August 2015

Oznámení

20. august 2015 at 0:01 | Janča |  Info
Jo už je to tak, zase to dělám, ale bohužel dneska na zbytek prázdnin odjíždím pryč, kde na internet narazím leda tak ve snu, každopádně papír a tužku budu mít pořád po ruce, takže hned, jak se vrátím, přenesu to do počítače, na blog se však vrátím až 7. září, poněvadž první týden ve škole je pro mě vždy velmi hektický a musím se přes to nejdřív psychicky přenést, než budu moct normálně fungovat Smějící se Tak mi to snad odpustíte Usmívající se

A pak mám ještě jedno sdělení, které bych spíš považovala za preventivní, letos mě bohužel už čeká taky ta pekelná záležitost zvaná maturita, tudíž tento rok bude dost náročný už sám o sobě, takže je možné, že se bude stávat, že povídky nebudou tak, jak jste zvyklí, tedy od pondělí do pátku a že někdy bohužel nezveřejním, budu se to ale snažit omezovat Usmívající se

A nakonec finální věc, která je hodně dopředu, ale jakmile se bude maturita strašidelně blížit, budu muset blog na nějakou dobu opustit, protože učit se a do toho psát bych asi nezvládala, tudíž bych tipovala, že od takového února, ale asi spíš března, bych nebyla k dispozici a vrátila bych se snad hned, jak by to bylo možné, každopádně tohle zatím není stoprocentní spíš jen takové preventivní, ale tak snad to chápete Usmívající se

Teď už se s Vámi ale loučím a těším se na Vás, Vaše komentáře a hvězdičky zase v září Usmívající se

Setkání(13)

19. august 2015 at 0:04 | Janča |  Setkání
Poslední díl.

BRIAN

Jakmile jsem byl schopný zastavit ten otravný a především ponižující vodopád slz, dokázal jsem se přimět alespoň k tomu, abych uklidil ten nepořádek, co můj konferenční stolek nadělal, lépe řečeno, který jsem vzteky nadělal já, uklidit tohle bylo asi totiž mnohem jednodušší, než uklidit ten bordel, co mám právě teď ve svém životě, poněvadž se mi to zkrátka jeví jako naprosto nemožné, jednoduše se nejsem schopný nebo možná spíš ochotný rozhodnout ohledně toho, co bych měl udělat, jelikož v momentě, co se rozhodnu, už nebude cesty zpět, už v tom budu až podělaně po uši a já si nejsem ani trochu jistý, že už jsem na něco takového připravený, já právě teď již nejsem schopný ani přemýšlet, už na to zkrátka nemám sílu, jediné, na co mohu myslet, je ta nesnesitelná únava, která sužuje každou část mého těla, ale strach z toho, co všechno se může stát během toho, kdy budu spát, mi v tom brání, jenže já už sotva držím oči, jednoduše potřebuju spát, prostě potřebuju!

Setkání(12)

18. august 2015 at 0:05 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Moje noc proběhla následovně - celou jsem jí proseděl na pohovce s nepřítomným pohledem, civějíc do tmavého prostoru před sebou, s flaškou skotské neustále po ruce a téměř permanentním potahováním z cigaret, snažíc se nepořezat o střepy, které se nacházely snad na každém kousku mé podlahy, byla to nejspíš ta jediná možnost, jak jsem tohle mohl zvládnout, tedy to je asi dost silný a především nevýstižný výraz, protože já právě teď nezvládal absolutně nic, tohle se zvládnout snad ani nijak nedá, tohle je... Tohle je zkrátka příliš!

Setkání(11)

17. august 2015 at 0:09 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Zůstal jsem stát jako přikovaný, nedokázal jsem pohnout jedinou částí svého těla, byl jsem jak paralyzovaný, nemohl jsem vydat ani hlásku, dokázal jsem na něho jen zírat a uvnitř naprosto panikařit, nevěděl jsem, jak z toho ven a především jsem nechápal, co tady dělá, dal mi přece košem, dal mi jasně najevo, že jsme skončili, tak co, sakra, může ještě chtít?!

Setkání(10)

14. august 2015 at 0:02 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Myslím, že vám ani nemusím říkat, kam jsem po vyložení svých zavazadel doma, zamířil, zkrátka jsem potřeboval skleničku a Woody's mi to jako vždy jistilo! Už při příchodu se na mě jako obvykle pomalu lepily davy ošukatelných zadků a všichni chtěli první a v některých případech, které už jsem měl, dokonce další nezapomenutelnou noc s Brianem Kinneym, a ačkoliv bylo víc než jasné, že už nemám nikoho kvůli komu bych se měl krotit anebo nedej bože proti své přirozenosti cítit provinile, bylo mi z našeho rozchodu nebo, jak jinak bych to měl nazvat, zoufalejší slovo totiž už asi nenajdu, tak mizerně, že dneska by se mnou nic nebylo a to by mé pověsti alfa samce moc nepomohlo!

Setkání(9)

13. august 2015 at 0:06 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Neměl jsem tušení, jestli mě Justin tím tichem chtěl zabít anebo minimálně vydusit, každopádně bylo to víc než frustrující! Nebýt na dálnici nejspíš bych někde zastavil, zahodil klíče a nedal mu pokoj, dokud by mi on nedal vysvětlení, dokud by mi neřekl, jak si to představuje dál, jenže já na té dálnici byl, tudíž mi nezbývalo nic jiného, než se pokoušet o to být co nejvíc v klidu, jenže čím víc času uběhlo, tím horší to pro mě bylo, protože představa toho, že jakmile ho vyhodím u Jennifer doma, tak to bude naposledy, kdy ho uvidím, jelikož se ani neuráčí za mnou přijít, aby mi řekl, že je mezi námi nadobro konec, mě šíleně děsila!

Setkání(8)

12. august 2015 at 0:03 | Janča |  Setkání
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kvůli tomu polibku jsem nemohl celou noc spát, nedivil bych se, kdyby se ze mě stal zombie díky těm dvěma probdělým nocím! Bylo to jako noční můra, jen v živém provedení, buď jsem zavřel oči a měl ho před sebou s tím jeho zatraceně dokonalým úsměvem, očima jako vyříznutýma s marcipánového těsta a tělem, kterého se nikdy nedokážu nabažit! Anebo jsem je nechal otevřené a hlavu mi drtily myšlenky na to, co se, sakra, změnilo, že kluk, který mě od prvního okamžiku miloval a nedal mi pokoj až do chvíle, než jsem si dovolil jej milovat taky, mi najednou nedovolil ho líbat, dotýkat se jej, držet ho pevně a vědět, že mi zase patří! Šílel jsem z toho a část mě se vlastně i bála tu odpověď získat - co se totiž mohlo stát, že je všechno teď takhle?

Setkání(7)

11. august 2015 at 0:04 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Jakmile se blížila oslava začal být Gus jak na trní, nebyl jsem daleko od toho dát mu vodítko, nechápal jsem, jak může být tak živý, když já jsem se cítil tak mrtvě po tom, co si ze mě prakticky udělal předmět své zábavy, jako nesmíte mě brát špatně, dal bych za něho ruku do ohně, ale v určitém bodě je to s ním zkrátka vyčerpávající, naštěstí jsem však dostal pár chvilek volna, kdy to za mě schytával právě Justin a při pohledu na ně dva se mi naopak udělalo báječně, měl jsem pocit jako by moje rodina byla zase úplná!

Setkání(6)

10. august 2015 at 0:05 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Vzhledem k tomu, že jsem v noci naspal asi tak tři hodiny ocenil bych, kdybych se alespoň mohl vyspat do růžova a vzbudit se podle sebe, jenže to bych nesměl být v domě plném šílenců, dvou dětí a kuchyně od gauče vzdálené tak necelé tři metry, protože právě z kuchyně se ozýval ten největší rámus počínaje cinkajícím nádobím přes úchvatnou vůni linoucí se mi kolem nosu až po ukecané netvory přezdívající se mými dobrými přáteli!

Setkání(5)

7. august 2015 at 0:14 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Srdce mi tlouklo jako o život, byl jsem vzrušený, ale zároveň vyděšený, tělem mi proudil neskutečný adrenalin, konečky prstů mi brněly jako zblázněné, po zádech mi přejíždělo nesnesitelné mrazení, ale zároveň příjemné mravenčení... Takhle rozpolceně jsem se snad v životě necítil! Po schodech jsem vystupoval pomalu, ale i přes to se to zdálo jako malá chvíle, když jsem nakonec dorazil nahoru, na pár vteřin jsem se tam zastavil, potřeboval jsem si ujasnit v hlavě, co udělám, co mu řeknu, jak se zachovám, jednoduše všechno, ale nebylo to tak snadné, jak jsem doufal, že bude, vlastně to bylo hrozné, cítil jsem se kvůli tomu neschopně, jako by snad jiskra, která provázela skoro celý můj život a dodávala mi odvahu dělat nemožné, najednou opustila mé tělo, mou mysl, mou černou duši, která dřív byla schopná udělat cokoliv, pro mou vlastní potřebu!

Setkání(4)

6. august 2015 at 0:02 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Sotva jsem popadal dech a stál na nohou, měl jsem za to, že musím snít, tohle nemohlo být reálné, taková dokonalost v jednom okamžiku přeci nemůže existovat - on přímo přede mnou - nemožné! Byl jednoduše nádherný, dokonalý, jedním slovem perfektní! Najednou ze mě všechna zlost, co jsem na něho měl ještě před pár vteřinami, odešla, dokázal jsem myslet jen na to, jak moc bych si jej k sobě chtěl přitáhnout a cítit jeho přítomnost, vědět, že je skutečný a ne pouhým výplodem mé zoufalé mysli, která se bez něho každým dnem rozpadá jako podělaný domeček z karet! Nedokázal jsem ani nic říct, snažil jsem se, opravdu jo, ale byl jsem jak svázaný, v hlavě jsem toho měl tolik, ale skrz hrdlo nic nevycházelo, bylo to zničující! A on? Vypadal asi jako já, nemohl nic říct, pomalu ani dýchat, viděl jsem na něm, že má strach, třásl se, ale z jeho očí zároveň vyřazovala nepředstavitelná radost!

Setkání(3)

5. august 2015 at 0:05 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

Pár hodin s Gusem a já jsem naprosto vyřízený, to dítě je neskutečně živé a vytrvalé, dá práci s ním držet krok, ale jsem moc rád, že s ním můžu být, nevynahradí mi to sice chvíle, kdy ho nevidím, ale je to lepší, než nic, dokonce jsem teď měl příležitost uložit jej ke spánku a možnost čtení pohádky na dobrou noc, což mě mimochodem téměř zabilo, stála za to, poněvadž pohled na Guse, jak spí, je k nezaplacení!

Setkání(2)

4. august 2015 at 0:03 | Janča |  Setkání
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Michael Novotny, Melanie Marcus, Lindsay Peterson, Gus Peterson/Marcus/Kinney

Řeknu vám to takhle - měl jsem nahnáno! A i to je dost možná velmi málo výstižný výraz, ale jednoduše jsem cítil, že se mnou není vůbec nic v pořádku, tedy asi až na tu část mě, která se těšila na Guse, zbytek byl ale naprosto v háji, můj stav by se dal definovat asi jako u dítěte, které se těší na Vánoce kvůli jednomu dárku, který si moc, moc přeje, ale má strach z toho, že ho pod stromečkem nenajde... Dobře i to není moc výstižné, ale obrázek si udělat asi dokážete! A ani nemluvím o tom, že jsem téměř nevylezl z auta!

Maikey: "Tak jdeš nebo tam budeš tvrdnout celé dva dny?"
B: "Jen jsem se zamyslel!"
Maikey: "Nad tím, kudy by bylo nejlepší utéct?
B: "Přesně tak, prokoukl si mě, jsi úžasný, Miku!"
Maikey: "Ironie ti pořád jde, takže myslím, že budeš v pohodě."
B: "Díky za předpověď... Co kdyby si šel radši zazvonit? Já zatím vyndám tašky z kufru."
Maikey: "Můžeš si to oddalovat, jak dlouho chceš, ale nakonec k tomu stejně dojde... Každopádně jdu zazvonit."

Už jsem se radši nenamáhal nijak odpovědět, on by si stejně zase našel odpověď, kterou by mě víc vyprovokoval, takže jsem prostě počkal, až se trochu vzdálí a vydal jsem se do kufru, ale víc, než vyndávání tašek, jsem věnoval pozornost dveřím, každou chvílí se z nich mohl vyřítit Gus a na tohle setkání jsem taky čekal už pár měsíců jako na smilování boží! A taky jsem se po chvilce dočkal - vyletěl z nich, jako neřízená střela, která se hnala rovnou ke mně, v ten moment jsem tašku, kterou jsem zrovna držel, automaticky odhodil a šel jsem mu naproti, abych jej mohl náležitě přivítat!

Setkání(1)

3. august 2015 at 0:01 | Janča |  Setkání
Nová povídka.

BRIAN

varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Michael Novotny

Pokud se jedná o narozeniny mého syna, je to událost, na které rozhodně nesmím a především nechci chybět, obzvlášť, když už se jedná o jeho 7 narozeniny a je z něho pořádný kus chlapa! A vzhledem k tomu, že nevím, kolik možností k tomu budu mít, možná by nebylo na škodu začít s poučováním ho o prohánění klučičích nohavic, jen tedy pokud se potatil, což je něco, za co se modlím již od jeho narození, ale pokud přeci jen ne, tak sukni raději přenechám těm bláznivým lesbičkám a s ním si alespoň promluvím o nějakých těch... Co si to tu, sakra, nalhávám? Neexistuje jediná setina šance, že JÁ bych ho poučoval o tom, jak má být na svou holku hodný a že ve vztahu jsou dva proto, aby se milovali, to fakt ne! Ne, když já sám jsem svůj vlastní vztah nesčetněkrát podělal a ve finále jsem si ho ani neudržel, respektive, proč o tom vlastně mluvím? Protože se na těchto narozeninách, které se konají v Kanadě, jak překvapivé, vzhledem k tomu, že se tam holky vydaly hledat lepší a bezpečnější život, se mám po docela dlouhé době setkat s Justinem... Od jeho odjezdu do New Yorku jsem se s ním ani jednou nespojil, zaprvé, protože bych nám to akorát ztížil a zadruhé, protože to bolí a věřil jsem, že takhle to bude pro oba jednodušší a pokud se jedná o Justina, ani on se o kontakt se mnou raději nepokoušel, když si to tak vezmu, tak už co se týká Gusových narozenin nebo narozenin kohokoliv z nás či podobnou událost, jako třeba Vánoce, tak jeho výmluva vždycky zněla, že má buď 'smrtelnou nemoc' nebo neodkladné 'pracovní povinnosti,' tudíž jsme ani neměli možnost si promluvit o tom, jak to mezi námi vlastně bude dál a ani nevím, jestli je to dobře anebo špatně, spíš, jestli je vůbec ještě něco k řešení, přeci jen do života toho druhého už dlouho nepatříme, takže je dost možné, že tohle setkání mezi námi nic nevyřeší a oba nakonec odjedeme domů jako cizinci... No každopádně tentokrát se Debbie rozhodla ho přinutit přijet pod návalem výhružných dopisů a on už jaksi usoudil, že takhle to dál nejde a jednoduše přijede, no a já se teď dost bojím toho, jaké to asi bude, když opět budeme spolu...

Maikey: "Nechceš vystřídat?"
B: "Svoje auto řídím sám, víš to moc dobře."
Maikey: "Nejde nevědět, ale řídíš už tři hodiny tak..."
B: "A budu řídit i zbytek,"...Přerušil jsem jej.
Maikey: "Pořád stejně tvrdohlavej."
B: "Děláš jako bychom se naposledy viděli před deseti lety."
Maikey: "Ono stačí i těch pár týdnů."
B: "Mohl si jet s Benem a Hunterem, kteří jsou chvilku za námi, dokonce ses mohl přidat k Tedovi a Emmettovi a nezapomeňme na tvojí matku a otčíma... Stačí říct a zastavím ti."
Maikey: "Chtěl jsem jet s tebou."
B: "Abys mě otravoval?"
Maikey: "Ne, jen abych tě..."
B: "Co? Hlídal? Myslíš, že mám v plánu napálit to do stromu, jen abych tam nedojel a nečelil mu tváří v tvář?"
Maikey: "Prostě ti dělám společnost, nic víc, tak si zvykni."
B: "Teď mi ten strom přijde jako dobrý nápad,"...Protočil jsem otráveně oči.