Milovat je těžké(2)

23. ledna 2015 v 0:03 | Janča |  Milovat je těžké
Nový díl.

JUSTIN

Probudil jsem se s nepříjemným pocitem okolo žaludku a taky s hroznou bolestí zad, měl bych klukům říct, ať tenhle krám vyhodí, protože vyspat se na tom je téměř nemožné, ale na druhou stranu, dnes bych se pořádně nevyspal ani, kdyby mi byla k dispozici třeba nebeská postel! Bez Briana jsem nespal tak dlouho, že už si to ani nepamatuju nebo spíš nepamatoval, dnes v noci se mi to krásně připomnělo a bylo to opravdu nesnesitelné! Neustále jsem v náruči svíral polštář a se vší troufalostí jsem doufal v zázrak, který by tento polštář přeměnil v Briana, ale pochopil jsem, že to se jen tak nestane a tak jsem zkrátka jen ležel, tiskl si ho k hrudi a přemýšlel nad nově vzniklou situací mezi mnou a ním... No zas tak nová není, trvá to již pár týdnů, ale do teď to nebylo tak hrozné nebo možná bylo, jen jsem si to nechtěl připouštět, včera už jsem však vybouchl a skončil u Maikeyho a Bena a myslím, že jsem jim tím pěkně zavařil, pokud se to k Brianovi donese. Může si předstírat, jak se mu zlíbí, že mu mé útěky nevadí, ale já, Maikey a všichni ostatní víme skutečnost!

I přes zavřené dveře jsem slyšel, že jsou již vzhůru a podle všeho tam o něčem živě diskutovali, jen už mi bohužel nebylo dopřáno slyšet o čem. Nakonec se rozhodli z ložnice vylézt a našlapovali kolem mě doslova po špičkách, nejprve jsem chtěl předstírat spánek, ale vzhledem k tomu, že nedokážu spát ani doopravdy, nejsem schopný to ani předstírat...

J: "Jsem vzhůru, nemusíte šeptat."
Maikey: "Spal si vůbec? Nevypadáš moc odpočatě."
J: "Nijak zvlášť."
Ben: "A co takhle pořádnej hrnek kafe a něco na zub?"
J: "Kafem nepohrdnu, ale jídlo do sebe nedostanu, alespoň ne teď."
Ben: "Tak já ti udělám to kafe."
J: "Díky."
Ben: "Není zač."
Maikey: "A my dva si zatím promluvíme."
J: "Je to nutné?"
Maikey: "Ano, je... Brian se posledních pár dnů chová jako pitomec, tím myslím větší než obvykle a tebe ve finále najdu za dveřmi, takže se nediv, že bych rád slyšel nějaké vysvětlení."
J: "Tak to jsme dva."
Maikey: "Tím myslíš co?"
J: "Nevím, co se s námi děje, jen vím to, že když jsme si na blízku, je jen otázkou času, než se pohádáme nebo hůř zabijeme."
Maikey: "Tak něčeho takového jsem si nemyslel, že se někdy dožiju... Jste na sobě závislí víc, než nějakej feťák na heroinu, tohle je tedy víc než divné."
J: "Děkuji za skvělou analýzu."
Maikey: "A co teď máš v plánu?"
J: "Žádnej plán nemám."
Maikey: "A je ti jasné, že to 'jen dneska' jsem myslel vážně?"
J: "Budeš asi v šoku, ale je mi to víc než jasné,"...Zakoulel jsem očima.

Naštěstí jsem byl před dalším vyslýcháním a poučováním zachráněn Benem, který mi donesl to vytoužené kafe, které mě snad alespoň trochu vzchopí! U stolu ale však byla taková zvláštní atmosféra, všichni tři jsme mlčeli a já občas koutkem oka zahlédl, jak si Ben s Maikeym vyměňují pohledy, jako by se snad domlouvali tímto zvláštním, tajným způsobem nad nějakým plánem!

J: "Co kdybyste mi řekli, co máte na srdci?"...Nevydržel jsem to.
Maikey: "Nic, vůbec nic,"...Téměř se zadusil tím soustem, co měl v ústech.
J: "Takže tyhle pohledy, co si vyměňujete, jsou jen nějakým partnerským syndromem?"
Maikey: "Něco takového."
J: "Aha, tím se všechno vysvětluje."

Radši jsem ztichl a nijak víc se tím už nezaobíral, i bez vysvětlení mi mohlo být víc než jasné, že plánují způsob, jak se mě nenápadně vystrčit ze dveří a pak je rychle zevnitř zabetonovat, abych se nedostal zpátky!

Maikey: "Za chvíli jdeme do jídelny."
J: "Hmm,"...Zahučel jsem.
Maikey: "Slyšíš, já i Ben jdeme do jídelny... Oba."
J: "Já to chápu, Maikey, zas takovej idiot nejsem... Jdete do jídelny, což znamená, že se musím spakovat."
Maikey: "Já jen nechtěl, aby došlo k nedorozumění."
J: "Neboj se."
Ben: "Můžeš jít s námi, jestli chceš."
Maikey: "Bene!"
Ben: "Co?"
J: "Bojí se, že se mě nezbavíte, když s vámi půjdu kamkoliv půjdete vy."
Maikey: "Vidíš, i on to chápe!"
J: "Nemějte strach, se svým štěstím bych tam narazil na Briana."
Maikey: "Ten bude v Kinneticu."
J: "Taky pravda, je tam víc než doma... A když ho vidím, není to mezi námi dobrý,"...Sklopil jsem pohled, nechtěl jsem, aby viděli, jak moc mě mrzí, že se od sebe s Brianem vzdalujeme.
Maikey: "Víš co, pojď s námi do té jídelny."
J: "Dobrý, nechci vám viset na krku."
Ben: "To je v pohodě, klidně pojď."
J: "Tak asi jo... Stejně nemám co dělat."

Je mi jasné, že tohle celé bylo jen slitování se nad mou ubohou existencí, která se momentálně nemá jak jinak zabavit, než týráním se myšlenkami na to, jak se nám s Brianem rozpadá vztah, ale bylo mi to jedno, potřeboval jsem je, aby mě rozptýlili!

Maikey: "Tak se oblékni, za pět minut vyrážíme."
J: "Ano, tati... Nebo bych měl spíš říct, mami?"
Maikey: "Hele, nepřej si mě!"...Bouchl mě do ramene a já se musel zasmát.

Přesně, jak Maikey určil, tak se i stalo a za pět minut jsme vyrazili. Z nějakého nepochopitelného důvodu se místo autem, rozhodli jít pěšky, nevím, jestli chtěli analyzovat mou chůzi nebo reakci na čerstvý vzduch, ale každopádně nadšený jsem z toho tedy moc nebyl! Když jsme se nakonec blížili k jídelně, Ben a vlastně i Maikey, se mě snažili trochu rozveselit narážkami na vrabčí hnízdo, které se mi přes noc na hlavě vytvořilo a já se s ním nenamáhal nic udělat, nejdřív jsem je chtěl jednoduše ignorovat a nechat je se mi posmívat, ale ve finále se ve mně něco zlomilo a já se musel začít smát jako nějakej blázen a popravdě, i když to byla prkotina, takhle dobře jsem se dlouho necítil a prostě jsem se jen smál a ten pocit jsem si vychutnával! Jenže v momentě, co jsme stáli u jídelny a já se chystal první vstoupit, ze dveří vyšel Brian, a když nás spatřil a podle všeho pochopil, kde jsem strávil dnešní noc a k tomu ještě ten detail, že mě viděl se smát jako bych byl naprosto v pořádku, zatímco on vypadal jako by ho přejel náklaďák, bylo jasné, že tohle ani jeden z nás tří nevyžehlí!

B: "Fakt skvělý,"...Pohled, který věnoval Maikeymu byl víc než vražedný.
Maikey: "Briane, počkej,"...Snažil se ho zastavit, ale s ním to ani nehnulo, prostě šel pryč."
B: "Trhni si, Maikey!"

A v ten okamžik jsem věděl, že jsem mu opravdu pekelně zavařil, jenže na druhou stranu jsem si i uvědomil, že Brian je opravdu člověk, který vyžaduje, aby vždy všechno bylo podle jeho představ a tahle jeho stránka mi začíná čím dál tím víc lézt na mozek!

J: "Tak v Kinneticu jo?"...Neodolal jsem a rýpnul jsem si do něj, ale bylo to asi nejspíš proto, abych se nějak odreagoval od toho, že tohle jsem asi prostě celý naprosto zmrvil!
Maikey: "Mlč, prosím tě,"...Bez sebemenšího zaváhání se vydal do jídelny, kde už stála Debbie podle všeho rozhodnutá z nás dostat každou maličkost.

Ben vstoupil hned po Maikeym, ale já popravdě váhal, jestli je dobré tam jít a zároveň jsem přemýšlel nad tím, zda by nebylo lepší jít za Brianem a promluvit s ním, nakonec jsem se však rozhodl vejít dovnitř a k Debbie jsem se doslova táhl jak smrad, jen abych to co nejvíc oddálil!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 23. ledna 2015 v 9:08 | Reagovat

Řekla bych, že Maikey má zavařeno na dlouho dopředu a Justin taky :-D
Těším se na pokračování :-) :-D

2 Janča Janča | Web | 23. ledna 2015 v 10:24 | Reagovat

[1]: To asi jo, ale tak uvidí se :-D Jsem ráda, že se těšíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama