Místo lásky a přátelství(8)

13. října 2015 v 0:03 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

BRIAN

Myslel jsem si, že Justina před jeho odjezdem už neuvidím a už jen z tohoto důvodu jsem nemohl celou noc spát, ani se nezmiňuji o tom, že bez něj již zkrátka spát ani neumím a že jsem si v první řadě vyčítal, že jsem se sám okradl o drahocenný čas s ním dřív, než vůbec odjel, proto jsem se ráno vydal do jídelny v naději, že zabiju alespoň trochu času tím, že se nechám buzerovat od Debbie, které jsem ale nakonec jen dokázal nalhat to, že Justin s tím, že nejedu, nemá vůbec žádný problém, připadal jsem si vážně uboze, ale nechtěl jsem, aby se do mě ohledně toho ještě navážela ona a připomínala mi, jak moc velký idiot vlastně jsem!

A pak se to stalo - všechno šlo stokilometrovou rychlostí do hajzlu! Justin a Maikey přišli do jídelny pro hromadu jídla, kterou jim nachystala Debbie, v ten okamžik jsem naprosto ztuhl, nebyl jsem schopný jediného slova, jen jsem na něho zíral a on na mě, oba jsme byli doslova v koncích! V hlavě jsem si pořád opakoval, že ho musím přeci zastavit nebo se s ním alespoň udobřit, naposledy ho políbit, dotknout se jeho kůže, dát mu najevo, že mě to mrzí a že mi bude chybět, ale nedokázal jsem to, jen jsem na něj civěl a doufal, že to bude on, kdo něco řekne, nakonec však stačilo, aby se do toho začala plést Debbie a všechna naděje byla nenávratně ztracena, Justin naštvaně odešel a já věděl, že tohle se do pořádku samo nedá, tentokrát ne!
Maikeyho jsem nakonec dokázal alespoň požádat o to, aby na něj všichni dávali pozor, protože jsem věděl, že v tomhle stavu, kdy má na mě vztek, se nemusí hlídat a nakonec si někde něco zlomí a ačkoliv jsem věděl, že Maikeyho první myšlenka bude "On ho vážně miluje," požádat jsem ho o to zkrátka musel a nakonec jsem se jen díval na to, jak odjíždějí a Justin se mi vzdaluje, věděl jsem, že to bude jen na týden, ale měl jsem pocit, že to bude na celý život!

Debbie: "Hodláš tady stát celý týden?"...Upozornila mě na ten fakt, že tu stojím už dost dlouho na to, že oni už jsou dávno pryč.
B: "Jen jsem..."
Debbie: "Doufal, že se třeba ještě vrátí, aby se s tebou rozloučil?"
B: "Ne, jen si užívám ten pocit volnosti, co mě celý týden čeká... Nemáš náhodou vevnitř hladový lidi?"
Debbie: "Říkej si, co chceš, ale já vím, že ti bude chybět stejně moc, jako ty jemu."
B: "Jsem si jistý, že přežiju,"...Uchechtl jsem se, ale věděl jsem, že má pravdu, vždyť mi chybí už teď!
Debbie: "Můžeš si nalhávat, co chceš, ale tentokrát tu nebudeš mít Maikeyho ani nikoho z kluků, aby ti pomohli nemyslet na to, že si bez něho jednoduše v háji."

V tu chvíli mi ztuhl úsměv, protože až teď mi došlo, že není pryč jen Justin, ale všichni, se kterými trávím čas a které dá se říct využívám kdykoliv, kdy nechci myslet na Justina, jenže tenhle týden budu muset přežít jen sám se sebou a... Pravděpodobně s Debbie!

B: "Myslím, že by ses měla vrátit dovnitř, než ti tam ty lidi zemřou hlady."
Debbie: "Však já už jdu, nebudu ti přeci kazit začátek tvého báječného týdne, že?"
B: "Konečně si řekla něco, co chci slyšet."
Debbie: "Víš, Briane, pokud to takhle budeš vést dál, je dost možné, že se ti Justin už ani nevrátí,"...Pohladila mě po vlasech a vrátila se zpátky do jídelny.

Tohle jsem si ale nechtěl za žádnou cenu připustit, byla to hloupost, s Justinem jsme překonali mnohem horší věci, než moje blbý poznámky a týden strávený bez sebe, Justin by mě kvůli něčemu takovému rozhodně neopustil... Že ne?
Raději jsem zatřepal hlavou, abych se té naprosto nesmyslné myšlenky zbavil a vydal jsem se do svého auta, kde jsem následujících několik minut jen seděl a snažil se přijít na to, co, sakra, budu dělat celej, podělanej týden volna! Jasně, mohl bych si zrušit dovolenou a jít normálně pracovat, jenže tím bych akorát všem potvrdil, no hlavně asi Debbie, že jsem bez Justina a svých přátel naprosto v háji a musím se kvůli tomu nějak zabavit a to zkrátka nepřipadá v úvahu, já to nějak zvládnu i bez Kinneticu, existuje spousta možností, jak zabít čas, jen je nejdřív musím najít!

Melanie: "Co tady, sakra, děláš?"
B: "Zeptal bych se tě na to samý, ale jsem si jistý, že odpověď by byla stejná - prostě rád otravuju lidi u nich doma."
Lindsay: "Kdo to je, zlato?!"
Melanie: "Moje noční můra!"...Protočila oči, povzdechla si a pustila mě dovnitř.

Opatrně jsem kolem ní proklouzl, nechtěl jsem riskovat, že by mi podkopla nohy a vydal jsem se do obývacího pokoje, kde se Lindsay věnovala ženské domácí práci - žehlení.

Lindsay: "No ne, Gusi, podívej, kdo nás poctil návštěvou."

Gusova modrá kukadla na mě vzhlédla ze sedačky a ten jeho úsměv široký od ucha k uchu mě také přiměl k úsměvu. Přisedl jsem k němu a políbil jej do vlasů.

Lindsay: "Co tě přimělo k návštěvě?"
B: "No prosím? Bydlí tady moje báječná kamarádka, matka mého dítěte a můj milovaný syn a... Jéé, Mel, ty si tu taky,"...Uchechtl jsem se.
Melanie: "Miláčku, jsme jen prostředkem k tomu, aby zabil čas, protože všichni, se kterými ho tráví a kteří slouží k jeho zábavě, mu dali košem a jeli si užít do přírody."
B: "Prosím tě, alespoň od nich budu mít chvíli pokoj."
Melanie: "Jsem si jistá, že oni si myslí to samé o tobě."
Lindsay: "Proč si nejel s nimi? Justin by byl nadšený."

Musel jsem protočit oči, je to jako by všichni, které znám, byli naprogramovaní na stejnou vlnu a nutili mě se cítit provinile, protože jsem s Justinem odmítl strávit týden někde v lese.

B: "Nejsem jeho podělaná čivava, aby mě hodil do tašky a tahal všude s sebou."
Melanie: "I ta čivava by mu pravděpodobně dělala lepší společnost než ty."
B: "Linds, můžeš jí dát, prosím tě, náhubek, než začne kousat?"
Lindsay: "Briane!"
Melanie: "Jdu dát Gusovi snídani, s tímhle idiotem tady nebudu,"...Zvedla Guse ze sedačky a odešla s ním do kuchyně.
Lindsay: "Ty si vážně idiot."
B: "To tvůj manžel se do mě naváží kdykoliv sem přijdu."
Lindsay: "Já nemluvím o Mel, mluvím o tvých přátelích... O Justinovi. Proč si s nimi nejel? Stejně sis vzal týdenní dovolenou, aby si byl s Justinem tak..."
B: "Nevzal jsem si jí kvůli němu... A i kdyby ano, tak na tom nesejde, je pryč."
Lindsay: "A to ti bylo tak moc zatěžko s ním být týden v přírodě, na čerstvém vzduchu..."
B: "Jasně, na místě lásky a přátelství,"...Ironicky jsem se zasmál.
Lindsay: "Takže o to tady jde? O to, jak se to tam jmenuje?"
B: "Nic takového jsem neřekl!"
Lindsay: "Ani si nemusel, ty jim jednoduše nechceš dát najevo, že je všechny miluješ stejně jako oni tebe... A hlavně Justina."

Dokázal jsem jen silně přivřít oči a zhluboka se nadechnout, doufal jsem, že se třeba dokážu teleportovat pryč a vyhnu se tak těm pošahaným poznámkám, které z nějakého důvodu jsou pravdivé víc, než si jsem ochotný připustit, ale na tom nesejde, oni jsou pryč, Justin je pryč, a já jsem tady a zachovávám svou masku, že jsou mi všichni naprosto u prdele, nedotknutou!

B: "Linds, nepřišel jsem si sem pro rady do života ani si vyslechnout naprosté nesmysli..."
Lindsay: "Přišel si sem zabít čas, já vím."
B: "Spíš jsem se chtěl zeptat, jestli si můžu vzít Guse na pár dnů."
Lindsay: "Cože?"...Začala se smát a mně nějak nedocházelo proč.
B: "Co je na tom tak k smíchu?"
Lindsay: "To, že mi tu tvrdíš, že si bez kluků a hlavně Justina naprosto v pohodě, ale přitom chceš využívat našeho syna k tomu, aby si na něj nemusel myslet."
B: "Tak to vůbec není!"
Lindsay: "Ne? Takže by si tady teď byl se stejnou prosbou, kdyby nikam neodjeli a tys tu měl Justina?"

Otevřel jsem pusu, ale nakonec jsem nedokázal nic říct, měla pravdu, kdyby neodjeli, teď bych tu nebyl, cítil jsem se jako totální parchant.

Lindsay: "Guse miluješ a jsi dobrý táta, o tom není pochyb,"...Snažila se mě uklidnit, když si všimla, že mě samotného zaskočilo, že jsem svého syna chtěl jenom využít.
B: "Právě teď jsem asi ten nejhorší táta."
Lindsay: "Ale já ti rozumím... Justin a Gus pro tebe představují celý svět, a když nemůžeš mít jednoho, potřebuješ toho druhého."
B: "Lindsay, tohle..."
Lindsay: "Briane, radši než, abys říkal lež jako, že ti na Justinovi nezáleží, tak neříkej prostě nic."

Poslechl jsem jí, nemělo smysl říkat lži, když mi je stejně nevěří a které už si ani já sám nevěřím, vím moc dobře, co pro mě Justin znamená a přesně proto se teď chovám jako pitomec.
Raději jsem zanechal svého idiotského chování a šel jsem se věnovat Gusovi, Melanie k tomu překvapivě neměla žádné výhrady, a zatímco já jsem hlídal Guse, ony dvě se věnovaly sobě, myslím, že ve výsledku mi za to byly obě vděčné a večer jsem je nakonec všechny tři opustil a vydal jsem se do Babylonu. A bylo to divné, nebyl tady Maikey, aby mě hlídal, nebyl tu Emmett, který by mi už jen svým výstředním oblečením zlepšoval náladu, nebyl tu ani Ted, kterému bych mohl vymýšlet nové přezdívky a vysmívat se jeho zoufalým pokusům o to někoho dostat do postele... A nebyl tu Justin, se kterým bych právě teď mohl trávit čas na parketu a dávat všem jasně najevo, že patří jen mně, byl jsem tu jednoduše sám, se svojí skleničkou Jima Beama a pocitem, že ty lidi pro mě opravdu představují všechno, bez nich jsem nic, jsem nikdo!
Své zoufalé myšlenky jsem byl schopný zahnat jen ve chvíli, kdy jsem byl v zadní místnosti, ale když jsem nakonec dorazil domů, do toho ticha a prázdna, věděl jsem, že tohle bude snad nejtěžší týden mého života!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 13. října 2015 v 10:25 | Reagovat

Jsem zvědavá, jestli Brian zůstane doma a prožije ten nejhorší týden v životě nebo přemůže svou hrdost a pojede do přírody

2 Janča Janča | Web | 13. října 2015 v 17:52 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že si zvědavá :-)  :D

3 Karin Karin | 13. října 2015 v 20:55 | Reagovat

Brian je ale pako. O_O

4 Janča Janča | Web | 17. října 2015 v 8:40 | Reagovat

[3]: Jo to je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama