Chci ho zpátky!(4)

11. září 2014 v 7:00 | Janča |  Chci ho zpátky!
Nový díl.

JUSTIN

Dva a půl roku, tolik času uběhlo od chvíle, co jsem Pittsburgh, své přátelé, svou rodinu a Briana nechal za sebou a odletěl jsem se věnovat své kariéře v New Yorku a dnes jsem zpět a to nadobro! Za celou tu dobu, kdy jsem žil nový život, se toho odehrálo spoustu, ale především jedna věc, která mě donutila opustit New York a vrátit se domů za svou rodinou.
Vůbec nikdo o tom nevěděl, do poslední chvíle jsem to tajil, nechtěl jsem, aby pořádali nějaký uvítací výbor nebo něco na ten způsob, jednoduše jsem chtěl, aby to všechno proběhlo v klidu a v naprosté tichosti, jenže jakmile se mé nohy ocitly na půdě Pittsburghu, byl jsem ztracený, netušil jsem, co mám dělat a především kam mám jít, bál jsem se jít za kýmkoliv a to především za NÍM, za mužem, kterého jsem tak moc miloval a stále miluji, mužem, který změnil celý můj život, mě samotného, ale i přesto mě to táhlo právě za ním, neovládal jsem se, potřeboval jsem ho za každou cenu spatřit!

Jakmile jsem stál před jeho domem, tak jsem několikrát zkusil zvonek, ale neodpověděl a tak jsem použil své klíče, které jsem mu tenkrát nedokázal vrátit. Nejprve se část mě bála toho, že se třeba přestěhoval, přece jen jsem s ním a ani s nikým jiným, kdo by mi to oznámil, nebyl v kontaktu, takže možné bylo cokoliv, jenže hned jak jsem vpadnul do loftu, poznal jsem to tady, všechno bylo pořád stejné a já se v tu chvíli cítil jako doma, i když to už můj domov dávno není. Vzhledem k tomu, že tu nebyl, mi bylo jasné, že dělá to, co má rád - žije nočním životem a prohání chlapy, za což jsem rád, nechtěl jsem, aby se vzdal svého já, aby se obětoval, proto jsme tenkrát zrušili svatbu a já odjel, nechtěli jsme se obětovat jeden pro druhého, takže pokud dělá to, co má rád, je to tak naprosto v pořádku.
Jenže se stalo to, co jsem nechtěl, po dlouhém letu mě začala přepadat únava a já jednoduše neodolal, vím, že to ode mě bylo drzé, ale i přesto jsem si do té postele lehl, cítil jsem jej z ní, bylo to tak příjemné a netrvalo dlouho a usnul jsem! Spal jsem asi příšerně dlouho, poněvadž když jsem se probudil, bylo už světlo a... A za mnou spal Brian! Spal a vypadal tak krásně, nemohl jsem z něho spustit oči, byl pořád tak dokonalý, stále měl tu svou pověstnou tvář boha a já jej téměř políbil, ovšem najednou mě pohltila panika a já utekl pryč!
Nevím, co jsem si, sakra, myslel, jít za ním byla ta největší hloupost, která mě mohla napadnout! Vždyť my už spolu nejsme, jeho byt není mým a já udělal něco, co jsem chtěl a potřeboval, ale zároveň vím, že je to něco, co ho zničí, pokud se o tom někdy dozví... Brian je jednoduše minulostí a vím, že i on to se mnou cítí stejně! On by na mě nečekal!
Nakonec jsem se tedy vydal tam, kam jsem měl jít okamžitě, jen jsem pořádně nepřemýšlel, když mě to táhlo rovnou k Brianovi, když jsem tomu pokušení nedokázal odolat, ačkoliv jsem měl!

J: "Ahoj, mami."
Máma: "Justine, zlato ,kde se tu bereš?"...Ihned mě objala.
J: "Jsem doma."
Máma: "O čem to mluvíš?"
J: "Vrátil jsem se... Nadobro."
Máma: "Neděláš si ze mě jen legraci, vždyť si..."
J: "Mami, všechno ti vysvětlím, neboj, hlavně mě pusť dovnitř, je mi zima."
Máma: "Omlouvám se, pojď,"...Ustoupila, abych mohl vejít.
J: "Děkuju."

Odložil jsem všechno, co jsem jen mohl a pak mě máma zavedla do obývacího pokoje, kde už na nás čekal čaj a nějaké zákusky, ihned jsem věděl, že tohle bude vyslýchání jak vyšité a vůbec se mi to nezamlouvalo, ani ona neví, co se za těch dva a půl roku odehrálo a nejspíš by jí to zjištění zabilo!

Máma: "Takže?"
J: "Takže co?"...Vyhýbal jsem se tématu, tak nějak jsem nevěděl, co jí mám říct, sice toho bylo spoustu, ale ani jedno pro její uši.
Máma: "Justine, ještě rozdýchávám ten infarkt, který si mi způsobil svým nečekaným návratem, nechtěj mi způsobit další,"...Krotila svůj rozhořčený tón.
J: "Prostě jsem se vrátil a zůstávám nadobro, víc není podstatné."
Máma: "Ale ty máš dobývat New York!"
J: "Dobýval jsem ho dva a půl roku a jednoduše to nevyšlo."
Máma: "Co tím chceš říct?"
J: "Představoval jsem si to jinak, snáz, ze začátku to bylo dobré, šlo mi to, lidi se mé obrazy kupovali, ale New York je velké město a každý den přijedou nový, nadějní malíři, kteří se chytnou a já už byl zkrátka po roce a půl okoukaný."
Máma: "To je mi líto, zlato... Ale proč ses tedy nevrátil už před rokem?"
J: "Je to složitější, mami, slibuju, že jakmile bude vhodná doba, všechno ti to řeknu, teď se ale potřebuju dát dohromady a moc rád bych začal sprchou."
Máma: "Samozřejmě, ručníky jsou... Ty víš,"...Políbila mě na tvář a já se vydal do koupelny.

Ta sprcha byla tak příjemná a skvělá na odreagování a hlavně čistá! Ta, co jsem jí měl v New Yorku, stála za dvě věci, buď netekla teplá voda anebo permanentně vypadala tak, že se tam každou chvílí usídlí švábí členové, celý můj byt byl šílený, ale bohužel jediný, který jsem si za ty peníze mohl dovolit!
Hned po té skvělé, osvěžující sprše jsem se vydal zase za mámou, ale ještě než jsem vstoupil do obýváků, jsem slyšel, jak s někým telefonuje a jakmile mi došlo, s kým mluví, zatrnulo ve mně!

Máma: "Omlouvám se, musím končit,"...Řekla do telefonu, když mě zahlédla a zaklapla ho.
J: "Ty si prostě neodolala, viď mami?"
Máma: "Je to Debb, měla by to vědět."
J: "Nechtěl jsem, aby o mně někdo věděl a už vůbec ne ona, vždyť se to za pět minut dozvědí všichni!"
Máma: "Nemyslíš tím "všichni" Briana?"
J: "Ten už to stejně ví."
Máma: "Co prosím, ty už si s ním mluvil?"
J: "Nemluvil, já jsem... Sakra, to je jedno, hlavně nechci, aby věděl, kde jsem!"
Máma: "Vzhledem k tomu, že tě znám, donutila jsem jí slíbit, že to nikomu neřekne, ale jednou budeš muset vyjít z domu."
J: "Vyjdu, neboj, jen si nejdřív musím něco vyřešit... Můžu ale zůstat tady?"
Máma: "Samozřejmě, že ano, Molly je stejně u táty, takže jsem tu sama."
J: "Aha, ona je u něj?"
Máma: "Začali se víc stýkat, když si tu nebyl."
J: "Jasně, teplej syn odjel, vzduch čistý!"
Máma: "Ale tak to nebylo..."
J: "Víš co, mami, jsem utahaný, tak pokud mě omluvíš, jdu si lehnout,"...Vzal jsem nohy na ramena a zamířil do svého pokoje.

Byl jsem v tom pokoji zavřený prakticky celý den, chtěl jsem tak nějak, já nevím, jak to říct, ale potřeboval jsem jednoduše být sám a přemýšlet o tom, co se stalo v New Yorku, o tom, co se bude dít teď, když už jsem zpátky a taky o Brianovi... Nevím, jak to s ním mám, teda vlastně vím, už spolu nejsme a nejspíš ani nebudeme, neviděli jsme se tak dlouho, že už bychom ani nemohli navázat tam, kde jsme přestali, já si vytvořil nový život a to i něco obsahovalo, něco co ho nejspíš naprosto zlomí, ale zároveň vím, že i on musel žít nový život, nemohl na mě čekat, už ani nebylo na co, jsem teď jiný, ten Justin, kterého on miloval, je pryč a je otázka, zda ho vůbec stále miluje! Třeba potkal někoho jiného, což je asi vtipná myšlenka, ale možné je naprosto všechno, jednoduše jsme teď každý jinde a já... Sakra, pořád ho miluju! Jenže teď už je na všechno moc pozdě, stalo se toho příliš, něco, co nám oběma změnilo a změní životy nejspíš už nadobro!
Když nastal večer, tak se mě máma rozhodla konečně dostat z pokoje a tak připravila pořádnou večeři, které jsem jednoduše nedokázal odolat, ale než jsem stihl dojít do kuchyně, musel jsem jít otevřít, jelikož někdo zvonil, naprosto jako šílený...
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 12. září 2014 v 11:42 | Reagovat

Fakt se nedivím, že zazmatkoval a utekl. Sama nevím, jestli bych neudělala to samé.A to, že by si Brian našel někoho jiného na stálejší vztah, je fakt vtipná myšlenka :-D

2 Janča Janča | Web | 13. září 2014 v 23:28 | Reagovat

[1]: Taky bych utekla! Jo to je vtipná myšlenka :-D

3 Tonicka Tonicka | 18. září 2014 v 17:17 | Reagovat

Vazne uzasny a tak hezky popsany dil ty jeho pocity jsou tak hezky napsane takze se mu vubec nedim ze udelal o co udela :)

4 Janča Janča | Web | 18. září 2014 v 17:46 | Reagovat

[3]: Děkuji! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama