Polibek z pravé lásky

24. srpna 2014 v 10:02 | Tonička |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - 18+ - Další úžasné dílo stvořené Toničkou! Užijte si čtení! Usmívající se

BRIAN

Sedím sám ve svém loftu a přemýšlím nad tolika věcmi, že pomalu ani já sám nevím, proč vlastně přemýšlím. Celá tato situace je opravdu absurdní a vůbec nechápu, co se to tady teď děje a je mi to vážně nepříjemný! Co si ten kluk o sobě, sakra, myslí? Nechá mi tady papír, na kterém je napsáno: "Jsem u Debbie až pochopíš, co ode mě vlastně chceš a co všechno pro tebe znamenám, tak pak teprve přijď!" Pane bože, za co mě to vlastně trestáš? Copak jsme už tyhle kraviny neřešili? Opravdu musíme být stále na tom samém místě a pořád dokolečka řešit něco, co já ale vážně nehodlám řešit! Sakra, vždyť to, že jsem mu přiznal, že jsme pár, ještě neznamená, že mu musím přiznat i to, že od něho chci, aby se mnou zůstal až do konce našich dní a že už si bez něj svůj život představit neumím a ani nedokážu a že ho nesmírně a neskutečně miluju!
Hergot, ten kluk mě má hezky omotaného kolem prstu, protože opravdu nevím, jak je to možné, ale sedím v autě před Debbiiným barákem a ani já sám nevím, co tady dělám, poněvadž se vůbec nedá říct, že bych měl nějakou odvahu vystoupit a jít si promluvit s Justinem! Fuck, já jsem Brian Kinney, přece se nebudu chovat jako nějaký nervózní teplouš! Jenže ani tohle povzbuzení nepomohlo, protože i když už stojím u dveří, tak se třesu jako osika a srdce mám až v kalhotách! Seru na to, raz, dva, tři...

Debbie: "Ale, ale, koho nám to čerti nesou? Tohle bylo rychlejší, než jsem si myslela."
Brian: "Taky tě rád vidím, ale..."
Debbie: "Prostě si to zase posral! Kdy už mu konečně přiznáš, že ho miluješ a že ho potřebuješ?!"
Brian: "Debb, byla bys tak laskavá a přestala kecat takový blbosti, protože na tohle já opravdu nemám náladu a řekla bys mi spíš, kde je Justin?"
Debbie: "Blbosti? Sakra, Briane, nechceš přestat s touhle šaškárnou a konečně dneska mu to říct, protože kdyby to nebyla pravda, tak by tě vůbec nezajímalo, kde se Justin nachází a už vůbec by si ho nehledal!"
Brian: "Fajn, přiznávám to! Potřebuju ho, tak moc, že jsem za ním musel běžet jako nějaká jeho ženuška! Miluju ho tak moc, že je mi teď opravdu ukradený, že nás klidně může slyšet on nebo kdokoliv jiný! Nenávidím situace, kdy nevím, na čem jsem, protože ho miluju a potřebuju vědět, že je všechno v pořádku a že i on mě miluje a potřebuje!
Pane bože, Debbie, kvůli tobě jsem to všechno řekl nahlas, vidíš, co jsi to udělala? A nesměj se!"


Nic neřekla, jen se na mě usmála a zatáhla mě dovnitř, jenže to, co jsem uviděl a uslyšel, jsem myslel, že vážně nerozdýchám!
"PŘEKVAPENÍ!" Řvali na mě ti zatraceně bláznivý blázni, kteří se rádi nazývají mými kamarády! Trošičku mě to vyvedlo z míry, protože tohle jsem opravdu nečekal, jelikož jsem na svoje narozeniny zapomněl, takže jsem je slavit vážně ani nechtěl, protože já chci byt navždy mladý a krásný a připomínat mi moje narozeniny mi opravdu nepomáhá cítit se mladý a krásný!
Uprostřed toho všeho jsem zahlédl toho malého, ale šťastného uličníka, který tento šílený nápad určitě vymyslel... I když jsem byl naštvaný za to, že mě zase přinutil pochybovat o našem vztahu a vymyslel takovou léčku, tak jsem byl tak neskutečně šťastný a oddychl jsem si, že to nemyslel vážně, protože opravdu nevím, co bych dělal!
Po celou tu dobu, co jsem na něj jen koukal a nedával najevo své pocity, tak na mě zamilovaně hleděl i s tím svým sunshine úsměvem a tomu jsem nemohl odolat, takže jsem na něj mrknul, kouknul na schody a pak znovu na něj... Jen na mě kývnul a to byl pro mě signál, že mám vyrazit nahoru do jeho pokoje. Cestou nahoru po schodech jsem se musel smát, protože tohle vážně dokazuje, že my si opravdu rozumíme i beze slov!
Když jsem přišel do pokoje, stál jsem u dveří a nechal je pootevřený. Byl jsem na něho, tak natěšený, že jsem se vzrušením třásl, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože ani ne po pár minutkách už tu byl a ani přesto jsem mu nechtěl dát najevo, co všechno se mnou dělá, ale ani jeden jsme si nemohli pomoct, protože když přišel, tak jsme ty dveře se vší silou zavřeli a doslova jsme se na sebe vrhli, jako kdybychom se neviděli a necítili rty toho druhého snad věčnost! Byl to hluboký a vášnivý polibek, ale kvůli nedostatku kyslíku jsme se od sebe nakonec museli odtrhnout...

Justin: "Všechno..."
Brian: "Opovaž se to vyslovit!"
Justin: "A proč ne? Copak nemůžu svému milenci popřát k narozeninám?"...To je hajzlík, on se mi vysmíval!
Brian: "Prostě proto! Já je vůbec slavit nechtěl a taky jsem na ně zapomněl, takže..."
Justin: "Cože, ty jsi na ně zapomněl? Oh, počkat, počkat, uvědomil sis, co si právě přiznal?"
Brian: "Cože? Co jsem zase přiznal?"
Justin: "Velky Brian Kinney, který nehraje na kluky, právě přiznal, že jsme milenci!"
Brian: "To jsem neřekl!"
Justin: "Ale ani si to nevyvrátil, takže..."
Brian: "Takže prostě nic!"
Justin: "Ale no tak, Briane, uznej to!"
Brian: "Ani mě nehne!"
Justin: "Briane..."
Brian: "Zavři už tu klapačku nebo ti jí něčím zacpu!"
Justin: "A že to neuděláš?"
Brian: "Chceš to vidět?!"
Justin: "..."

Ale to už neměl příležitost něco říct, protože jsem jeho rty drtil těmi mými! Mazlil jsem se s jeho rty, jemně je okusoval a zasypával jemnými a přesto vášnivými polibky, jenže pak z toho byly polibky plné touhy, vzrušenosti a velké nezkrotné vášně, která se v nás probouzela, ale nakonec jsme se pomocí svých rtů zase jen mazlili a navzájem své rty opečovávali jemnými polibky. Opírali jsme se o sebe čely, a koukali na sebe se vší láskou, co uvnitř skrýváme k tomu druhému nebo spíš, co já skrývám, ale to teď řešit nebudeme, a zamilovaně jsme se na sebe usmívali a přitom jsme naše prsty proplétaly. Cítil jsem se opravdu neskutečně šťastně a měl jsem pocit, že za chvíli samým štěstím exploduju a někam odletím, jak jsem se cítil tak neuvěřitelně lehký a bylo mi opravdu jedno, že to, co teď děláme, je směšně romantické!

Justin: -"Vííš...Víš, že ssi... Mi právě potvr-dil, že jsssme milen-ci?"...Nemohl mluvit, protože jsem jeho krk jemně ochutnával.
Brian: "Ale no tak, Sunshine, chceš zase zacpat tvé dokonalé rty?"
Justin: "Tak teď mi dokonce říkáš, že mám dokonalé rty? Kdo jste a co jste provedli mému milenci?"
Brian: "Já ti dám milenci!"
Justin: "Tak mojí lásce?!"
Brian: "Justine, ty vážně dneska provokuješ, nejdřív ten vzkaz, pak ta oslava, za kterou tě samozřejmě nějak potrestám a sexem to určitě nebude, a teď milenec a láska? Co jsi hulil, já to chci taky!"

Ale on se na mě jen zklamaně podíval, kousíček ode mě odstoupil a když začal otevírat pusu s tím, že mi rozhodně poví něco, co se mi nebude líbit, tak jsem pochopil, že tohle jsem ale opravdu posral! Bál jsem se těch slov tak hrozně moc, protože jsem nechtěl slyšet slova, která by mě ranila, i když vím, že tohle jsem přehnal, takže než stačil cokoliv říct, předběhl jsem ho a vyslovil jsem pevným a velmi zvučným hlasem "NEE!"
Čekal jsem na jeho reakci, protože moje 'NE' bylo opravdu hlasité, ale nic neříkal a jen na mě koukal s tím svým zklamaným výrazem, jako když mi chtěl něco říct, ale já ho předběhl. Tohle bylo vážně divný, jen na mě čuměl a nic neříkal a to je zvláštní, protože on na všechno musí nějak reagovat a nikdy nezavře tu svojí užvaněnou pusu!

Brian: "Justine?"

Šel jsem k němu blíž, ale on se vůbec nehýbal!

Brian: "Justine, no tak tohle není sranda!"

Jenže to s ním ani nehnulo!

Brian: "Justine, do prdele, jestli si ze mě utahuješ, tak tohle ale opravdu není vtipný!

Ale on na mě jen koukal a nehýbal se!

Brian: "Sakra, Justineeeeee!"

Vzal jsem ho za ramena a začal s ním třepat, ale pořád nic!

Já nejsem žádný vystrašený teplouš, který by se bál každý hovadiny, ale tohle se mi vůbec nelíbí. Jen na mě čumí, nehýbe se a až teď jsem si všiml, že má stále pootevřená ústa. Vypadá to jako kdyby... Pane bože, teď to bude divný vyslovit, ale vypadá jako kdyby byl paralyzovaný! Jen jsem na to pomyslel, ztuhnul jsem, sundal jsem z něho ruce a rozešel jsem se za Debb!

Brian: "Debbie?! Debbie, pojď sem! Kde je ta šílená ženská, co mi ráda mluví do života?! Deeeeebb???!!!!!"

Řval jsem na ni, když jsem šel dolu po schodech. To, co jsem ale uviděl, mě přinutilo se zastavit přímo na těch schodech a pomalu ale jistě lapat po dechu. Všichni byli paralyzovaní, i můj tříroční syn! Debb byla v kuchyni s Vicem a krájela dort a přitom se na sebe smáli. Linds byla ve víru tance s Melanie, takže byly zastavené ve velmi vtipné pozici, což mi aspoň trochu příšlo směšné a hudba, ta podotýkám, taky přestala hrát! Emmett s Tedem ti o něčem museli živě diskutovat, protože jejich pusy byly otevřené a jejich grimasy by určitě rozesmály i umírajícího, což jsem právě teď byl já, takže i přes tuhle šílenou situaci, kdy nevím, co mám dělat a cítím se vážně na umření a na zbláznění, se tomu musím smát.
Pane bože, pomoz mi, já nechci skončit v blázinci, já nechci přijít o to štěstí, který mám díky své milující rodině, já nechci přijít o jejich lásku a pocit, že někam patřím, já už nechci být sám!
A pak můj pohled zachytil něco tak nádherného, něco, co já sám nedokážu popsat žádnými slovy - Maikey, Ben a Hunter si hráli s mým synem všichni se šťastně usmívali a přímo z jejich očí sršela láska a já z Maikových očí poznal, že je hrdý na to, že je gay, že se svojí rodinu miluje celým svým srdcem a že se nestydí za svou lásku k nim a mně při tom krásném obrázku píchlo u srdce a musel jsem si na ty zatracený schody sednout a přemýšlet o tom, jaký nehorázný zbabělec a kretén vlastně jsem, protože kdybych se tak zatraceně moc nebál lásky a svých citů, tak bych jsem se do téhle situace nikdy nedostal! Jenže já jsem Brian Kinney - největší sobec a hajzl na téhle planetě, radši budu ubližovat osobám, které miluju, než abych se zachoval jako chlap a ukázal a řekl svému jedinému muži, že jeho jediného jsem schopný milovat!
Chtěl jsem z téhle noční můry utéct, ale moje tělo se nechtělo hnout a moje srdce mi našeptávalo, že tohle je ta šance zachovat se jako muž, který miluje a nebojí se to ukázat, jenže já jsem byl tak posraný z toho ukázat svojí lásku, že jsem na těch schodech jen seděl a koukal se na jejich veselé výrazy, koukal jsem se na svou rodinu, která mi připravila narozeniny, i když vědí, že je nemám rád a to mě přimělo vzpomenout si na moje narozeniny, když jsem byl malý... Nerad na ně vzpomínám, protože se nikdy neobešly bez hádek mých rodičů. Nikdy jsem z nich nebyl šťastný, spíš naopak byl jsem smutný a taky naštvaný, protože jsem od nich necítil tu lásku, kterou cítím od mojí nové rodiny, ale i přes tenhle silný pocit, který od nich cítím, a popravdě mě to dělá tak nesmírně šťastným, nejsem schopný dávat dál a to mě mrzí, protože oni si moji lásku zaslouží vědět i cítit! Ano to je ono, Justin si zaslouží vědět, co k němu cítím! Třeba jedině tohle mě zachrání z téhle hrůzostrašné situace!
Vstal jsem z těch schodů a vydal jsem se do toho pokoje, kde jsem ho nechal. Při cestě do toho pokoje jsem se povzbuzoval, přece, když mu ukážu, jak moc ho miluju, tak se mi nic nestane, možná už nebudu ten arogantní Brian, ale muž, který miluje a takový chci pro něj být, protože on si zaslouží vědět, že ho moc miluju a že se budu snažit mu to ukazovat.
Jakmile jsem vstoupil do pokoje, byl jsem nervózní a nevěděl jsem, co mám dělat. Chvilku jsem se na něj koukal, prohlížel jsem si jeho krásné tělo, jeho úžasně modré oči, které miluji, když na mě koukají se vší láskou, co ke mně chová, jeho smyslné a plné rty, které bych mohl líbat a opečovávat do konce mého života a v tom mě to napadlo. Šel jsem, až úplně k němu, vzal jsem si jeho roztomilý obličej do svých dlaní a vtiskl mu něžný, ale přesto hluboký polibek, ze kterého může cítit moji velkou lásku. Ani ne po pár vteřinách mě od sebe odstrčil s nechápavým a naštvaným výrazem! Ze zdola jsem mohl slyšet hudbu na plné pecky, veselý smích a pištění mého syna. Bože, jak já v tu chvíli byl šťastný, že jsem ani nevěnoval pozornost Justinovo pohledu a rovnou jsem si ho k sobě se vší silou přitáhl a obejmul ho a přitom jsem mu dával malé polibky na jeho blonďaté vlasy, za které ho rád tahám!

Justin: "Briane?"...Snažil se mě odstrčit, ale nešlo mu to.
Brian: "Ššš... Nic neříkej budu mluvit já,"...Šeptal jsem mu do ucha. Pak jsem se od něho trochu odtáhl, abych se mu mohl koukat do očí.

"Ano Justine, jsme milenci, jsme pár, ty jsi moje láska a máš dokonalé rty, máš rty, které bych mohl a chci líbat už napořád a to proto, protože tě, Justine Taylore, miluju a navždy tě milovat budu!"

Justin: "Co...?"
Brian: "Nic neříkej, možná to vypadá jako, že jsem se zbláznil, ale před chvíli jsem zažil opravdu něco, co ty bys nepřežil, takže se, prosím tě, na mě tak nekoukej, prostě už to nechci dal skrývat, protože bych se trápil já a ty taky a to já nechci, navíc si to už delší dobu zasloužíš vědět, že nejsi jen můj panáček na šukání, ale jsi můj přítel, Justine, můj milenec, tak..."

Ani mě to nenechal dopovědět a rovnou se přisál na moje rty, a abych řekl pravdu, tak jsem vážně moc rád, že to udělal, protože na vyjadřování citů nejsem dobrý a troufám si říct, že bych řekl něco, čím bych to opět posral!

Justin: "Víš, že tě miluju?"
Brian: "To doufám po tomhle mým proslovu bych asi vraždil, kdybys mě opustil."
Justin: "Já tě nikdy neopustím, protože tě miluju, ty můj blázínku."
Brian: "Blázínku? Jo to jsem, ale momentálně do tebe."
Justin: "Ale vážně, Briane, co se ti stalo? I když se mi líbí, že si mi řekl, co ke mně cítíš, tak tohle prostě nejsi ty... Nechci, aby to vyznělo špatně, ale mě vzrušuje ten arogantní Brian, co mysli jen sám na sebe."
Brian: "Dostal jsem lekci, kvůli které jsem se rozhodl, že bych ti mohl ukázat, co k tobě cítím. Jo tak vzrušuje? Pokud si vzpomínám, nikde v mém proslovu nebylo, že budu hodný."
Justin: "Tak to jsem jedině rád, ty můj ďáblíku s tváří boha! Můžu se tě na něco zeptat?"
Brian: "Ptej, ať už je to cokoliv, doufám, že to pro mě nebude šok,"...Smál jsem se mu.
Justin: "Víš, jak si říkal, že mě potrestáš a sexem to nebude, nechceš o tom popřemýšlet a udělat výjimku?"
Brian: "No když seš to ty, tak bych nějakou tu výjimku mohl udělat."

A začal jsem mu rozepínat pásek a zip u kalhot. Jeho nedočkavá prsty mi začaly otevírat knoflíčky od mojí košile a jeho plné rty se napojily na ty mé. Prohluboval jsem naše polibky, hrál jsem si s jeho jazykem a stahoval jsem mu kalhoty i s trenkami. Hned, co je měl dole, koukala na mě jeho velmi velká a vzrušená chlouba a tomu jsem nemohl odolat. Odpojil jsem se od jeho rtu, klekl jsem si a hned jsem ho pojal do úst až po kořen. Hrál jsem si s ním, olizoval jsem ho, mučil jsem ho a Justin mě tahal za vlasy, sténal mé jméno, propínal boky, aby se do mojí pusy mohl líp dostat, ale já ho za ty boky chytil, aby se nehýbal a stále pomalu jsem ho kouřil a to už frustrovaně sténal a prosil mě.
"Briane, ah, ah, Briane, prosíííím, ahh!" a to už jsem nemohl ignorovat, protože to jeho zoufalé sténání mučilo i mě. Na nic jsem nečekal a zrychloval jsem a zrychloval, dokud se mi neudělal do pusy a jako správný milenec jsem to všechno spolkl a trochu té jeho milostné šťávy jsem mu dal ochutnat.

Justin: "To bylo..."
Brian: "Já vím..."...Mluvili jsme oba zadýchaně.

Chtěl mi vtisknout další polibek, ale já si ho rychle otočil zády k sobě, udělal s ním pár kroků ke stolu, o který jsem ho donutil se opřít svým trupem, vytáhl jsem ze svých kalhot kondom, sundal si kalhoty, odkopl je, bůh ví kam, navlékl jsem si kondom a okamžitě jsem do něho vnikl a hned jsem se začal pohybovat. Justin vzdychal mé jméno a zmítal se pode mnou. Líbal jsem mu jen krk, protože jsme jaksi zapomněli sundat jeho tričko a moji košili hlavně, že mi rozepínal knoflíčky - tohle je můj milenec = nedočkavec stejně jako já! Když už jsem začal pociťovat, že přicházím k vrcholu, vzal jsem si jeho penis do ruky a začal mu ho rychle honit a já přidával na tempu, až jsme oba došli k našemu vytouženému uvolnění. Vystoupil jsem z něho a oba jsme se svezli na zem a vydýchávali jsme to. Justin se ke mně víc přisunul a políbil mě na moji odhalenou hruď. Pak jsem si ale na něco vzpomněl a začal jsem se smát.

Justin: "Co?"...Nechápal.
Brian: "Pamatuješ si, jak Ted byl v nemocnici a ty si odmítal jít domů a byl si tady u Debb v tomhle pokoji?"
Justin: "Jo na tohle se nedá zapomenout. Počkat, myslíš tím to, co si myslím já?"...Teď už se smál i on.
Brian: "Tak to řekni, jestli víš, co tím myslím."
Justin: "No když si mě tu našel, tak jsem to byl já, kdo tě vykouřil a dneska v tomhle samým pokoji to byl samotný Brian Kinney, kdo klečel a kouřil svému milenci, ahahaaah."
Brian: "Tak ty se mi směješ? Počkej, až mě budeš zase prosit."
Justin: "Ale no tak, Briane, já to tak nemyslel, jen je to celkem vtipný a zároveň krásný, jaký dokážeš věci, když mě chceš potěšit. Děkuju za tak úžasné vykouření."

Pak mě omluvně políbil, ale já si jeho rty podmanil, takže z toho byl vášnivý polibek plný mé už ne tak skryté lásky.
Ať už to, že všichni byli jako paralyzovaní, mě vystrašilo a zvedlo můj tep až k bohu, tak jsem rád, že jsem mohl dostat druhou šanci, protože bez ní bych neměl odvahu mu říct, co k němu cítím.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 25. srpna 2014 v 16:29 | Reagovat

Tohle bylo tak úžasné vtipné a celkově dokonalé! Napsala a popsala si to opravdu skvěle a já to zhltla na jeden nádech! Moc se ti to povedlo a ani nevím, jak vyjádřit, jak moc se mi to líbilo! :-)
Ten sex byl naprosto boží a skvěle si ho popsala... Byl vzrušující! :-D  :-)
A to jak se mu vyznal no to nemělo chybu bylo to sladké a romantické a bylo moc hezké si Briana představit jako romantickou duši! :-):D
Jo a to jak byli všichni jako paralyzivaní? Úžasný nápad Briana to donutilo udělat potřebné a uvědomit si jak moc všechny a Justina potřebuje a miluje! :-):D
Opravdu krásně napsané a těším se na novou povídku! Snad bude dřív než tahle moc ráda tvé povídky čtu, ale to ty víš! :-) :D :-P

2 Tonicka Tonicka | 25. srpna 2014 v 16:36 | Reagovat

Dekuju za tak moc hezkou a dlouhou pochvalu :) Vazne me to moc potesilo a jsem moc rada ze se ti to libilo at uz to byl ten sex :D nebo to jak byli paralyzovani :)
Vazne dekuju :)

3 Jane Jane | Web | 31. srpna 2014 v 22:02 | Reagovat

Ha, ha i na Briana došla řada a musel vyjádřit své city :-D
Fakt úžasná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama