Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(6)

29. června 2014 v 7:39 | Janča |  Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Byl bych velmi vděčný kdyby mi právě teď někdo řekl, že se tohle opravdu neděje, že tu ve skutečnosti nedostávám přednášku od Maikeyho, zatímco to Justin schytává na druhé straně od Bena a to jsme na tom ještě před minutou byli tak dobře, vypadalo to tak nadějně, jako že to všechno ještě dneska skončí a budu ho mít zase u sebe, ten pohled jaký mi věnoval a nechtěl ním uhnout byl prostě k nezaplacení a tak moc jsem toužil po polibku, který jsem ale nemohl mít, protože jsem nevěděl, jak to vidí on, něco mi říkalo, že asi stejně jako já, že už to chce taky vzdát, že pro něho je tohle všechno taky šílenost, jenže než jsem měl možnost sebrat odvahu a jít za ním tak jak říkám byl u mě ukecanej Maikey a to jsem zkrátka nedokázal poslouchat, ne když jediné, co jsem právě teď chtěl, byl Justin a nemohl jsem ho mít tudíž jsem se sebral a raději šel pryč v tu chvíli to bylo jediné rozumné východisko!

Jenže zastavil jsem se těsně u východu, nechtěl jsem jít domů sám bez něho další noc bych prostě nezvládl až tak moc jsem ho potřeboval u sebe a byl jsem ochotný mu to přiznat a bylo mi fuk, jak moc mi to zničí pověst, reputaci, ego nebo cokoliv co mi ještě zbylo jednoduše jsem ho chtěl a tak asi po dvou minutách sbírání odvahy jsem se rozhodl se za ním vrátit jenže v momentě co jsem se otočil do mě vrazilo nějaký pako a já zničehonic zakřičel "Promiň!" a stejně tak on - to mi je ta omluva fakt platná když má odvaha se rázem vypařila tedy alespoň do chvíle než jsem spatřil tvář toho paka... Bože jak já v tu chvíli byl šťastný...

"Já..."...Řekli jsme oba najednou zase ani jeden z nás první, ale copak na tom sakra záleží kdo to řekne první když je očividné, že se oba chceme a především POTŘEBUJEME!

Nestál jsem už dál o další promařenou vteřinu a za týl jsem si jej přitáhl k polibku, myslel jsem, že z toho zešílím jako by to byla celá věčnost, co jsem ho naposledy líbal nebo co jsem se ho dotýkal i když teď jsem ho objímal jen kolem pasu, ale i tak jsem věděl, že to dnes nebude všechno ani zdaleka ne! Vzal jsem ho za ruku a bez jediného slova jsme zamířili do auta a během vteřiny jsem jel snad nepovolenou rychlostí domů... K nám domů!
Jakmile jsme stáli před domem tak jako bychom se úplně zasekli ani jeden z nás se neodvážil vylézt ven a ani říct jediné slovo oba jsme se báli tuhle hru nebo sázku nebo zkoušku nebo jak to mám do hajzlu nazvat ukončit a to mohlo dopadnout jen dvěma způsoby... Další nocí bez něho nebo sezením v autě dokud nás smrt nerozdělí! Ale na to jsem ho až moc chtěl, vždycky jsem ho chtěl, už od první chvíle jsem ho potřeboval, i když jsem si to neuvědomoval, ale teď to vím jinak už si to ani nedokážu představit!

B: "Fajn vyhrál si! Jen už toho prosím nechme!"
J: "Nevyhrál, řekl jsem promiň o mini vteřinku dřív než ty věř mi!"
B: "Takže...?"...Pobízel jsem jej.
J: "A není to jedno? Potřebuju tě!"
B: "Vůbec netušíš, jak moc jsem to chtěl slyšet od chvíle, co se za tebou zaklaply dveře!"
J: "Tím myslíš co?"
B: "Už nikdy mě nenechávej samotného, rozumíš?"
J: "Nikdy!"...Políbil mě a já ho pevně objal - tak moc jsem to potřeboval a nebojím se to přiznat!

Teď už nás nic nedrželo v autě a mohli jsme se vydat do loftu kde mi tak moc těch 23 nekonečných hodin scházel, bože nemůžu uvěřit, že jsme to bez sebe nevydrželi ani den!
Ve chvíli kdy jsme vystoupili z výtahu tak jsem ho natiskl na dveře loftu, musel jsem ho líbat ještě před tím než jsem otevřel a k tomu ho pomalu svlékat jen jsem mu pěkně rozepínal jeden knoflík košile za druhým a jeho krk jsem obsypával polibky tak moc mi to sházelo!

J: "Měli bychom jít dovnitř,"...Vydechl.
B: "Samozřejmě,"...Pokračoval jsem v polibcích.
J: "Briane neměl jsem s tebou sex celých 23 hodin, chci k nám do postele!"
B: "Hned to bude!"...Rychle jsem z kapsy vyhrabal klíče a konečně jsme se tak dostali dovnitř.

Líbali jsme se něžně a občas i dravě bylo to ale tak jako tak zatraceně vášnivé a potřeboval jsem ho tak moc že už jsem téměř nedokázal stát na nohou, jak se mi třásla kolena. Následně jsem mu úplně svlékl košili a on mě tílko, líbal mě na hruď a laskal mi bradavky, bylo to skvělé a přivádělo mě to k šílenství, jeho vlasy jsem si namotával na prsty a vychutnával jsem si každý jeho dotek i polibek.
Poté jsme se konečně dopracovali až do postele, po které Justin tak moc prahl a přiznávám, že i já! Lehl si na záda a já ho začal líbat na každou část jeho hrudě a bříška a hned na to jsem mu rozepl kalhoty a sundal je z něj, ale trenky jsem na něm zatím nechal, chtěl jsem si s ním přeci jen trochu pohrát a tak jsem ho začal sát přes ně, okamžitě se prohnul v zádech a začal vydávat jeden nedefinovatelný zvuk za druhým. Ve chvíli kdy už je měl skoro celé mokré, jsem je z něj stáhnul a ihned jsem ho pojal do úst celého a věnoval jsem se mu po celé délce a jeho ruce spočinuly v mých zpocených vlasech a to bylo moc příjemné. Těsně před jeho vrcholem jsem přestal a políbil jsem ho na rty, potřeboval jsem ho líbat každou volnou vteřinu. Poté jsem i sebe úplně odstrojil a Justina jsem přetočil na břicho, a abych ho mohl připravit, jsem sjel jazykem po jeho páteři až k tomu co mi tak moc chybělo a stačila jen chvilka, abych do něho mohl proniknout, byl uvolněný snad jako nikdy. Natáhl jsem si kondom a velmi opatrně jsem do něho vniknul, bože ten pocit byl k nezaplacení, jako pokaždé když spolu máme sex, vždycky je to tak dokonalé, že bych u toho snad mohl i blahem umřít! Začal jsem pohybovat nejprve jen pomalu a po chvilkách jsem zrychloval, líbal jsem ho do vlasů, na krk i záda a po několika dalších intenzivních přírazech jsme oba bouřlivě vyvrcholili...

J: "Tak myslím, že už je to zcela jasné."
B: "Co přesně?"
J: "Potřebujeme se!"
B: "To už jsme si snad řekli ne?"
J: "Předtím z nás mluvila nadrženost, a proto to teď opakuji, aby sis nemyslel, že jsem tě chtěl jen dostat do postele."
B: "Tam jsem tě snad dostal já!"
J: "Neodbíhej od tématu! Prostě to řeknu - potřebuju tě! Jsem na tobě závislý!"
B: "A já na tobě Sunshine a je mi jedno že jsem tím právě zničil poslední zbytky své důstojnosti... Já tě potřebuju!"
J: "Miluju tě!"
B: "A já tebe!"

Koho by napadlo, že jednoho dne pro mě bude snazší přiznat, že ho miluju, než že ho potřebuju, ale jak se zdá tak už na tom stejně nezáleží, jsem mu očividně schopný přiznat naprosto cokoliv! On potřebuje mě a já potřebuju jeho! To je prostě fakt a já jsem s tím musím smířit, musím se smířit s tím, že on je moje droga a já jsem na něm nenapravitelně závislý!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 29. června 2014 v 14:02 | Reagovat

<3

2 Janča Janča | Web | 29. června 2014 v 14:55 | Reagovat
3 Jane Jane | Web | 29. června 2014 v 21:43 | Reagovat

Kruci, ti na závěr učinili objev století :-D

Fakt moc pěkná povídka -:)

4 Janča Janča | Web | 29. června 2014 v 23:02 | Reagovat

[3]: To teda :-D Jsem ráda, že se líbila :-)

5 Tonicka Tonicka | 30. června 2014 v 15:55 | Reagovat

Tak to bylo naprosto uzasne zakonceni :)
Vazne to bylo krasne a ten zaver, kdy si to navzajem priznali, ze se potrebuji a miluji byl moc krasny, sladky a pro me romanticky :)
Opravdu moc krasna povidka a  uzasne zakonceni :)

6 Janča Janča | Web | 1. července 2014 v 20:09 | Reagovat

[5]: Děkuji za pochvalu :-)

7 Karin Karin | 25. července 2015 v 23:51 | Reagovat

To jim ale trvalo. :-)  :-P

8 Janča Janča | Web | 26. července 2015 v 10:27 | Reagovat

[7]: Jako vždy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama