"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Setkání(10)

14. srpna 2015 v 0:02 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Myslím, že vám ani nemusím říkat, kam jsem po vyložení svých zavazadel doma, zamířil, zkrátka jsem potřeboval skleničku a Woody's mi to jako vždy jistilo! Už při příchodu se na mě jako obvykle pomalu lepily davy ošukatelných zadků a všichni chtěli první a v některých případech, které už jsem měl, dokonce další nezapomenutelnou noc s Brianem Kinneym, a ačkoliv bylo víc než jasné, že už nemám nikoho kvůli komu bych se měl krotit anebo nedej bože proti své přirozenosti cítit provinile, bylo mi z našeho rozchodu nebo, jak jinak bych to měl nazvat, zoufalejší slovo totiž už asi nenajdu, tak mizerně, že dneska by se mnou nic nebylo a to by mé pověsti alfa samce moc nepomohlo!

Jakmile jsem si objednal skleničku celou jsem jí naráz vypil, byla to taková nepopsatelná úleva, že mě to málem položilo, jenže ta úleva trvala jen pár vteřin a po ní to bylo snad ještě horší, jako by mi ten alkohol místo otupění mysli jí naopak vypiloval a stejné to bylo u další skleničky, doslova jsem z toho šílel, až jsem to nakonec u čtvrté skleničky vzdal a jen jí před sebou nechal stát a díval se na ní, nechybělo málo a použil jsem jí jako svou vrbu a všechno jí pověděl, jenže pohled barmana mě naštěstí včas zastavil a pokud by to nebyl jeho pohled, tak by to stoprocentně bylo vyrušení třemi pro jednou menšími zoufalci, než jsem já, kteří se vedle mě zničehonic posadili!

B: "Tenhle den je čím dál tím lepší,"...Uchechtl jsem se ironicky.
Maikey: "Vidíte, říkal jsem, že nás rád uvidí."
Ted: "Divný, pokud si dobře vzpomínám, říkal si, že nám očima vypálí díru do hrudníku."
Emmett: "A do hlavy."
Maikey: "Nevím, o čem mluvíte."
B: "A nemohli byste o tom všichni tři mluvit někde jinde? Třeba ten stůl támhle v rohu je perfektní... A hlavně daleko ode mě."
Maikey: "My chceme být u tebe."
B: "Vy a celej tenhle bar."
Ted: "Alespoň, že máš pořád smysl pro humor."
B: "Ne jen smysl pro realitu."
Emmett: "Proč mám pocit, že s Justinem to nedopadlo?"
B: "Páni, ty máš čuch krom módy i na něco jinýho?"
Maikey: "Co se stalo?"
B: "Je to komplikovaný"
Maikey: "Nám to můžeš říct."
B: "Ne, to jsou jeho slova 'je to komplikovaný' víc toho nevím, takže vám ani nic říct nemůžu a teď, pokud budete tak hodní a půjdete k tomu stolu."

Doslova jsem se modlil za to, aby mi dali pokoj, já prostě nenávidím, když se mě snaží zpovídat nebo ještě hůř, když se chovají lítostivě a pokouší se mě oblbovat řečmi typu "všechno bude dobrý, zvládneš to a blah blah blah" nic horšího snad neexistuje, já nejsem ten typ, co má rád lítost a to myslím, že už všichni vědí, proto nechápu, proč pořád mají tu potřebu jí praktikovat!
Bohužel jsem se ale dočkal pouze Tedova a Emmettova přesunu ke stolu daleko ode mě, Maikey jako můj nejlepší přítel si bohužel neodpustil u mě ještě chvíli posedět a pokusit se mi vymýt mozek!

B: "Budeš tu sedět dlouho?"
Maikey: "Dokud bude třeba."
B: "Není to třeba, takže můžeš jít za nimi."
Maikey: "Jak dlouho tu skleničku žmouláš v ruce?"
B: "Nezkoušej na mě ty svoje psychologický kecy."
Maikey: "Nezkouším, jen by ses měl rozhodnout, jestli se raději upiješ do bezvědomí nebo zkusíš něco udělat."
B: "Není co dělat... Už ne."

Najednou, když jsem to vyslovil nahlas, znělo to tak reálně, že se mi z toho udělalo zle, jako bych si to teprve teď pořádně uvědomil, to, že je po všem a že Justin už je pouhou minulostí!

Maikey: "Je mezi vámi konec?"
B: "Myslím, že je."
Maikey: "Myslíš nebo to víš?"
B: "Jakej je v tom rozdíl?"
Maikey: "Dost zásadní."
B: "No tak vím, že je konec... Lepší?"...Protočil jsem oči.
Maikey: "Ne není to lepší... Jen to prostě nechápu."
B: "Věř mi, že jsme dva."
Maikey: "Co ti vůbec řekl?"
B: "Nic moc krom toho, že je to komplikovaný a že jednoduše nemůže a... Sakra, přestaň mě tu zpovídat, nemám svěřovací náladu tak jdi pryč."

Říká se, že když řekneš, co uvnitř sebe cítíš nahlas ať už pro sebe nebo někomu jinému, že je to úlevné, že se po tom cítíš lépe, jenže já si neumím představit, že existuje třeba jen minimální šance, že bych se mohl cítit líp, cítím se totiž jako na pokraji svých sil a mám pocit, že na světě neexistuje nikdo, kdo by se cítil hůř než já, tu díru v hrudníku mám vypálenou já!

Maikey: "Třeba změní názor."
B: "A to si jako myslíš, že na to budu čekat? Nejsem pes, co ho přiváže k boudě a bude čekat, až se vrátí."
Maikey: "To nikdo ani neřekl, jen..."
B: "Jen co, Maikey? Smiř se prostě s tím, že je pryč, nadobro."
Maikey: "Ty se s tím smířit dokážeš?"
B: "Jako by se stalo,"...Pozvedl jsem skleničku, kterou jsem skoro hodinu měl před sebou a vypil jí do poslední kapky a následně jsem se zvedl k odchodu.
Maikey: "Kam jdeš?"
B: "Domů, chceš mě tam snad doprovodit?"...Ohnal jsem se.
Maikey: "Neměl by si řídit."
B: "Nech mě bejt."

Vyřítil jsem se z baru jako nějaký blázen, pomalu jsem vrazil do chlápka procházejícího kolem, kdyby se mi nevyhnul, jakmile jsem získal balanc a dotyčného jsem si prohlédl, ukázalo se, že je dost sexy a já jemu taky nebyl vůbec lhostejný, v ten okamžik nám stačil pouze oční kontakt a věděli jsme hned, co se bude dít! Okamžitě jsme nastoupili do mého do auta a vyrazili ke mně domů, neříkám, že jsem si tím byl stoprocentně jistý, vlastně jsem se necítil vůbec dobře, ale o to šlo, dřív mi bylo jedno, s kým šukám, to až Justin tohle změnil, ale jelikož je teď Justin už pryč myslím, že je načase vrátit se ke svým starým zvykům a pocitům!
Když jsme se ocitli ve výtahu, což vlastně ani nevím, jak se stalo, protože se to seběhlo tak rychle, přitlačil jsem jej ke stěně a začal se dobývat do jeho kalhot, potřeboval jsem to tak moc, že jsem myslel, že se zblázním, měl jsem totiž za to, že když to udělám, bude pak snazší Justina vypustit z hlavy, jenže v momentě, co výtah dojel až nahoru, jsem zjistil, že to nebude vůbec snadné - Justin seděl přímo u mých dveří!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lenočka lenočka | 14. srpna 2015 v 1:15 | Reagovat

Pekná časť a zaroveň veľmi smutná :-(  Môj zlatušik Brian,tušila som,že sa nespije do nemoty a že si niekoho nabrnkne,ako vždy ;-) Ale,že to nedotiahne do konca a že tam naňho čaká pred dverami Justin hm? Tak to teda nie moja zlata,chceš ma v takom mladom veku zabiť.Keby nebolo mojej priateľky tak normalne asi po 100-tý krát už z infarktujem. :-! Važne nedokážem čakať ani minutu asi sa z toho zblaznim a budu ma musieť odviesť do Bohnic. :-D Aspoň naznač očom bude ďalšia kapitolka. :-)

2 Janča Janča | Web | 14. srpna 2015 v 2:59 | Reagovat

[1]: To se omlouvám, neměla jsem v plánu způsobit ti infarkt a to dokonce tolikrát, ale mně to nedá, já si s tím vždycky musím pohrát a nějak to zkomplikovat :-D Každopádně jsem ale moc ráda, že se ti to líbí :-) A i když bych ti s radostí prozradila, o čem další díl bude, tak to neudělám, přeci jen jsou tu určitě i čtenáři, kteří to dopředu vědět nechtějí a tebe taky nechci připravit o tvůj další infarkt :-D  :-)

3 Jane Jane | Web | 14. srpna 2015 v 21:03 | Reagovat

Asi taky infarktuju. Jsem to ale případ, nechat si čtení na "poklidný" večer, když taky tuším, co Brian bude dělat. Každopádně byla tahle kapitola dost smutná a ani nevím, jestli mám být ráda, že tam ten Justin seděl, protože jestli udělá to, co bych udělala já, tak to fakt nedopadne dobře.
Těším se na další kapitolu tak, že odstřihávám metr do pondělí :-D

4 Janča Janča | Web | 15. srpna 2015 v 10:44 | Reagovat

[3]: V tom případě se omlouvám i tobě, ale snad to do pondělí vydržíš :-) :-D A jsem moc ráda, že se tak těšíš na další kapitolu :-D  :-)

5 Karin Karin | 18. srpna 2015 v 23:21 | Reagovat

Tak to je zapeklitá situace. [:tired:]

6 Janča Janča | Web | 19. srpna 2015 v 14:57 | Reagovat

[5]: Tak s tím souhlasím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama