"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Kým pro Tebe vlastně jsem?(1)

18. února 2015 v 0:09 | Janča |  Kým pro Tebe vlastně jsem?
Nová povídka.

JUSTIN

Asi jsem se zbláznil... Ne určitě jsem se zbláznil! Anebo přeslechl! Anebo... Ne, jiná vysvětlení, než tyhle dvě možnosti, tu zkrátka nejsou, protože něco takového by Brian neřekl, rozhodně ne! On by přeci neodhalil tu část sebe, která mě miluje, nějakým cizincům nebo tedy spíš svým klientům, jenže pokud jsem se nezbláznil a ani nepřeslechl, tak přesně právě to teď udělal!

Vysvětlím vám, o co přesně mi tu momentálně jde - chtěl jsem si čekání na Briana, než přijde z Kinneticu, nějak zpříjemnit, lépe řečeno už jsem čekat nechtěl a tak jsem ho překvapil v práci, bylo už k večeru a to už má většinou po všech schůzkách, prezentacích a ve směs dodělává jen nějaké papírování, u kterého by mu má společnost neměla překážet, ale naopak ho těšit a když už se nakonec zdálo, že tato návštěva neskončí pouze u letmých doteků a pohledů, do kanceláře vrazil Ted s velmi netrpělivým klientem a vše v tu chvíli bylo zatraceno! Jenže pak se stalo něco naprosto nečekaného a ještě lepšími slovy - šokujícího, jak pro mě, Teda, tak nejspíš i klienta - Brian mě představil přesně těmito slovy "Justin Taylor - můj partner," a v ten okamžik mi vysadila čelist, srdce spadlo do kalhot a tep vylétl až k nebesům!

J: "Ou... Tě-těší mě,"...Podal jsem panu - zapomněl jsem v tom šoku jeho jméno - ruku.
Klient: "Mě také, pane Taylore."
B: "Hoši, mohli byste nás, prosím, nechat o samotě?"
Ted: "Samozřejmě... Justine?"
J: "Jo jo, jasně... Uvidíme se později."
B: "Dobře, později,"...Letmo mě políbil na tvář a já následně s Tedem opustil jeho kancelář.

Nevím ani, proč mě to tak šokovalo... Ne jasně, že vím, proč! Protože to není normální! Brian přiznal jen asi dvakrát, že jsme partneři a to mně a mně a v soukromí! Ne na ulici, ne v jídelně, ne v Babylonu, ne u Woody's, ne u nikoho z naší rodiny, pouze jen a jen mně v soukromí! Tak, co to do něj, sakra, vjelo, že se mě tak rozhodl nazvat před svým, podle všeho velmi důležitým klientem, obzvlášť když by ho po něčem takovém mohl ztratit, pokud by měl třeba problém s Brianovou sexuální orientací anebo s tím, že si tahá osobní život do práce? Řeknu vám, proč - to Brian se musel zbláznit!

Ted: "Jsi v pohodě?"
J: "V pohodě? Slyšel si vůbec, co řekl?"
Ted: "Věř mi, to by se nedalo přeslechnout ani, kdybych se sebevíc snažil."
J: "Takže to vážně řekl,"...Je to divné, ale pořád jsem tak nějak doufal v to, že jsem se zbláznil anebo přeslechl!
Ted: "Řekl a dost důrazně... Nediv se, ten klient tě sjel od hlavy až k patě."
J: "Počkat ty chceš říct, že..?"
Ted: "Je gay."
J: "A jak to víš?"
Ted: "No tak, za prvé - jsem taky gay, takže jiného gaye poznám na míle daleko, neboj, to ještě vypracuješ a za druhé, což se ti nebude líbit, Brian ho nějak získat musel."
J: "No ovšem, že mě to nepřekvapuje! Má vůbec nějakého klienta, se kterým nespal?"
Ted: "Ty ženského pohlaví... Dělám si srandu! Tedy s ženskými nespal, ale s chlapy jen s pár, s těmi, co jsou gayové samozřejmě a opravdu je potřeboval, jinak se snaží získávat klienty formálně."
J: "No to se mi hned ulevilo!"...Sarkasmus ze mě přímo sálal.
Ted: "Nemělo by tě spíš trápit nebo lépe řečeno těšit něco jiného?"
J: "A to jako co?"
Ted: "Už jsem ti to řekl... Ten klient po tobě slintal, proto Brian řekl to, co řekl."

Musel jsem si tu situaci opět pečlivě projít v hlavě, abych se ujistil, že to, co Ted říká, se určitě nestalo, jenže když se mi ty obrázky v hlavě poskládaly, viděl jsem to - klient sice do kanceláře vtrhl netrpělivě až vztekle, ale jakmile mě spatřil, naprosto se zarazil, v očích se mu zablýskalo a úsměv stočil do hříšného úsměvu, nemluvě o tom, jak chlípně si mě prohlížel a pak Brian řekl to, co řekl a já jako bych následně omdlel a jen všechno vnímal zpovzdálí, jenže teď už si i uvědomuji, jak pevně mi vlastně tiskl ruku, když jsem mu jí nabídl a že mi konečky prstů sjel po těch mých, vybavuji si ten Brianův vražedný výraz, rty semknuté do pevné přímky a dlaně stažené v pěst... Jenže to pořád nevysvětluje to, co řekl, protože Brian je Brian a ten by něco takového přeci neřekl a to ani v takové situaci, prostě ne!

J: "Jo, ale..."
Ted: "Ale? Ty vážně hledáš větu začínající na 'ale'?"
J: "Musíš uznat, že to není normální!"
Ted: "Neříkám, že to je normální, jen to, že všechno nenormální nemusí být hned špatné."
J: "Jo, ale ty s ním nežiješ, až si uvědomí, co vlastně řekl, budu doma a vlastně všude zažívat peklo."
Ted: "Jo, to budeš,"...Začal se smát.
J: "Díky!"...Zabít ho by bylo málo!
Ted: "Dnes bych se být tebou doma neukazoval."
J: "Vážně báječná rada... Takže můžu přespat u tebe, hádám?"
Ted: "To si nemyslím, nerad bych, aby mi vysadil dveře a vyvrtal do břicha díru."
J: "S tebou si povídat je čím dál tím lepší!"
Ted: "Proto se od tebe právě teď vzdálím a nechám tě vymyslet si záchranný plán."
J: "Anebo vražedný, pokud se jedná o tebe."
Ted: "Ty už vážně mluvíš jako Brian... Pěkně si tě vycvičil."
J: "Tede!"

Raději utekl pryč a udělal opravdu dobře, protože jinak bych ho asi vážně uškrtil! A popravdě? Já bych taky nejraději utekl někam hodně daleko! Je to vlastně až komické, pořád jsem si říkal, jaké to bude, až mě Brian jednou někomu představí jako svého přítele nebo partnera a když to nakonec udělal, je to přímo děsivé, jelikož u něho to vyvolá nějakou reakci, řekl bych až alergickou a celé to nakonec odnesu já! Bože můj!
Nevěděl jsem, co dělat, jestli tu na něho počkat, abychom šli domů spolu a riskovat, že mě za to čekání okřikne anebo se jít k někomu schovat a riskovat, že ho k tomu všemu ještě pěkně naštvu! Nakonec jsem se však rozhodl pro možnost číslo tři, vydal jsem se domů a hodlal jsem čelit výzvě - posadil jsem se na postel a netrpělivě sledoval dveře, bál jsem se toho, co se bude dít, ale chtěl jsem si o tom promluvit a nějak to vyřešit, jenže když jsem nakonec zaslechl šramot v zámku, zpanikařil jsem, rychle jsem si lehl, zhasl a předstíral spánek, po chvíli se ozvalo jen tiché "Justine?" ale já nereagoval a dál předstíral, že spím, prostě jsem zbabělec!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 18. února 2015 v 5:56 | Reagovat

Myslím, že se Justin jen pořádně vyděsil :-D
Ale řeknu ti, že to bylo milé :-)

2 Janča Janča | Web | 18. února 2015 v 19:03 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

3 Karin Karin | 1. srpna 2015 v 22:23 | Reagovat

Chudák Justin málem má z toho smrt. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama