Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(3)

13. června 2014 v 5:55 | Janča |  Jeden večer - jíst, meditovat a milovat
Nový díl.

BRIAN

Copak mě ten kluk nezná, to opravdu má tu potřebu přede mnou hrát na tajnosti, abych se já následně musel doprošovat pravdy? Vždyť je to naprosto absurdní, ještě předevčírem byl perfektně šťastný nebo tak alespoň vypadal, ale teď se tváří jako ublížené štěně a snaží se mi vyhýbat všemožnými způsoby a to zatím velmi úspěšně - nejprve v Babylonu, kde nejspíš využil jeden Copperfieldův trik a nevysvětlitelně zmizel, následně ve sprše, kde mě odbil s tím, že na to, aby se sám umyl je více než schopný a do třetice všeho dobrého se dokonce pokusil odejít bez našeho ranního polibku!

Ale jak říkám, já nejsem žádnej podělanej terapeut a ani nic podobného, takže pokud má sakra problém a podle všeho ho má se mnou, tak ať se k tomu postaví čelem, no spíš teda čelem ke mně a jednoduše mi to řekne jako chlap, já nehodlám hrát žádnou jeho hru, protože jestli se něco děje v té jeho blonďaté hlavičce, bude si s tím muset poradit sám... Skvěle, už ani tohle přesvědčování sebe sama nijak zvlášť nezabírá, vždyť já se o něho až podělaně hodně zajímám a tohle mě opravdu znepokojuje, ale říct mu to? Ne, díky!
Dneska jsem se v práci teda opravdu moc nepředvedl, choval jsem se jak nějakej posranej začátečník a ne jako nejlepší prodejce, na kterého je jeho šéf hrdý, k tomuhle jsem měl tentokrát opravdu hodně daleko a za všechno mohl jen ten malej pitomec, který si řekl, že potrápit Briana Kinneyho bude jistě prča.
Jakmile mi bylo umožněno opustit zdi Vangardu tak jsem se vydal na něco k snědku do jídelny... Jasně, že bych si mohl objednat domů čínu, ale ta potřeba ho zkontrolovat se nedala tak jednoduše ignorovat...

B: "Co pro mě máš Debb?"
Debbie: "Otázku!"
B: "Promiň, na ženění se necítím."
Debbie: "Na tohle nemám náladu, já chci pouze jasné a zřetelné vysvětlení."
B: "Víš, pokud mi řekneš, o co, že se tu jedná, tak si můžeme pokecat, jinak ti asi moc nepomůžu."
Debbie: "Justin!"
B: "Co s ním je? Já ho od rána neviděl!"
Debbie: "To řekni ty mně, choval se tak podivně, že jsem ho musela poslat domu."
B: "Podivně?"
Debbie: "Na všechny koukal, jak kdyby to byli mimozemšťani."
B: "A oni snad nejsou?"...Jak já ty její pohlavky miluju!
Debbie: "Něco s ním je a ty musíš zjistit co!"
B: "Vypadám snad jako agent FBI?"
Debbie: "Ne, vypadáš jako totální idiot a pokud to s Justinem nevyřešíš, zbude s tebe pouze mastnej flek na podlaze, až tě do ní zadupu! Tak a co si dáš zlato?"
B: "Myslím, že dneska večeři vynechám,"...Zvedl jsem se a raději odpochodoval pryč.

Proč mě do toho do hajzlu musí vždycky zatáhnout, jako kdyby to měla být moje starost, že se Justin chová jako blbec, pokud tak moc touží po odpovědích tak ať se ho zeptá přímo sama a nevyužívá na špinavou práci nevinnou oběť - tím myslím sebe samozřejmě!
Jak mě se dneska nechtělo domů, ta představa toho, jak moc dusná atmosféra tam bude, mě přímo zděsila a já se tomu chtěl vyhnout jakýmkoliv způsobem, který existuje, jenže v ten moment mi ani jeden nepřicházel na mysl, já přece nejsem nějakej zbabělec, já před problémy neutíkám... Dobře s vtipy bych mohl taky skončit a jednoduše se alespoň jednou zachovat správně.

B: "Ahoj,"...Začal jsem zlehka, tak něžně už může začít člověk leda jen s porcelánem.
J: "Ty si tady?"
B: "Ještě ráno jsem tu bydlel, něco se snad změnilo?"
J: "Ne, jen jsem čekal, že půjdeš do Babylonu."
B: "Půjdu, ale za prvé, nehodlám tam jít v obleku a za druhé, očekávám, že půjdeš se mnou."
J: "Dneska ne."
B: "Zase nemáš náladu?"
J: "Tobě to vadí?"
B: "Můžeš si dělat, co chceš."
J: "Tak vidíš."
B: "Fajn."

Věřili byste tomu, že jsem měl v tu chvíli minimálně sto chutí mu jednu vlepit? Ještě, že vzdálenost mezi námi byla dostatečně velká!
Tohle se zdálo jako, že je totálně zabedněný a šance, že ho to jen tak přejde, se zdála víc než mizivá, ale já si k němu opravdu nepřisednu, nechytnu ho za ruce a nezačnu mu šeptat uklidňující slůvka - opravdu jsem se zatím natolik nezbláznil.
Šel jsem si z šatníku vylovit tu nejlepší černou košili a nejpohodlnější kalhoty a mezitím jsem se neustále myšlenkami točil na pohovku k Justinovi, na to, jestli mi ještě dneska hodlá něco říct nebo jestli má v plánu mě v nejbližší době políbit... Jednoduše jestli spolu budeme spát, ale na to, abych se o to pokusil, jsem odvahu nejspíš někde ztratil, protože si dokážu skvěle představit, že kdybych po něm teď vyjel, tak by mě sežral zaživa.

J: "Jo a mimochodem v pátek budu hlídat Guse, kdybys to chtěl vědět."
B: "Jak to?"
J: "Lindsay mě o to včera požádala."
B: "A ty mi to říkáš až teď?"
J: "Včera si měl moc práce s trickem u svého rozkroku."
B: "A ráno?"
J: "Jsem na to zapomněl."
B: "Chápu, jednoduše můžu být rád, že si mi to aspoň teď řekl."
J: "Stejně tady nebudeš tak co?"
B: "A z jakého důvodu tě o to poprosila?"
J: "Chce si užít s Melanie večer ve dvou."
B: "Lesbické hrátky?"
J: "Láska Briane - láska!"

Až teď jsem si to začínal pomalu dávat dohromady, něco mi říkalo, že tohle jeho chování mají na svědomí ty dvě bláznivé lesbičky a to nebude ani trochu jednoduché.

J: "Vlastně mě i něco napadlo..."
B: "Chtěl by ses podívat na bílou párty?"
J: "Ne, Briane, to opravdu ne! Chtěl bych alespoň jeden večer být s tebou!"
B: "Vždyť si pořád!"
J: "S tebou Briane! - Jen s tebou! A ne s dalšími dvaceti kluky v zadní místnosti... Jen prostě zažít hezkej večer ve dvou."
B: "Jo můžeme třeba jíst, meditovat a následně se milovat.
J: "Myslím to vážně!"
B: "A já zase myslím vážně to, že jdu do Babylonu... Měj se!"

Tohle se mi doufám opravdu jen zdálo, protože jestli to byla skutečnost tak jsem opravdu v hajzlu, on se totiž téhle svojí představy usazené v té jeho hlavince jen tak nevzdá a to je jednoduše moje konečná, protože ať už bych mu sebevíc tohle přání chtěl a mohl splnit a ten jeden večer s ním strávit doma, tak bych mu tím ukázal, že jsem pro něho a hlavně kvůli němu, schopný dělat i naprosté šílenosti a směšně romantické věci, jenže stejně v hajzlu je to i když to budu rázně odmítat, protože tím ho jistě zklamu a on si bude myslet, že ho nemiluji, a i když je to to, o co se už dva roky pokouším, tak jsem nikdy opravdu nechtěl, aby to tak ve skutečnosti i bylo!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 13. června 2014 v 22:26 | Reagovat

Brian je prostě zabedněnec :-D Jeden večer ve dvou by ho určitě zabil :-D

2 Janča Janča | Web | 14. června 2014 v 10:23 | Reagovat

[1]: Očividně zabil :-D

3 Tonicka Tonicka | 23. června 2014 v 13:53 | Reagovat

Souhlasim s Jane Brian je vazne zabednenec :D
Ale bylo to opravdu uzasne, protoze Brian je Brian a ten jen tak neda najevo sve pocity, takze romanticky vecer je pro nej  nocni mura :D
Kazdopadne se mi to vazne moc libilo :)

4 Janča Janča | Web | 23. června 2014 v 15:22 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti to líbilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama