Vždy a všude(4)

7. října 2014 v 6:06 | Janča |  Vždy a všude
Nový díl.

JUSTIN

Myslel jsem, že zešílím! Ne to je naprosto slabý výraz! Tohle totiž bylo něco absolutně nepředstavitelného! Když už do mě Emmett nehustil ty jeho výmysly o módě, tak se kluci rozhodli, že budou zpívat... No umíte si to představit! A já po celou cestu musel předstírat, jak skvěle se bavím a přitom jediné, co jsem chtěl, bylo sedět v autě s Brianem... Ale počkat, tam s ním přece sedí Ted! Prostě nedokážu pochopit, že mi tohle Brian udělal, že mě takhle sprostě vyměnil... Za Teda! Proboha, vždyť ho ani nemá rád! Tak na co, sakra, myslel? To se mě opravdu chtěl tak moc zbavit, že si vzal na krk toho nudného účetního? Jeho slova, ne moje! Podle něho je Ted ten nejnudnější společník, tak co se změnilo, že je z něho najednou ten nejlepší na tří hodinovou cestu?! Momentálně bych ho nejraději zaškrtil!

Řeknu vám, že lepší, než poslouchat, jak se ti tři snaží zpívat, bylo vzít si sluchátka a poslouchat svou vlastní hudbu! Ale jakmile jsem se do ní trochu zaposlouchal, došlo mi, že to celé je o neopětované lásce... V tu chvíli jsem chtěl vyprsknout smíchy, ale zklidnil jsem se... Naštěstí! Nerad bych jim vysvětloval, jak ironické a směšné mi to momentálně přijde!
Asi po dvou hodinách cesty mě začala přepadat únava a i když v autech nerad spím, neodolal jsem a spánku jsem se oddal! Nejlepší na tom ovšem bylo, že se mi zdál sen a to o samotném Brianovi... V jisté situaci! Sledovat jej, i když jen prostřednivtvím snu, jak se přivádí k rozkoši, bylo tak neuvěřitelně vzrušující... Bohužel až moc!

Emmett: "Justine,"...Opatrně do mě drkal.
J: "Hmmm."
Emmett: "Máš problém."
J: "Jasně,"...Neprojevoval jsem zájem o to, co se mi snaží říct, ale asi jsem měl!
Emmett: "Stojí ti!"
J: "Co?!"...Vyletěl jsem.
Emmett: "Asi se ti zdálo něco peprného,"...Uchechtl se.
J: "Proboha!"...Přikryl jsem se mikinou a zrudl až na prdeli.
Emmett: "Tvé tajemství je u mě v bezpečí."
J: "Tak to předpokládám, že si mě vyfotil... A proč stojíme? Už jsme tam?"
Emmett: "Šli koupit nějaké jídlo."
J: "Aha a už nás dojeli Brian s Tedem?"
Emmett: "Zatím ne... Brian volal asi před dvaceti minutami s tím, že Ted zvrací každých 5 minut."

Pamatujete, jak jsem se málem rozesmál u té písně o lásce? No tak teď to nešlo ani za boha zadržet! Tak Brian chtěl Teda? Má ho mít! Se vším všudy! Dokážu si představit, jak musí být vytočený! Doufám, že mu pozvracel palubní desku anebo nejlíp jeho podělaně značkový boty!

Maikey: "Co je tu tak k smíchu?"...Vrátili se do auta.
Emmett: "Řekl jsem mu o Tedovi."
David: "I mě to pobavilo... Ale zdaleka ne jako tebe."
J: "Promiňte, já jen... To nejde!"...Smál jsem se dál, jak šílený.
Maikey: "Brian má, co si přál... Vlastně nám udělal službu."
J: "Tohle je lepší, než v co jsem kdy doufal."
Maikey: "To ti věřím... Bylo to od něho podlé, takže Ted se postaral o skvělou pomstu."
J: "Budu mu muset poděkovat."
Maikey: "To bys měl... Jen radši nestůj před ním."
J: "Dobrá rada."
David: "Tak můžeme vyrazit?"
Maikey: "Jeď, zlato."
David: "Jak si přeješ, miláčku."

Tak teď se chtělo zvracet i mně! Proč, sakra, musí být až tak zamilovaní, zatímco já ani nevím, na čem s Brianem jsem?! Za to Brian ale ví naprosto přesně, jak je na tom se mnou... Má přece Teda!
Musel jsem neustále přemýšlet nad tím, jak následující víkend asi bude probíhat, jestli se mnou Brian bude mluvit, jestli mě třeba políbí, i kdyby třeba tak, aby nás nikdo neviděl... Jednoduše, jestli přijme ten fakt, že tam s ním jsem anebo, zda bude předstírat, že mu jsem naprosto ukradený a tím pádem ještě víc, než obvykle, jelikož se nebude mít kam schovat... Tak dobře, jet s nimi nebyl úplně nejlepší nápad! Myslím, že tohle bude víkend plný hrůzy!

David: "Asi za deset minut bychom tam měli být."
Emmett: "Super! Můj močový měchýř nechce moc spolupracovat."
Maikey: "Nešlo by to zkrátit na 5?"...Zhrozil se.
Emmett: "Ale no tak, ještě něco vydržím!"
Maikey: "To doufám! Jinak to auto drhneš ty!"
Emmett: "Zlato, to auto by pak bylo do šrotu."
Maikey: "A v tom případě i ty."
Emmett: "Tohle je..."
David: "Zkusím to zkrátit na těch 5, dobře?"...Asi ho jejich pošťuchování taky moc nebavilo.
Maikey: "Díky."

Sice se mi ulevilo, že za deset nebo pět minut budeme na místě, ale na druhou stranu jsem věděl, že Brian je tak hodinu za námi a to bude zatraceně dlouhá hodina nervů, než se dozvím, jak se s mou přítomností vlastně vypořádá... Bože, kéž by se stalo něco, co by nás na té cestě ještě chvíli zdrželo!

David: "Teď to bude trochu víc drncat, tak se něčeho držte, tahle cesta je trochu nevyzpytatelná."
Emmett: "Tím chceš říct?"
Maikey: "Prostě se drž, Emmette!"

Tomuhle říká nevyzpytatelná? Ta cesta byla přímo šílená! Auto s námi házelo ze strany, na stranu, nahoru, dolů! Až sem dojede Brian, tak ho nejspíš už trefí! A to by přece byla vážně škoda!

David: "Vítejte v mém druhém domově,"...Zastavil před obrovskou chatou.
Emmett: "Páni!"
J: "Je to tu úžasné."
Maikey: "Tak to přiznejte, chlapci, uměl jsem si vybrat chlapa."
J: "Jo je to vážně skvělý a ten výhled... Wow."
David: "Děkuju... Vážně to tady miluju."

Musím uznat, že to tady vypadalo opravdu mnohem lépe, než v mých představách - nebyla to jen tak nějaká chata uprostřed ničeho... Tohle bylo zkrátka něco výjimečného! Něco, co by snad i Brian mohl ocenit a zmírnit tak svůj vztek, že se tady nachází se mnou!

Emmett: "Vážně to je skvělé... Ale mohli bychom jít už dovnitř? Však víte..."...Naznačoval, že si to za chvíli nejspíš pustí do kalhot.
David: "Jasně, promiň... Tady jsou klíče a záchod je hned u vchodu."
Emmett: "Díky!"...Vystřelil jak neřízená střela.

Hned po něm jsme vylezli z auta i my a začali jsme tahat zavazadla a jeden obří Emmettův kufr ven, ale já jsem se ani tak nesoustředil na tohle, jako spíš na příjezdovou cestu...

Maikey: "Vyhlížíš ho zatím úplně zbytečně."
J: "Co? Já ho nevyhlížím!"
Maikey: "Ne?"
J: "Jen se dívám."
Maikey: "I tak nebudou tu dřív jak za 40 minut... Pokud ovšem Teda zase nepřepadne jeho zvracení."
J: "Jasně,"...Čapl jsem svůj batoh a vydal se dovnitř.

Zkrátka jsem měl špatný pocit z toho, že tu ještě nejsou, jak tak znám Briana, nedivil bych se, že to otočil nazpět do Pittsburghu a ve skutečnosti vůbec nedorazí!

David: "Takže co byste rádi, než dorazí ti dva a budeme moct dělat větší plánování?"
Maikey: "Já bych něco snědl."
J: "Jo taky bych si něco dal, mám už docela hlad."
Emmett: "Na mě ani nekoukejte... Já hlady umírám!"
David: "Tak je to jasné."

Chtěl jsem se jít posadit a v klidu si odtrpět minimálně následující půl hodinu, ale to vše bylo zmařeno, jakmile si Maikey hrál s Davidem na tichou poštu!

David: "Justine, nechtěl bys mi pomoct? Slyšel jsem, že umíš skvěle vařit."

Paráda, Maikey se nechce dívat na můj kyselý obličej, tak Davida navedl na to, aby mě zaúkoloval! No co? Lepší, než se nervovat!

J: "Jasně, proč ne."

Vlastně to bylo ještě mnohem lepší, než jsem si myslel, bylo to takové odreagování a něco mi blízkého, tudíž uklidňujícího a ve finále to bylo i k snědku... Alespoň to tak vypadalo! Kdo by taky odolal řízkům s bramborem na másle?

Emmett: "Myslím, že jsou tady."
Maikey: "Taky to slyším."

Okamžitě jsem zpanikařil a být to tak jednoduché, vlezl bych si do hrnce a předstíral bych, že tady nejsem! Tohle totiž asi nebude ani trochu hezké, obzvlášť když po té cestě bude Brian přímo nesnesitelně vytočený!

B: "Nemluv na mě, Theodhore!"...Ozvalo se zvenku značně hlasitě.
Maikey: "Jo, určitě jsou tady... Tak je jdeme přivítat."
J: "Já radši ohlídám to jídlo."
David: "Není co hlídat, Justine... Je to hotové a myši tu snad nemáme."
J: "Fajn."

Jakmile jsme vylezli ven, mohli jsme ihned vidět ten Brianův vytočený výraz... Divím se, že je Ted vůbec ještě naživu anebo tady! Být na Tedově místě a vidět Briana takhle, tak klidně vyskočím z auta za jízdy!

Maikey: "Tak jste konečně tady."
B: "Úžasný!"
Ted: "Už jsem řekl, že se omlouvám!"
B: "Nikdo se neprosil... Říkám ti, že to auto bude jako nové a voňavé! Jinak mi kupuješ nové a je mi jedno, kde na něj vezmeš!"

A bylo to tady zase... Vyprskl jsem smíchy! To se prostě nedalo! On mu vážně pozvracel palubní desku! Ta nervozita ze mě pomalu začíná opadat!

B: "Ty seš tu taky?!"...Zavrčel.
J: "V celé mé kráse."
Maikey: "Briane, nemohl bys trochu zmírnit svůj vztek?"
B: "Mohl, ale nechci!"
Ted: "Takový je už od té doby, co jsme vyjeli... Po 5 minutách mě chtěl vyhodit u kraje."
Emmett: "Co si udělal?"
Ted: "Kýchnul jsem si."
B: "A hlasitě!"
Maikey: "Justine, myslím, že můžeš být rád za cestu s námi."
J: "Taky, že jsem."

Měli jste vidět ten propalující výraz, co po mně Brian právě hodil! Ale co čekal? Že budu říkat, jak moc jsem s ním chtěl jet?! Ještě jsem se nezbláznil!

B: "Říkám Ti, doktůrku, najít to tady mi trvalo věčnost."
Ted: "Říkal jsem, ať si to zadáš do navigace."
B: "A já ti řekl, ať držíš hubu!"
Ted: "Víte co, já jdu dovnitř."

Všichni, až na Maikeyho, jsme následovali Teda, nikdo z nás nechtěl dál poslouchat Brianovo rozhořčené poznámky... Ano, ani já ne! Zatímco Maikey se očividně ujal role krotitele a snažil se tam Briana trochu uklidnit, než vyvede nebo řekne nějakou volovinu! A když nakonec dorazili dovnitř, zdálo se, že se mu to docela podařilo.

David: "Takže když už jsme tady všichni, můžeme rovnou vyřešit, jak budeme, respektive budete spát."
B: "Jak to myslíš?"
David: "No já a Maikey máme ložnici v prvním patře, pak je tam ještě pokoj pro hosty s dvěma postelemi a tady dole další ložnice s velkou postelí."
B: "No tak já si vezmu ložnici a vy tři se podělte o pokoj pro hosty."
David: "Myslím, že to nebude fungovat... Jednoduše se musíte dohodnout, kdo s kým..."
B: "Fajn, chci Emmetta!"
J: "Emmett je můj!"
Ted: "Nebudu to brát osobně."

Možná to teď nechápete, ale já nebudu ten, kdo mu bude lézt do zadku a doprošovat se, prosit ho, aby si vzal pokoj se mnou... Zkrátka ať vidí, že i já můžu přežít bez něho!

Emmett: "Jsem rád kluci, že po mně tak moc toužíte, ale přeci jen nehodlám se mezi vás dva mísit a hrát si na křena... Takže, Tede, bude tobě vyhovovat pokoj pro hosty?"
Ted: "Naprosto!"

Moje vnitřní já začalo tancovat radostí, vlastně se stalo přesně to, v co jsem doufal, budu s Brianem na pokoji, aniž bych se vůbec nějak dožadoval toho, aby se to stalo! A ten Brianův výraz? No zkrátka stál za to!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 7. října 2014 v 7:50 | Reagovat

Teda celý díl jsem se prosmála. Chudák Brian :-D nepřeju mu nic zlého, ale tohle si zasloužil :-D
I Když v Tedově kůži bych nechtěla být ani za nic. Musí být hrozné, když je ti špatně a ještě po tobě někdo ječí...

2 Janča Janča | Web | 7. října 2014 v 17:00 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že si se zasmála :-) :-D Přesně tohle si zasloužil za to že s Justinem takhle vypekl :-D Ano souhlasím, z vlastní zkušenost, že to není nic pěkného... :-D

3 Tonicka Tonicka | 4. listopadu 2014 v 14:30 | Reagovat

Cely tenhle dil je naprosto dokonaly uzasny ale hlavne vtipny a i ja se celou dobu musela smat to jina neslo :D :D to nemyslim nijak spatne spis naopak ty predstavy ohledne Teda jak zvraci jak je Brian nastvany proste vsechno cos tam napsala je proste uzasny a dokonaly :) :D konec s tim pokojem taky nema chybu zive si dokazu predstavit Brianuv vyraz :D

4 Janča Janča | Web | 4. listopadu 2014 v 18:20 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti to líbilo :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama