"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Být spolu(4)

20. listopadu 2014 v 0:14 | Janča |  Být spolu
Nový díl.

BRIAN

Měl jsem pocit, že jsem se snad úplně zbláznil, když jsem vstupoval do jídelny, nebýt Guse, který se chtěl mermomocí podívat na babičku Debbie, nikdo by mě sem ani za cenu zlatého prasete nedostal! Jsem si totiž zcela jistý, že Justin nabyde dojmu, že jsem přišel za ním a chci se se udobřit, no jasně, že to chci, neříkám, že ne, ale rozhodně nechci dělat první, vlastně ani druhý, prostě žádný krok, to on ztropil scénu, tak ať se snaží to dát zase do pořádku, zatímco já si budu hrát na nedostupného a pěkně mu zavařím za to, jak se mnou zase vyběhl!


Gus: "Tati, dej mě na zem, chci za mamkou."
B: "Tak mazej,"...Postavil jsem jej a on se za Lindsay rozeběhl, div se nepřerazil.

Zůstal jsem stát v půli cesty a mé oči se střetly s těmi Justinovými, neuvěřitelně, nádherně modrými, téměř jsem se v nich láskou utopil, než jsem si vzpomněl na to, že s ním přeci nemluvím!

B: "Tak jak se máte, moji drazí?"
Lindsay: "Si opilý?"
Emmett: "Nedostatek sexu?"
B: "A vy máte nedostatek mozku?"
Lindsay: "Já jen, že si nějak moc milej."
B: "Mám být hnusnej?"
Emmett: "Pohádal ses s přítelem a v takových chvílích si na zabití, takže..."
B: "Tady tě utnu, než řekneš ještě nějakou další... Hloupost,"...Uvědomil jsem si přítomnost svého syna.
Emmett: "Dobře tedy, mlčím jako hrob."
B: "Sláva!"
Lindsay: "Jak se vám povedlo se hned pohádat?"
B: "Vážně? I ty?"
Lindsay: "No co? Zajímám se o tebe!"
B: "Mám se tu pozvracet?"
Gus: "Tobě je špatně, tati?"
B: "Právě teď ano,"...Zvedl jsem se a přesunul k jednomu ze stolů, přičemž jsem beze slova obešel Justina s Debb.

Začal jsem si číst jídelní lístek... Dobře, předstíral jsem, že čtu jídelní lístek, zatímco jsem nenápadně pozoroval Justina nebo spíš jeho zadek, on se mezitím nejspíš na něčem domlouval s Debb, připadalo mi, že mají nějakou bojovnou náladu, takže buď to plánují, jak se mě zbavit anebo mu Debb radí, jak si to u mě vyžehlit... Doufám v tu druhou možnost, protože za chvíli se bez něho asi nejspíš naprosto zblázním! Každopádně nesmím na sobě nechat nic znát, tuhle hru vyhraju já!
Po chvíli však bylo jejich střádání plánů přerušeno Gusovým přiběhnutím, okamžitě se dožadoval jejich pozornosti a tahal je za ruce, přičemž vykřikoval, jestli může dostat citronový řez... V tu chvíli jsem viděl sebe a musel jsem se tomu v duchu smát! Nakonec se Gusovi podařilo Debbie zdolat a ta s ním zamířila za bar a jeden mu dala, bylo hezké je sledovat, ale ještě lepší bylo sledovat Justina, který stál na místě jak přikovaný a nevěděl, která bije!

J: "Můžu?"...Ani jsem si v tom snění neuvědomil, že se ke mně přiblížil.
B: "Tu sedačku nevlastním."
J: "Jestli ti to moc vadí, zase se vzdálím."
B: "Nikdo nic takového neřekl tak nepřeháněj zase."
J: "Máš pravdu, promiň,"...Usadil se naproti mně a zabodl pohled do stolu... Opravdu logické!

Začínal jsem z něho doslova šílet, seděl tam jako tělo bez duše nebo minimálně alespoň bez pusy a tvářil se, jako kdybych mu nějak fyzicky ubližoval! Přísahám, že jestli nezačne mluvit, tak ho snad proplesknu, aby se vzpamatoval!

B: "Jestli sis sem přišel jenom sednout, můžeš si najít jinou sedačku."
J: "Já jsem nějak ztratil slova."
B: "Věř nebo ne, ale všimnul jsem si."
J: "Musíš si mě neustále dobírat?"
B: "Já tebe? Kdo se ráno zachoval až přehnaně a následně utekl?"
J: "To bylo něco jiného!"
B: "Lepšího?"
J: "To zas ne."
B: "Tak v tom případě nezáleží na tom, jestli to bylo jiné i tak to bylo dětinské."
J: "Takže jsem dítě?"
B: "No svým způsobem..."
J: "Prosím tě, emocionálně jsem víc dospělý, než ty!"
B: "Tak že by ses tak i začal chovat?"
J: "Jo, to říká ten, který nedokáže ani na vteřinu připustit, že mě miluje a že jsem mu neskutečně chyběl!"

Vážně? To myslí opravdu vážně? Tohle má být ten jeho pokus o usmíření, protože jestli ano, tak jsem asi z jiné planety! Opravdu žasnu nad tím, jak někdy dokáže být přímo neskutečně vynalézavý ve zhoršení něčeho už dost hrozného!

B: "A jsme zase u toho!"
J: "Štve mě to! Debb mi říkala..."
B: "Co? Že mě našla s žiletkou v jedné ruce a s tvojí fotkou v druhé?"
J: "Ty toho nenecháš, viď?"
B: "A proč já? Vždyť jsem tu do teď jen seděl, ty si přišel za mnou a teď mi tu kážeš o tom, co mám dělat!"
J: "Jsi neskutečný!"
B: "Jo, to už jsem slyšel."
J: "Tohle opravdu nemá cenu!"
B: "Konečně sis to uvědomil!"
J: "Měj se!"...Utekl z jídelny takovým způsobem, že by si to zasloužilo Oskara.

Jenže když jsem se následně porozhlédnul po jídelně, uvědomil jsem si, že téhle celé naší hádce přihlížela naprosto celá místnost, včetně Debbie, Lindsay a té královničky přes módu, nemluvě o Gusovi!

B: "Co je?!"...Ujely mi nervy.

Všichni se zase začali věnovat své snídani a Lindsay s Gusem pro jistotu odešli, tedy odešli, dalo by se říct, že ho musela prakticky odtáhnout, protože on si stál za tím, že u mě má být až do večera, jenže já jsem v tu chvíli byl tak mimo, že jsem se jí ani nepokoušel zastavit, obzvlášť když jsem viděl ten Emmettův výraz říkající, jak velký jelito jsem a o Debbie nemusím ani nic říkat, to si dokážete představit sami!

B: "Prosím tě, nic mi neříkej,"...Zastavil jsem Debb, která mi nabroušeně přišla přednášet.
Debbie: "Není třeba, ty to víš sám, že si idiot."
B: "Proč zase jen já?"
Debbie: "To nikdo neřekl, oba jste... A to jsem si naivně myslela, že se Justin tentokrát pokusí vyřešit vaši neshodu bez vytahování určitých věcí jako je například tvá láska k němu."
B: "Vidíš, s kým musím žít."
Debbie: "A taky jsem naivně doufala, že bys mu alespoň jednou mohl přiznat, že ti chyběl i přes to, jak moc ses to snažil popřít."
B: "Myslím, že musím někde být,"...Zvedl jsem se odhodlaný klidně utéct, pokud to bude třeba.
Debbie: "Doufám, že tam někde bude Justin."

Zmizel jsem odtamtud, jak nejrychleji se dalo, ale ve skutečnosti jsem nevěděl, kam půjdu, měl jsem na dnes úplně jiné plány, ještě před tou neshodou jsem naivně doufal, že s Justinem budeme spolu celý den, vlastně i s Gusem, ale teď nemám Justina a dokonce ani Guse!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 20. listopadu 2014 v 6:11 | Reagovat

Oba dva totálně na hlavu :-D To nebyl pokus o usmíření, ale o to udělat z bitvy válku :-D
Těším se na další díl :-)

2 Janča Janča | Web | 20. listopadu 2014 v 17:34 | Reagovat

[1]: To jo no :D Jsem ráda, že se těšíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama