Setkání(6)

10. srpna 2015 v 0:05 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Vzhledem k tomu, že jsem v noci naspal asi tak tři hodiny ocenil bych, kdybych se alespoň mohl vyspat do růžova a vzbudit se podle sebe, jenže to bych nesměl být v domě plném šílenců, dvou dětí a kuchyně od gauče vzdálené tak necelé tři metry, protože právě z kuchyně se ozýval ten největší rámus počínaje cinkajícím nádobím přes úchvatnou vůni linoucí se mi kolem nosu až po ukecané netvory přezdívající se mými dobrými přáteli!

Musel jsem se přimět posadit se, ale byl to doslova nadlidský výkon, který téměř skončil mým zkolabováním, bolest hlavy na sebe nenechala dlouho čekat a nedostatek spánku měl za následek točící se svět kolem mě, nemluvě o mém mozku, který z vyčerpávajících myšlenek o Justinovi právě teď zcela odmítal spolupracovat a chvíli mi trvalo než mi došlo, proč jsou všude kolem mě balónky a podobné sarapatičky... Gusovo narozeniny!

Ted: "Podívejme, Sněhurka se nám probudila."
Emmett: "A to dokonce i bez polibku!"
B: "Víte vy dva vůbec, jak snadné je každý den si vytvořit novou představu o tom, jak vás zabiju a jak těžké je tomu neustále odolávat?"
Ted: "Ty ve skutečnosti nechceš, abychom odpovídali, že ne?"
B: "Ne!"

Sebral jsem se a vzdálil jsem se od nich na dostatečně bezpečnou vzdálenost, která když to vezmu kolem a kolem vlastně neexistuje, všude je někdo! Ale co se týká jednoho človíčka ten mi nevadí nikde...

B: "Tak kde mám toho svýho oslavence?"
Gus: "Tady!"
B: "Jsi si jistý?"
Gus: "Tati!"
B: "No když to říkáš tak to musí být pravda."
Gus: "Už mi dáš ten dárek?"
B: "Už si sfouknul svíčky?"
Gus: "Vždyť jsem ještě ani nedostal dort, tati,"...Uchechtával se nad mojí inteligencí osla.
B: "No právě, o to jde... Až bude dort, bude oslava a budou dárky."
Lindsay: "Tvůj táta má pravdu,"...Podpořila mě, alespoň se Gus mohl tvářit dotčeně na dva.
Melanie: "Přesně tak, Gusi, dárky budou odpoledne,"...Tak na tři!
Gus: "Tak jo,"...Svým výrazem mi připomněl někoho, koho znám moc dobře - mě samotného!

Jakmile jsem přestal věnovat stoprocentní pozornost Gusovi, začal jsem pátrat po Justinovi, jenomže ať už jsem se podíval kamkoliv nikde nebyl, pocit jsem z toho neměl dobrý, ale snažil jsem se působit klidně.

Debbie: "Dáš si omeletou se slaninou?"
Carl: "Měl by sis dát, je to báječné,"...Pochválil jí jako správný manžílek.
B: "Ty si hraješ na servírku i tady?"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "Jak jako hraju?"...Podívala se na mě s přísným výrazem.
B: "Víš, že takhle jsem to nemyslel."
Debbie: "To doufám a dáš nebo se dál hodláš rozhlížet po Justinovi?"
B: "Já se...!"
Maikey: "Rozhlížíš, všichni to vidíme,"...Zapojil se.
Hunter: "Jako by to bylo nepřehlédnutelné, skoro si mě odstrčil, jen abys přese mě viděl."
B: "Víte vy co? Naser..."
Lindsay: "Briane!"...Upozornila mě na fakt, že tu sedí i dvě děti.
B: "Vlezte mi na záda,"...Zmírnil jsem svůj vztek a šel pryč.
Debbie: "Takže tu omeletu ne?"...Ještě za mnou zakřičela.
B: "Nemám hlad!"

Jedna jediná výhodo toho, že jsem Justina neměl dva roky ve své přítomnosti, spočívala v tom, že jsem nebyl objektem žertů a popichování, teď se můžu leda tak zase vztekat a dostávat chuť spáchat masovou vraždu! Jenže tak nějak mi to za to stojí, pokud s Justinem navážeme tam, kde jsme přestali!
Chtěl jsem se jít zavřít do koupelny a schladit si obličej, abych alespoň trochu zahnal tu nevolnost a vztek, ale vzhledem k tomu, že dolní byla okupována Benem, musel jsem vyběhnout nahoru a jít do té druhé, jenže to jsem ještě netušil, co mě čeká, když do ní vstoupím...

B: "Ou, do hajzlu! Promiň."

Chtěl jsem rychle zavřít a až za zavřenými dveřmi se cítit jako naprostý kretén, jenže jsem to nedokázal, naprosto jsem ztuhl - Justin tam stál jen v trenkách a... No vypadal přímo neskutečně! V ten moment jsem zapomněl, jak se vlastně jmenuju!

J: "Briane?"...Probudil mě z mého zírání na jeho téměř nahé tělo.
B: "Už jdu!"

Justin se pousmál a já za sebou konečně dokázal zavřít ty prokletý dveře, měl jsem sto chutí si s nimi dát do hlavy, vážně jsem se cítil jako naprostý hlupák, zíral jsem na něj, jako bych jej snad viděl poprvé... No na tom by asi nebylo nic špatného, kdyby mi patřil... Jo kdyby mi patřil, všechno by bylo snazší! I ten jeho úsměv, který mě zahřál u srdce, ale i přes to jsem se kvůli němu cítil špatně, protože mi připomněl tolik věcí!

Maikey: "Proč se tváříš jako bys viděl ducha?"...Dobíral si mě jen jsem k nim přišel zpátky.
B: "Nestarej se."
Ben: "Co mu je?"
B: "Mně není vůbec nic, ale ty bys příště mohl omezit strávený čas v koupelně na polovinu... Teď už bych si dal tu omeletu, Debb."

Všichni se na mě dívali jako bych se zbláznil, ale pro jejich dobro věděli, že bude lepší to nijak nerozebírat a Debb se mě pokusila uklidnit dvojitou porcí, což celkem zabralo... Alespoň do chvíle, než se k nám konečně přidal i Justin, to se mi nervy zase rozpochodovaly!

Ted: "No ne Růženka se nám taky rozhodla probudit."
J: "Co?"
Ted: "No Sněhurka je..."
B: "Theodhore, mlč."
Debbie: "Dáš si omeletu?"...Použila tón, u kterého nebylo jisté, zda se na něj stále zlobí anebo by ho zulíbala k smrti.
J: "Moc rád."

Justin se posadil přímo naproti mně a to byl pro mě konec! Snažil jsem se na něj moc nedívat, nechtěl jsem, aby si toho ostatní všimli a vlastně hlavně on, potřeboval jsem si udržet ten dostatečný odstup, abych na Justina nějak netlačil a nechal ho rozhodnout se podle sebe, jenže nedívat se na něj by bylo jako nedýchat a proto jsem se to snažil dělat alespoň opatrně!

Gus: "Strejdo, ty pro mě máš dárek?"
J: "Snad si nemyslíš, že bych přijel bez něj?"
Gus: "A řekneš mi, co to je? Táta mi ten svůj nechce prozradit."

Na Justinovi bylo vidět, že jej to zaskočilo a zprvu nevěděl, jak reagovat na něco, co se týká mě, ale nakonec to zvládl celkem obstojně...

J: "To bude tím, že dárky se dávají až na oslavě."
Gus: "Jenže já to nevydržím."
J: "Ale vydržíš a víš proč?"
Gus: "Ne."
J: "Protože dostat víc dárků najednou je mnohem lepší."

Gusovi se ta představa očividně moc zalíbila, fungovala snad jako kouzlo, protože od té chvíle o tom, že chce nějaký dárek předem nepadlo ani slovo... Musel jsem se na Justina dívat jako na anděla - mého osobního anděla, který mě jednoho dne dostane do pekla, protože kvůli němu budu dělat naprosté šílenosti!
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 10. srpna 2015 v 7:41 | Reagovat

Teda, ti dva kolem sebe chodí po špičkách :-D Chtěla bych tam být :-D

2 Janča Janča | Web | 10. srpna 2015 v 12:42 | Reagovat

[1]: To já taky :-D

3 Karin Karin | 10. srpna 2015 v 22:18 | Reagovat

To jsem zvědava kdy začnou spolu mluvit. :-x  :-?

4 Janča Janča | Web | 10. srpna 2015 v 22:33 | Reagovat

[3]: Snad brzo :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama