July 2015

Sbohem, Sunshine

31. july 2015 at 0:03 | Janča |  Povídky QAF-krátké
Tohle je něco, co jsem napsala už před hodně dlouhou dobou a nějak jsem na to zapomněla a bohužel je to krátké, ale měla jsem pocit, že víc slov by tomu akorát uškodilo... Snad jsem se nespletla Smějící se Přeji příjemné čtení Usmívající se

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor

Brian

Stál jsem na rohu ulice, celý zmáčený následkem nepřetržitého deště a třesoucí se zimou s nepříjemnou husinou po celém mém těle, ruce jsem měl schované ve svých kapsách a byl jsem shrbený jako nějaký zbabělec. Mé oči se neustále soustředily jen na jedno jediné místo a přes výlohu sledovaly človíčka, do kterého jsem se na první pohled zamiloval, jen jsem to hned nevěděl a ani dlouho po jeho odchodu jsem ho milovat nepřestal!

Osud(6)

30. july 2015 at 0:01 | Janča |  Osud
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Jakmile se ozval zvuk výtahu, který nebylo možné kvůli jeho hluku přeslechnout, zpozorněl jsem, čím hlasitěji se hluk ozýval, tím více bylo jasné, že se výtah blíží nahoru, a když se ozval ten nejhlasitější zvuk, který tento šílený výtah vydává při zastavení, přímo přede dveřmi, věděl jsem, že Brian je doma! Ihned jsem vyskočil z pohovky a šel ke dveřím, chtěl jsem ho hezky uvítat... Dobře chtěl jsem mu podlézat a zjednodušit nadcházející situaci, o které Brian ještě neví, jenže v okamžiku, kdy jsem byl u dveří a ty se začaly otvírat, rychlým úprkem jsem zmizel v kuchyni a začal jsem zkoumat ledničku, aniž bych tam něco potřeboval, ale jednoduše jsem se musel chovat neutrálně, podlézání by to přeci jen všechno zhoršilo! Tak co jsem si, sakra, myslel, když jsem se o to chtěl pokoušet? Já už jsem asi vážně v koncích!

Osud(5)

29. july 2015 at 0:02 | Janča |  Osud
Nový díl.

JUSTIN

Měl jsem co dělat, abych do té podlahy nezarostl, ale nemohl jsem si pomoct, musel jsem kmitat očima z Debbie na Briana a zase zpátky a u toho bylo nemožné se pohybovat, připadalo mi, že tam stojím snad už celou věčnost, přitom to bylo jen pár minut, dokonce jsem se pokoušel odezírat jim ze rtů a ačkoliv mi to vůbec nešlo, bylo víc než jasné, že Debbie se z něho snažila dostat všemožné informace a Brian z toho neskutečně šílel, ale jako obvykle se snažil přetvařovat a dělat, že je mu to naprosto jedno!

Osud(4)

28. july 2015 at 0:19 | Janča |  Osud
Nový díl.

JUSTIN

Tušil jsem, že tahle konverzace nemůže dopadnout dobře, ale i přes to jsem do ní šel a to rovnou po hlavě, chtěl jsem nebo asi spíš potřeboval vědět, jak naší budoucnost vidí Brian, ačkoliv je naprostým opakem člověka, který umí mluvit o citech, ale i tak jsem se nenechal odradit, vědět však, že to dopadne ještě hůř, než ve všech možných mnou vymyšlených závěrečných scénářích, hodně rychle bych si to rozmyslel, ale ne proto, že bych to Brianovi nějak zazlíval, spíš proto, že se teď potvrdilo rčení "Pravda bolí," a to je přesně to, co Brian právě udělal, řekl mi pravdu, přesně, jak jsem žádal, takže ne, nemůžu se zlobit na něj, ale jedině tak na sebe, protože jsem si ve své hlavě vyfantazíroval něco, o čem mi už od samého začátku říkal, že je to naprosto nemožné!

Osud(3)

27. july 2015 at 0:01 | Janča |  Osud
Nový díl.

JUSTIN

Venku už svítalo, leželi jsme v posteli zády k sobě a mlčeli, chvílemi jsem věřil, že snad opravdu spí, ale on má ve zvyku sebou vrtět a teď jsem měl spíš pocit, že v té posteli ani není, což znamenalo jen jediné - byl vzhůru a snažil se na to nijak neupozorňovat, protože mu bylo jasné, že jinak bych mu nedal pokoj a to nedal! Nesnáším, když se snaží vyhýbat všem důležitým konverzacím anebo když už na ně dojde, je naprosto sabotuje svými sarkastickými poznámkami, v nejhorších případech pak jde hledat povyražení v podobě známosti na jednu noc, která mu zpříjemní právě probíhající vnitřní boj se sebou samým, zkrátka je to nesnesitelný paličák!

Osud(2)

24. july 2015 at 0:13 | Janča |  Osud
Nový díl. - 18+

JUSTIN

Brian mě ihned natiskl ke stěně a začal mě líbat, bylo z toho znát, jak moc po mně touží, bylo to drsné, ale zároveň v tom byl cit, pomalu až mazlivost, jako by si mé rty vychutnával. Trick se na něj natiskl zezadu a začal jej líbat na krk, mohlo to vypadat komicky, Brian mezi námi dvěma - známostí na jednu noc a jeho osudovou láskou - ale mě na tom něco nesmírně vzrušovalo, věděl jsem totiž, že Brian tam je pouze se mnou, že já jsem hlavním předmětem jeho touhy, trick představoval jen jakési okořenění! Po chvilce se Brian otočil čelem k němu, ale nelíbal jej, nemohl a myslím, že i kdyby neexistovala ta dohoda tak by stejně ani nechtěl, ale za to se nezdráhal u jeho rozkroku, ihned mu rozepl knoflík jeho kalhot a rukou mu do nich zajel, trick hlasitě vzdychl a já cítil, jak mě to vzrušilo, sledoval jsem je, to, jak se k sobě tiskli a hladili si vzájemně rozkrok, měl jsem pocit, jako bych měl co nevidět explodovat! Brian ke mně po chvíli pootočil hlavu a vzrušeně se usmál, měl jsem z toho po těle doslova mravenčení, nedokázal jsem se jen dívat, musel jsem se dotýkat sám sebe a tak jsem si rukou začal přes džíny třít svůj naditý rozkrok a hlasitě jsem sténal, rty jsem si vlhčil jazykem a představoval jsem si, jak mě Brian líbá, zatímco jsem sledoval tu dravost, kterou mezi sebou ti dva měli, divil jsem se, že mi to nevadí a hlavně, že nežárlím, ale prostě to tak bylo!

Osud(1)

23. july 2015 at 0:03 | Janča |  Osud
Nová povídka. - 15+

JUSTIN

Osud - já vím, zní to hloupě a já asi budu znít jako naprostý šílenec, který se právě nejspíš dodíval na strašně romantický film, u kterého spotřeboval zhruba tuny kapesníčků nebo ještě dokonce hůř, že jsem si snad nechal vyložit karty osudu a všechno směřovalo k tomu, že já a Brian jsme si souzeni, že naše láska potrvá navěky, že je jednoduše naším osudem být spolu... Jenže nic takového. Já to prostě jen cítím, cítím to uvnitř sebe, ve svém splašeně bijícím srdci, na své kůži, po které mi právě stékají kapičky potu, na svých rtech, které Brian ještě před pár minutami tak vášnivě až téměř hladově líbal, na každé části svého těla, jehož se Brian zmocnil způsobem, který si člověk nedokáže představit ani ve svých nejtajnějších touhách, cítím to, jak moc výjimečný pro něho jsem už jen z toho, jak mě líbal, jak se mě dotýkal a hlavně z toho, jak má teď položenou hlavu na mé hrudi a tiše oddechuje, jak se ke mně tiskne, jak se snaží být mi co nejblíže... Náš osud je zkrátka vepsaný ve hvězdách! Jenže zmínit se o tom před Brianem nejspíš by mě vykastroval...

Co oči nevidí to srdce nebolí

22. july 2015 at 0:09 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
jednorázovka

varování 18+

#Justin Taylor #Brian Kinney #Debbie Novotny #Michael Novotny

Justin

Říká se, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a v hodně ohledech je to vlastně pravdivé rčení, nemůže nás bolet srdce kvůli něčemu, o čem respektive ani nevíme, že se děje, tedy alespoň by nemělo... Ale já i přes to právě teď ležím v posteli, podotýkám, že sám, snažím se usnout a nepřemýšlet nad tím, co asi Brian v tuto chvíli dělá, pokouším se být naprosto v klidu a odůvodňuji si to tím, že když to nevím a především nevidím, nemělo by mě to nijak trápit, ale opak je krutou realitou - to, že nevidím, co Brian dělá, i přes to, že v hlavě si dokážu vytvořit živý obrázek, mi drtí srdce na padrť!
Člověk by řekl, že po tom, co se vezmeme, mě tahle neustálá hrůza z toho, že Brian je někde s jinými muži, přejde a já budu moci v klidu usnout, aniž bych se kvůli tomu nějak trápil, zkrátka jsem měl za to, že Brian bude mít mou stoprocentní důvěru i přes to všechno, co jsem si s ním už prožil, ale místo toho mám pocit, že je to ještě horší, před tím, pokud si tedy dovolím znít bláznivě, to bylo tak nějak normální, byl to Brian a jeho neustálá potřeba pokořovat rekordy a to včetně těch svých, co se týče jeho někdy až neuvěřitelné promiskuity a ačkoliv mi slíbil naprostou věrnost, i když ne tolika slovy, mám zkrátka v hlavě a především u srdce pocit, že Brian právě teď dělá něco, co se mi rozhodně nebude líbit!
Kvůli těmto myšlenkám jsem jednoduše musel vylézt nebo spíš vyletět z postele a dostat se na čerstvý vzduch, mým prvotním plánem bylo najít Briana a ujistit se, že nedělá nic špatného, ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší jít za někým, kdo mě trochu shladí - ještě, že má Debbie noční!

Debbie: "Sunshine, co tady děláš? Uvědomuješ si, že je noc? Jsi náměsíčný?"
J: "Ne nic takového, spíš naopak, nedokázal jsem ani usnout."
Debbie: "Tak ses rozhodl jít na výlet?"
J: "Asi tak nějak."
Debbie: "Proč mi tu něco nehraje?"
J: "Netuším."
Debbie: "Kde je Brian?"

Střed vesmíru(9)

21. july 2015 at 0:04 | Janča |  Střed vesmíru
Poslední díl.

BRIAN

Vzpomínám si na doby, kdy mi byl spánek velmi dobrým přítelem, jeden den jsem se cítil naprosto mizerně a po pár hodinách tohoto zázračného léku jsem měl pocit, jako by se nic zlého nestalo, teď? Kéž bych tak dokázal usnout! Místo toho civím do stropu a počítám minuty, možná, že dokonce i vteřiny bez Justina, každá další vteřinka mi hlasitě odbijí v hlavě a já se čím dál tím víc propadám až k samotnému dnu, ze kterého mě může dostat jedině on, jenže kde je, když ho potřebuji, když vím, že s ním se cítím mnohem lépe, než s jakýmkoliv trickem, který mu nesahá ani po kotníky, protože prostě on je on a jeho miluju... Ano, sakra, miluju ho! Jenže k čemu mi tohle přiznání teď vlastně je? On je pryč, jeho ponožky a zubní kartáček taky a já jsem tady sám v obrovské posteli a počítám vteřiny, protože už pomalu šílím z té samoty, z toho ticha, z toho, že tu není se mnou!

Střed vesmíru(8)

20. july 2015 at 0:09 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl. - 15+

BRIAN

Tak nějak jsem se za svůj život smířil s faktem, že se chovám jako kretén, vlastně jsem to dokázal obrátit ve svůj prospěch a využívám toho, abych zjednodušeným slovem vítězil ve všem, co si zamanu, dá se říct, že už si ani nedovedu představit, že bych byl jiný, je to mou součástí, ale... Ano ALE! I já občas dospěju do chvíle, kdy je tak jednoduché, ale přitom tak zásadní slovíčko, jako je 'ale' na místě! Za tím ale se schovává jedna velice důležitá podstata tohohle všeho - jedna věc je jako kretén se chovat, ale druhá je kreténem být a to je přesně to, co se mi posledních pár dnů daří přímo na výbornou s hvězdičkou dvakrát podtrženou! Každému se za života podaří udělat chyba, je to omluvitelné někdy i pochopitelné, ale v mém případě to není ani omluvitelné natož pochopitelné, ale mnohem horší na tom je to, že jsem se ještě ani nevyhrabal z jedné chyby a hned jsem se vrhnul do druhé! Být s tím trickem byla jedna věc, zprvu se zdála jako velmi logická k dosažení mého cíle, nakonec jsem však pochopil, že ten cíl už není mým zásadním cílem a chtěl jsem to nějak vyžehlit, což se nejprve zdálo jako naprosto nereálné vzhledem k mému egu a povaze, jenže nakonec jsem byl osvícen a někde hluboko uvnitř sebe jsem našel odvahu a ačkoliv jsem nebyl zatím na úplně nejlepší cestě, chtěl jsem se tam postupně dopracovat, což je v mém případě už opravdu NĚCO, jenže pak stačila jedna jednoduchá, ale i přesto dost důležitá otázka a já se poprvé v životě rozhodl říct pravdu tak, jak to opravdu cítím nebo spíš cítil a všechno jsem tím zničil!

Střed vesmíru(7)

17. july 2015 at 0:08 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

JUSTIN

Tohle v plánu nebylo! Nebo vlastně bylo, ale rozhodně ne v takové míře! Od chvíle, co Brian opustil jídelnu, jsem věděl, co chci udělat a to bylo přivést ho k šílenství, přesněji do stavu, kdy by byl ochotný zabíjet, jen aby mi zabránil v tom, co jsem plánoval - tedy alkohol a spousta chlapů - chtěl jsem, aby o mě měl strach a aby žárlil způsobem, že by se mu to už navždy zarylo do paměti... Chtěl jsem mu jednoduše poslat vzkaz, že on není jediný, kdo umí žít, když mi není poblíž, přesně jako to dělá on, když se mi snaží dokázat, že mě nepotřebuje a především nechce! Jenže nakonec se mi to nějak moc vymklo z rukou, s pitím jsem to přeháněl už od začátku, myslím, že tolik alkoholu jsem nepozřel za celý život, ale jednoduše čím víc jsem pil tím větší vztek, jaký jsem na Briana měl a nejspíš pořád mám, jsem si připouštěl a další sklenkou jsem se ho snažil uhasit, jenže nemělo to žádný účinek, krom té nepředstavitelné opilosti, ale i tak jsem se o to dál pokoušel! A co se týče toho množství kluků či chlapů, které jsem za ten večer využil ke svému plánu, nedokážu asi ani spočítat, ale vím, že jich bylo dost, ale až ten poslední konečně Briana přiměl k činu, což vede k tomu, že jsem se právě probudil v jeho posteli přímo vedle něj!

Střed vesmíru(6)

16. july 2015 at 0:06 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

BRIAN

Instinkt mi radil jediné - najít Justina a hned potom si najít místo, odkud bych jej mohl nepozorovaně sledovat a hlídat si, co dělá, sice by mě to zevnitř asi trhalo na kusy, ale alespoň bych ho měl pod dohledem a třeba bych ve finále našel odvahu k tomu jít za ním a zastavit ho, jenže jako vždy jsem svůj instinkt dal stranou a místo něj jsem dal přednost své povaze a svému egu - a rozhodl jsem se jej nijak neřešit, rozhodl jsem se dělat, že neexistuje a prostě jsem se raději šel posadit na bar, abych si objednal tolik vytoužené pití, doufal jsem, že aspoň to mi pomůže tolik nepřemýšlet nad tím, co asi Justin dělá třeba jen pár metrů ode mě, ale ve skutečnosti to mělo přesně opačný účinek, ani to mě však nepřimělo nějak zakročit!

Střed vesmíru(5)

15. july 2015 at 0:02 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

BRIAN

To, jak jsem se právě zachoval, by se mohlo označit za jednoznačné srabáctví - já se vždy problémům stavím čelem a to jakýmkoliv způsobem, jenž většinou odpovídá mé arogantní, bezcitné a sarkastické povaze, čas od času se mi podaří překonat sám sebe a zachovat se lidsky, ale tentokrát jsem se jednoduše sebral a utíkal mílovými kroky od všeho, co se právě teď děje, ale všechno se to děje jen díky mně, zjednodušeně řečeno - jsem absolutní magnet na problémy, které s oblibou vytvářím, protože mám za to, že z toho vytřískám to nejlepší pro sebe a nakonec, když si uvědomím, jak moc špatný nápad to byl, stejně jako je tomu tentokrát, tak nevím, jak z toho, sakra, ven!

Střed vesmíru(4)

14. july 2015 at 0:07 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

JUSTIN

Měl jsem za to, že v Maikeyho/mém pokoji nebo spíš v posteli zůstanu už navždy, pomalu jsem do ní začínal zarůstat, byl jsem odevzdán tomu v ní zestárnout a umřít zoufalstvím, tak moc mě to, co Brian udělal zranilo a to i přes to, že vím, že to bylo jeho hlavním záměrem, on mě zranit zkrátka chtěl, nešukal s tím trickem jen pro zábavu, tedy alespoň to nebylo hlavním účelem, on mi jednoduše chtěl zas a znovu ukázat, že pro něj nic neznamenám, že nikdy nebude mým přítelem, že slovo 'pár' v souvislosti s námi nikdy nebude realitou a já snad poprvé za náš vztah nebo spíš za naší známost vzal jeho "vzkaz" naprosto vážně, tedy alespoň jsem ho tak bral těch několik předcházejících hodin, kdy jsem si v hlavě připravoval plán toho, jak se dokopu zvednout se z té prokleté postele, zajdu si k Brianovi sbalit věci a potom budu hledat střechu nad hlavou, pokud tedy neumřu na naprosté nervové zhroucení, jenže nakonec, i když absolutně nevím jak, se ve mně zrodil jakýsi druh bojovnosti, který mi říkal, který na mě doslova křičel, že Brian není jediný, kdo může vysílat vzkaz, což byl přesný důvod toho mého vyparáděného vpádu do jídelny, kde už Brian jako obvykle skrytě sháněl rady od Debbie!

Střed vesmíru(3)

13. july 2015 at 0:13 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

BRIAN

Normální člověk by při, nebudu říkat nevěře, nebylo by to ani trochu výstižné, ale dejme tomu při nachytání přestal, jenomže jak už všichni víme, já nejsem normální, alespoň ne v měřítku normálnosti, tudíž bylo více než jasné, že mě Justinův příchod nijak nevyruší ani neovlivní a já tak v klidu došel, lépe řečeno došukal až do konce, kdy už byl Justin ale dávno pryč, za což ho asi nemohu vinit! Je sice pravda, že jsem během celého svého výkonu nebo spíš od chvíle, co Justin utekl, měl před očima jeho zraněný výraz, ale pro tentokrát to na mě nemělo obvyklý účinek, neměl jsem potřebu zpytovat svědomí nebo se cítit jako zmetek, bylo to přesně naopak, jako by mě to nějakým způsobem nabudilo k tomu jej vytočit co nejvíc budu moct, k tomu mu dokázat, že já a on nikdy nebudeme pár, zkrátka k tomu být ještě větším hajzlem, než je zvykem a ve finále jsem ze sebe měl vážně skvělý pocit! Jenomže nakonec i trick musel odejít a tak ve stejný moment, co se za ním zaklaply dveře, se loft ponořil do naprostého ticha a to mému mozku bohužel vůbec neprospělo, najednou jsem měl plno prostoru pro přemýšlení, které mě dovedlo k jediným dvěma otázkám, na jednu z nich jsem znal odpověď hned - ano posral jsem to! Ale na tu druhou, kdy a především, jestli se Justin vrátí, jsem si ani vzdáleně nedokázal vytvořit přijatelnou odpověď! Tahle otázka zkrátka visela ve vzduchu a mě to pomalu zabíjelo!

Střed vesmíru(2)

10. july 2015 at 0:06 | Janča |  Střed vesmíru
Nový díl.

JUSTIN

Jaká je šance, že někde na světě nebo lépe řečeno v celém vesmíru existuje někdo stejně nebo víc šťastný než já? Mám vše, po čem jsem kdy toužil - Briana! Nechal mě u sebe bydlet, dává na mě pozor, stará se o mně a víc mě už neodhání, člověk by řekl, že se změnil, já věřím tomu, že to tak prostě je, takového jsem ho nikdy nezažil a pokud se nepraštil do hlavy, což je v této chvíli dost nevhodný černý humor vzhledem k tomu, co mě před pár měsíci potkalo na plese a já od té chvíle mám třes v ruce a noční můry, ale i tak je to buď to anebo jednoduše šel do sebe a uvědomil si, že tak jako chci být já s ním chce i on být se mnou, jasně důvodem jeho chování může být už zmíněná rána pálkou do hlavy a jeho pocit viny, který jsem se mu již milionkrát snažil vyvrátit, ale já si jednoduše stojím za tím, že se pomalu, ale jistě začínám stávat středem jeho vesmíru! Tudíž odpověď je jasná - nikdo není šťastnější než já!

Střed vesmíru(1)

9. july 2015 at 0:25 | Janča |  Střed vesmíru
Nová povídka.

BRIAN

Jedna věc je sám o sobě si uvědomovat nějakou změnu, konkrétně tedy změnu z arogantního bezcitného hovada, který nevěří na lásku a nehraje na kluky a vztahy v naprosto poblázněného chlapa Justinovou existencí! Vědět to, že nejsem jediný v mém okolí, kdo si toho začíná všímat a to především díky Debbie, kterou bych mohl označit za hlavní propagantku mého osobního života, kvůli níž si toho hned začali všímat všichni, je věc druhá o dost komplikovanější, ale pořád nějakým dosud mnou nenalezeným způsobem strávitelná. Pokud je tu ale něco, co mi opravdu tlak vystřeluje až ke stropu, tak je to zjištění toho, že už dokonce i trickové si o mně za mými zády špitají jako o tom, kdo je ve vztahu a pro ně tedy naprosto nezajímavý a to už opravdu překračuje všechny meze, s čímž se jen tak nesmířím!

Zvláštní účinky(2)

8. july 2015 at 0:09 | Janča |  Zvláštní účinky
Poslední díl.

BRIAN

Má na mě zkrátka zvláštní účinky a já nevím, jestli to nesnášet nebo milovat! Nesnáším to, protože vím, že díky tomu si myslí, že nade mnou má moc a tu bohužel má a dost často, což mě velmi znepokojuje, vzhledem k tomu, že já jsem tím, kdo má vždycky nad vším a nad každým moc, tudíž mě tohle vědomí dost znejišťuje! Na druhou stranu, když přeci jen nedokážu odolat a to se stává v 99% případů, a těm účinkům se jednoduše poddám, prožívám nenahraditelný pocit, stejný pocit, jaký prožívám právě teď, když ho držím v náruči a cítím jeho horký dech odrážející se mi od hrudi!

B: "Měli bychom jet."
J: "Já vím, ale nechce se mi."
B: "Doma bude líp a hlavně pohodlněji."
J: "O to právě jde, já nechci domů."
B: "Měl jsem za to, že právě tam chceš každý večer být."
J: "Ne každý večer, jen někdy... Dnes jsem sice chtěl, ale už nechci, chci si užít trochu nočního života - s tebou."

Však to říkám, ovládá mě naprosto perfektně, chce být doma a já mu jsem ochotný proti své vůli vyjít vstříc, nakonec zničehonic změní názor a já mu opět plním přání! Jsem patetický, ale i přes to schopný pro něj udělat cokoliv!

B: "Fajn... A nechceš se jít domů převléct?"
J: "Dobrý nápad."

Zvláštní účinky(1)

7. july 2015 at 0:01 | Janča |  Zvláštní účinky
Nová povídka. - 18+

JUSTIN

Pátek pozdě večer, akorát mi skončila vyčerpávající šichta a já se pomalým krokem vleču domů, ačkoliv řádí prudký déšť a studený vítr, což je něco, co by mě mělo přimět utíkat jako o život, abych byl co nejrychleji v teple, ale nemůžu si pomoct, nějak tuším, že mě tam nečeká nic pěkného, lépe řečeno vůbec nic. Brian buď to bude pořád v práci anebo již úspěšně v Babylonu na lovu - věc, kvůli které jsme se ráno chytli a o které právě teď musím přemýšlet a ne z důvodu, který vás asi napadne, že Brian je vůl, který se nezmění, ale proto, že tím volem jsem asi momentálně já, tak nějak jsem to totiž přehnal a řekl pár nehezkých věcí, za které se mnou asi pár dnů nepromluví a i kdyby jo stejně to nebude pěkné, já jsem vlastně ani tak nebyl naštvaný, protože už několik týdnů pracuje pozdě do večera a hned potom jde do Babylonu, aniž by se vůbec zapřemýšlel nad tím, že bych s ním rád jeden večer byl doma, ale asi proto, že zatímco on beze mě dokáže žít úplně normálně, já každou minutu, co nejsem s ním, šílím, on si ale vždycky vybere to, co chce on, to, co ho dělá jím, před usedlým životem se mnou, jenže po tolika letech s ním si vlastně ani já nedovedu představit, že bychom se jednoho dne usadili a byli jako normální pár. Miluji ten adrenalin a vzrušení, které prožíváme v našich životech, jen mám někdy pocit, že jsme si až moc vzdálení!
Můj mozek po chvilce přestával fungovat, byla mi taková zima, jak jsem byl promoklý skrz naskrz, že každá myšlenka jako by mi doslova zamrzla v hlavě, vítr byl strašně silný, takže rychle se jít vlastně ani nedalo, měl jsem pocit jako by se mi domov spíše vzdaloval, než přibližoval! Zničehonic za mnou však zatroubilo auto, nevěnoval jsem tomu ale pozornost a to ani podruhé, nakonec mě však k pozornosti přimělo něco jiného...

B: "Justine!?"

Chci, aby zůstal anebo odešel?(6)

6. july 2015 at 0:04 | Janča |  Chci, aby zůstal anebo odešel?
Poslední díl. - 12+

BRIAN

Jakmile jsem přežil další z Debbiiných zlověstných výslechů, při kterém jsem jí opět úspěšně neposkytl žádné informace, tak jsem se konečně dočkal své snídaně, bez které bych už asi pravděpodobně co nevidět skončil v márnici a poté jsem se vydal vstříc dalšímu vyčerpávajícímu dni v práci, na jehož konci jsem snil jen o tom, abych se brzo dostal domů a dopřál si pár hodin spánku, což se mi také podařilo, ačkoliv nevím jak, s miliony myšlenek na Justina a především na to, jak s ním mám vlastně naložit, dokonce se mi o něm i zdálo, sen to byl pěkný, ale i přes to velmi znepokojující, začíná se mi totiž dostávat pod kůži čím dál tím víc a to vůbec není dobré!

Chci, aby zůstal anebo odešel?(5)

3. july 2015 at 0:06 | Janča |  Chci, aby zůstal anebo odešel?
Nový díl.

JUSTIN

Ještě před pár týdny byl můj život snadný, tedy snadný na pubertálního kluka v mém věku, dnes je to jedna katastrofa za druhou, jako bych žil ve své vlastní noční můře! A k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl k prozkoumání své sexuality na Liberty Avenue, kde jsem potkal Briana Kinneyho a zamiloval jsem se! Když nás ve škole učili všechny ty blbosti o lásce a sexu, nečekal jsem, že to může být takové, tak intenzivní, tak vzrušující a tak neodolatelné, ale zároveň tak komplikované a plné problémů!

Chci, aby zůstal anebo odešel?(4)

2. july 2015 at 0:02 | Janča |  Chci, aby zůstal anebo odešel?
Nový díl.

BRIAN

Bylo by rozumější za jízdy vyskočit, než tu s ním zůstávat, tvářil se jako by... Já ani nevím, jak vlastně definovat způsob tváření se 17 letého puberťáka, který se chová naprosto nevyzpytatelně a bez rozmyslu, který dokáže člověku způsobit naprostá muka, ale zároveň se po jeho boku dokážete cítit šťastnější, než kdy dřív, který má v sobě něco, čím člověka dokáže naprosto zbavit rozumu, mysli, chápání, dosavadní existence, ve které se o nic a nikoho krom sebe nestaral a najednou má kvůli tomuto modrookému štěněti pocit, že na světě není jen, protože se stal omyl!
Díky němu se cítím jinak, jen mám strach z toho ten pocit přijmout, bojím se toho, že tak budu slabý, děsí mě to, jak se v jeho blízkosti nedokážu ovládat, jak nedokážu racionálně myslet, jak naprosto zapomínám na své zásady a svá pravidla, nerozumím tomu, co se mnou jeho společnost dělá a ani nevím, jestli chci, aby to tak pokračovalo nebo, aby to přestalo, nevím, co si s ním mám počít, nevím zkrátka ani kulový, jen to, že čím víc se blížíme k jeho domu, tím víc se mi chce zastavit a nepustit ho!

Chci, aby zůstal anebo odešel?(3)

1. july 2015 at 0:07 | Janča |  Chci, aby zůstal anebo odešel?
Nový díl.

BRIAN

Právě teď jsem nevěděl, co hrošího by se mi mohlo ještě stát, pokud by to tedy bylo ještě možné vzhledem k tomu, co se mi už stalo a právě děje! Nejdřív se mi ten kluk nasere do života a já už pak ani sám nevím, co chci, potom si zničehonic beze slova zmizí, já z toho šílím, a když si nakonec řeknu, že jeho zmizení je to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát, tak se mi klidně zase zjeví tvářící se jako by se nic nestalo! Znám ho teprve pár týdnů a už je číslem jedna na mém seznamu lidí, které jednou zabiju!