Střed vesmíru(6)

16. července 2015 v 0:06 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

BRIAN

Instinkt mi radil jediné - najít Justina a hned potom si najít místo, odkud bych jej mohl nepozorovaně sledovat a hlídat si, co dělá, sice by mě to zevnitř asi trhalo na kusy, ale alespoň bych ho měl pod dohledem a třeba bych ve finále našel odvahu k tomu jít za ním a zastavit ho, jenže jako vždy jsem svůj instinkt dal stranou a místo něj jsem dal přednost své povaze a svému egu - a rozhodl jsem se jej nijak neřešit, rozhodl jsem se dělat, že neexistuje a prostě jsem se raději šel posadit na bar, abych si objednal tolik vytoužené pití, doufal jsem, že aspoň to mi pomůže tolik nepřemýšlet nad tím, co asi Justin dělá třeba jen pár metrů ode mě, ale ve skutečnosti to mělo přesně opačný účinek, ani to mě však nepřimělo nějak zakročit!


Maikey: "Mohu přisednout?"...Zjevil se odnikud.
B: "Proč bys nemohl?"
Maikey: "No tváříš se jako, že zabiješ každého, kdo se o to pokusí tak se radši ptám."
B: "Ty nejsi každý."
Maikey: "Dobře,"...Posadil se a objednal si sklenku.
B: "Jen se chci ujistit - nepřišel si mi promlouvat do duše?"
Maikey: "Ne spíš se zeptat, co se děje, kluci vypadají, že tě napíchnou na rožně, hlavně Emmett."
B: "A ugrilují,"...Doplnil jsem, když jsem se ohlídl na místo, kde stáli, a viděl, jak mě propalují vražednými pohledy.
Maikey: "Co si jim provedl?"
B: "Spíš co jsem neprovedl."
Maikey: "Jak to myslíš?"
B: "Rozhodli se mě informovat, že Justin tu někde nasává a ohmatává, koho může, mysleli si, že bych to měl vědět, abych s tím něco udělal, jenže..."
Maikey: "Neuděláš, i kdyby ses měl postavit na hlavu, protože to prostě nejsi ty."
B: "Hlavně nezačínej i ty s tím, že bych něco dělat měl."
Maikey: "Nezačínám, vím, že by to nemělo účel, to ty se musíš přimět k tomu něco s tím udělat."

A v tom je ten problém, je to stejně nepravděpodobné asi jako to, že budu někdy schopný říct to, jak se ohledně Justina cítím - zkrátka nereálné! Já radši budu sedět a tiše trpět, to jsem celý já! Nejsem schopný pro jednou bojovat za to, co chci, radši budu bojovat za to, co potřebuju, což je má hrdost!

B: "Radši změň téma."
Maikey: "A co přesně je důležitější, než kluk, kterého miluješ?"
B: "Proboha, to jsi neřekl!"
Maikey: "Řekl a velice zřetelně."
B: "Já si jdu najít zábavu někam jinam, to bude mnohem bezpečnější."
Maikey: "Sakra, Briane, přestaň být vůl."
B: "Promiň, ale už jsem se tak narodil,"...Vypil jsem zbytek sklenky a pak jsem prchal pryč!

Jakmile jsem se před Maikeym ztratil v davu, což bylo zhruba uprostřed parketu, zůstal jsem tam jen tak stát jako nějaký osel, všichni kolem mě tančili a já stál a čuměl do blba, připadal jsem si fakt hloupě, ale v tu chvíli jsem byl tak mimo, že jsem se neobtěžoval s tím něco dělat, neměl jsem totiž ponětí, co bych dělat měl, v hlavě jsem měl najednou naprosto prázdno!
Po pár minutách se mi podařilo vzpamatovat a když jsem se kolem sebe rozhlédl ihned jsem věděl kam jít, vystoupal jsem schody až nahoru na balkon a opřel jsem se o zábradlí, cítil jsem se tam tak královsky, všichni byli dole a já nad nimi jako nějaký pán... Tedy takhle jsem se cítil jen chvilinku a to opravdu malou, stačilo totiž párkrát přejet očima po parketu a ihned jsem viděl to, o čem Ted s Emmettem mluvili - Justin lepící se na holou hruď nějakého tricka, jehož jazyk měl hluboko v krku a se sklenkou něčeho velmi silného v ruce - byl to asi ten nejhorší pohled a pocit zároveň, to nešlo vyjádřit žádnými slovy!

Emmett: "Už chápeš, o čem jsme mluvili?"...Zjevil se vedle mě jako duch.
B: "Pro Krista, Emmette, chceš mě zabít?"
Emmett: "Já ne, ale Justin se o to rozhodně pokouší."
B: "Může si dělat, co chce, nebudu mu do toho mluvit."
Emmett: "Víš, co jediný ti brání v tom mu něco říct?"
B: "Ne to fakt nevím povídej, jsem jedno velké ucho."
Emmett: "To, že nemáš dostatek odvahy vyměnit známosti na jednu noc za přítele na celý život."

Podle všeho má Emmett dneska svůj velký den v radách do života, protože fakt nevím, jak jinak vysvětlit to, jak se mi tu snaží promlouvat do duše! Jenže, ať se mi to líbí nebo ne, má pravdu, Emmett Honeycutt má zatraceně ve všem pravdu, ale já mám stejně odvahu leda tak k tomu nemít odvahu!

B: "Co kdyby sis tyhle kecy nechal pro někoho jiného?"
Emmett: "To udělám, protože kdokoliv jiný je přijme."
B: "No tak s tím přeji hodně štěstí."
Emmett: "Měl si mě poslechnout."
B: Cože?"
Emmett: "V ten večer jsem tě varoval, ať to neděláš, říkal jsem, že budeš litovat."
B: "Nech mě, sakra, být, Emmette."

Jakmile Emmett zmizel zase jsem se vrátil pohledem k Justinovi a přitom jsem přemýšlel nad tím, jak by všechno bylo snazší, kdybych si aspoň jednou dovolil o něj bojovat místo snahy jej odehnat! V hlavě se mi vytvořil tak pěkný obrázek toho, že trickova ruka na Justinově rozkroku pro mě byla poslední kapka... Nedokázal jsem dál jen tak stát a nic nedělat!

B: "Odprejskni!"...Zaklepal jsem tomu slizounovi na rameno a důrazně ho poslal do háje.
J: "Briane, co..?"
B: "Říkám odprejskni,"...Zopakoval jsem se, podle všeho nerozuměl významu tohoto slova, na podruhé už to však naštěstí pochopil... Škoda těšil jsem se na fyzické vysvětlování.
J: "Zbláznil ses?"
B: "Ne to ty, jdeme domů."
J: "Domů? A to je kde? Ve tvé druhé zadní místnosti v loftu, v Maikeyho starém pokoji nebo někde pod mostem?"
B: "Jdeme ke mně."

Myslím, že kdyby v sobě neměl tolik alkoholu tak by se pokoušel dál protestovat a třeba by nakonec i zvítězil a já bych se vzdal, jenže on ten alkohol v sobě měl a tak bylo mnohem snazší dostat jej do auta a odvést ho ke mně domů, kde jsem ho svlékl do trenek a uložil do postele.

J: "Miluju tě,"...Zamumlal těsně před tím, než odpadl.

Hned na to jsem jej políbil na čelo, vím směšně romantická reakce, ale prostě jsem cítil, že je správné to udělat, snad poprvé mi stoprocentně nevadilo, že mi to říká, přesně naopak - byl jsem nesmírně rád! Děsilo mě totiž, že by mě mohl nenávidět!
Jakmile jsem ze sebe sundal oblečení, ulehl jsem vedle něj, světlo jsem nechal svítit, potřeboval jsem na něj vidět, abych si byl jistý, že je v pořádku! Přitom jsem jej hladil po vlasech a snažil jsem se zuby nehty neusnout, bál jsem se, že když nakonec otevřu oči, bude pryč...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 16. července 2015 v 11:01 | Reagovat

Jsem ráda, že se Brian zachoval jako člověk :-D
Těším se na další díl :-)

2 Janča Janča | Web | 16. července 2015 v 11:55 | Reagovat

[1]: Aspoň jednou musel :-D Jsem moc ráda, že se těšíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama