Hříšná hra(6)

19. května 2015 v 0:07 | Janča |  Hříšná hra
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Pociťoval jsem najednou šílené návaly horka a hlava jako by se mi točila na všechny světové strany, pomalu ale jistě jsem se začínal vzpamatovávat, má bojovnost ze mě začala upadat, můj adrenalin se měnil na zbabělost a mou touhu po vítězství vystřídal strach z toho, že jsem všechno naprosto, ale za to dokonale podělal! Ani nevím, na co jsem si tu vlastně hrál, měl jsem už po krk těch Brianových her, pro jednou jsem chtěl, aby projevil city nebo alespoň slova tak, jak to páry normálně dělají a ne prostřednictvím strategických her a myslel jsem si, že když mu ukážu, že hru nemusí vždy vyhrát jen on nebo ještě líp, že hry nejsou třeba k tomu, abych pochopil, co se mi snaží říct tak, že s tím konečně přestane, jenže jsem se do toho nakonec ponořil víc, než jsem zamýšlel, naprosto mě pohltilo to šílenství, že bych nad ním alespoň jednou mohl vyhrát a byl jsem pro to schopný udělat cokoliv, byl jsem naprosto zaslepen tím pocitem, že mu provádím to, co on mi provádí už několik měsíců a vědomím toho, že ho to štve stejně nebo snad ještě víc než mě, ale nakonec jsem pochopil, že nic z toho mi nepomůže k tomu, abych ho změnil podle svých představ, vlastně to ani nechci, vždyť já ho miluju takového, jaký je a nechci, aby se změnil, ne pokud on sám to nebude chtít a jestli potřebuje hry k tomu, aby vyjádřil to, jak se ohledně mě cíti tak fajn, je to lepší, než aby mlčel a odmítal mě! Otázkou teď však zůstává "Kde, sakra, je?"


Ted: "Justine, kam ten spěch?"...Narazil jsem na něj, když jsem se hnal od Babylonu.
J: "Tede, ahoj... Já, já jen hledám Briana."
Ted: "Proč mám pocit, že to nesvětí nic dobrého?"
J: "To sám ještě nevím."
Ted: "No tak doufám, že ať už se jedná o cokoliv, že to dobře dopadne."
J: "To taky doufám... Jinak kluci jsou uvnitř."
Ted: "Dobře, díky."

V rychlosti jsem se s ním rozloučil a spěchal jsem, co mi nohy stačily, nevěděl jsem však, jakým směrem se mám vydat, v takových chvílích je to vážně doslova boj s časem, čím víc ho Brian bude mít k tomu, aby se mu všechno rozleželo v hlavě, tím déle pak bude trvat, než si to u něj vyžehlím a takové chvíle jsou fakt chvíle hrůzy a utrpení, proto teď musím hodně rychle přemýšlet a vymyslet, kam asi tak mohl uprostřed noci jít, jinak mám pocit, že mu následujících pár dní nebudu moct na oči!
Jídelnu, která byla jednou ze tří možností, ke kterým jsem se vylučovací metodou dostal, jsem tak nějak vyřadil ihned, je sice pravda, že Brian má Debbie hodně rád a že když se s někým pohádá tak jde za ní, i když ví, že ho bude mučit svými křížovými výslechy, které nesnáší, ale myslím, že si ani on sám neuvědomuje, že za ní chodí právě kvůli nim, on se svěřit chce, jen kolem toho musí hrát obvyklé divadlo a předstírat, že nemá na svěřování náladu, prostě klasický Brian, ale tentokrát nejde jen o to, zda má s někým neshody, já jsem totiž naprosto podkopal jeho ego a s něčím takovým nepůjde za osobou, která na den, až mu někdo nakope zadek čeká od chvíle, co ho poznala. Pak tu mám Woody's a loft, je jisté, že po něčem takovém prahne po skleničce silného pití, ale vzhledem k tomu, že mám takové tušení, že si myslí, že se domů nechystám kvůli jeho/svému úlovku tak na tu sklenku šel zajisté domů... Zkrátka to tak musí být!

J: "Briane?"...Zvolal jsem zadýchaně z toho, jak jsem vyběhl schody, hned jak jsem otevřel dveře.
B: "Co tu děláš?"...Jeho hlava vykoukla z kuchyně.
J: "Já... Já... Já jsem,"...Musel jsem se předklonit a pokoušel jsem popadnout dech.
B: "Ty si běžel maraton?"
J: "Ne, ale cítím se tak."
B: "Copak, měl ho malýho?"...Uchechtl se, ale zároveň jsem mohl v jeho tónu zřetelně slyšet zlost.
J: "Netuším, nezkoumal jsem ho."
B: "Ale cítit si ho musel... Tedy pokud byl malej tak asi ne."
J: "Já s ním nešukal proboha!"...Zařval jsem z plných plic a skoro jsem se udusil.

Brian se zarazil a přestal s tím, co do té chvíle dělal, což vlastně ani nevím, co bylo, a začal mi věnovat veškerou pozornost, vlastně bych se vsadil, že byl jedno ucho!

J: "Co na mě tak koukáš?"
B: "Jen nevím, co je horší, jestli to, že si mi ho vyfoukl přímo před nosem anebo to, že když už si mě naprosto shodil, že si to udělal zbytečně, protože sis ani neužil."
J: "Já tě nechtěl shodit."
B: "Ale chtěl! Šlo ti o to celý večer."
J: "Já jsem ti jen chtěl ukázat..."
B: "Že i z Briana Kinneyho může někdo udělat debila?"
J: "Ne, že nemusíš pořád hrát ty svoje hry, chtěl jsem, abys poznal, jak se cítím já, když tohle děláš ty mně."
B: "Jenže já jsem já a ty jsi ty! Já se nezměním jen proto, že to chceš, ano hraju hry, možná až příliš a to i ve chvílích, kdy vlastně ani nemusím, ale je to mou součástí a kvůli nějakému puberťákovi se nezměním."

V tomhle má naprostou pravdu a ať mi bude věřit nebo ne já jsem to konečně pochopil, jenže mám ten pocit, že dokázat mu to nebude nic jednoduchého, vážně jsem ho naprosto ponížil a to je i pro normálního člověka něco velmi nepříjemného, tak co teprve pro člověka posedlého svým egem?

J: "Já vím, nevěděl jsem, ale teď už ano a máš pravdu není důvod, aby ses kvůli mně změnil, ne pokud ty sám to nechceš a je mi naprosto jasné, že jsem tě svým dnešním výkonem asi přímo neskutečně naštval, jenže už to nezměním, můžu se leda tak pokusit to napravit, pokud mě tedy necháš... A omlouvám se."

Zaskočilo mě to, jak dlouho mlčel, není totiž zvykem, aby jen stál, díval se na mě a nevydával ani hlásku, pociťoval jsem, že to nesvětí nic dobrého, jenže nakonec se stal naprostý opak...

B: "Za to, co si provedl, to bude chtít víc, než jen snahu a já jsem ochotný ti dát šanci,"...Olízl si rty.
J: "Takže hádám, že bych měl začít?"...Hříšně jsem se pousmál.
B: "To bys měl, pokud to chceš během svého života stihnout."

Neváhal jsem už ani vteřinu a vydal jsem se jeho směrem, jeho dlaň ihned vklouzla do mých vlasů a druhou si mě za mikinu přitáhl k sobě, ihned mě vášnivě políbil a začal mě svlékat, já dělal to samé, strhávali jsme ze sebe oblečení a mezitím jsme se ploužili k ložnici, vášeň našich polibků by se snad dala i krájet, oba jsme si sténali a vzdychali do úst! Když jsme nakonec byli v ložnici, položil jsem se na postel a on mě zalehl celou svou vahou, cítil jsem, jakou moc nade mnou má a ten pocit mě neskutečně vzrušoval! Líbal mě a dlaněmi klouzal po mém nahém těle, já ve svých rukách laskal jeho pozadí a přitahoval si jej k sobě, naše rozkroky se o sebe třely a my upadávali do naprosté rozkoše! Nakonec mě přetočil na břicho, vzal si z nočního stolku kondom, který si vzápětí navlékl a okamžitě do mě pronikl, sykl jsem bolestí a on mě políbil do vlasů, což mě ihned uklidnilo a během následujících chvil jsme pod vlivem Brianova přirážení oba vyvrcholili! Tohle byl jen začátek mého napravování!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 19. května 2015 v 8:24 | Reagovat

Asi dokážu pochopit, jak se Brian cítil. Teda, ne že bych taky byla posedlá svým egem, spíš naopak, ale i tak...
Justin to rozhodně bude odčiňovat dlouho :-D

2 Janča Janča | Web | 19. května 2015 v 8:46 | Reagovat

[1]: To asi bude :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama