Špatné či správné rozhodnutí?

6. února 2015 v 0:06 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka

JUSTIN

Mrzl jsem na ulici před domem jen v mikině a přemýšlel jsem, zatímco na mě dopadal sníh a já seděl na obrubníku, byla mi hrozná kosa, ale než abych se zvedl a vrátil se do tepla nebo třeba jen pro svou bundu, to bych radši zmrzl! Měl jsem v sobě zlost jako už dlouho dobu ne, ale ne na Briana nýbrž na sebe, na svou hloupost, na svá rychlá a nesmyslná rozhodnutí!
To, na co jsem čekal už od prvního okamžiku, který jsem strávil s Brianem Kinneym, jsem dnes v noci dostal... Tedy téměř, jen já hlupák odmítl! Jasně, to, že mi Brian nabídl společně bydlení mohlo vzejít z toho, že v sobě měl léky na utlumení bolesti po tom jeho kaskadérském kousku na kole, ale když mi tak říkal, co všechno by rád změnil a nakonec došel až k tomuhle, tak jsem mu věřil a chtěl jsem říct, vlastně na něj přímo zakřičet "ANO!" ale místo toho jsem se rozhodl pro LA, pro to, abych z mého a Maikeyho komiksu udělal trhák na televizních obrazovkách, rozhodl jsem se pro to, co je právě teď nejlepší pro mě a ne pro nás oba a i když to nejspíš bylo vážně špatné rozhodnutí, tak zpátky ho vzít nemohu, protože si tak nějak stojím za tím, že místo společného bydlení, bychom měli zkusit být nějaký čas od sebe, abychom oba zjistili, co chceme a jestli to skutečně chceme!

B: "Pojď dovnitř,"...Ozvalo se za mnou.
J: "Nejdu, ale ty běž, musíš odpočívat."
B: "Nebudu odpočívat, když ty tu sedíš v mraze a nenávidíš se."
J: "Prosím, chci být chvíli sám."
B: "To budeš dlouho, ne?"...Věděl jsem, že jednou přijde narážka na LA, ale doufal jsem, že teď to nebude.
J: "Briane, prostě mě nech."
B: "Fajn, vezmi si aspoň tohle,"...Hodil mi bundu a pak se vrátil naštvaný dovnitř.


Nevěděl jsem, co dělat, nahoru jsem jít prostě nemohl, Brian by možná předstíral, že je v pohodě a nejspíš i velmi přesvědčivě, ale nakonec by stejně vybouchl a já bych se právě teď ani necítil moc příjemně v jeho přítomnosti! Nicméně to, kam půjdu, nebylo jednoduché vymyslet vzhledem k tomu, že Mel před pár hodinami porodila, hádám, že je u ní Lindsay, Maikey a možná i Debb a i kdyby ne, nebudu je teď otravovat, ti mají důležitější věci na práci, než řešit to, že jsem se právě teď rozhodl místo pro žití s Brianem pro žití v LA! Nakonec jsem tedy usoudil, že bude nejlepší zajít za osobou, se kterou se znám více méně od plenek a vždy tu pro mě byla...

Daphne: "Proboha, co tu děláš, ty cvoku? Víš vůbec, kolik je hodin?"
J: "Já vím a mrzí mě to, jen nemám kam jít."
Daphne: "A co třeba domů?"
J: "Kdybych mohl, nejsem tady."
Daphne: "Neříkej! Pojď dovnitř prosím tě, než tu zmrzneme."

Poslechl jsem jí a zamířil jsem do jejího pokoje, kde jsem se pro změnu nerozvalil přes celou postel, ale jen jsem se na ní posadil a nejspíš už z toho musela usoudit, že se stalo něco špatného!

Daphne: "Tak povídej."
J: "Udělal jsem asi hloupost, za kterou si ale pořád stojím."
Daphne: "Justine, tohle by nepochopil ani nejinteligentnější člověk na světě, můžeš být víc výřečný?"
J: "Brian mi nabídl společné bydlení."
Daphne: "No nekecej! Páni! Ale tak to je výborná zpráva, ne? Na to jsi čekal!"
J: "Řekl jsem ne."
Daphne: "Co?"...Posadila se na zadek, nebýt za ní židle, dopadlo by to bolestivě.
J: "V LA mi nabídli práci tak nějak... Jde o Rage a je to na pár měsíců a..."
Daphne: "Počkat, ty ses rozhodl pro komiks místo pro chlapa, který tě miluje a ty miluješ jeho?"
J: "Když to říkáš takhle, je mi špatně."
Daphne: "To by taky mělo!"
J: "Já nevím, Daph, prostě cítím, že tohle je správně nebo ne správně na pořád, ale právě teď ano, jsme spolu s Brianem téměř 4 roky a myslím, že bychom měli být chvíli od sebe a prozkoumat naše možnosti, ačkoliv to zní asi šíleně."

Chvíli mlčela a jen si mě prohlížela, což bylo velmi děsivé a především depresivní, ale naučil jsem se, že pokud tohle dělá, musím mlčet a nechat jí!

Daphne: "Zní to naprosto šíleně, ale..."
J: "Já vím."
Daphne: "Ale asi tě chápu."
J: "Vážně?"
Daphne: "Jo, sice jsem si vždycky snila o tom, že vy dva od sebe nikdy nebudete, ať by se stalo, co se by stalo, ale pokud cítíš, že to je to, co potřebuješ, co oba potřebujete, měl bys to udělat."
J: "Myslel jsem, že mě umlátíš plyšákem nebo zadusíš polštářem."
Daphne: "Chtěla jsem nejdřív, ale ve vězení bych nezapadla."

Museli jsme se oba začít smát, ale když jsem se nakonec zase vrátil zpátky na zem a vzpomněl si na všechno, můj výraz opět zkameněl!

Daphne: "A neměl bys teď být spíš s ním?"
J: "A zabije mě, to víš, že jo!"
Daphne: "Ne, zabije tě, pokud mu odjedeš na několik měsíců pryč a on s tebou před tím ani nebude moct být."
J: "Ach jo, proč máš vždycky pravdu?"
Daphne: "Protože jsem tvoje nejlepší kamarádka a ta jí má mít! A teď už za ním mazej, než budeš mít tašky přede dveřmi!"
J: "Dobře."

Pořádně jsem se s ní rozloučil a ještě jí poděkoval za to, že tu pro mě vždycky je a následně jsem se vydal domů. Chtěl jsem jít pomalu a tak nějak to oddálit, ale byla taková hrozná zima, která mě naopak popoháněla k rychlejší chůzi, že nakonec už jen stačilo strčit klíč do zámku a čelit Brianovi...

J: "Ahoj,"...Akorát se polonahý přemisťoval do kuchyně.
B: "Ahoj, myslel jsem, že nepřijdeš."
J: "Nechtěl jsem, myslel jsem, že to bude lepší, ale Daphne mi řekla, že bych tu měl být."
B: "Protože pak tě několik měsíců neuvidím?"
J: "Tak nějak."
B: "Tak to je vážně hodná,"...Začal být ironický.
J: "Promiň, že jsem se rozhodl pro tohle a tebe odmítl."
B: "V pohodě."
J: "Miluju tě,"...Nevím, co jsem si myslel, že tím docílím, ale tak nějak jsem to potřeboval říct!

Brian nijak nereagoval a zamířil zpátky do postele, tolik k mému mínění, že bude předstírat, že je v pohodě! Na nic jsem nečekal, sundal si kromě trenek všechno oblečení a šel jsem si lehnout k němu, oba jsme jen leželi, koukali do stropu a mlčeli...

J: "Nechci, aby ses na mě zlobil."

A opět žádná reakce! Už jsem začínal nabírat dojmu, že snad zešílím! Potřeboval jsem slyšet cokoliv, dobrého či zlého, ale to ticho mě naprosto drásalo!

B: "Já se nezlobím,"...Konečně promluvil.
J: "Co?"...Otočil jsem se na bok, abych na něj viděl."
B: "Říkám, že se nezlobím, vlastně tě i chápu, nastala příležitost a ty ses jí chopil, udělal bych to stejně."
J: "Jo, ale tebe jsem na druhou kolej odhodit nechtěl, věř, že na to, až se mě zeptáš, jsem čekal od samého začátku, jenže..."
B: "Ta otázka přišla nakonec nevhod."
J: "Tak nějak."
B: "Nechci, abys kvůli mně něco odmítal, takže jsem rád, že si to neudělal, navíc s Maikeym jste na tom tvrdě dřeli, zasloužíte si, aby vám to vyšlo, což s tvojí pomocí určitě vyjde."
J: "Díky."
B: "Nemusíš mi děkovat, jen mi něco slib."
J: "Co?"
B: "Nehledě na to, jak dlouho tam budeš muset být, tak až se vrátíš, mou nabídku přijmeš."
J: "Slibuju."

Natáhl jsem se k němu pro polibek a pak jsem se k němu pevně natiskl, tedy tak, abych mu ještě víc neublížil, jedna ruka v sádře mu stačí! Poté jsem mu usnul s hlavou na hrudi, bylo to tak příjemné, ale zároveň smutné, věděl jsem, že tohle teď nějakou dobu nebudu moct udělat!
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 6. února 2015 v 9:23 | Reagovat

Blázni oba dva :-D
Moc pěkná povídka :-)

2 Janča Janča | Web | 6. února 2015 v 17:46 | Reagovat

[1]: To jsou :-D Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama