Někdo nový(7)

1. srpna 2014 v 0:19 | Janča |  Někdo nový
Nový díl.

JUSTIN

Přísahám bohu, že už nikdy v životě nic mezi mnou a Brianem nezakřiknu! Myslel jsem, že už jsme zase v pohodě dokonce i Brian se snad poprvé za celou dobu co se známe choval jako by náš vztah už plně přijmul a možná už ho nehodlal nikdy ani zavrhnout a pak jako rána z čistého nebe se stane tohle... Jestli já nemám tu největší smůlu ze všech lidí na téhle planetě tak fakt už nevím jak jinak mám tohle všechno vysvětlit!
Začínal jsem si myslet, že snad Brian využil svých skrytých nadpřirozených schopností a zničehonic se záhadně vypařil, protože ať už jsem se podíval na jakoukoliv stranu, nikde jsem ho neviděl, bylo to opravdu jako hledat jehlu v kupce sena ne-li horší!


J: "Maikey neviděl si Briana?"
Maikey: "Bri-Bri-Briana?"...Blábolil značně přiopile.
J: "Chápu, takže neviděl."

Neztrácel jsem čas a hledal ho dál, protože jsem věděl, že pokud to nevyřeším teď tak už nikdy, jelikož Brian se zase zabední a bude mi opět trvat roky, než se mi podaří dostat pod tu jeho hroší kůži, tudíž jsem po něm pátral, jak nejrychleji jsem mohl. Nakonec když jsem ho nenašel vevnitř, šel jsem se podívat ven, jestli tu má pořád auto a ano bylo tam, což mě dost znepokojilo, poněvadž pokud se nerozhodl využít účinky čerstvého vzduchu a jít domů pěšky tak zbývá už jen poslední možnost, kde by mohl být a ta se mi zatraceně nelíbí!
Šel jsem do zadní místnosti jako by mě tam čekala smrt tím nejmučivějším způsobem doslova jsem se plazil a nervozitou omylem vrážel do párů, které se oddávali radovánkám... Vážně jsem to nezamýšlel, jen mi stáli v cestě a já si ani neuvědomoval, co dělám, snad jsem i hrůzou oslepl, nic kolem sebe jsem nevnímal! Byl jsem už téměř na konci a nikde ho nenašel moje srdce pomalu začínalo tlouct normálním způsobem a tlak mi klesl tam, kam měl, ale... Stačilo se podívat do jednoho rohu až úplně vzadu a uviděl jsem ho - hlavu měl zakloněnou vzrušením, tváře zarudlé, oči přivřené slastí a ruce položené na hlavě toho co mu poskytoval potěšení. Myslel jsem, že se buď snad rozbrečím anebo mu vlepím facku ačkoliv to nebylo nic, co bych u něho viděl poprvé... Vlastně ne tohle bylo poprvé, on to nedělal, protože by musel a potřeboval si dokázat, že na to pořád má on to dělal protože chtěl - chtěl se mi pomstít! Pomstít za něco za co jsem nemohl! Jen jsem se na něho díval... S odporem? Se vztekem? Sám nevím, ale díval a nakonec když i on spatřil mě, zahlédl jsem v jeho tváři něco, co se opravdu těžko definuje, ale hned potom jsem raději odešel pryč.
Ale moment kam sakra jdu? Domů? Ani omylem možná že se teď chovám jako uražený fracek, ale to já bohužel jsem a nehodlám tam s Brianem být, teda pokud se tam vůbec on uráčí dorazit, očividně měl plné ruce práce! Ale i tak dnešní noc strávím kdekoliv jinde než tam a už přesně vím kde!

Daphne: "Prosím tě nic neříkej jen nic neříkej... Já si to dokážu domyslet sama."
J: "Tak... dobře."
Daphne: "Jen pro dnešní noc... Spíš zbytek noci."
J: "Děkuju, jsi zachránce."
Daphne: "Já vždycky."
J: "Dělám ti potíže, já vím."
Daphne: "Jsem tvoje nejlepší kamarádka a jsem tu pro tebe, ale víš, jak se ohledně vás dvou cítím... Jen prostě chci, abyste byli v pohodě."
J: "Vyřešíme to, slibuju."
Daphne: "To doufám a dobrou."
J: "Dobrou."

Ulehl jsem na gauč s pocitem, že jsem naprostý blbec! Copak je tohle řešení? No tak si ho nechal vykouřit svět se přece nezboří a ano sice to bylo z pomsty, ale není to tak jako bychom Briana neznali, on vždycky musí být ten vítěz ačkoliv nezná všechny okolnosti a mám pocit že i kdyby je znal tak by mu nic nestálo v cestě to udělat znovu, jen aby mi ukázal jak ukradený mu to je i když ve skutečnosti není, ale na tom už teď nezáleží jediné, co musíme udělat je si to vyříkat i když to bude nad moje síly a nervy a hodit to za hlavu!
Nevím, jak se mi to podařilo, ale ráno jsem se probudil značně odpočatý a s pocitem, že všechno se určitě brzo vyřeší no a pak jsem kouknul na hodiny, uvědomil si co je za den a věděl jsem, že dnes umřu Debbiinou rukou!

J: "Promiň, promiň! Já vím jsem na zabití."
Debbie: "Měl si tu být už před hodinou!"
J: "Vysvětlím ti to."
Debbie: "To se vsaď, že vysvětlíš, ale teď si vezmi zástěru a začni!"
J: "Jdu na to!"

Snažil jsem se zameškaný čas dohnat, jak nejlépe jsem mohl, pracoval jsem snad za dva a už po pár hodinách se to na mě začalo odrážet, byl jsem doslova vyčerpaný a dal bych cokoliv za 10 minut odpočinku, ale když jsem se podíval na Debb a viděl, jak ona dře, věděl jsem, že se nesmím složit, už takhle jsme tu byli jen dva a ona mou pomoc potřebuje, takže jsem zatnul zuby a vydal ze sebe to nejlepší!

Debbie: "Sunshine může obsloužit mého praštěného syna?!"
J: "Jasně hned to bude!"

Popravdě se mi do toho moc nechtělo, dokážu si představit jeho vyzvídání "Kam jste včera zmizeli?" "Co se mezi vámi stalo?" a tak podobně a na to fakt nemám náladu!

J: "Takže co to bude?"
Maikey: "Ztlum to trochu!"
J: "Kdybych mluvil ještě tišeji, ve skutečnosti bych už nemluvil."
Maikey: "Promiň."
J: "Omlouvat by ses měl spíš sobě za to, jak ses zřídil a taky Debb vypadá pěkně naštvaně."
Maikey: "Jo no je to složitý."
J: "Vážně Maikey co se stalo? Nepamatuju si, že by ses někdy takhle opil."
Maikey: "Tak trochu jsme se pohádali s Benem."
J: "Mohlo mi to být jasný, nikdy bez něho do Babylonu nechodíš."
Maikey: "Jo no nechci o tom mluvit."
J: "Chápu, ale stejně se divím, že ses dostal domů."
Maikey: "Odvezl mě Brian."

Alespoň jsem si mohl oddychnout tím, že Brian z Babylonu opravdu nakonec odešel a ještě k tomu zachránil svého nejlepšího kamaráda před katastrofou, která se ovšem asi nevyhne mně.

J: "Vážně?"
Maikey: "Jo měl jsem kliku, že jsem na něho narazil, což mi připomíná, kam si vůbec zmizel ty?"
J: "Já? No bolela mě hlava tak jsem šel domů a nechtěl ho přemlouvat k odchodu se mnou."
Maikey: "Vždy ohleduplný."
J: "A co si teda dáš?"...Snažil jsem se to zakecat.
Maikey: "Myslím, že omeletu neodmítnu."
J: "Hned ti jí přinesu."
Maikey: "Díky."

Vím, že jsem mu neměl lhát, ale rozhodně jsem to s ním ani nechtěl rozebírat nejen, že má očividně svých problémů teď dost, ale myslím, že by to ani nebylo fér vůči Brianovi, on to taky určitě nevypráví každému na potkání, jasně divnější by spíš u něho bylo, kdyby vyprávěl, ale i tak nejlepší bude si to vyříkat nejprve s ním!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tonicka Tonicka | 1. srpna 2014 v 15:00 | Reagovat

Tak to bylo uzasne :)
Popravde me neprekvapilo kdyz Justin Briana nasel jak se nechava uspokojit protoze Brian je Brian a dalo se cekat ze udela neco takovyho a proto jsem se tomu musela smat protoze Brian je provokater :D
Jen doufam ze si to ti dva blazinci vysvetli :D :)
Nadhera :)

2 Janča Janča | Web | 1. srpna 2014 v 15:52 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) No snad si to vysvětlí :D

3 Jane Jane | Web | 1. srpna 2014 v 19:38 | Reagovat

Ach jo, Brian je prostě... Jak to jen popsat? Jako já, když po půl roce zjistím, že jsem přibrala a jdu to zajíst :-D
Doufám, že to brzy vyřeší

4 Janča Janča | Web | 2. srpna 2014 v 9:18 | Reagovat

[3]: Líp bych to snad nevyjádřila :-D Je to prostě pako :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama