Změna(3)

18. března 2015 v 0:03 | Janča |  Změna
Nový díl.

BRIAN

Připadal jsem si jako blázen, když jsem tam tak stál, urputně Justina pozoroval a přemýšlel nad tak primitivní, ale zároveň nepříjemnou otázkou, která naprosto podkopává mou dosavadní existenci, jako nejžhavějšího, nejsebevědomějšího a nejkrásnějšího parchanta na Liberty Avenu, vlastně v Pittsburghu jako takovém! Jenže i přes to, jak mi to v hlavě znělo hloupě, nemohl jsem na to přestat myslet, přeci jen z Justina se za ty 4 roky v mé přítomnosti stal ve výsledku někdo úplně jiný, než koho jsem tenkrát u toho sloupu oslovil, tenkrát se mi pomalu bál podívat do očí, i když se snažil předstírat opak, dnes mu svět skoro leží u nohou, co potom tedy takový Babylon?

Pokud se budu v rámci možností snažit mluvit slušně tak s nechutí přiznávám, že moje nejlepší roky života se pomalu začínají stávat minulostí, už nikdy nebudu mladší, krásnější ani dokonalejší, botox není zrovna mou záležitostí, takže dříve, či později, se můj obličej změní na vrásčitou pomalu se rozpadající kůži a všichni asi víme, že i přes veškeré mé úsilí už ani nejsem "Brian Kinney - nehraju na kluky, jsem single" a to i kdybych si vycucal z prstu sebevětší výmluvy, všichni mě už jednoduše navždy budou vidět jako toho necitlivého parchanta, který nakonec nějaké ty city má a dovolil si je cítit k tomu modrookému štěněti, zkrátka a jednoduše můj post už začíná být pomalu, ale bohužel jistě minulostí a kdo jiný, než samotný učitelův žák by na něj mohl nastoupit? Justin se zdokonalil naprosto ve všem - je sebevědomý, dokonalý, krásný, vypracovaný, v sexu naprosto báječný a ve flirtování je téměř dokonalou kopií mě samotného a jde si tvrdě za svým cílem, ať už mu v cestě stojí cokoliv, jednoduše se nikdy nevzdává, a i když nerad tak přiznávám, že on by na to vskutku měl - stát se mnou a to mě těší, ale zároveň přímo nesnesitelně děsí!

Maikey: "Pojď tancovat!"...Zjevil se u mě, aniž bych to zpozoroval.
B: "Říkal jsem, že nechci!"
Maikey: "Já ti tohle nežeru, před Justinem jsi tímhle žil, dokázal jsi protancovat celé noci, i když ti bylo sebevíc mizerně jen já a ty - Maikey a Brian show, takže ať už tě momentálně vytáčí cokoliv, jako že to je zjevné, nekaž si tím to, co tak miluješ."

Je tohle opravdu to, co jsem potřeboval tak nějak slyšet? Řekl bych, že jo, i když si tím nejsem tak jistý! Protože mé dilema se najednou jako by zestupnilo, měl jsem pocit, že žiji ve dvou světech, že uvnitř mě žijí dvě rozdílné osoby - jedna miluje svobodu, noční život, promiskuitu, alkohol, drogy, nevědění toho, co přijde za minutu, natož za den, měsíc, rok, ale ta druhá osoba miluje Justina a ta by se byla možná i ochotna vzdát toho předchozího, ta osoba má pocit, že vše musí být nalajnované podle pravidel, možná i rozvrhu, abych věděl, kdy ho uvidím, kdy ne, kdy s ním budu, kdy ne, abych měl představu o tom, kam se náš velmi komplikovaný vztah ubírá, abych všechno krásný, když to tak řeknu, zažíval jen s ním, abych tu byl pro něho a on pro mě... Ale pokud bych si měl někdy jedno z toho zvolit, asi bych to nedokázal, protože to potřebuji obojí, nemohl bych žít bez té druhé části, jenže, jak dlouho je možné žít dva různé životy, bez toho, aniž bych nezešílel a nakonec jedno z toho neztratil navždy?

B: "Tak mě veď!"...Natáhl jsem mu ruku a on mě za ní ihned chytil.
Maikey: "Takhle se mi líbíš!"

Jo, já se sám sobě taky líbím, ale pořád to nemění nic na tom, že má momentální krize, která byla započnuta Emmettovým pošťuchováním o tom, jak mi Justin krade žezlo, ničí sebevědomí, existenci, život celkově!

Maikey: "Nemysli na to, jen si užívej,"...Šeptal mi do ucha.
B: "Promiň, ale na co nemám myslet?"...Neodpustil jsem si otázku, zkrátka mě ty jeho rozumy zajímaly.
Maikey: "Znám tě polovinu mého života a poznám tenhle výraz - výraz jsem v tomhle vůbec ještě dobrej anebo se pomalu a jistě stávám neviditelným?!"
B: "Zase si vedle!"
Maikey: "Vážně? Takže to nemá nic společného s tím, že máš strach o svou pověst, své postavení?"
B: "Nikdy nemám strach, obzvlášť ne z něčeho tak nemožného!"
Maikey: "To doufám, protože si pamatuj, že ty navždy budeš mladý a krásný - Jsi Brian Kinney pro Krista!"

Tyhle slova z Maikeyho úst mě vždycky dokázala uklidnit a připomenout mi, kým vlastně jsem, jenže teď to byla jen slova, která pro mě byla momentálně nesmyslná!

B: "Mám to na paměti!"
Maikey: "A s Justinem si taky nedělej starosti."
B: "Starosti?"...Byl jsem jedno ucho!
Maikey: "Možná se právě teď lepí na někoho jiného, ale tebe miluje."
B: "Ani jsem si nevšiml."
Maikey: "Že se na někoho lepí nebo, že tě miluje?"...Maikey mě umí dostat!
B: "Obojí!"
Maikey: "Dobře, budu se alespoň snažit předstírat, že ti věřím."
B: "To od tebe bude nesmírně laskavé!"

Nevím, jak je to možné, ale na Justina jako bych na pár vteřin úplně zapomněl, dokud mi to můj milý Maikey opět skvěle nepřipomenul a v ten okamžik jsem opět zapátral, tentokrát to bylo trochu těžší, ale nakonec tam ta jeho blonďatá hlavinka opět vykoukla, nevím, jak to stihl, ale po jeho boku už stál jiný, musel jsem se zašklebit, ale zároveň usmát, fakt mi mě samotného nesnesitelně připomínal! Já se na něj ani nějak nemůžu zlobit, jasně štve mě to, koho s alespoň trochu normálním mozkem by to nežralo? Přeci jen můj vnitřní hlas opakující neustále jednu a tu samou větu "Ten patří mně!" mě k tomu dohání, ale na druhou stranu to ani nejde se zlobit konkrétně na něj, já v jeho věku šukal jako králík, střídal je jak ponožky a nezastavoval se do naprostého vyčerpání a nemám na to snad jedinou špatnou vzpomínku, užíval jsem si to, měl jsem pocit naprosté nepřemožitelnosti a tohle bych mu nemohl odpírat, bylo by to sobecké, vzhledem k tomu, že i ve svém věku se někdy pořád chovám jako puberťák a on s tím vším teprve pořádně začíná, má na to právo a já nebudu ten, kdo mu to bude zakazovat, za to bych se musel nenávidět, on se naučil respektovat mé potřeby a teď když poznává svoje, musím mu nechat prostor, je však jasné, že to budu bedlivě hlídat a pokud budu mít pocit, že už je načase zasáhnout, půjdu klidně přes mrtvoly!

Maikey: "Dojdu zkontrolovat kluky."
B: "Jsi snad jejich máma nebo chůva?"
Maikey: "Kamarád! A navíc dneska jsou, jak na trní, nerad bych, aby je někdo zabil."
B: "Myslím, že oni se dokáží snadno zabít vzájemně a vůbec mi to nebude líto!"
Maikey: "Za pár minut jsem zpátky a vyřídím jim tvou horoucí lásku."
B: "Trhni si!"

Nehodlal jsem tam stát sám, jak nějakej zoufalej teplouš, než se Maikey uráčí vrátit ze své dobrosrdečné mise a tak jsem se vrátil zpět na bar a dobil si energii dalším drinkem, nicméně nevím, o co bylo lepší sedět na baru sám, jak nějakej zoufalej teplouš... Řeknu vám, o co! Justin se konečně uráčil vzpomenout si na to, že jsem tady taky!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 18. března 2015 v 6:23 | Reagovat

Že by Brian došel do doby, kdy to má v hlavě pěkně srovnané?
I když, to by asi byl zázrak, že?

2 Janča Janča | Web | 18. března 2015 v 20:05 | Reagovat

[1]: Třeba trochu jo, ale nějak to nebudeme přehánět, to už by opravdu byl zázrak :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama