Pohroma!(2)

6. srpna 2014 v 7:29 | Janča |  Pohroma!
Nový díl.

BRIAN

Jestli já ho nezabiju tak už vážně nevím, vždyť tohle už není normální, jednou jsem to skousl a ještě k tomu jsem pro něho musel jet až do New Yorku, abych ten jeho zadek zase dotáhl zpátky, ačkoliv já osobně bych ho tam v ten moment nejradši nechal a zbavil se tak té "přítěže," jenže tentokrát je to jiný, jsem vytočený a to ještě ani nevím, co přesně zmizelo, o tom žádná, ale na druhou stranu nechci, aby zase zpanikařil a vzal nohy na ramena... Teda to říkám teď, ale až budu v loftu, tak mu asi nejspíš zabalím těch jeho pět švestek, ze kterých mu určitě ani tentokrát nic nezmizelo a vykopu ho ven!
Právě jsem přistál v Pittsburghu a chytit taxík takhle v nočních hodinách je opravdu nadlidské, ale když už se u mě konečně nějaký idiot zastavil a já jsem mohl nastoupit, páchlo to tam jak v opičárně, ale momentálně mě spíš zajímalo, jak se rychle dostat domů, než poskytované služby. V momentě, co jsem zastavil před domem a zaplatil, jsem se vydal nahoru, jak překvapivé bylo, že výtah byl zase mimo provoz, tudíž jsem to musel vyjít po svých, a čím víc jsem se blížil, tím víc to ve mně vřelo a pak už jen stačilo otočit klíčem v zámku, otevřít dveře a spatřit naprostou pohromu!

B: "Kurva!"...Zařval jsem mezi dveřmi.

To se mi snad jenom zdá, nedokážu to ani popsat, už na první pohled jsem viděl, že mi chybí moje italská pohovka, televize a počítač a to už se dalo říct, že budu mít srdeční zástavu!

J: "Ahoj,"...Nervózně se přede mnou zjevil.
B: "Ahoj? Ahoj?!"
J: "Prosím tě, Briane, než začneš já se vážně omlouvám, myslel jsem, že..."
B: "Tak nemysli a místo toho to dělej! Kolikrát jsem ti říkal, abys ten proklatej alarm zapínal?!"
J: "Mockrát,"...Utrousil pro sebe.
B: "Víš co? Já si teď zjistím, co všechno se mi ztratilo a ty se mi prozatím ztrať z očí!"


Přemístil jsem se do kuchyně a hned jsem zaregistroval, že mi chybí mixér a mikrovlnka, nevěděl jsem, zda se mám smát anebo vzteky rozbít zbylé příslušenství, jenže pak jsem zaslechl vrzání dveří a upřel na ně pohled...

B: "Kam jdeš?"
J: "Řekl si, že se ti mám ztratit z očí tak to dělám."
B: "Nemyslel jsem, že máš odejít z bytu."
J: "Já myslím, že myslel a stejně to tak bude lepší... Jo a ráno se máš stavit na policii, abys s nimi sepsal škodu... Zatím ahoj,"...Bouchl za sebou dveřmi.

No to se nám to opravdu skvěle vybarvuje, možná, že to doopravdy mohlo znít tak, aby se vypařil z bytu, ale já to tak vážně nemyslel, obzvlášť když jsem ho skoro tři dny neviděl, nevím proč, ale tak nějak jsem myslel, že budu mít mnohem větší vztek, ale popravdě jsem v rámci možností celkem v pohodě, asi mě spíš víc děsí, že Justin podnikne zase nějaké dobrodružství třeba na Tchajwanské ostrovy, ale opravdu se necítím na to, abych za ním běžel a nutil ho, aby se vrátil zpátky.
Asi po hodině zkoumání jsem kromě již zmíněných věcí zjistil, že mi opět chybí i nějaké oblečení, dokonce i ponožky, což tak nějak nepobírám, ale s tím tekutým mýdlem se to vážně srovnávat nedá, dnešní zloději jsou opravdu hříčkou přírody! Musím ale říct, že nejvíc mě jako tenkrát vytáčí ten počítač se všemi důležitými soubory, ty nahradit nebude vůbec jednoduché, ale asi k polovině z nich mám v Kinneticu zálohy, k tomu zbytku se ovšem budu muset nějak propracovat s Tedem, jinak se to ale dá v rámci možností přežít a ano učím se sebekontrole, jindy bych asi pěkně vyváděl... Obzvlášť ta italská pohovka, plazmová televize a ty nové džíny od Armaniho... Do hajzlu, já ho asi zabiju!!
Šel jsem se raději shladit do sprchy a pak se uvelebit do své pohodlné postýlky a jo - chyběl mi v ní Justin. Nejdřív jsem ho vyčkával, doufal jsem, že se vrátí anebo, že bude alespoň nucen se vrátit kvůli nedostání dočasného útočiště, ale nakonec jsem pochopil, že to se nestane a šel jsem spát, abych s pány policisty ráno vydržel.
Na stanici jsem se vydal celkem brzo, chtěl jsem to mít rychle z krku a pak se co nejdřív dopravit do Kinneticu, abych mohl napravit jiné škody, a to ztrátu obchodu kvůli kterému jsem jel do New Yorku, za tohle jsem byl na Justina popravdě nasraný víc, ale už se to změnit nedá a s tím se budu muset holt smířit. Jakmile jsem vyřídil tu záležitost s bytem, tak jsem se vydal rovnou tam odhodlaný zpacifikovat celý tým...

B: "Tede! Synthio!"...Volal jsem je, ještě než jsem došel do kanceláře.
Synthia: "Briane, konečně si tady!"
B: "Chceš tím snad něco říct? Pokud to nevíš, byl jsem zařizovat obchod a pak mě vykradli."
Ted: "Ale ona to takhle nemyslela, Briane..."
B: "Nejsem debil, snad vím, jak kdo co myslí!"
Synthia: "Ale tentokrát se mýlíš."
B: "Opravdu? Protože já..."
Ted: "Briane, snažíme se ti říct, že jsme ti zařídili schůzku s tím klientem!"

Asi to bude k neuvěření, ale sklaplo mi a to doslova! Jen jsem na ně nechápavě čuměl a čekal na to, až mi to objasní...

Ted: "Jednoduše když ty si zavolal s tím, že letíš domů kvůli tomu, co se stalo a že s klientem to tím pádem nevyšlo, zavolal jsem Synthii, která zavolala jemu, objasnila mu situaci a zkoušela zjistit, zda by bylo možné, jestli by ses s ním mohl ještě sejít, ale on místo toho navrhl lepší nápad a to takový, že sem příští týden přiletí, aby se toho dověděl víc, a předpokládá, že se dočká nějaké prezentace."

Popravdě jsem stále nemohl najít žádná slova, byl jsem v naprostém údivu a především jsem na ně byl hrdý za to, že během telefonátu dokázali něco, o co já se pokoušel přes dva dny a zatím to probíhalo bezúspěšně... Já fakt nemám slov!

B: "Tak nějak nevím, co říct."
Synthia: "Díky by vyhovovalo."
Ted: "Ona se ti jen pokouší říct, že..."
B: "Díky,"...Přerušil jsem ho a myslel to zcela upřímně.
Synthia: "Nemáš zač."
Ted: "Je to naše práce."

Je až neuvěřitelné, že jednu pohromu jsem sám nějak dokázal skousnout a tu druhou za mě dokázali přímo brilantně vyřešit mojí pracovníci... Začínám si snad dávat život dohromady? Popravdě nemám ani tušení, ale část mě je přesvědčená o tom, že za to může to blonďaté štěně, které má pro mě větší hodnotu, než jakýkoliv nábytek nebo mixér a už několikrát mě dokázal přinutit k tomu, abych Teda se Synthií nevyhazoval, ačkoliv jsem byl už hodněkrát přesvědčený o tom, že to udělám... Jsem rád, že jsem neudělal! No ale teď je tu pohroma, kterou jsem si způsobil já sám a to Justin mimo mojí přítomnost a to budu muset napravit jen já osobně...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 6. srpna 2014 v 16:18 | Reagovat

Teda, mi ukrást počítač, tak asi opravdu zabíjím, i když v něm mám jen pár filmů, desítky oblíbených seriálů a povídky :-D
Jinak, jsem zvědavá jak Brian Justinovu nepřítomnost vyřeší :-D

2 Janča Janča | Web | 6. srpna 2014 v 20:35 | Reagovat

[1]: Neboj taky bych vraždila :-D To jsem taky zvědavá :-D

3 Tonicka Tonicka | 7. srpna 2014 v 17:03 | Reagovat

Vtipna predstava toho kdyz si uvedomis ze uz se mu to jednou stalo a vinikem byl zase Justin :D Kazdopadne se mi to moc libi protoze si takhle i diky Tedovi uvedomil ze Justin je dulezitejsi takze to se mi vazne moc libi :)
PS: to tekuty mydlo nema chybu :D

4 Janča Janča | Web | 7. srpna 2014 v 22:26 | Reagovat

[3]: Justin je na to očividně odborník :D Jsem ráda, že se ti to líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama