Místo lásky a přátelství(18)

27. října 2015 v 0:02 | Janča |  Místo lásky a přátelství
Nový díl.

BRIAN

Když jsem začínal přicházet k sobě, pociťoval jsem, že spát v takové zapeklité poloze, nebyl dobrý nápad, byl jsem naprosto rozlámaný, ale když jsem zahlídl Justinovu tvář, ta bolest jako by snad zmizela, tohle bylo to nejlepší probuzení za posledních několik dní, jednoduše vidět po probuzení Justina je něco, co chci zažívat až do konce svého života! Myslím, že nic lepšího asi neexistuje! Bože, já jsem tak patetický, ale zkrátka to tak je, jsem v tom s Justinem až po uši, ať se mi to líbí nebo ne!

Když jsem však následně pohlédl na pohovku, která se tu nachází, z té postele jsem doslova vyskočil, na té pohovce totiž ležel Maikey a spokojeně spal, v tu chvíli jsem si představoval, kolik asi fotek toho, jak se tisknu k Justinovi, stihl vytvořit a myslel jsem, že snad zešílím! Místo toho jsem šel však rovnou k němu, s chutí mu zařvat do ucha, aby ten svůj zadek zvedl a všechno mi vysvětlil, ale k přihlédnutím na to, že tu spal i Justin jsem se musel ovládnout a probudil jsem ho více méně šetrně, idiota jednoho!

B: "Vstávej, ty pako."
Maikey: "Hmm,"...Zamumlal.
B: "Michaeli!"
Maikey: "Co? Co?"...Vyletěl.
B: "Tiše proboha, Justin spí."
Maikey: "Promiň,"...Začal si mnout oči a poté se konečně zvedl.
B: "Pojď na chodbu."

Téměř vražedně jsem ho probodl pohledem a poté jsem se vydal na chodbu, Maikey mi byl hned v patách a tvářil se, jak kdyby šel na popravu a nebyl daleko od pravdy, mám fakt neskutečnou chuť ho zavraždit!

Maikey: "Než začneš vyšilovat, měl bys vědět, že fakt nevím, jak k tomu došlo."
B: "To je jako ono? To je tvoje obhajoba? Že nic nevíš? Maikey, řekni mi, ty toužíš po tom, abych tě zabil?"
Maikey: "Chápu, že se zlobíš..."
B: "Zlobím? Takhle vytočenej jsem v životě nebyl, co se, kurva, stalo?!"
Maikey: "Já fakt nevím, když jsem Justina viděl naposledy, byl v pořádku a pak..."
B: "Co pak?"...Zdůraznil jsem obě slova.
Maikey: "Ben a já, my jsme jednoduše... Však víš."
B: "Jestli mi řekneš, že jste si to šli rozdat, tak tě skutečně zabiju."
Maikey: "Nemohl jsem vědět, že se Justinovi něco stane! Prostě jsme chtěli být chvíli sami a zaplatili jsme si pokojík v jednom motelu, nějak jsme nepřemýšleli, já vím, že to byl špatný nápad, ale ty sám víš, jaký to je, když..."
B: "Jsem nadrženej? Jo, to vím moc dobře, věř mi, ale nikdy nikdo neskončil v nemocnici, zatímco jsem šukal!"
Maikey: "Mrzí mě to, Briane. Vím, že jsem ti slíbil, že se o něj postarám... My všichni."
B: "Když už o nich mluvíš, kde jsou?"
Maikey: "No věc se má tak, že nevíme, kde jsou Ted s Emmettem a Ben je teď hledá."
B: "Ty si ze mě musíš dělat srandu,"...Zoufale jsem se svezl na židli a držel se za hlavu.

Tak teď teprve můžu říct, že tohle už opravdu nemůže být horší, tohle je, do prdele, naprostá krize a já nemůžu uvěřit, že jsem toho součástí, Justin je v nemocnici, můj nejlepší přítel není daleko od toho, abych ho zabil a pan a paní Schmidtovi se pohřešují a náš detektiv Ben Bruckner po nich momentálně pátrá... Jo tohle rozhodně nemůže být horší a zároveň komičtější!

Maikey: "Co mu vůbec je? Justinovi?"
B: "Má menší otřes mozku a naražená žebra... A až se vzbudí, bude mít nejspíš i záchvat."
Maikey: "Co?"
B: "Zjistí, že jsem tady a to nedopadne dobře."
Maikey: "On to neví?"
B: "Ví, ale rozhodně si to nebude pamatovat... Pro tvou informaci se před tou nehodou ládoval alkoholem, a když se probudil v nemocnici s bolestí, rozhodl se, že tráva bude ideální prostředek k tomu, aby jí ztišil."
Maikey: "Cože?"...Začal se smát.
B: "Jo, nějakej Tod nebo, jak se, kurva, jmenoval, byl tak hodný, že mu jí obstaral."
Maikey: "Tod?"
B: "O něm ty mimochodem nic nevíš?"
Maikey: "Pokud máš na mysli zelenookého, hnědovlasého asi 1,70 vysokého kluka tak... Jop, on a Justin si padli do oka, teď, když nad tím tak přemýšlím, tak s ním jsem ho včera viděl naposledy, tancovali spolu, Emmett mě upozornil na to, že to je ten kluk, co stanuje tam, co my a že..."...Zarazil se, asi to bylo něco, co by mi radši neříkal.
B: "Že co?"
Maikey: "Vím jen to, že Justinovi se líbil od první chvíle, co ho viděl."

Říkal jsem, že tohle už nemůže být horší? Tak právě teď to horší je! Tod očividně nebyl jen nějakou jednorázovou známostí na jednu noc, mezi ním a Justinem nejspíš přeskočila nějaké jiskra a to je... Já vlastně ani nemám slov! Z toho šoku mi dokonce až teď došlo, co Maikey vlastně řekl...

B: "Počkat, jak, že stanuje tam, co vy?"
Maikey: "Ne přesně tam, co my, ale je tam taky, tam ho Justin viděl poprvé."
B: "A oni jako?"
Maikey: "Co? Ne, ne! Proboha, nic mezi nimi nebylo, Justin ho tam jen viděl a znova ho potkal tady, tancovali spolu a zbytek příběhu už znáš... Takže neměj obavy."
B: "To nemám, není důvod, Justin si může dělat, co chce."
Maikey: "Jo a přesně proto teď žárlíš."
B: "Nežárlím!"
Maikey: "Jasně, jasně."
B: "Maikey, ještě pořád tě chci zabít."
Maikey: "Už mlčím."
B: "Měli bychom jít za ním."
Maikey: "Spíš ty, já tady počkám."
B: "Fajn."

Popravdě jsem si musel pár vteřin dodávat odvahu, abych se za ním vydal, byla tu dost velká pravděpodobnost, že už je vzhůru a že až mě uvidí tak mě něčím umlátí, ale jednoduše jsem za ním jít musel a především chtěl, tudíž jsem se zhluboka nadechl a vešel jsem do jeho pokoje.
A měl jsem pravdu - byl vzhůru, jenže když mě zahlédl, nereagoval tak, jak jsem čekal, nebyl zaskočený ani nijak jinak šokovaný, popravdě se na mě vydržel koukat jen pár vteřin a pak uhnul pohledem, který vzápětí věnoval doktorovi, který mu zrovna vysvětloval, jak by se měl následující dny šetřit.

Doktor: "Takže je vám vše jasné, pane Taylore?"
J: "Ano, mám odpočívat, nedělat psí kusy a za pár dní mám jít na kontrolu."
Doktor: "Přesně tak a teď vás propouštím z naší péče, sestra vám dá ještě podepsat nějaké papíry a můžete jít."
J: "Dobře a děkuju."
Doktor: "Nemáte za co."

Abych pravdu řekl tak díky tomu doktorovi jsem byl zatím celkem v klidu, jenže jakmile opustil místnost a já s Justinem zůstal o samotě, začal jsem doslova panikařit, za to Justin se zdál být víc než klidný.

B: "Tak už tě propustili?"
J: "Jo, slyšel si."
B: "Jo, slyšel, jen se... Ptám, nic víc."
J: "Fajn."
B: "A jak ti je?"
J: "Je mi dobře."
B: "Byl jsem tady v noci, pamatuješ si to?"
J: "Mám možná otřes mozku a byl jsem sjetej, ale alzheimera ještě nemám."
B: "Ne, jen se chováš jako idiot."
J: "Já se chovám jako idiot? Aha. Víš co, Briane? Můžeš jet domů."

No neříkal jsem, že až přijde k sobě tak se začne chovat tak, že mně se to rozhodně nebude líbit? Je vidět, že ho znám opravdu moc dobře, ale abych byl upřímný tak jsem spíš doufal, že vše špatné bude zapomenuto a on bude rád, že tu jsem!

B: "A co ty?"
J: "Co se mnou? Já tu mám být až do soboty, takže tu budu do soboty."
B: "V tomhle stavu?"
J: "Jsem v pohodě... Au,"...Sykl bolestí, když se pokoušel zvednout.
B: "Jo, to vidím,"...Šel jsem mu na pomoc a dostal ho na nohy.
J: "Díky, ale teď už můžeš jít."
B: "Nechovej se jako pako, Justine."
J: "Nechovám se jako pako... Můžeš mi podat to oblečení?"
B: "Jo,"...Došel jsem mu pro něj a následně jsem sledoval, jak se do něj snaží nasoukat.
J: "Jen si jednoduše myslím, že bude lepší, když pojedeš domů,"...Pokračoval.
B: "A to jako proč?"
J: "Třeba proto... Do prdele,"...Ze všech sil se snažil obléknout si triko, ale s těmi žebry to bylo nemožné.
B: "Ukaž,"...Opatrně jsem ho do něj oblékl.
J: "Jednoduše si tu od začátku nechtěl být, takže není třeba, abys tu byl."
B: "Teď je situace trochu jiná, pokud sis nevšiml."
J: "Takže pokud to dobře chápu, musí se mi něco stát, aby ses o mě začal zajímat? To, abych ti vyhrožoval každý den sebevraždou."

Právě teď jsem ho chtěl proplesknout, choval se jako naprostý idiot, já jsem možná kretén a něco z toho si zasloužím, ale na můj vkus je tohle už dost přehnané!

B: "Chováš se jako dítě."
J: "Ne, chovám se tak, jak uznávám za vhodné."
B: "Tedy jako dítě?"
J: "Ty seš... Já to ani nebudu říkat."
B: "Dobře, protože mlč, bolí mě z tebe hlava a teď se drž."
J: "A to jako proč?"
B: "Nějak tě musím nasoukat do těch kalhot, nerad bych, aby ses tu vyválel a znova si něco udělal."
J: "Fajn."

Navlíknout na něj ty kalhoty bylo téměř nemožné, pořád ztrácel rovnováhu a ne jednou sebou málem švihnul na zem, ale nakonec se mi to nějak zázračně podařilo.

J: "Díky."
B: "Máš zač."
J: "A teď co?"
B: "Co - co?"
J: "Já odcházím a ty budeš dělat co?"
B: "A kam jako odcházíš?"
J: "No půjdu najít kluky, pak se s nimi vrátím do stanů a zbylé tři dny si to tady užiju."
B: "Aha, tak pro tvou informaci, Maikey sedí na chodbě, Ted s Emmettem se pohřešují a Ben je právě teď všude hledá a já? Já rozhodně nikam nejdu, protože pokud ty nejedeš se mnou domů tak já zůstávám s tebou tady a teď jdeme najít ty dva idioty, idiote."

Justin se nepatrně usmál, ale následně si uvědomil, co jsem vlastně řekl a chtěl mi něco odvětit, jenže k tomu už nebyla příležitost, poněvadž do pokoje vtrhl Maikey a hned za ním Ben s těma dvěma idioty, kteří se smáli od ucha k uchu... Co to, do prdele, má znamenat?!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 27. října 2015 v 10:50 | Reagovat

Z nich by se jeden fakt zbláznil :-D
Už se těším na pokračování :-D

2 Janča Janča | Web | 27. října 2015 v 14:53 | Reagovat

[1]: Jo, to souhlasím :-D To jsem ráda :-D  :-)

3 Karin Karin | 27. října 2015 v 21:51 | Reagovat

Mám pocit že by všechny potřebovali na budku aby se vzpamatovali. :D  [:tired:]

4 Janča Janča | Web | 27. října 2015 v 22:31 | Reagovat

[3]: To si vystihla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama