"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Večeře(2)

28. listopadu 2014 v 0:05 | Janča |  Večeře
Nový díl. - 18+

BRIAN

Myslel jsem, že ho snad proplesknu, když mě za sebou táhl jak onuci, takový vztek a pocit ponížení jsem necítil už opravdu dlouho, doslova se mnou vymetl podlahu a to jen proto, aby mě donutil zachovat se tak, jak on si představuje... Proč ne, že? On řekne, já udělám! Alespoň to si Justin očividně myslí! Kdykoliv si zamane nějaký nápad idiotských rozměrů, ve kterém mám hrát svou vlastní roli, neexistuje vůbec žádná šance, že by bral NE jako odpověď... Takovýho tvrdohlavýho mezka jako je právě on, jsem opravdu dlouho nezažil, teď už mám opravdu jistotu, že právě tenhle kluk mě jednou dostane do hrobu a já jsem bohužel takovej vůl, že se klidně nechám, protože pro mě holdt něco znamená... Bych se z toho už vážně zbláznil!

Takže, ať se mi to líbí nebo ne, on dosáhl svého a já jak zmanipulovaný posera mu musím nedobrovolně vyjít vstříc a vydat se s ním a bandou imbecilů do domu paní Taylorové, která se zčistajasna rozhodla nás poctít nabídkou společné večeře a jak jí tak znám buď jsou v tomhle jen dobré úmysly, které mi nic neříkají anebo si budu muset dávat pozor na jed obsažený v mém jídle! Každopádně, ať už tak nebo tak, tohle si Justin ještě pěkně slízne!
Když se mi nakonec podařilo se toho blonďatého ocásku zbavit, bohužel jen díky tomu, že jsem souhlasil s tou pošahaností monstrózních rozměrů, musel jsem se uvelebit na bar a panákem silného pití vyventilovat svůj momentální, rozhněvaný stav, což se celkem dařilo dokud...

J: "Takže s tím můžu počítat?"...Zjevil se, jak přízrak.
B: "Pro Krista!"...Cuknul jsem sebou.
J: "Promiň."
B: "Mohl by ses naučit nezpůsobovat lidem na potkání smrt?"
J: "Mám přijít znova?"...Začínal být ironický.
B: "Není třeba,"...Opáčil jsem podobným způsobem.
J: "Takže?"
B: "Co?"
J: "Můžu s tebou počítat?"
B: "Řekl jsem to snad, ne?"
J: "U tebe člověk nikdy neví."
B: " Nápodobně... Tvůj přesvědčovací způsob byl velmi originální."
J: "Bylo to spontánní."
B: "Ještě lepší,"...Vyklopil jsem do sebe dalšího momentálního nejlepšího přítele.

Justin se na mě díval způsobem alá "Jak si vůbec můžeš dovolit pít?" ale když jaksi pochopil, že něco takového, obzvlášť teď není na místě, mávnul na barmana a objednal si svou oblíbenou Margharitu.

B: "Ráno ti bude zle."
J: "Tobě taky."
B: "Něco vydržím."
J: "To já taky... Chceš říct, že jsem slaboch?"
B: "Nepřekrucuj to, co říkám... Nejsi slaboch."
J: "Promiň, asi mám rýpavou."
B: "Asi určitě."
J: "Jen se prostě bojím..."
B: "Čeho?"
J: "Máma nás pozvala na večeři a já chci, aby nás konečně viděla jako... Jako..."
B: "Pár?"
J: "Vím, že tobě se ta představa hnusí, ale zkrátka ona ví, že jsme spolu, jen nás nikdy neviděla... Já nevím, jak to říct..."
B: "U sebe doma jako pár?"...Nadzvedl jsem obočí do nebeských výšin.
J: "Přesně."
B: "Justine..."
J: "Vím, co chceš říct, že my nejsme pár a že se tak nehodláš nikomu ukazovat, jen jsem prostě doufal, že když tam půjdeš a necháš si pro sebe poznámky typu "on u mě jen přežívá" tak nás tak jeden večer bude vnímat a bude mít jistotu, že se nezahazuju se špatným chlapem."

Jo tak na to jsem mu chtěl něco pěkného říct a ne nebylo by to potvrzování jeho domněnek v tom smyslu, že my opravdu nejsme žádný pár a že se tak nehodlám nikomu prezentovat a už vůbec ne jeho mámě, ale měl jsem spíš na mysli, že ať už se to v sobě snaží popřít sebevíc, on se opravdu zahazuje se špatným chlapem, nikdy pro něho nebudu dost dobrý, vím, že by si zasloužil někoho jiného, lepšího, ale on mě zkrátka nechce opustit a já vím, že bych ho ani nedokázal nechat jít za někým jiným, což mě děsí ze všeho nejvíc! Dokonce i představa toho, že se na jeden večer staneme párem pro někoho tak důležitého jako je právě Jennifer se mi líbí, ale zároveň z ní mám šílený strach!

B: "Tak to je asi dobře, že tam jdu,"...Nemůžu uvěřit, že jsem tohle řekl! Ale už to tak nejspíš bude!
J: "Jo... Jen trvalo věčnost tě k tomu přemluvit."
B: "Přinutit je výstižnější slovo."
J: "Cokoliv si přeješ."
B: "Cokoliv?"...Očima jsem jej začal svlékat.
J: "Cokoliv,"...Zašeptal a následně mě políbil.

Tentokrát se naše role obrátily, byl jsem to já, kdo jej táhl za ruku rovnou do zadní místnosti, chtěl jsem ho tak moc, že vzít si ho na tanečním parketu by bylo to nejlepší, co bych pro sebe mohl udělat, ale těch pár kroků jsem to ještě vydržel, a když jsem našel volné místo v zadních částech místnosti, natiskl jsem jej rovnou ke stěně a vášnivě jsem si poddal jeho rudé rty společně s jeho hravým jazykem!
Přesně tak jako jsem ho chtěl ještě před patnácti minutami zabít a rozčtvrtit, jsem ho právě teď chtěl cítit - chtěl jsem se dotýkat každé části jeho těla, cítit jeho rty putující mi po kůži, líbající mě jako nikdy, chtěl jsem, aby mě jeho tvrdost tlačila do mého rozkroku, chtěl jsem konečně zase pocítit ten úžasný pocit, který zažívám kdykoliv se ocitnu uvnitř jeho dokonalosti!

B: "Otoč se,"...Zavzdychal jsem do jeho pootevřených rtů.

Jakmile to udělal, stáhl jsem mu kalhoty těsně pod zadek a stejně tak sobě, na což jsem si natáhl kondom a v další chvíli jsem se kousek po kousku začal dostávat do jeho těla, čím hlouběji jsem byl, tím úžasněji jsem se cítil, nebyl ještě dostatečně uvolněný a tak mě pevně obepínal a svíral, což ve mně vyvolávalo ještě větší dravost, ale i přes to jsem pár chvil vyčkával, než jsem cítil, že mohu začít přirážet, bez toho aniž by zažíval bolest a poté jsem se konečně mohl začít pohybovat! Zažíval jsem neuvěřitelné návaly horka a cítil jsem, jak se můj orgasmus neprodleně blíží a mezitím jsem Justina pevně chytil do dlaně a za stálého tření jeho penisu a mého silného přirážení jsme oba dosáhli svého bouřlivého vrcholu!

J: "Bylo to dostatečné cokoliv?"
B: "To byl jen začátek,"...Políbil jsem jej a následně jsem se s ním ruku v ruce vydal na parket.

Postavili jsme se rovnou doprostřed, tělo na tělo, jeho ruce kolem mého krku, ty mé kolem jeho pasu a v pevném sevření jsme tančili jsme do rytmu hudby, užívali jsme si vzájemné chvíle a hlavně to, že je zatím všechno v pořádku... Protože, až nastane zítřek a ta výjimečná večeře, tak mám pocit, že se něco zatraceně pokazí!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 28. listopadu 2014 v 6:02 | Reagovat

Tak to doufám, že se to teda nepokazí. Brian to přece odsouhlasil a alespoň v duchu přiznal, že se mu to líbí!
Těším se na další díl :-D

2 Janča Janča | Web | 28. listopadu 2014 v 7:23 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se těšíš :-D Snad se nic nepokazí no... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama