"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Zlomený(4)

26. března 2015 v 0:02 | Janča |  Zlomený
Nový díl.

JUSTIN

Nemůžu ani slovy popsat, jak moc jsem si to vychutnával - ty doteky, polibky, jeho dech odrážející se mi zezadu na krku, jeho chloubu uvnitř mého těla, necítil jsem se tak už tolik týdnů, že jsem pomalu zapomněl, jaké to je, jak úžasné, smyslné, divoké, tvrdé a vášnivé to může být s Brianem! Na chvíli jsem úplně zapomněl na to, že už spolu nejsme, měl jsem pocit, že jsme se nikdy nerozešli, přál jsem si, aby to tak bylo, aby všechno tohle bylo realita, která se nezmění... Ale pak se všechno rozplynulo a já se vrátil zpátky na zem, uvědomil jsem si něco, co už slovy popsat mohu a to to, že jsem totální hlupák a zbabělec, opustil jsem Briana kvůli svým potřebám a dal jsem se dohromady s někým, koho si ani nezasloužím, Ethan je úžasný a ano miluji ho, ale nikdy ho nebudu moct milovat jako miluji Briana a teď to vím, jen si něco hloupě nalhávám a navíc jsem teď udělal něco naprosto neodpustitelného!

Jakmile jsem více méně utekl od Briana z kuchyně, musel jsem se na chvíli zastavit, opřít se o zeď a zhluboka dýchat, potřeboval jsem se uklidnit a nedávat na sobě nic zdát, nemohl jsem dopustit to, aby Ethan zjistil, že jsme s Brianem pouze nekonverzovali, ale spíš šukali, to by ho totiž zničilo a já mu nechci ublížit... Tak jako jsem ublížil Brianovi.

J: "Promiň, že mi to tak trvalo."
Ethan: "V pořádku, poseděl jsem si tady, je to tu klidné."
J: "Jo to je, někdy holkám závidím."
Ethan: "Třeba jednou budeme mít taky takovej domeček."
J: "Třeba jednou jo,"...Nesměle jsem se usmál.
Ethan: "Yeah."

Natáhl se ke mně pro polibek, ale já v poslední chvíli odvrátil hlavu a nastavil mu tak pouze koutek mých rtů, byl to takový letmý polibek a bylo mi jasné, že ho tím znejistím, ale na to, abych jej teď nechal mě líbat, jsem neměl, ne po tom, co se před pár minutami stalo.

Ethan: "Jak to vůbec proběhlo?"
J: "Nechci o tom mluvit... Nemůžeme zajít někam na jídlo, umírám hlady."
Ethan: "Jo můžeme zajít k té - Debbie, že?"
J: "Ano, Debbie, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Najdeme jiné místo."
Ethan: "Dobře."

Nevím ani, jak jsem si někdy mohl myslet, že já a Ethan budeme moct normálně fungovat, že s ním budu moct chodit tam, kam jsem chodil, když jsem byl s Brianem, že jídelna mi bude otevřena, že Brianovo přátelé a rodina mě budou nadšeně vítat ve svých domovech... Jo možná mě samotného, ale mě a Ethana, to už by bylo přespříliš, jedna věc byla vzít ho včera do jídelny, jako bych si myslel, že se tam Brian nemůže objevit, ale vzít ho dokonce do domu, kde bydlí Brianův syn, to jsem zkrátka neměl, pomalu to vypadá jako bych mu to dělal schválně, jako bych mu chtěl ubližovat ještě víc, než jsem ublížil a nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že sex s ním nebyla chyba, ale to, že jsem ho vůbec opustil! Proboha, je možné udělat největší chybu svého života a doufat v to, že se všechno vrátí do normálu jako lusknutím prstů?
Mám pocit, jako bych se zapletl do vlastní pavučiny lží, Briana jsem opustil, protože jsem myslel, že to tak bude lepší a nejen pro mě, ale i pro něj, proč ho trápit ve vztahu, který nikdy nechtěl, proč ho nutit mě milovat, proč ho obírat o jeho radost, kterou může zažívat, jen když je volný, proč mu tohle všechno způsobovat, když nemusím, když si mohu najít někoho jiného, koho sice nebudu milovat tak jako Briana, ale zajistím nám tak alespoň nějakou šanci na normální a především chtěnou budoucnost? A k tomu všemu si myslet, že s Ethanem se přes Briana jednou pro vždy dostanu, že s ním budu žít normální život, ve kterém si nebudeme muset na nic hrát, přetvařovat se, nutit se říkat si, že se milujeme, ale místo toho si to říkat bez toho pocitu, že musíme, ale protože to tak prostě cítíme, jednoduše jsem si myslel, že když se rozhodnu pro Ethana všechno tak bude snazší, ale lhal jsem sám sobě, lhal jsem Brianovi, lhal jsem Ethanovi, lhal jsem svým blízkým, já vím, že bez Briana nikdy nemohu být stoprocentně šťastný a on nemůže být šťastný beze mě, i když by si to rád nalhával a Ethan je akorát někdo, koho jsem myslel že mohu milovat celým svým srdcem, ale teď vím, že moje srdce zůstalo s Brianem, že jen já jsem odešel a nechal ho u něj a svými slovy teď Ethanovi akorát ubližuji, ale také vím, že ho nechci opustit, i přes to všechno mě to k němu nějakým způsobem přitahuje, on je vším, co jsem kdy chtěl, ale je možné být s někým jen kvůli touze, ačkoliv mé srdce patří jinému?

Ethan: "Nad čím přemýšlíš?"...Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.
J: "Huh?"
Ethan: "Jsi myšlenkami jinde a v tom jídle se jen šťouráš."
J: "Promiň, já jen... Jsem trochu mimo."
Ethan: "To jsem si všiml, hlavně od chvíle, co jsi ho viděl."
J: "Vypadal hrozně."
Ethan: "Zlomil si mu srdce."
J: "Díky!"
Ethan: "Promiň, že ti to říkám tak přímo a věř, že bych nemohl být víc šťastnější, že sis zvolil mě a miluji tě... Ale i on tě miloval a myslím, že pořád miluje, viděl jsem, jak se na tebe díval, ale tys mu tím, že sis mě vybral, zlomil srdce, nemůžeš se pak divit, že vypadá takhle."
J: "Já vím, já jen, že když jsem s ním byl, Brian byl tím nejsilnějším, nejvyrovnanějším a nejsebevědomějším parchantem, jakého si jen umíš představit a to jsem... To jsem..."...Zarazil jsem se, když jsem si uvědomil, co mi téměř vyklouzlo z úst.
Ethan: "Na něm miloval?"
J: "Promiň."
Ethan: "V pořádku, já tě chápu, láme mi to srdce, ale byl jsi s ním dlouho, nemůžeš jen tak vypnout svoje emoce a pocity ohledně něj... I když bych byl rád."

Připadám si opravdu jako mizera, opustil jsem muže svého života, kvůli jinému, který mi právě teď dokazuje, jak moc mě miluje, zatímco já myslím na to, jak moc mi chybí Brian... Tohle jsem si zkrátka podělal ve všech směrech, ve kterých to šlo a já mám teď pocit, že si opět budu muset zvolit, co nebo spíš, koho vlastně chci - Briana, který mě miloval srdcem, ale ne slovy a ubližoval mi svým chováním, ale zároveň pro mě dělal věci, které nejde vyjádřit žádným dostatečným slovem anebo Ethana, který mě dělá šťastným víc, než je snad vůbec možné, a představuje všechno, co jsem kdy chtěl, ale i přes to mi s ním pořád něco chybí?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 26. března 2015 v 8:06 | Reagovat

Myslím, že Justin už tak nějak ví, co zvoral, a co bude muset udělat pro napravení.
Nikdy bych neřekla, že mi bude toho houslisty až líto...
Těším se na další díl :-)

2 Janča Janča | Web | 26. března 2015 v 9:36 | Reagovat

[1]: Doufejme, že ale něco opravdu udělá :-) Souhlasím, taky by mě to nikdy nenapadlo... Ale tak nebudeme to s tou lítostí přehánět :-D Jsem moc ráda, že se těšíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama