"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Hříšná hra(1)

11. května 2015 v 0:01 | Janča |  Hříšná hra
Nová povídka.

JUSTIN

O můj Bože! O můj Bože! - Jediná tři slova, která mi právě teď vířila v mozku, jinak jsem měl naprosto vymyto, neměl jsem jednoduše místo na žádná jiná slova natož myšlenky... Vlastně na ty hříšné by se místo našlo, na jiné však ne, byl bych blázen, kdybych při tomhle pohledu myslel na domácí úkoly nebo snad na to, že bych měl jít spát, když tak brzo vstávám, na to prostě myslet nemohu vlastně spíš nechci... Já se dokážu soustředit jen na Brianův božský zjev, na jeho božské tělo, kterému právě teď dává pořádně zabrat svým pravidelným večerním, no vlastně spíš nočním cvičením, bez kterého by už pravděpodobně nikdy neusnul a za to jsem zatraceně vděčný, protože jen díky tomu si mohu momentálně vychutnávat tento pohled, který nikdo jiný na světě nemůže mít, protože Brian si ze všech těch kluků, se kterými strávil noc nebo třeba jen pár minut v zadní místnosti Babylonu, vybral mě, on si to sice nikdy nepřizná, podle něho by to bylo slabošství, ale já to prostě vím!


B: "Na co civíš?"...Tázal se zadýchaně s důrazem na každé slovo, jako by snad chtěl dát najevo vztek, že na něj tak zírám, jenže koho to zajímá? Chci se dívat tak se dívám!
J: "Hm?"...Bylo pro mě těžké i vyslovit nějakou smysluplnou odpověď.
B: "Mám se snad zeptat tatarsky?"
J: "Briane, všechno, co právě teď řekneš, je nesrozumitelné,"...Dál jsem zasněně obdivoval jeho mužnou hruď.
B: "A co třeba tohle? Dodělej si úkoly a běž spát, zítra máš školu."
J: "Chováš se tak rozkazovačně,"...Vysmíval jsem se mu, což ho očividně vytáčelo ještě víc nebo to alespoň dost dobře předstíral, mně to však dělalo dobře, líbí se mi, když ze mě šílí!
B: "Víš co, dělej si, co jen uznáš za vhodné, ty se zítra budeš tvářit, jak umučení Krista, mně je to fuk,"...Předstírat, že mu na mně nezáleží je jeho specialita, ale je čím dál tím míň účinná!

Dál pokračoval ve svých sedech-ledech a já z jeho krásně se napínajících břišních svalů, které pokrývaly kapičky potu, naprosto zapomínal dýchat! Vlastně skoro i polykat, mrkat, slyšet, všeobecně fungovat, jako by snad můj život závisel na nepřerušovaném pozorování Briana a pokud bych jen byť na zlomek vteřiny s tímto pozorováním přestal, zemřel bych... Tak jsem se jednoduše cítil!

B: "Můžeš mi říct, co chceš?"...Zavrčel.
J: "Nejsem si jistý,"...Kdo by byl, když se má možnost dívat na něco takového a sám neví, čí vlastně je natož, co chce!?
B: "Nemohl by sis jít například do ložnice a tam si třeba párkrát vyhonit a jít spát nebo cokoliv, co puberťáci v tvém věku dělají?"
J: "Vadí ti, že se na tebe dívám? Znervózňuje tě to? Nebo snad vzrušuje?"...Ptal jsem se, co nejsvůdněji jsem mohl.
B: "Prostě zmiz!"

Nemusel mi ani odpovídat na žádnou z těch tří otázek, tohle totiž byla odpověď i na ty nevyřčené otázky - byl na mě nadržený stejně jako já jsem byl na něho a to, že jsem ho pozoroval, ho naprosto vzrušovalo a zároveň přivádělo k šílenství, nechtěl to však přiznat, vždyť on mě tu přeci trpí jen proto, že mě zbavil nevinnosti a "zachránil" před mým sobeckým otcem, který požadoval, abych potlačil to, kým jsem, abych odmítl svůj "nechutný" styl života, to je to, co si Brian každý den vtlouká do hlavy, aby se nezbláznil z tě skutečnosti, z té pravdy, která je mu strašákem od chvíle, co mě poznal, z toho, že mě tu chce mít stejně moc, jako tu chci být já!

J: "Chceš, abych zmizel nebo, abych šel k tobě?"
B: "Prosím?"
J: "Nedělej, že nevíš, na co jsem se ptal."
B: "Nevím, na co ses ptal."
J: "Buď to máš odkrvený mozek, nebo si na pitomce jen hraješ... A vzhledem k tomu, že vím, kde všechnu tu krev máš nashromážděnou tak možnost B je správně,"...Šibalsky jsem se usmál.

Tohle mě fakt baví! Je dobré pro jednou nebýt v Brianově hrsti, ale mít jeho v té své! Vím, jak moc nesnáší, když ztrácí kontrolu nad situací, on je vždycky ten alfa samec, který rozjíždí hru a nenechá se nikým o tento post obírat, ale se mnou je vždycky tak nějak v koncích a někdy až natolik, že tu kontrolu není schopný získat zpět ani do posledních chvil, jako je tomu právě teď!

B: "Udělej si úkoly a běž spát... Odkrvený mozek tu máš jedině ty."
J: "Nehodlám tě poslechnout tak se přestaň snažit mě přimět k něčemu, co ani ty sám nechceš, abych dělal."
B: "Začínám mít pocit, že si dočista zešílel... A co tedy hodláš dělat?"
J: "Ty víš moc dobře, co bych chtěl dělat."
B: "Tak to běž dělat, ale s někým jiným... Až budu chtít šukat, dám ti vědět."

Takhle dlouhé odolávání není u Briana zvykem, jenže Brian dokáže každým dnem jen a jen překvapovat a vždycky je to pouze součástí jeho podlé hry, kterou hraje i teď, i když to asi ještě neví, každopádně já mu na ní hodlám přistoupit, jen trochu změním strategii!

J: "To vlastně není tak špatný nápad."
B: "Co není špatný nápad?"...Ptal se otráveně.
J: "Jít si někoho najít."

Jo tohle Brianovými kartami naprosto zamíchalo, jeho eso v rukávu už bylo vyplýtváno, teď už mohl dělat jen to, co právě dělal - koukat na mě s výrazem alá "To ani nezkoušej!" ale mluvit slovy...

B: "Pro mě za mě,"...Kterými mi prostě musel dát najevo nezájem.
J: "Dobře!"

Zvedl jsem se z pohovky a sešity s učebnicemi jsem pohodil na ní a pak jsem se vzpřímeně se sebevědomým, vítězným a stejně tak proradným úsměvem vydal ke dveřím, při obouvání jsem dal Brianovi na obdiv svůj zadek, který tolik zbožňuje a vzápětí, když jsem si oblékl bundu, jsem se chystal otevřít dveře, natahoval jsem to však dostatečně dlouho, chtěl jsem ho dovést až do samotného bodu varu, jenže on, aniž bych si toho všiml, byl rychlejší, než jsem vůbec předpokládal, než jsem si vůbec myslel, že bude, takovou reakci jsem vlastně ani nečekal, ale v momentě, co jsem přiložil ruku na dveře a chtěl jsem je otevřít tak na nich prudce přistála Brianova ruka zabraňující mi v tom...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 11. května 2015 v 7:58 | Reagovat

Věřím, že pro Justina to byl jeden z těch výhledů, na které nezapomene :-D
A to jeho provokování. Sakra, to by nevydržel světec, natož Brian :-D

2 Janča Janča | Web | 11. května 2015 v 22:12 | Reagovat

[1]: Taky tomu věřím :-D Přesně :-D

3 Karin Karin | 2. srpna 2015 v 15:27 | Reagovat

Justin  umí pěkně z Brainem mávat když chce. :-)

4 Janča Janča | Web | 3. srpna 2015 v 19:52 | Reagovat

[3]: Jo to teda umí :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama