"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Trable v ráji(3)

27. srpna 2014 v 0:09 | Janča |  Trable v ráji
Nový díl.

BRIAN

Myslel jsem, že se snad poseru anebo prasknu vzteky, ale to by asi vyšlo nastejno, hádám! Prostě jsem byl nasranej a to přímo nehorázně, za to Justin se smál... jak debil! Jednu bych mu fláknul vědět, že toho později nebudu litovat! Skoro jsem si hlavu omlátil o stěnu ve snaze přijít na to, za co mě ten kretén nahoře tak trestá a pak jsem si vzpomněl... Moje matka s ním má velice vášnivý platonický vztah a tohle je asi část jejich dohody 'Budu v tebe věřit znič mého teplého syna!' No, mami, daří se ti to na jedničku!
Tohle bylo vážně k vzteku - ztvrdnout ne v tom dobrém slova smyslu ve výtahu, který pro mě může co nevidět představovat klaustrofobické záchvaty, ještě k tomu s Justinem, který z toho všeho má očividně velkou švandu, za kterou bych ho pověsil za koule na hák a velmi bolestivě vykastroval, jen abych jej zbavil toho přiblblýho úsměvu a jako třešničku na dortu jsem mohl označit to historický křeslo z doby neandrtálců vhodné na pohřbení tam, kde ho nikdy nikdo nenajde a to ani třeba posranej červ... Tohle je totiž přírodní úkaz, který by neměl spatřit vůbec nikdo normální... A to si přiznejme, že já jsem! O Justinovi to teď už tvrdit nemůžu!

B: "Přestaň se smát jak debil, Justine!"
J: "Já se nesměju... Já se smíchy dusím!"
B: "Tak se třeba poser, pokud chceš, hlavně tím nezatěžuj mě!"
J: "Kdykoliv si řekneš! Nemám přestat dýchat, aby ti to vyhovovalo?"
B: "Konečně tě napadlo něco rozumného... Gratuluju!"
J: "Samozřejmě... Idiote!"

B: "Ty jeden... Blbče!"
J: "Páni, Briane, to bylo tak hluboké!"
B: "Nechceš zmizet?"
J: "Jasně hned vystoupím... Počkej, já vlastně nemůžu! Výtah nejede!"
B: "Víš co, nemluv na mě, jo?"
J: "Nebudu... Přímo s radostí!"

Právě teď bych mohl vyjmenovat zhruba milion lidí a věcí, se kterými bych raději strávil tyto nesnesitelné chvíle v tomto klaustrofobickém výtahu, než právě s Justinem a tím jeho novým mazlíčkem! Tohle snad někdo musel plánovat dopředu jinak nevím, jak by se mohlo tolik katastrof seběhnout během jednoho jediného dne!

J: "Víš, Briane, nechci tě nijak zatěžovat, ale co kdybys zkusil zavolat?"
B: "No jo, Justine, máš pravdu... Jen ten tunovej výtah přemluvím, aby se trochu hnul směrem nahoru, pak skončím do obýváků a zavolám... Počkat, já nemám z čeho, můj telefon si dal kraula v hajzlu! Co ty, kde máš telefon?"
J: "Fajn pochopil jsem! Už si skončil?"
B: "Ještě jsem ani nezačal."
J: "Paráda, mám se na co těšit!"
B: "Jo především na to, až si budeš hledat novej podnájem!"

Dobře, tohle nebylo tak úplně plánované, vlastně ani netuším, kde se to ve mně vzalo, ale v ten okamžik to bylo tak spontánní. Můj vztek se jednoduše nedokázal ovládat a já byl teda nasranej o tom žádná, takže to, co jsem řekl, jsem jednoduše řekl, jen nevím, jak s tím naložím v budoucnu. Justin se k tomu raději nevyjádřil a já ani neměl odvahu se podívat na jeho výraz, tudíž předpokládám, že až se z této kárky dostaneme, budu to mít na talíři! Já debil!
Mám ten pocit, že ho to asi hodně vzalo, poněvadž od té doby necekl ani hlásku a oba jsme se svezli podél stěny k zemi na jiné straně výtahu tak, abychom na sebe neviděli... Asi tichá chvilka, řekl bych! Nejspíš se potichu loučí se svým milovaným křeslem! Anebo mě jednoduše v duchu proklíná, což bych se mu ani popravdě moc nedivil!

B: "Tak a dost!"

Zvedl jsem se a z plných plic jsem začal volat, jestli by náhodou nebyl někdo tak hodný a nevytáhl tu svojí velkou tlustou prdel ze své postele anebo, kde se zrovna nachází a následně zda by nebyl od té dobroty zavolat ty neschopný kretény výtaháře, aby sem dotáhli svoje prdele a dostali nás z tohoto monstra, kde je další monstrum, které si zaslouží shledat se svou rodinou na skládce... Zkráceně řval jsem "Halo, je tu někdo?!"

B: "Asi by tě bolel krček, kdyby ses přidal, viď?"...Neodpustil jsem si sarkasmus.
J: "Tak za prvé, Briane, ti, co bydlí pod tebou, tu nejsou, jeli na dovolenou a ta stará paní v prvním patře neslyší ani televizi, natož tebe, za druhý, i kdyby tu byl někdo, kdo slyší, což není, ale i kdyby, jde ti to tak dobře, že na to stačíš sám, mohl bys zpívat operu a za třetí, nemluvím s tebou!"

Já tady chcípnu! Prosím, dostaňte mě někdo odtud... Od něj! Já budu klidně vytírat hajzly, jen mě odtud dostaňte! Prosím!
Zkrátka a jednoduše je na mě nehorázně nasranej a během našeho následujícího pobytu ve výtahu s naším novým křeslem se mnou nehodlá mít nic společného... Kdo by to byl čekal, že?!

J: "Vážně chceš, abych se odstěhoval?"...Promluvil po dalších chvílích ticha.

Sakra, ten umí člověka zaskočit nepřipraveného! Samozřejmě, že nechci, aby se odstěhoval, mám ho rád u sebe nablízku, když ho můžu tajně sledovat při převlíkání, spaní, malování, vaření anebo, když jen tancuje ve spodkách po bytě, takové chvíle si zatraceně vychutnávám, ale nemůžu mu to říct! Já toho nejsem schopný! Ale jak mu mám odpovědět, abych si to neposral ještě víc? Dobrá otázka!

B: "Já..."

"Briane?" záchrana přišla v podobě Maikeyho, který se zničehonic objevil před výtahem nebo spíš nad výtahem... Bože, nikdy v životě jsem ho neviděl tak moc rád! Tohle byl boží zásah!

B: "Díky bohu, Maikey!"
Maikey: "Co tam vy dva cvoci děláte?"
B: "Kempujeme! Co asi? Dostaň nás ven!"
Maikey: "Jo hned jdu volat!"
B: "Skvělej nápad!"...Dneska sarkasmem přímo sálám!

Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale zatímco já jsem se přímo štěstím, že se odtud dostanu, roztekl, tak Justin naopak nevypadal nadšeně! Jako by v tom výtahu byl se mnou rád a zároveň v tom viděl vhodnou chvíli na konverzaci! A ačkoliv mluvení není moje silná stránka, tak když nad tím tak uvažuji nebylo to tak špatný, být tam jen s ním i přes okolnosti které mě nutily se vztekat, ale být v jeho přítomnosti v tak malém prostoru bylo... Jo skvělé! A pak to křeslo! No o tom už zpívat nehodlám!
Trvalo to zhruba asi další půlhodinu, než jsme se dostali ven a pak asi dalších deset minut, než jsme to křeslo dostali tam, kam patří a svým způsobem jsem si ho oblíbil, což nepochopím, ale... Ne, bylo to jen posraný křeslo, Briane!
Hned potom jsme všichni tři zamířili do loftu a Maikey se nás oba snažil přemluvit k Babylonu, jenže Justin nechtěl a já věděl, proč přesně... On chtěl dokončit náš výtahový rozhovor! A proto jsem musel s Maikeyho nabídkou souhlasit, ačkoliv jsem věděl, že až se vrátím domů, nebude to ráj!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tonicka Tonicka | 27. srpna 2014 v 20:41 | Reagovat

Tak tohle byl dalsi naprosto uzasny a opravdu to nemelo chybu :D :)
Bylo to vazne dokonaly nozsky nadherny a zase se mi silene moc libilo jak dokonale si vystihla Briana ty jeho kecy to proste byl cely Brian a ja to cely doslova zrala :D :)
Musim rict ze mi Justina bylo lito protoze to o tom stehovani jsem necekala ani ja ze by Brian rekl jenze je to Brian a ten pokazdy nejak prekvapi takze i tohle se mi moc libi protoze jsem silene zvedava co Brian udela nebo spis jak tuhle volovinu napravi protoze vsichni vime ze ho miluje a nechce ho ztratit :) :D
Vazne uzasny dil :)

2 Janča Janča | Web | 27. srpna 2014 v 23:26 | Reagovat

[1]: Jsem opravdu ráda, že se ti díl líbil a děkuji za pochvalu! :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama