Zůstaň!(2)

19. srpna 2014 v 0:13 | Janča |  Zůstaň!
Nový díl.

JUSTIN

Chtěl jsem se propadnout do země a to okamžitě, bylo by mi tam mnohem lépe, než v přítomnosti těch dvou supů, kteří na mě hleděli jako na svou kořist - Debb, protože jsem přišel pozdě a Brian, protože jsem k němu nedorazil vůbec! Chtěl jsem na ně zařvat, ať na mě tak neciví, ale ovládl jsem se, s klidným výrazem jsem je obešel a zamířil jsem si pro zástěru a tác. Divil jsem se, že mě Debb nezastavila, od Briana mě to ani nepřekvapilo, ale u Debb to bylo divné, jako by se bála mi něco říct nebo já fakt netuším... Jen to prostě bylo neobvyklé! Hned, jak jsem si vzal vše potřebné a odložil nepotřebné, tak jsem se k nim vrátil zpátky a stoupl jsem si hned vedle Debb, tudíž přímo naproti Brianovi, ale ten se na mě jen podíval, zvedl se a odpochodoval si sednout k Tedovi s Emmettem... Bože, kéž bych po něm mohl něco hodit!

J: "Samozřejmě,"...Zamumlal jsem si pro sebe.
Debbie: "Říkal si něco?"
J: "Ne a promiň za zpoždění."
Debbie: "V pořádku."


Co se to, sakra, děje?! Nemyslete si, že mám rád, když na mě Debb ječí, ale tohle je, sakra, divný, nejdřív mě nechá kolem sebe projít bez toho, aby mě sprdla, že jsem jí nepozdravil a i bez nadávání a teď ani nedostanu peprnou přednášku o tom, jak si to slíznu, pokud ještě jednou přijdou pozdě!?

J: "Vážně?"...Neskrýval jsem své udivení.
Debbie: "A co bys chtěl slyšet?"
J: "Třeba řev, nadávky, způsob, jakým mě do deseti minut necháš zmizet z povrchu zemského... Cokoliv, co odpovídá tobě, protože 'v pořádku,' to rozhodně není!"
Debbie: "Promiň, ale všechny svoje obvyklá kouzla jsem právě vyplýtvala na něj."
J: "To jsem si všiml... Byl nadšený."
Debbie: "A na zabití."
J: "Co si mu vůbec řekla?"
Debbie: "Nic, co už by neslyšel... Hlavním předmětem ale bylo, že je pitomec."
J: "S tím nemůžu nesouhlasit."
Debbie: "No ty tomu taky moc nepomáháš."
J: "Já? Co jsem provedl?"
Debbie: "Bál se o tebe."
J: "Kdo? Brian?"
Debbie: "Samozřejmě, že on... K němu si nedorazil domů!"
J: "Prosím tě, Debb, ten se bojí tak maximálně o svůj penis... A vlastně ještě o své nové místo v New Yorku,"...Vztekle jsem pohodil utěrku na bar.

Nejradši bych tu utěrku Brianovi omotal kolem krku a uškrtil ho, ale nehodlám zbytek života kvůli takovému blbci strávit ve vězení! Bože, kdyby si alespoň uvědomoval, jak moc mě tím ničí, jenže co by to vlastně změnilo? Zůstal by snad kvůli mně? Nabídl by mi, abych jel s ním? Slíbil by mi, že mi bude volat, psát a navštěvovat mě? Ne, nic z toho, nezáleží mu na mně, je to jasné jak facka!
Debb mi chtěla něco povědět, ale hotová objednávka jí v tom zabránila, byl jsem rád, že jsem jí na chvíli setřásl, i když nejspíš ne na dlouho! Chtěl jsem se na to vrhnout a snažit se ignorovat Briana, jenže ve dveřích se objevil Maikey a z toho pohledu, který věnoval Brianovi, mi bylo jasné, že ani jemu se tohle jeho náhlé rozhodnutí nelíbí a když nakonec zamířil ke mně na bar místo ke klukům... Jo, to, sakra, bylo šokující!

Maikey: "Můžu dostat kafe?"
J: "Jasně, hned ho přinesu."

Popravdě vypadal dost mizerně a kafe potřeboval dost rychle, jinak by se snad sesypal, zdálo se jako by snad celou noc nespal, takže jsem spěchal, jak jsem jen mohl a vrátil se k němu s hrnkem silné horké kávy...

J: "Jsi v pohodě?"...Neodolal jsem otázce.
Maikey: "Vidíš."
J: "Taky Brian?"
Maikey: "To je to tak očividné?"
J: "Jsi průhledný a nemluvíš s ním... Co si mám myslet jiného?"
Maikey: "No ty taky zrovna nevypadáš, že si s ním v poslední době vedl dlouhou konverzaci."
J: "To by o ní musel stát a občas poslouchat to, co se mu snažím říct."
Maikey: "Jo to máš recht."
J: "Já jen prostě nechápu, proč jsme mu tak ukradení... Proč mu na mně ani trochu po tom všem nezáleží."
Maikey: "Záleží, věř tomu."
J: "Tak proč teda odjíždí?"
Maikey: "Za prvé, nejspíš proto, že je to Brian Kinney, za druhé, protože pokud něco chce, musí to mít bez ohledu na ostatní a za třetí, protože kdyby to odmítl, věděli bychom, že to je kvůli nám... Kvůli tobě."

Jinými slovy je to tvrdohlavej pitomec, který dělá vše tak, jak se to líbí jemu, jak mu to vyhovuje a jak to chce... Bez omluv a bez výčitek!
Bohužel jsem musel nechat Maikeyho napospas osudu a jít se konečně věnovat práci, jinak by mě už nejspíš strávnici ukřižovali anebo sežrali zaživa a ani jedno se mi nezamlouvalo! Brianovu stolu jsem se naštěstí úspěšně vyhýbal a podle mě mu to i vyhovovalo, nemusel se mnou tak alespoň konverzovat, zabedněnec jeden! Jenže to, že jsem v pohodě, jsem si myslel jen do chvíle, než se Brian zvedl k odchodu, sledoval jsem jeho záda vzdalující se ode mě a bylo mi z toho úzko, jenže těsně u dveří se zastavil a vyrazil k baru... Myslel jsem, že půjde k Maikeymu, ale spletl jsem se, stoupl si o kus dál, než on seděl...

B: "Debb, můžu dostat nějaké řezy na cestu?!"
Debbie: "Teď nemůžu, jestli sis nevšiml!"
B: "A bude to ještě dneska?!"
Debbie: "Samozřejmě! Sunshine, obsluž ho!"

V tu chvíli ve mně zatrnulo! Říkám Vám, že teď bych Debb klidně rozporcoval a předhodil Pitbulům! Prý, že nemá čas a já ho snad mám? Pokud vidím, tak oba děláme přesně to samé tak, jaký je mezi naší prací rozdíl, že ona Briana obsloužit nemůže, ale já musím? Ta je tak proradná!

J: "Kolik jich chceš?"
B: "Dva budou stačit."
J: "Hned ti je přinesu."

Přísahám, že se mi nervozitou tak klepaly ruce, že pro mě bylo prakticky nemožné ty dva přiblblé citronové řezy vzít do ruky a následně je přemístit do krabičky a tu zavřít... Nic namáhavějšího jsem snad v životě nedělal!

B: "Drobný si nech,"...Podal mi bankovku.
J: "Trochu velké dýško nemyslíš?"
B: "Nedělá mi to problém."
J: "Jasně, že ne,"...Neodpustil jsem si sarkasmus.
B: "Ale tobě jo, jak je vidět."
J: "Nestojím o tvoje peníze... Já chci...,"...Zarazil jsem se dřív, než jsem mu dal důvod se mi vysmívat.
B: "Co?"
J: "Nic,"...Odsekl jsem.
B: "Myslím, že půjdu."
J: "Myslím, že je to dobrý nápad."

Cuklo mu v lícních kostech, ale nic neřekl, vlastně ani nemusel, protože přesně vím, co tohle gesto znamená - rozčílení a nespokojenost! Jindy bych se mu omluvil a snažil bych se k němu dostat blíž, ale dneska ne, dneska jsem chtěl, aby šel a aby přemýšlel o tom, proč jsem se tak choval, protože vím, že ho to nenechá chladným!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 19. srpna 2014 v 4:21 | Reagovat

Ach jo, Brian je fakt pako, jestli si myslí, že mu odjezd do New Yorku jen tak projde. Má kolem sebe až moc lidí, kterým na něm záleží :-)

2 Janča Janča | Web | 19. srpna 2014 v 7:58 | Reagovat

[1]: Přesně tak! :-) Ti i kdyby ho měli přivázat k topení, aby neodjel tak to udělají :-D

3 Tonicka Tonicka | 20. srpna 2014 v 20:35 | Reagovat

Oba jsou to blazni kteri se boji ukazat city k tomu druhemu :) :D
Vazne uzasny dil moc se i libi Justiovo pocity a celkove jak si popsala jeho vztek a smutek vazne je to uzasny :)

4 Janča Janča | Web | 21. srpna 2014 v 12:24 | Reagovat

[3]: Jsou to cvoci :D Děkuji za pochvalu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama