,"...Se smíchem se ode mě zase vzdálil.

Místo lásky a přátelství(25)

5. november 2015 at 0:02 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

BRIAN

Když jsem se ráno probudil, pokud se tomu tak dá vůbec říkat vzhledem k tomu, že jsem skoro nespal a umíral bolestí celého těla v té sedící poloze, tak se do mě pustila neskutečná zima, okýnka jsem měl doslova zamlžená a od pusy mi šla pára, klepal jsem se jednoduše jako ratlík a snažil jsem se všemožně zahřát, jenže ta deka a ani dýchání si na ruce nebylo zkrátka dostačující, v tu chvíli jsem si přál víc než kdykoliv, abych u sebe měl Justina a zahříval se jeho tělem, bohužel jsem ale nemohl, protože spolu nemluvíme, tudíž pozvat ho k sobě do auta by nemělo smysl a ani bych to neudělal, na to mám ještě nějakou hrdost zachovalou a abych šel rovnou za ním do stanu by taky nemělo smysl, protože jestli já mrznu v uzavřeném prostoru auta nedovedu si ani představit, jaká zima musí být jemu a těm čtyřem v těch stanech, možná, že se v tom autě nemám až tak špatně, měl bych pak Justinovi poděkovat, za to, že mě v něm donutil spát, ale to je jisté, že pak budu potřebovat zubaře, až mi jednu vrazí!
Musel jsem hned zase začít přemýšlet nad tím, co se včera stalo, i když v tom mám v podstatě dost bordel, já totiž ani nevím, co se vlastně stalo, v jednu chvíli se zdálo, že jsme s Justinem zase v pohodě, přeci jen muchlovali jsme se v autě a na tom nic špatně rozhodně nebylo a i když se pak snažil hrát si na nedostupného, tak jsem věděl, že se všechno začíná vyvíjet správným směrem, jenže pak se to stalo - slyšel jsem to, co jsem rozhodně slyšet neměl... Věděl jsem, že Justin tu noc před svým odjezdem někde strávit musel a nakonec se mi i potvrdila má domněnka, že to bylo zrovna u kluků, ale do včera mě ani nenapadlo, že by mohl spát přímo s Emmettem v posteli a ano vím, že vypadám jako nějaká žárlivá reklama na heterosexuála a taky to, že to je Emmett, který je nenapravitelně zamilovaný do toho účetního, ale přiznávám, že mi to hnulo žlučí, i když naprosto zbytečně, vím, že se mezi těma dvěma nikdy nic nestalo a ani nestane, i když přiznávám, že je pravda to, že když jsem Justina poznal, jisté náklonosti jsem si z Emmettovi strany k němu všiml, ale to bylo jen takové pošťuchování, které mi ale už tenkrát vadilo a když jsem se teď dozvěděl něco takového jednoduše to ve mně zahlodalo, proto jsem si taky nakonec ulevil, když se mi dostalo vysvětlení, že nešlo o nic víc než jen o to, aby se Justin pohodlně vyspal, jenže v tom momentu už jsme byli uprostřed hádky, ze které existoval jediný útěk - zavřel jsem se do svého auta a Justina jsem jako obvykle odbyl, což bude mít za následek pouze dvě věci, které mi on sám už vyjmenoval - naštvání a našlapování kolem sebe po špičkách!

Maikey: "Briane!"...Vzhledem k tomu, že ta okýnka byla stále zamlžená, vůbec jsem ho neviděl přijít a tak si dovedete představit, že jsem dostal málem infarkt, když mi na to okýnko zaklepal!
B: "Pro Krista!"
Maikey: "Můžu dovnitř?"
B: "Tak ale dělej, ne že mi sem pustíš tu zimu!"

Místo lásky a přátelství(24)

4. november 2015 at 0:05 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

JUSTIN

Srdce mi začalo tlouct jako o život a soudě podle Brianova výrazu bylo jasné, že mi o život opravdu šlo! Následně jsem se mu odvážil postavit čelem a při pohledu do jeho uhrančivých očí jsem se snažil vymyslet kloudné vysvětlení, zatímco Brian se pokoušel zůstat v klidu a nevyšilovat a Maikey se jen díval z jednoho na druhého, čekajíc na to, co se bude dít a snažíc se nesmát, proto pro mě bylo dost těžké určit, zda jsem rád, že u nás je anebo ne, bylo jisté, že pokud mě Brian začne škrtit tak se mu v tom alespoň pokusí zabránit, ale to, jak se snažil nevybouchnout smíchy, mě a jsem si jistý, že i Briana, dost vytáčelo, v téhle chvíli smích rozhodně nebyl na místě, i když ono to vtipné vlastně je, přeci jen kdybych Brianovi do detailu popsal, jak ta noc v Emmettově posteli proběhla, rozhodně by se neubránil alespoň vnitřnímu smíchu, jenže Brian je ohledně mě velmi majetnický a už jen představa toho, že jsem strávil noc v posteli jiného, nehledě na to, že to byl Emmett, mu jistě vystřeluje tlak až ke stropu!

Maikey: "Pokud takhle hodláte stát celou noc, můžu skočit pro popcorn a jsem si jistý, že kluci se taky rádi připojí."

Mně osobně bylo jasné, že Maikey se nám to snaží ulehčit a celkově zklidnit situaci a byl jsem za to i rád, protože to, v jaké situaci jsme se s Brianem nacházeli, bylo dost nepříjemné, ale Brianovi Maikey rozhodně nepomohl, spíš naopak, teď už jsem na Brianově seznamu smrti nebyl jenom já a Emmett, ale i Maikey!

J: "Řekneš už konečně něco nebo na mě budeš dál jen němě zírat?"
Maikey: "Myslím, že půjdu spát, tady se to začíná přiostřovat,"...Pomalu po špičkách se vzdálil.
B: "Nevím, co bych ti měl říct... Lépe řečeno, nemám ti co říct."
J: "Co tak najednou, že ti došla slova?"...Neodpustil jsem si sarkasmus, z nějakého mně neznámého důvodu se naše role začínaly obracet, Brian se snažil vypadat, že je vše v pořádku a já začínal být ten naštvaný.
B: "Neříkám, že mi došla slova, jen ti nemám co říct."
J: "Takže se ani nezeptáš, proč jsem spal v Emmettově posteli?"

Místo lásky a přátelství(23)

3. november 2015 at 0:08 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl. - 15+

JUSTIN

Připadalo mi to jako celá věčnost od chvíle, co jsem Briana líbal naposledy, pokud tedy pominu ten nepatrný, i když nádherný polibek v nemocnici, ale já myslím takhle - vášnivě, tak, že mám pocit, že bez jeho polibků na místě zemřu, pokud jich nebude dostatek a právě teď jich dostatek je, to mi věřte!
Brian mi stáhl tričko z ramene a začal mě na něj něžně líbat, poté začal stoupat výš po mém krku až do mých vlasů a vzápětí se zase vrátil zpět k mým rtům a jazykem je obkroužil, v tu chvíli jsem pociťoval mravenčení snad v celém mém těle!
Vzrušením jsem se začal třít rozkrokem o ten jeho, oba jsme vzdychali rozkoší a stále jsme se oddávali drsnému líbání, až nám natékaly rty! Cítil jsem, že se za chvíli udělám a Brian od svého orgasmu taktéž nebyl daleko! Když v tom najednou...

B: "Shit!"
J: "Co je?"...Nechápavě jsem na něj pohlédl.
B: "Jsou zpátky."

Ihned jsem pootočil hlavu a uviděl je přicházet zpátky, v tu chvíli jsem si jen představoval ten trapas, co by nastal, kdyby si jich Brian nevšiml!

J: "Sakra,"...Opatrně jsem z Briana slezl a chtěl jsem vystoupit z auta.
B: "Počkej."
J: "Na co?"...Otočil jsem se zpátky k němu.
B: "Na tohle,"...Chytil mě za bradu a něžně mě políbil, poté vystoupil.

Asi si dovedete představit, že jsem se tam zůstal dál sedět s přihlouplým úsměvem a s pocitem, že ani nevím, čí jsem... Ono totiž na tohle jinak reagovat ani nejde! Zdá se mi to nebo Brian se opravdu snaží dokázat mi, jak moc mě vlastně miluje?
Po chvíli jsem se dokázal vzpamatovat a podařilo se mi vylézt z auta, ihned jsem se vydal zpátky ke svému stanu v naději, že me kluci neuvidí, ale takové štěstí jsem bohužel neměl...

Místo lásky a přátelství(22)

2. november 2015 at 0:01 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Došel jsem až k němu a měl jsem pocit jako bych ztrácel pevnou půdu pod nohama, skoro jsem věřil tomu, že se za chvíli začnu vznášet, v hlavě mi teprve až teď docházelo, že to, co se děje, je skutečné - Brian tu opravdu je, stojí přímo přede mnou a to jen proto, že mě nechce ztratit... Mohl bych snad momentálně cítit víc motýlků okolo žaludku? Myslím, že ne!
I on byl taky značně v rozpacích, stál čelem ke mně a měl mírně pootevřenou pusu, jako by snad sbíral odvahu k tomu něco říct, ale absolutně nevěděl co, nedivil jsem se mu, já na tom byl úplně stejně, ale přes to jsem částečně dokázal být stále při smyslech a připomínat si, že se musím ovládat a nechat Briana v tom všem, co si nadrobil, vykoupat... Nejsem si jistý, že to vydržím dlouho, ale musím to alespoň zkusit, Brian zkrátka nemůže žít s pocitem, že mě má v hrsti, kdykoliv si jen zamane!

B: "Justine?"

Řekl to tak tiše, že jsem ho téměř přeslechl, jak jsem z něj byl mimo, ale naštěstí jsem to byl schopný zaregistrovat a vzápětí mi i došlo, proč mě oslovil - snažil se mě totiž upozornit na ten fakt, že jsme pro ty čtyři blázny skoro jako nějaká napínavá telenovela v televizi!

J: "Ou... Chceš s něčím pomoct?"
B: "Dobrý, zvládnu to sám,"...Nepatrně se na mě pousmál.

Raději jsem se otočil a vzdálil se od něj s pocitem, že jsem totální pitomec... Proč jsem za ním, sakra, šel?! Nejprve se to zdálo jako dobrý nápad, ale teď vidím, že horší nápad jsem mít nemohl, jednoduše to připíšu svému menšímu otřesu mozku, protože kdybych si připustil, že jsem zkrátka idiot, způsobil bych si další otřes mozku, až bych hlavou třískal do stromu!

Emmett: "To bylo napínavé,"...Přitančil ke mně a culil se jako by se snad zbláznil!
J: "Nenuť mě se cítit ještě hůř, než už se cítím."
Emmett: "Vždyť to bylo roztomilé... Vidět vás dva takhle v rozpacích se nestává často."