"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Jeden večer - jíst, meditovat a milovat(1)

11. června 2014 v 6:01 | Janča |  Jeden večer - jíst, meditovat a milovat
Nová povídka.

JUSTIN

Vím, že žádat samotného Briana Kinneyho o něco takového, je naprosto proti jeho přírodě a doslova nadlidské a nedefinovatelně nebezpečné, ale i tak je tu alespoň minimální šance, že by to mohlo vyjít, že by to pro mě, vlastně pro nás mohl udělat, vždyť přece ani nebudu žádat zas o tolik, je to jen jednodenní záležitost a pak můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo nebo alespoň on to může předstírat, to já si to hezky utkvím v paměti a i když od něho budu asi poslouchat plno keců o jeho víře v šukání, až ho k tomu budu přesvědčovat, tak mi za to těch pár hodin stojí, ta představa toho, že se alespoň na jeden večer staneme opravdovým párem a ne jen perfektně sehranou šukací dvojkou, která každou volnou chvíli tráví v Babylonu... Neříkám, že se mi to protiví, sakra já tyhle chvíle, kdy tam jsme spolu a on všem ukazuje, že patřím jenom jemu, takže ať se všichni ode mě drží dál, miluju a cítím se tam s ním naprosto úžasně a možná, že i nepopsatelně, ale pořád to pro mě není ono, to, co bych alespoň čas od času chtěl mít - nějakou tu směšnou romantiku!


Lindsay: "Justine?"...Vytrhla mě ze snění o nemožném.
J: "Ehm?"
Lindsay: "Jsi v pořádku?"
J: "Neměl bych být?"
Lindsay: "Žulíš se jak idiot."
J: "Miluji tvou upřímnost."
Lindsay: "Kdykoliv."
J: "Díky,"...Opáčil jsem ironicky.
Lindsay: "Takže, co si o tom myslíš?"
J: "O čem?"
Lindsay: "Neříkej mi, že si mě posledních pět minut neposlouchal... Mluvili jsme o tom, jestli bys byl tak laskavý a na jeden večer pohlídal Guse, zatímco já si svou ženou užiju trochu romantiky ve dvou."
J: "Jo, jasně... Samozřejmě, že ho pohlídám."
Lindsay: "Děkuju, si můj zachránce a Brian taky bude určitě rád, že ho bude mít pár hodin u sebe, ale ty budeš mít hlavní slovo, to snad chápeš?"
J: "Naprosto perfektně, stejně pochybuju, že si Brian těch pár hodin najde v tak nabitém programu... Babylon je jeho život."
Lindsay: "S tím naprosto souhlasím, ale pokud je to, to kvůli čemu se cítí dobře, neměl bys mu bránit."

Jo, to se řekne tak strašně snadno, ale udělat to je mnohem těžší, ne že bych mu v tom chtěl nějak výrazně bránit, ale pokusit se to omezit by nebylo ani trochu na škodu, jenže to už je bohužel jen má bláznivá představa a touha, nikoliv splnitelné přání a s tím se musím naučit žít a respektovat to, co chce Brian.
Stejně bych měl Lindsay zaškrtit, to ona je příčinou toho, že bych si něco takového přál a jednoduše na jeden den vypnul a strávil s Brianem pár chvil o samotě bez kupy těch dotěrných tricků! Jakmile začala mluvit o tom, že chystá pro Melanie překvapení v podobě romantické večeře, pěkného filmu a následného něžného milování, okamžitě se mi před očima zjevil obrázek toho, že bych si tohle alespoň jedinkrát v životě chtěl vychutnat s Brianem, ale pak když jsem se vrátil zpátky na zem, jsem byl zase jen ten, kdo ostatním takové večery umožňuje mít, když jim pomůžu, v tomhle případě hlídáním Guse, a všechny tyhle choutky jsem musel zkrátka odsunout stranou, stejně je to absolutně nesplnitelné!

Lindsay: "To už mě zase nevnímáš?"
J: "Promiň, já jsem jen přemýšlel."
Lindsay: "To vidím, ale o čem?"
J: "Není to nic důležitého a stejně už bych měl běžet."
Lindsay: "Babylon s Brianem?"
J: "Překvapivě."
Lindsay: "Nepřeháněj to s tím nadšením,"...Pronesla ironicky.
J: "Jen na to dneska nemám zkrátka náladu."
Lindsay: "Tak mu to řekni."
J: "Jo, jasně."
Lindsay: "Myslím to vážně, měl by to vědět nebo se za chvilku sežerete."
J: "Na to už je trochu pozdě, ale díky za radu."
Lindsay: "Jen pamatuj - mně můžeš říct cokoliv, pokud budeš potřebovat se vyzpovídat."
J: "Děkuju."
Lindsay: "Nemáš zač a nezapomeň..."
J: "Neboj se, v pátek večer jsem Gusův."

Neměl jsem na Babylon ani trochu pomyšlení, jen jsem chtěl jít domů, lehnout si a... A být s ním! Jenže jediná možnost, jak s ním být, je s ním být v zadní místnosti s pár dalšími tricky a to zrovna není má představa o troše romantice, ale já se s ním hádat opravdu nehodlám, to vážně nemám ani trochu zapotřebí, protože kdybych za ním teď nešel tak by byl nasraný a tomu se zkrátka chci a potřebuju vyhnout, jelikož by to následně nedopadlo vůbec dobře, pravděpodobně bych mu řekl věci, kterých bych potom litoval, a to by absolutně nic nezměnilo.
Když jsem dorazil do Babylonu a opět byl pohlcen tím vším, co skrývá a obsahuje, tak jsem se Briana okamžitě snažil najít a tak nějak podvědomě jsem se povzbuzoval k tomu, abych ho přesvědčil k odchodu se mnou domů, abychom mohli být spolu jen my dva, jenže čím víckrát jsem si to zopakoval, tím hůř to znělo dokonce i mně... Takže, jak si vůbec můžu myslet, že mě s tímhle Brian buď nepošle do hajzlu anebo se mi nevysměje do obličeje?

J: "Kde je Brian?"
Maikey: "Kde bys řekl?"
J: "Že se ptám."
Maikey: "Si v pohodě?"
J: "Proč se mě na to dneska sakra každej ptá?!"
Maikey: "Nejspíš, protože je očividné, že nejsi."
J: "Tak, když to víš, tak se mě na to laskavě neptej."
Maikey: "Fajn, už neřeknu ani slovo!"
J: "Díky!"

Nasměroval jsem se rovnou do zadní místnosti, abych zase stejně jako obvykle mohl předstírat, že mě to tu baví víc než je tomu ve skutečnosti a že mi takovýto život stačí a chci ho vést i nadále pokud si to Brian přeje! Udělal bych cokoliv pro to, jen aby byl šťastný a i tohle proto dělám a je přece pravda, že i já tohle mám ve skutečnosti rád, nedokázal bych se toho jen tak vzdát, jenže s tím nejsem tak srostlý jako on a občas bych zkrátka potřeboval i něco jiného, ale velmi nedosažitelného.
Hned jak se mi podařilo nalézt kout, ve kterém si Brian právě nechával kouřit, jsem místo obvyklého vzrušení, které cítím pokaždé, když ho takhle vidím, chtěl utéct pryč, zbavit se tohohle obrázku a nejlíp na to i zapomenout, ale i tak jsem tam dál zůstal stát a sledoval ho a jakmile mě spatřil tak se na mě usmál tím svým úsměvem - tím, kterým říká, že mě rád vidí a že je rád, že jsem konečně tady, ale tentokrát mi z toho nepoletovaly motýlci v břiše, měl jsem tam jen pouhé prázdno, které mě donutilo se otočit a jít pryč.
Možná to zní šíleně, ale já už jsem z tohohle doslova unavený, miluju ho víc než cokoliv a věděl jsem od začátku, kým je a že se nikdy nezmění, ale i tak jsem v to naivně alespoň trochu doufal - jenže dost neúspěšně!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 11. června 2014 v 22:22 | Reagovat

ach jo, to u nás dřív bude moře, než si Brian uvědomí, že by mohl pobyt v Babylonu trošku omezit...

2 Janča Janča | Web | 12. června 2014 v 15:18 | Reagovat

[1]: S tím souhlasím... Brian je prostě Brian!

3 Tonicka Tonicka | 12. června 2014 v 19:02 | Reagovat

Souhlasim s Jane :D
Ale bylo to vazne krasny a moc se mi to libilo a je to uzasny zacatek nove povidky, takze doufam ze Brian to pochopi a bude se vice venovat Justinovi :)
Opravdu je to zajimave a snad se Justinovi splni jeho prani :)

4 Janča Janča | Web | 12. června 2014 v 19:21 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti to líbilo :-)

5 Karin Karin | 25. července 2015 v 22:26 | Reagovat

Chudák malej. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama