"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Být spolu(6)

24. listopadu 2014 v 6:40 | Janča |  Být spolu
Nový díl.

BRIAN

Strávil jsem nad rozhodováním se, jaké místo právě teď navštívím, jen abych se náhodou vzteky a zároveň neuvěřitelnou frustrací z toho, že nemůžu být s Justinem, nezbláznil, snad půl hodiny, seděl jsem ve svém autě, tupě zíral před sebe a křečovitě svíral volant v naději, že se stane zázrak a já se vrátím do minulosti, přičemž zabráním Justinovi v mluvení těch blábolů jednoduchým, ale za to opravdu vášnivým polibkem, ale bohužel nebo možná bohudík, jsem dost racionální člověk na to, abych pochopil a především věděl, že něco takového se vážně nestane, takže mám opravdu jen jednu jedinou možnost a to prostě jet a doufat, že skončím na nějakém normálním místě!

Tohle se mi však jako normální místo moc nejeví, obzvlášť v sobotu, ale lepší než zůstávat v jídelně, či obtěžovat Maikeyho v krámku anebo lézt Lindsay do zadku a navíc je to má milovaná firma, čas v ní trávím rád, i když je pravda, že jsem si dnešní den opravdu představoval jinak!

B: "Ježíš, co tady děláš?"
Ted: "Ne Ježíš, jen já... A jsem tady kvůli nějakému papírování, neměl jsem doma co dělat."
B: "Mohl bys mi to příště alespoň oznámit."
Ted: "Proč? Aby ses tu mohl v klidu zašít? Co tu vůbec děláš ty?"
B: "To není tvoje věc!"
Ted: "Myslel jsem, že je Justin už konečně doma, nemáte být náhodou spolu?"
B: "Neříkal jsem snad teď něco?!"
Ted: "To si děláš srandu, ne? Vy už jste se chytli, že ano?"
B: "Přísahám Bohu, Theodhore, že jestli řekneš ještě jedno jediné slovo, odtáhnu tě odtud za koule takovým způsobem, že si budeš přát, abys byl ženská!"

Už neřekl naštěstí vůbec nic a jedním rychlým pohybem se otočil k odchodu do své kanceláře, nedokážu ani popsat to neuvěřitelné blaho, které mi bylo poskytováno tím nadmíru úžasným tichem! Jakmile jsem se trochu vzpamatoval z jeho výslechu, tak jsem taktéž zamířil do své kanceláře a usedl jsem do toho nejpohodlnějšího křesla v této budově - tedy do svého šéfovského! Jenže jako bych v ten okamžik úplně zapomněl na to, proč vlastně jsem tady, jasně přišel jsem sem pracovat, ale proč, sakra? Jen abych se vyhnul Justinovi? Proboha, tohle je přeci naprostá hloupost! Těšil jsem na jeho návrat jako nějaký závislák na heroinu a teď místo toho, abych byl s ním, se před ním schovávám a hraju si na odměřeného idiota! A ještě k tomu dělám jako bych ho naprosto neznal, jako bych nevěděl, co ode mě neustále požaduje a já stejně, i přes to, že to vím, se s ní radši pohádám, než abych se pokusil jej nějak uklidnit... Já jsem asi už opravdu naprosto zešílel!
Musel jsem se zase okamžitě zvednout a jít pryč, Ted se mě sice snažil ještě zdržovat svými zatracenými a naprosto zbytečnými otázkami, ale když nakonec pochopil, že ho asi snad zabiju, pokud nezavře zobák, tak se vzdal a nechal mě odejít. Ihned jsem nasedl do svého auta, nastartoval jej a... Zarazil jsem se! Kam to, sakra, jedu? Vždyť ani nevím, kde je! Sakra, co mě to zase popadlo za šílenost?! To jsem opravdu chtěl prozkoumat Pittsburgh v domnění, že ho najdu a usmířím se s ním? Já už se vážně nepoznávám, vždyť tohle je naprostá hovadina, já se přeci neomlouvám, ničeho nelituji a už vůbec se nedoprošuji a v případě Justina tomu nikdy nebylo jinak a nemyslím si, že někdy bude! Měl bych si dát facku za to, jak to se mnou jde z kopce!
Nakonec jsem se ale však rozhodl jet alespoň na jedno místo, kde bych se trochu doprošovat a omlouvat mohl, i když jsem zprvu nechtěl, nemusí to být přeci nic velkého, ale je to rozhodně třeba...

Lindsay: "Co tady děláš, Briane?"
B: "Přišel jsem na návštěvu."
Lindsay: "Guse si už viděl."
B: "A pokud vím, měl jsem ho mít do dnešního večera."
Lindsay: "Po tom, co si předvedl v jídelně? Choval ses k Justinovi hrozně."
B: "To je mezi mnou a ním... Gus je mezi mnou a tebou."
Lindsay: "Ty si vždycky uměl formulovat své myšlenky."
B: "A to na mně miluješ."
Lindsay: "Nefandi si zas tolik!"...Začal se jí na rtech kouzlit nepatrný úsměv.
B: "Pojď ke mně,"...Přitáhl jsem si jí k sobě a jemně ji políbil.
Lindsay: "Možná bych tě na chvíli pustit mohla."
B: "Znám metody, jak tu chvíli prodloužit."
Lindsay: "To zajisté... Ještě si máš, co žehlit."

Ve finále to proběhlo naprosto v klidu, s Gusem jsem si až do večera užil spousty legrace a dovádění a Lindsay nás s nadšením pozorovala a rozplývala se nad vztahem otce a syna, byli jsme pro ni nejspíš nějakým božstvem, alespoň bych to řekl podle jejího přihlouplého, láskou zářícího výrazu!

B: "Kam ho mám uložit?"
Lindsay: "Vezmi ho do postele, nezdá se, že by se dřív jak ráno probudil."
B: "Dobře, hned jsem zpátky."

Opravdu opatrně jsem jej položil a přikryl, vypadal naprosto andělsky, musel jsem ho pár minut držet za ruku a hladit po tváři, nemohl jsem uvěřit tomu, jak moc podobný mi čím dál tím víc je... Je to můj poklad!

Lindsay: "Briane, slib mi něco."
B: "Cokoliv, Linds,"...Zastrčil jsem jí neposedný pramínek vlasů za ucho.
Lindsay: "Udobři se Justinem."
B: "Tohle je podpásovka, Lindsay, a ty to víš."
Lindsay: "Řekl si cokoliv a navíc ho miluješ a potřebuješ, takže to nebude tak těžké."
B: "Nech toho."
Lindsay: "Nenechám, na to mě znáš až moc dobře a já znám tebe... Vidím, jak se na něj díváš, jak se o něj staráš, je pro tebe vším."
B: "Vším je pro mě Gus a ty a Maikey..."
Lindsay: "A on."
B: "Můžu už odejít?"
Lindsay: "Můžeš,"...Políbila mě na tvář a já prakticky uprchl před dalším nátlakem, který na mě začínal působit.

Nastoupil jsem opět, dnes už snad po sté, do svého auta a vyrazil jsem domů, měl jsem z toho nepříjemný pocit, ale část mě se cítila odhodlaně, jako by snad ten malý Lindsayin proslov na mě udělal nějaký dojem a já opravdu začínal chtít, abychom se s Justinem udobřili, protože i přes to, jak moc se to snažím zapřít, vím moc dobře, že ho miluju a že ho potřebuju, ať se mi to líbí nebo ne, a pokud je třeba zachovat se správně, abych s ním mohl být, tak to budu muset udělat!
Avšak, když se přede mnou nakonec otevřely dveře loftu, všude bylo pusto a prázdno, to ticho bylo naprosto šílené! Začínal jsem nabírat dojmu, že dnešní noc opět strávím sám a bylo mi z toho neskutečně mizerně...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 24. listopadu 2014 v 8:08 | Reagovat

Jak nečekané, že Brian opět utíká ke Gusovi :-D
Doufám, že mu je teď tak mizerně, že se opravdu bude chtít s Justinem usmířit :-D

2 Janča Janča | Web | 24. listopadu 2014 v 20:07 | Reagovat

[1]: No jo klasický Brian :-D To doufejme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama