"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Vyčerpání(8)

19. ledna 2015 v 5:31 | Janča |  Vyčerpání
Nový díl.

JUSTIN

Mám za to, že všechno co se mohlo podělat, se podělalo nebo spíš já to podělal a to naprosto! Ani si nedokážu zdůvodnit to, jak jsem mohl zapomenout na něco tak primitivního a zároveň důležitého, obzvlášť když mi to Brian neustále připomínal, až mi s tím někdy lezl na nervy, připadal jsem si jak malej kluk, kterému se to musí zopakovat snad milionkrát... No a jak je vidět, něco na tom bude! Kdybych přemýšlel, nic z toho by se nestalo, Brian se dokonce choval jako nikdy předtím, tak hezky, mile a něžně, prostě jsem začínal nabírat dojmu, že z toho opravdu něco bude, ale já to pak takhle zničil... Bože můj!

Doufal jsem, že tohle všechno je jen hodně děsivá a zlá noční můra a že až se probudím budu ležet v jeho posteli a nejlíp v jeho objetí a že všechno bude pryč, budeme jen my a všechno bude v naprostém pořádku, jenže když jsem otevřel oči, nebyl jsem ani vzdáleně ke své představě...

Daphne: "Dobré ráno."
J: "Dobré,"...Zaskuhral jsem.
Daphne: "Tak jak ses vyspal?"
J: "Nijak zvlášť."
Daphne: "Já vím, roztahuju se."
J: "Tím to nebylo."
Daphne: "To vím taky, jen se tě snažím rozveselit."
J: "Aha... Děkuju, ale to..."
Daphne: "Nezabere."
J: "Ne."
Daphne: "Je to pitomec, abys věděl."
J: "Ne, to já jsem pitomec."
Daphne: "No tak si zapomněl zapnout alarm, svět se přece nezbořil a navíc on má peněz dost, takže mu nebude dělat problém dokoupit všechno do zásoby."
J: "To bys mu měla říct do očí,"...Začal jsem se smát.
Daphne: "Jo, asi to udělám!"...Přidala se ke mně.
J: "Děkuju."
Daphne: "Za co?"
J: "Že si mě tu nechala, i přes to, jak jsem byl na tebe protivnej, měla si mi bouchnout dveřmi před nosem."
Daphne: "Chtěla jsem, ale jsme nejlepší kamarádi a ty se ve štychu nenechávají."

Objal jsem jí, nejen, že si ta zasloužila víc, než kdokoliv, ale především jsem to potřeboval, právě teď mám pocit, že je tu jen tenká hranice, která mi brání v tom, abych se naprosto sesypal!

Daphne: "Umačkáš mě!"
J: "Promiň,"...Propustil jsem jí.
Daphne: "Co budeš dělat?"
J: "S čím přesně?"
Daphne: "Víš moc dobře."
J: "Nechci nad tím teď přemýšlet... Prostě si dám sprchu a pak se uvidí."
Daphne: "Dobře... Jen doufám, že nemáš v plánu se třeba utopit,"...Dobírala si mě.
J: "Sakra, jak si mě prokoukla?"
Daphne: "Jen mě to tak napadlo."
J: "Teď budu muset vymyslet jiný způsob, jak zmizet z povrchu zemského."
Daphne: "Tak hodně štěstí!"

Odešel jsem do koupelny se smíchem, ale hned jak jsem za sebou zavřel dveře, smích mě naprosto opustil, část mě si totiž opravdu přála zmizet a zbavit se tohoto utrpení a planého doufání, že se Brian zjeví jak princ na bílém koni a řekne, že mi odpouští a chce, abych se vrátil nebo ještě líp, že mě miluje... Myslím, že psychiatři i psychologové celého světa by se rvali jak psy, jen aby mě dostali do péče, takový ukázkový případ se jen tak nevidí!
Když na mě začal téct proud akorát horké vody, chtěl jsem se rozbrečet a dostat to ze sebe, jenže něco uvnitř mě se vzchopilo a nedovolilo mi to, být silným je to jediné, co teď můžu být, abych se přes tohle dostal!

Daphne: "Tak co, je ti líp?"
J: "O trochu."
Daphne: "To je dobře, on ti za to nestojí."
J: "Stojí, Daphne, a to na tom to nejhorší... Já ho fakt miluju."
Daphne: "Já vím,"...Objala mě.
J: "Myslel jsem, že to vyjde, že se nějak dostanu pod tu jeho hroší kůži a on se do mě zamiluje, jenže jsem to podělal dřív, než jsem se o to vůbec pokusil."
Daphne: "Dělal si všechno, co si mohl."
J: "Nedělal, dával jsem tomu volný průběh... No ne tak úplně volný, ale víš, co mám na mysli,"...Uchechtl jsem.
Daphne: "Vím, prostě místo 24 hodin si ho pronásledoval jen 23,"...Začala se smát.
J: "22 a půl,"...Smích se mi taky nevyhnul.
Daphne: "Pravda."

Strávili jsme s Daphne téměř celý den v posteli anebo pro změnu na gauči u televize, kde jsme se dopovali filmy všeho druhu, samozřejmě kromě těch romantických, ty bych teď opravdu neustál a nemyslím, že zničit Daphne televizi by bylo chytré! Každopádně i přes to, jak mě to trochu nabudilo, jsem se nemohl zbavit té myšlenky na to, co teď vlastně budu dělat, domů jít nemůžu, to bych prostě nezvládl, táta by byl schopný na mě zavolat vymítače ďábla nebo v mém případě vymítače gaye a to opravdu riskovat nehodlám, Brian se mnou nechce mít nic společného, tudíž je hloupost prosit o postel někoho z jeho blízkých, i když někteří z nich už mě možná mají radši než jeho samotného, no a Daphne už toho pro mě za naše přátelství udělala tolik, že bych jí zkrátka nedokázal žádat o další laskavost, obzvlášť když by tohle rozhodnutí nezáleželo jen na ní, ale i na jejích rodičích, proto už mě napadala jen jediná možnost...

J: "Myslím, že už vím, co udělám."
Daphne: "Půjdeš za ním?"
J: "Ne, i když bych chtěl tak ne, nemělo by to smysl."
Daphne: "Tak co chceš dělat?"
J: "New York."

Daphne na mě zůstala zírat jako na zjevení a popravdě, ani trochu jsem se jí nedivil, ale tohle prostě bylo moje rozhodnutí, ať už je hloupé jakkoliv!

Daphne: "Vždyť nemáš peníze."
J: "Do začátku ano a pak si je nějak vydělám."
Daphne: "Do začátku?"
J: "Vzal jsem Brianovi kreditku,"...Uchechtl jsem se.
Daphne: "A pak co?"
J: "Já nevím, budu třeba go-go tanečníkem... To ještě vymyslím."
Daphne: "Justine, víš, jak šíleně to zní?"
J: "Jo, ale nemám na vybranou... Domů nepůjdu a u tebe taky nemůžu zůstat navždy."
Daphne: "Ale tohle..."
J: "Daphne, slibuju, že když to nepůjde, vrátím se, ale musím to aspoň zkusit."

Povzdychla si, to u ní většinou není dobré znamení, ale tentokrát se spíš zdálo, že ani jí nenapadá jiná možnost, než je tahle.

Daphne: "A kdy tam máš v plánu odletět?"
J: "Dneska."
Daphne: "Co prosím?"
J: "Daph, jestli to neudělám dnes, tak zítra už vůbec ne."
Daphne: "Tohle je prostě... Nějak moc rychlé."
J: "A přesně to potřebuji."
Daphne: "To se s nikým ani nerozloučíš?"
J: "S tebou ano."
Daphne: "Ale co ostatní? A Brian?"
J: "Brian by o rozloučení se mnou nestál, věř mi a ostatní to pochopí, zavolám jim, až tam budu."
Daphne: "Justine..."
J: "Prosím, řekni, že mi pomůžeš?"
Daphne: "Mám na vybranou?"
J: "Ne."
Daphne: "Tak nejspíš pomůžu."
J: "Děkuju... Jsi nejlepší!"

Vím, že to pro ni nebylo jednoduché, ale opravdu jsem její pomoct potřeboval, protože jinak bych to nejspíš nezvládl. Teď už ale sedím v letadle do New Yorku a doufám, že mě tam čeká nějaká nadějná budoucnost, ačkoliv bude bez Briana!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 19. ledna 2015 v 6:17 | Reagovat

Justinův nápad se mi nelíbil ani v seriálu, ani tady.
Uvidíme, jak se Brian zachová...

2 Janča Janča | Web | 19. ledna 2015 v 7:51 | Reagovat

[1]: Ani mně se ten nápad nelíbí, ale hold mi do té povídky sedí :-D Uvidíme co Brian podnikne :-D

3 Karin Karin | 1. srpna 2015 v 13:47 | Reagovat

tak to jsem nečekala že odjede ale co měl dělat. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama